Eufrat: Porovnání verzí

Eufrat
	řeka v jižním Iráku
Základní informace
Délka toku	2760 km
Plocha povodí	673000 km²
Průměrný průtok	818 m³/s
Světadíl	Asie
Zdrojnice
	Karasu, Murat; 38°52′29″ s. š., 38°47′38″ v. d.
Ústí
	Šatt al-Arab; 30°25′29,49″ s. š., 48°10′7,6″ v. d.
Protéká
	Turecko (provincie Elazığ, Adıyaman, Gaziantep, Malatya a Şanlıurfa), Sýrie, Irák (Anbár, Babylón, Nadžaf, Kádisíja, Mutanná, Dhíkár, Basra)
Úmoří, povodí
	Indický oceán, Perský záliv, Šatt al-Arab, Povodí Eufratu (Irák 40%, Turecko 28%, Sýrie 17%)
	; mapka povodí Eufratu a Tigridu
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 15. 7. 2018, 22:30

Eufrat, (arabsky الفرات‎, Al-Furāt, turecky Fırat, v aramejštině znamená sladká voda), je největší řeka Blízkého východu. Protéká Tureckem (provincie Elazığ, Adıyaman, Gaziantep, Malatya a Şanlıurfa), Sýrií a Irákem (Anbár, Babylón, Nadžaf, Kádisíja, Mutanná, Dhíkár, Basra). Její délka od soutoku zdrojnic je 2 760 km (od pramene Muratu 3065 km), z čehož 1263 km^[2] je na území Turecka. Povodí zaujímá plochu 673 000 km²

Průběh toku

Řeka vzniká soutokem zdrojnic Karasu a Murat, které pramení v Arménské vysočině. V místě soutoku byla v letech 1966 až 1975 postavena Kebanská přehradní nádrž. Na horním toku má převážně horský charakter. V úzké soutěsce se prodírá okrajovými hřbety Arménské vysočiny Malatya a Ergani. Poté v hluboké dolině protíná pouštní planinu Sýrie a severní Mezopotámie. Pod městem Hit vtéká do Mezopotámské nížiny, která je tvořena říčními nánosy. Šířka řeky se zde pohybuje od 150 do 500 m a hloubka dosahuje 10 m. Na dolním toku se dvěma rameny slévá s řekou Tigris a vytváří řeku Šatt al-Arab, která ústí do Perského zálivu. Hlavní přítoky jsou Tochma a Göksu v Turecku zprava a Belich a Chábúr v Sýrii zleva. Na území Iráku ústí do Eufratu jen suchá údolí (vádí), která se naplňují vodou pouze v období dešťů. Řeka protéká městy Erzincan, Birecik (Turecko), Rakka, Dajr az-Zaur (Sýrie), Ramádí, Falludža, Kúfa, Samawa, Díwáníja, Násiríja.

Vodní režim

Převážnou část vody získává díky sněhovým a dešťovým srážkám v horské části povodí. Na rovině je zdrojem převážně déšť. Vodnost řeky je nejvyšší na jaře (květen a červen), v létě hladina klesá. Při povodních úroveň hladiny stoupá o 3 až 4 m. Za účelem ochrany před těmito povodněmi bylo v oblasti Mezopotámské nížiny vybudováno několik hydrotechnických zařízení a koryto řeky bylo obehnáno hrázemi. Průměrný roční průtok u města Hit činí 840 m³/s. Maximální průtok dosahuje 3000 až 4000 m³/s a minimální na konci léta 180 m³/s. Celkový roční odtok představuje 26,4 km³. Směrem k ústí se v důsledku zavlažování, vypařování a prosakování průtok snižuje na 300 až 400 m³/s. Řeka nese velké množství pevných částic, které dosahuje 13 až 15 Mt za rok na středním toku. Směrem k ústí se jejich množství zmenšuje v důsledku usazování.

Využití

Využívá se ve velké míře na zavlažování už od starověku. Řada oáz podél koryta řeky se táhne v celé nížinné délce jejího toku. Jen na území Iráku je zavlažováno přibližně 1 mil. ha pomocí zavlažovacích kanálů. Dalších 560 000 ha je zavlažováno pomocí čerpadel a jiných hydrotechnických zařízení. V Turecku byly vybudovány přehrady s vodními elektrárnami Keban a Atatürk a v Sýrii Tabaqah. V Iráku bylo vybudováno několik hydrouzlů, které regulují průtok a zavlažování. Na řece je možná lodní doprava od ústí k městu Hit.

Historie

Povodí Eufratu a Tigridu je jednou z nejstarších kulturních oblastí. Zrodily se zde jedny z nejstarších civilizací na Zemi (Sumer, Babylónie, Asýrie). Město Babylón se rozkládalo přímo na březích Eufratu.

Reference

Literatura

V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Евфрат“.

Externí odkazy

Slovníkové heslo Eufrat ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eufrat na Wikimedia Commons
(turecky) Turecká statistická rybářská ročenka 2013

[1] Zdroj UNESCO - Euphrates (procenta nezahrnují pouštní části)

[turkstat-2] Turecké statistické rybářské ročenky 2013 (turecky)

[1]

[2]

@@ Řádek 26: / Řádek 26: @@
 == Průběh toku ==
-Řeka vzniká [[soutok]]em zdrojnic [[Karasu (zdrojnice Eufratu)|Karasu]] a [[Murat (řeka)|Murat]], které pramení v [[Arménská vysočina|Arménské vysočině]]. V místě soutoku byla v letech [[1966]] až [[1975]] postavena [[Kebanská přehradní nádrž]]. Na horním toku má převážně horský charakter. V úzké [[soutěska|soutěsce]] se prodírá okrajovými hřbety ''Arménské vysočiny'' [[Malatya]] a [[Ergani]]. Poté v hluboké [[říční údolí|dolině]] protíná [[poušť|pouštní]] [[planina|planinu]] [[Sýrie]] a severní [[Mezopotámie]]. Pod městem [[Hit (město)|Hit]] vtéká do [[Mezopotámská nížina|Mezopotámské nížiny]], která je tvořena říčními nánosy. Šířka řeky se zde pohybuje od 150 do 500&nbsp;[[metr|m]] a hloubka dosahuje 10&nbsp;m. Na dolním toku se dvěma rameny slévá s řekou [[Tigris]] a vytváří řeku [[Šatt al-Arab]], která ústí do [[Perský záliv|Perského zálivu]]. Hlavní přítoky jsou [[Tochma]] a [[Göksu (přítok Eufratu)|Göksu]] v [[Turecko|Turecku]] zprava a [[Belich]] a [[Chábúr]] v [[Sýrie|Sýrii]] zleva. Na území [[Irák]]u ústí do ''Eufratu'' jen suchá údolí ([[vádí]]), která se naplňují vodou pouze v [[období dešťů]]. Řeka protéká městy [[Erzincan]], [[Birecik]] (''Turecko''), [[Rakka]], [[Dajr az-Zaur]] (''Sýrie''), [[Ramádí]], [[Falludža]], [[Kufa]], [[Samawa]], [[Díwáníja]], [[Násiríja]].
+Řeka vzniká [[soutok]]em zdrojnic [[Karasu (zdrojnice Eufratu)|Karasu]] a [[Murat (řeka)|Murat]], které pramení v [[Arménská vysočina|Arménské vysočině]]. V místě soutoku byla v letech [[1966]] až [[1975]] postavena [[Kebanská přehradní nádrž]]. Na horním toku má převážně horský charakter. V úzké [[soutěska|soutěsce]] se prodírá okrajovými hřbety ''Arménské vysočiny'' [[Malatya]] a [[Ergani]]. Poté v hluboké [[říční údolí|dolině]] protíná [[poušť|pouštní]] [[planina|planinu]] [[Sýrie]] a severní [[Mezopotámie]]. Pod městem [[Hit (město)|Hit]] vtéká do [[Mezopotámská nížina|Mezopotámské nížiny]], která je tvořena říčními nánosy. Šířka řeky se zde pohybuje od 150 do 500&nbsp;[[metr|m]] a hloubka dosahuje 10&nbsp;m. Na dolním toku se dvěma rameny slévá s řekou [[Tigris]] a vytváří řeku [[Šatt al-Arab]], která ústí do [[Perský záliv|Perského zálivu]]. Hlavní přítoky jsou [[Tochma]] a [[Göksu (přítok Eufratu)|Göksu]] v [[Turecko|Turecku]] zprava a [[Belich]] a [[Chábúr]] v [[Sýrie|Sýrii]] zleva. Na území [[Irák]]u ústí do ''Eufratu'' jen suchá údolí ([[vádí]]), která se naplňují vodou pouze v [[období dešťů]]. Řeka protéká městy [[Erzincan]], [[Birecik]] (''Turecko''), [[Rakka]], [[Dajr az-Zaur]] (''Sýrie''), [[Ramádí]], [[Falludža]], [[Kúfa]], [[Samawa]], [[Díwáníja]], [[Násiríja]].
 == Vodní režim ==