Slavonice

Slavonice
Náměstí Míru
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Slavonice
Obec s rozšířenou působností	Dačice (správní obvod)
Okres	Jindřichův Hradec
Kraj	Jihočeský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	48°59′51″ s. š., 15°21′6″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	2 249 (2023)
Rozloha	45,81 km²
Nadmořská výška	512 m n. m.
Počet domů	710 (2021)
Počet částí obce
Počet k. ú.	8
Kontakt
Adresa městského úřadu	Městský úřad Slavonice Horní náměstí 525 378 81 Slavonice sekretariat@slavonice-mesto.cz
Starosta	Ing. Hynek Blažek
Oficiální web: www.slavonice-mesto.cz
Slavonice
Další údaje
Kód obce	547166
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavonice (německy Zlabings) jsou město v okrese Jindřichův Hradec, v moravské části Jihočeského kraje. Leží 11 km jihozápadně od Dačic, na česko-moravsko-dolnorakouském pomezí. Městem protéká Slavonický potok, který nedaleko Slavonic, u Stálkova, pramení. Žije zde přibližně 2 200 obyvatel. Město je konečnou stanicí železniční tratě Kostelec u Jihlavy - Slavonice. Díky zachovanému historickému jádru města se Slavonicím někdy přezdívá „malá Telč“ nebo „perla západomoravské renesance“. Slavonice jsou nejzápadnějším městem na historickém území Moravy a spolu s nedalekými Dačicemi jedinými dvěma moravskými městy na území Jihočeského kraje.

Historie

Starší dějiny

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice.

Stará pošta, dříve přepřahací stanice poštovní cesty z Vídně do Jihlavy

Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v letech 1680–1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Úpadek města, který po těchto událostech následoval, ještě prohloubilo přeložení poštovní cesty z Vídně do Jihlavy přes Znojmo v roce 1760. Dům čp. 62 byl tehdy přepřahací stanicí na této cestě.

Dne 7. září 1902 byla vybudována a uvedena do provozu železniční trať mezi Slavonicemi a Telčí a také budova železniční stanice ve Slavonicích. O rok později, v roce 1903 došlo k propojení Slavonic s rakouským Waidhofen an der Thaya a dále pak se stanicí Schwarzenau na císařské železnici z Vídně do Českých Budějovic.

Československo

Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 a vzniku Československé republiky reagovalo město s převážně německým obyvatelstvem připojením k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Proto musela být do města povolána čs. armáda, aby podrobila město moci nového československého státu. V té době rozpad monarchie ale znamenal velké problémy pro místní textilní továrny, které ztratily tradiční odbytiště v bývalé monarchii a tato situace se ještě zhoršila vypuknutím celosvětové hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let dvacátého století. Elektrifikace města byla dokončena připojením na síť ZME Brno v roce 1929. Podél státní hranice byla v letech 1936 až 1938 vybudována soustava pohraničních pevností, které se dochovaly dodnes a jsou zásluhou nadšenců udržovány v dobrém technickém stavu a přístupny veřejnosti. Některé z těchto pevností jsou přímo v intravilánu města.

Po Mnichovské dohodě bylo město v říjnu 1938 postoupeno Německu a stalo se součástí Německé říše. Slavonice se však nestaly součástí župy Sudety na západních hranicích země, ale byly přičleněny do říšské župy Dolní Podunají (Niederdonau) sousedního Rakouska. Hranice mezi Československem a Německou říší byly posunuty o 10 km na sever od Slavonic, se všemi důsledky, které rozpínavost německého nacismu v té době přinesla. České obyvatelstvo, až na malé výjimky, bylo odsunuto do vnitrozemí. 9. května 1945 bylo město osvobozeno vojsky Rudé armády. Na základě rozhodnutí vítězných velmocí bylo ve dvou vlnách (1945 a 1946) odsunuto veškeré německé obyvatelstvo a město bylo osídleno českým obyvatelstvem z vnitrozemí.

Vývoj města od roku 1945

V roce 1953 bylo město zahrnuto do tzv. hraničního pásma, což zapříčinilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a velmi silně omezilo i případný cestovní ruch v této oblasti. Teprve v roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů bylo zastavěné území města vyjmuto z hraničního pásma a mohlo začít využívat cestovního ruchu. 31. srpna 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací. Od správní reformy 1. července 1960 náležejí Slavonice k Jihočeskému kraji, okresu Jindřichův Hradec. V rámci integrace obcí byly v roce 1964 ke Slavonicím připojeny dříve samostatné obce Vlastkovec, Mutišov a Maříž, později, v roce 1972, také poslední připojená obec Stálkov.

V období let 1945–1989 byl ve městě vybudován vodovod, kanalizace, čistička odpadních vod, centrální kotelna, budova nové základní školy pro 650 žáků se školní jídelnou a dvěma tělocvičnami (1978), kulturní dům (1979), mateřská škola pro 120 dětí (1983), nová hasičská zbrojnice, autobusové nádraží, nový fotbalový stadion, kuželna, postaveno panelové sídliště se 126 městskými a družstevními byty a připravena nová obytná zóna pro stavbu nových individuálních a řadových rodinných domů. V této oblasti (ulice generála Svobody a Lebeděvova), převážně místní občané postavili 77 nových rodinných domů. Značnou měrou v této době přispěly ke zvýšení počtu bytových jednotek ve městě místní podniky, které postavily bytové domy s celkovou kapacitou přes 50 bytových jednotek. Na konci 50. let 20. století byly zahájeny také pravidelné a řádné opravy historického středu města, zvláště fasád domů na obou slavonických náměstích, které v té době byly ve valné většině ve vlastnictví státu. Na konci tohoto období byla také zahájena výstavba zdravotního střediska a lékárny.

Po roce 1989 byly postaveny ještě čtyři městské panelové domy s 56 bytovými jednotkami. Individuální bytová výstavba se výrazně nerozvíjela z důvodu nedostatku stavebních parcel, ale i z důvodů ekonomických. Město pokračovalo v budování nových staveb občanské vybavenosti, jako správní budova na fotbalovém stadionu a dům s pečovatelskou službou, byla dostavěna budova zdravotního střediska a lékárny. Na stadionu bylo vybudováno víceúčelové hřiště s umělým povrchem. Místní závod na zpracování dřeva postavil ekologickou spalovnu dřevního odpadu, který se před tím vyvážel téměř bez užitku na skládku. Spalovna nyní vyrábí elektrickou energii a teplo pro vlastní potřebu podniku. Každoročně stát i obec investují značné finanční prostředky na opravu a regeneraci památek. Do města byl v roce 1999 přiveden zemní plyn. Byly provedeny rekonstrukce povrchů obou slavonických náměstí, v posledních letech se také podařilo opravit část místních komunikací. Je postupně opravováno a zpřístupňováno veřejnosti městské podzemí. V roce 2012 byla dokončena rekonstrukce čističky odpadních vod v hodnotě téměř 90 milionů korun.

Škola

Školství ve Slavonicích je poměrně starého data. V listině z roku 1359 je uveden učitel jako „magister scholae“, který měl za úkol i zvonění. V roce 1369 se při svěcení nového oltáře připomínají žáci pomocníci (ministranti), kteří mají týdně po všechny časy dostávat jeden groš. Roku 1470 se dočítáme o „rektoru školy a kantoru“, který za řízení zpěvu při obřadech obdržel 11 grošů, žáci-zpěváci 8 grošů, přičemž se „má farář o dobré zpěváky náležitě starat“.

O tom, že město věnuje péči žákům a že škola je v rukou dobrých učitelů, je zmínka z roku 1483, kdy na škole pracuje Jan, bakalář svobodných umění „rector scholae“, učitel akademicky vzdělaný.

Také v 16. století se hovoří o „dobré městské škole“, zprvu ještě pod vedením faráře. Ale v době evangelické se radě podařilo strhnout dozor zcela na sebe. Byl jmenován rektor, kantor a varhaník. Z té doby známe jména učitelů Wernzkého a Schnittlicha. Mluví se i o varhaníkovi, neboť městská rada se s farou dohodla o společném ustanovení. Od roku 1590 dostává školmistr, kantor i varhaník plat kromě žita, pšenice a hrachu. Rada stanovila pevně i výši školného. Podle toho žák, který se učil pouze čtení, platil 15 krejcarů, se psaním 30 krejcarů a ještě s počty 45 krejcarů, a kdo by se ještě více učit chtěl, zaplatil 1 zlatý. Školu tehdy navštěvovalo asi 35 žáků a nacházela se blízko kostela na čísle 103 na Horním náměstí, pak i v ulici B. Němcové, a pak od roku 1803 v „panském domě" u kostela (nyní čp. 473).

Tehdy se vyskytují i pokoutní školy, v nichž si městský písař a varhaník přivydělávají. To se nelíbí nadřízeným a tak rektor v Telči žádal roku 1663 znovu zřízení farské školy a odstranění pokoutních škol, což se také stalo. Od roku 1721 ustanovoval farní úřad jako dříve školní a církevní zaměstnance. V první polovině 19. století dostával rektor od rodičů týdně v sobotu - sobotales 1 krejcar, o trzích 1 krejcar jarmarkales, od obce svobodný měsíční plat, dřevo a obilí. V roce 1865 byla otevřena čtyřtřídní „farní hlavní škola“ s vyučovacím jazykem německým, ale „učitelé, mají moravského jazyka znalí býti". Školy na Slavonicku byly většinou německé a patřily německému školnímu okresu dačickému, který čítal 28 škol. Počátkem 19. století zde učiteloval Jan Schmied, padesát let tu pak působil „vzorný učitel“ Jan Herzan aj. Roku 1896 byla povolena měšťanská škola a ředitelem byl Mořic Ptáček.

Nová budova školy ve Slavonicích z roku 1897 (čp. 456)

Obecná škola dostala roku 1897 novou budovu na Dolním náměstí, v níž pak byly umístěny všechny německé školy.

Jelikož jsou Slavonice blízko hranic, byla tu před 1. světovou válkou většina občanů národnosti německé. Česká škola byla založena až v roce 1919 a jejím prvním ředitelem se stal František Janda. Chodily do ní zejména děti státních zaměstnanců, kteří se do Slavonic přistěhovali po vzniku Československa. Škola byla umístěna na náměstí Míru v novorenesanční budově původní německé školy u kostela (nyní čp. 473). Dnes zde sídlí základní praktická a speciální škola. V roce 1938 přijeli do Slavonic němečtí okupanti a českou školu zrušili. Přes druhou světovou válku tu byla jen škola německá. Po válce nastal odsun Němců a osidlování českými obyvateli. Od září 1945 byla německá škola ve Slavonicích zcela zrušena a zřízeny byly nově dvě české školy. Škola obecná se 149 dětmi v l. až. 5. postupném ročníku, umístěná v budově bývalé německé školy v čp. 39 na nám. Míru (nyní čp. 473) a škola měšťanská, organizovaná jako čtyřtřídní. 3. září 1945 začalo do měšťanské školy chodit 179 dětí a na konci školního roku v roce 1946 byl celkový počet žactva na škole 147. Všechny třídy měšťanské školy byly umístěny v 1. poschodí budovy bývalé německé školy v čp. 21 a 22 (nyní čp. 456) na náměstí Míru. V roce 1953 se obě školy sloučily v jednu Osmiletou střední školu. V kronice se dovídáme, že se na zdejší škole každoročně zahajoval školní rok zahajovací slavností. 

Dále se konaly oslavy na počest důležitých osobností (například V. I. Lenina nebo K. Gottwalda). Děti také připravovaly besídky na oslavu MDŽ nebo VŘSR nebo chodily na bramborové brigády.

Zajímavostí ze života školy byla účast na archeologickém průzkumu zaniklé středověké vesnice Pfaffenschlag. Na průzkumu se v 60. letech podílely děti z 9. ročníku pod vedením učitele Josefa Střechy.   

Základní škola Slavonice

Jak stoupal počet dětí ve slavonické škole, tak rostl i počet využívaných nemovitostí. V roce 1962 využívalo 630 žáků osm budov, z čehož ve čtyřech byly třídy a v ostatních byla jídelna, sokolovna atd. Tento stav školy vydržel až do roku 1978, kdy se škola přestěhovala do nové velké budovy mezi dnešními ulicemi Jana Žižky a Rudolecká. V prostorách tohoto velkého školního komplexu je školní jídelna a dvě tělocvičny.

Zde je třeba také uvést, že do vyšších ročníků slavonické školy chodí také žáci z Písečné a Starého Města pod Landštejnem.

V roce 2015 byly všechny pavilony školy a školní jídelny kompletně zatepleny a budovy také dostaly novou fasádu. Ve školním roce 2015/2016 školu navštěvovalo okolo 300 žáků. Škola je úplná, má devět ročníků. Je jednopatrová a nově opravená. Její celková kapacita je 450 žáků.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Slavonicích.

• Pevnostní areál Slavonice – rekonstruované zbytky opevnění z roku 1938 přibližně 2 km od města směrem na Staré Město
• Pfaffenschlag – zaniklá středověká vesnice 3 km severozápadně od Slavonic – cestou do Stálkova
• Renesanční historické jádro města
• Zbytky opevnění
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie – trojlodní bazilika; základy byly položeny v polovině 14. století
• Městská věž – byla postavena v letech 1503–1549 za finanční podpory soukenického cechu. Barokní střecha je z roku 1750
• Kostel svatého Jana Křtitele (Slavonice) – jednolodní kostel zřejmě z přelomu 13. a 14. století, na fasádě sgrafitová pole z roku 1582 s náměty Ukřižování, Kladení do hrobu, Setkání Ježíše s Veronikou.
• Hřbitovní kaple sv. Kříže – založena v roce 1702, do průčelí zabudován portál hřbitovní brány z roku 1586 s reliéfní sochařskou výzdobou - figury sv. Jana a Panny Marie, Kristus - soudce na nebeské duze, štíty Zachariáše z Hradce a Anny ze Šlejnic, na klenáku mistrovská značka a iniciály LO (Leopold Österreicher)
• Poutní kostel Božího Těla (Svatého Ducha) s přistavěnou Loretánskou kaplí
• Kaple sv. Jana Nepomuckého – barokní stavba asi z konce první poloviny 18. století s polokruhovým uzávěrem, průčelí má otevřenou polokruhovou arkádu a volutový štít završený barokní postavou Panny Marie Immaculaty ve svatozáři.
• Městské muzeum Slavonice
• Dačická brána
• Znojemská (Jemnická) brána
• Slavonické podzemí – unikátní technická a historická památka, která je od roku 1998 zpřístupněna veřejnosti
• Křížová cesta
• Bývalá luteránská modlitebna - v domě čp. 517 na Horním náměstí. Vymalovaná příběhem Zjevení svatého Jana v roce 1568.

Vývoj počtu obyvatel

Vývoj počtu obyvatel města Slavonice na konci uvedeného roku

Rok	1850	1869	1880	1900	1910	1921	1930	1950	1970	1982	1990	1991	2001	2002	2003	2004	2005
Počet obyvatel	2 418	2 647	2 662	2 553	2 601	2 304	2 288	2 047	2 300	2 412	2 629	2 609	2 735	2 709	2 706	2 701	2 699

Rok	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016
Počet obyvatel	2 674	2 671	2 650	2 625	2 608	2 556	2 514	2 505	2 484	2 468	2 461

Pro správné posouzení kolísání počtu obyvatel v jednotlivých obdobích je třeba uvést, že v období od roku 1950 do roku 1980 byly v rámci integrace obcí v roce 1964 ke Slavoních připojeny dříve samostatné obce Vlastkovec, Mutišov a Maříž, později, v roce 1972, byla jako poslední připojena obec Stálkov.

Z údajů ve výše uvedené tabulce je zřejmé, že od roku 2001 dochází každoročně k poklesu počtu obyvatel města. Příčinu je třeba vidět v naprostém nedostatku pracovních příležitostí v místě a blízkém okolí. Mladí lidé jsou nuceni odcházet za prací do větších měst, a tak se Slavonice stávají pomalu, ale jistě, městem důchodců, bohémů, bezdomovců a nezaměstnaných.

Místní části

Město Slavonice se skládá ze sedmi částí na osmi katastrálních územích.

• Slavonice (i název k. ú.)
• Kadolec (k. ú. Kadolec u Slavonic)
• Maříž (i název k. ú.; také k. ú. Léštnice)
• Mutišov (i název k. ú.)
• Rubašov (k. ú. Dolní Bolíkov-Rubašov)
• Stálkov (i název k. ú.)
• Vlastkovec (i název k. ú.)

Zaniklá sídla v obci

• Léštnice – ves zaniklá po druhé světové válce, k. ú. 4 km ZJZ od Slavonic
• Pfaffenschlag – zaniklá středověká vesnice 3 km severozápadně od Slavonic v k. ú. Slavonice

Osobnosti

• Jan Matěj Butz z Rollsbergu (1712–1803), olomoucký kanovník, prelát kapituly a rektor olomoucké univerzity
• Vladimír Nekuda (1927–2006), archeolog, 23. června 2004 mu bylo uděleno čestné občanství města
• Zikmund Polášek (1877–1933), hudebník
• Lenka Lanczová (* 1966), spisovatelka
• Ema Vácová (1941–1973), operní pěvkyně, sólistka státní opery v Drážďanech

Fotogalerie

• 
  Celkový pohled od západu
• 
  Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Dačická brána
• 
  Horní náměstí
• 
  Náměstí Míru
• 
  Náměstí míru (Mariánský sloup)
• 
  Renesanční dům č. 520
• 
  Městská věž
• 
  Znojemská brána
• 
  Dačická brána
• 
  Slavonické hradby
• 
  Náměstí Míru
• 
  Základní škola ve Slavonicích - úplná devítiletá škola pro 450 žáků
• 
  Mateřská škola ve Slavonicích pro 120 dětí
• 
  Historické domy na Horním náměstí Slavonic

Odkazy

Související články

• Římskokatolická farnost Slavonice

Literatura

• Hans REUTTER: Geschichte der Stadt Zlabings. In: Zeitschrift des deutschen Vereines für Geschichte Mährens und Schlesiens XVI, 1912, 1-83, 302-373; XVII, 1913, 29-113, 343-405 https://www.academia.edu/26904196/
• ČERNÝ, Jiří: Poutní místa jihozápadní Moravy. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti, Pelhřimov 2005.
• KOL.:. Česká Kanada, Slavonice a Slavonicko. Praha: NZB, 2014. 223 s. ISBN 978-80-904272-9-7. 
• STEHLÍK, Michal: Slavonické dvacáté století. 1900 - 1960, Dačice 2009.
• NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 706-717. 

Externí odkazy

• Galerie Slavonice na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavonice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Slavonice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Webové stránky města

Autoritní data	Biblio: 226a2e40-647c-4fcf-bff3-62aff4a89d36, d7f3443c-d4f3-46f3-8048-ed361b748168 NKC: ge130845 GND: 4500980-6 LCCN: n95122398 LNB: 000319440 MBAREA: 3a35b131-1626-4052-a3b4-8123ed373787 NLI: 987007535680305171 VIAF: 156101085

Portály: Česko | Geografie | Morava | Česká Kanada