Liteřina: Porovnání verzí
překlep oprava značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
systémové použití Ottova sl. n. |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Liteřinu vyvinul v [[15. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[Písmeno|liter]]. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a jednotlivé litery byly použity pro sestavení nové [[Sazba|sazby]]. Slitina má pro [[knihtisk]] optimální vlastnosti – dostatečně nízkou [[teplota tání|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky, přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku, který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až ve [[20. století]] s nástupem modernějších tiskařských metod jako byla [[fotosazba]] a [[Sazba#Počítačová sazba|elektronická sazba]]. |
Liteřinu vyvinul v [[15. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[Písmeno|liter]]. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a jednotlivé litery byly použity pro sestavení nové [[Sazba|sazby]]. Slitina má pro [[knihtisk]] optimální vlastnosti – dostatečně nízkou [[teplota tání|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky, přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku, který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až ve [[20. století]] s nástupem modernějších tiskařských metod jako byla [[fotosazba]] a [[Sazba#Počítačová sazba|elektronická sazba]]. |
||
'''Ottův slovník naučný:''' |
|||
"Liteřina, slitina olova, antimonu a cínu k lití písmen, písmovina. |
|||
Liternina jest slitina v podstatě z antimonu a olova složená k výrobě písmenek tiskařských a k úpravě desek stereotypních. Zpravidla skládá se z 16–20 % antimonu a z 84–80 % olova. Byly též přísady jiných kovů zkoušeny (vismut, cín, měď, nikl, železo). K výrobě na veliko osvědčily se obecněji však jen přísady cínu a mědi. Na desky stereotypické doporučuje se slitina 9 č. olova, 2 č. antimonu, 2 č. vismutu; k tisku not slitina 7 č. olova, 1 č. antimonu a 12 č. cínu; k formám pro tisk barevných vzorků slitina asi 16 č. antimonu, 37 č. olova a 47 č. cínu. Požadavky na dobrou literninu kladené jsou, aby snadno tála, ostře plnila kadluby a majíc dostatečnou tvrdost málo se opotřebovala tlakem při tisku." |
|||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
* {{Wikislovník|heslo=liteřina}} |
* {{Wikislovník|heslo=liteřina}} |
||
* {{Otto|Liternina}} |
|||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
Verze z 17. 7. 2018, 23:42
Liteřina či písmovina je slitina používaná v písmolijectví. Její přibližné složení je: 50‒86 % olova, 3‒20 % cínu a 11‒30 % antimonu.
Liteřinu vyvinul v 15. století zakladatel knihtisku Johannes Gutenberg pro odlévání tiskařských liter. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a jednotlivé litery byly použity pro sestavení nové sazby. Slitina má pro knihtisk optimální vlastnosti – dostatečně nízkou teplotu tání, takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky, přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku, který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až ve 20. století s nástupem modernějších tiskařských metod jako byla fotosazba a elektronická sazba.
Externí odkazy
Slovníkové heslo liteřina ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Liternina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
