Šternberkové

Šternberkové (Sternbergové)
Země	České království
Mateřská dynastie	Divišovci
Tituly	páni říšská hrabata (1661)
Zakladatel	Diviš z Divišova
Mytický zakladatel	Jaroslav ze Šternberka
Rok založení	12. století
Současná hlava	Zdeněk Sternberg
Větve rodu	Holická, konopišťská
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šternberkové (Sternberg) jsou jsou starobylý český šlechtický rod, o kterém jsou první zprávy již ze druhé poloviny 12. století. Rod založil Diviš z Divišova. Před rokem 1241 Zdeslav z Divišova založil nad řekou Sázavou hrad Český Šternberk, jenž je dodnes v držení příslušníků tohoto starobylého rodu. Příslušníci rodu Šternberků výrazně ovlivňovali politické události své doby a zastávali i ty nejvyšší zemské a církevní úřady. Zdeněk ze Šternberka byl vůdcem a zakladatelem Zelenohorské jednoty, bojující proti Jiřímu z Poděbrad.

Rod se rozštěpil na dvě větve, a to holickou a konopišťskou. Holická větev vymřela v roce 1712. Po roce 1990 se v majetku rodiny nacházejí hrady a zámky Český Šternberk, Jemniště, Březina, Častolovice a Zásmuky.

Počátky rodu ze Šternberku

Šternberský palác na Hradčanech

Šternberský palác na Malostranském náměstí v Praze

Pečeť Jaroslava ze Šternberka (neúplný sádrový odlitek), Národní muzeum, Praha

Po zakladateli rodu Divišovi se uvádí v letech 1167–1172 Zdeslav, v letech 1176–1193 Petr a mezi roky 1220–1240 Diviš, který založil Divišov. Kolem poloviny 13. století se uvádí Zdeslav, který založil hrad Český Šternberk. Ten měl čtyři syny:

• Albrecht ze Šternberka (1267–1298) se stal zakladatelem moravské větve a působil jako olomoucký purkrabí. Nechal patrně vystavět hrad Šternberk, pokud tak neučinil již jeho otec.
• Beneš ze Šternberka (1267–1269) – potomci se neuvádějí.
• Jaroslav ze Šternberka (1267–1290) – bítovský purkrabí, patrně stavitel hradu Šternberk na střední Moravě, zakladatel konopišťské větve.
• Zdeslav ze Šternberka († 1289/1290) – kladský purkrabí, zakladatel holické větve.

Šternberkové na Moravě

Hrad Šternberk v roce 1850

Český Šternberk - okrouhlá věž a most

Snídaňový salón, hrad Český Šternberk

Pohřební kaple Šternberků ve Stupně

Zakladatel moravské větve Albrecht ze Šternberka (1267–1298) měl syny Albrechta († 1298), který zastával funkce olomouckého purkrabího a olomouckého sudího, a Zdeslava († 1323), který byl nejvyšším moravským komorníkem. Albrecht měl syna Diviše, který zemřel bez potomků. Zdeslav měl čtyři syny, kteří se dále rozvětvili:

• Zdeslav ml.(† 1324) byl olomouckým komorníkem, uvádí se pouze v roce 1322, zemřel bez potomků.
• Štěpán ze Šternberka († 1357) byl moravským zemským hejtmanem. Rod měl sídlo na hradě Šternberku a vlastnil mnohé další statky na Moravě, mezi které patřil např. Zlín, hrad Dědice (později Stagnov) či račické panství. Jeden ze Štěpánových synů Albrecht se stal čtvrtým litomyšlským biskupem. Štěpánova vnučka Kateřina byl ženou Petra Plumlovského z Kravař. Štěpánův vnuk Petr ze Šternberka neměl již mužského potomka a zadlužené panství předal svému švagrovi Petru Plumlovskému z Kravař s tím, že vyplatí všechny dluhy. Petr ze Šternberka zemřel 8. července 1397, čímž vymřela tato část rodové větve a jejich moravské sídlo Šternberk se dostalo do rukou Kravařů.
• Jaroslav ze Šternberka a Hoštejna († 1359) získal hrad Hoštejn a panství Zábřeh, tato rodová větev vyhasla v roce 1398.
• Albrecht ze Šternberka na Úsově a Bzenci († 1353) – získal hrad a panství Světlov, tato větev vyhasla v roce 1392.
• Matouš ze Šternberka († 1371) byl moravským komorníkem a moravským zemským sudím. Vlastnil panství Lukov a Holešov. Mezi nejslavnější příslušníky této rodové větve patří Jan starší ze Šternberka a Holešova, který působil ve funkcích moravského zemského hejtmana a nejvyššího zemského sudího na Moravě. Matoušova rodová větev vymřela až roku 1544 Jindřichem ze Šternberka.

Konopišťská větev

Nejvyšší purkrabí pražský Adam II. ze Šternberka měl ze dvou manželství 11 dětí. Jeho dcera Marie Maxmiliána Eusebie (1584–1634) z prvního manželství s Evou Popelovnou z Lobkowicz byla provdána za Jaroslava Bořitu z Martinic. Díky zachování věrnosti císaři a katolické církvi rozmnožil po bitvě na Bílé Hoře své majetky. Většina se poté dostala do držení jeho syna Františka Karla Matyáše (1612–1648) z druhého manželství. Ten zemřel náhodnou střelou v okně svého hradčanského domu při vpádu Švédů do Prahy. Se svou ženou Ludmilou Benignou Kavkovou z Říčan měl 6 dětí.

• Jan Adam zemřel brzy po svém otci.
• Václav Vojtěch (1643–1708) byl císařský tajný rada a komorník, královský místodržící, president apelačního soudu, nejvyšší zemský sudí, nejvyšší zemský hofmistr a nejvyšší dvorní maršálek Království českého, rytíř Řádu zlatého rouna. Žil v Praze v rodovém paláci na Hradčanech, byl držitelem panství Zelená Hora a Vršovice a za Prahou v Zadním Ovenci nechal postavit zámek Tróju.
• Jan Norbert (1644–1678) žil v rodovém sídle v Bechyni.
• Ignác Karel (zemřel 1700) byl císařský tajný rada a komorník, od roku 1696 president apelačního soudu, ve svém majetku držel Horažďovice.
• Marie Maxmiliána (1641–1665) zemřela krátce po svatbě s Karlem Maxmiliánem hrabětem Lažanským. V Národní galerii je její portrét od Karla Škréty.
• Marie Barbora Ludmila (zemřela 1709) se vdala za Jana Sebastiana hraběte z Pöttingu.

Václav Vojtěch a Jan Norbert při svých studiích na pražské Univerzitě Karlo-Ferdinandově navštěvovali přednášky Jana Tannera. Tanner později sepsal historii rodu Šternberků. V letech 1690–1696 byl Václav Vojtěch prezidentem apelačního (odvolacího) soudu. V té době soud řešil mimo jiné dva soudní spory. Prvním bylo vyšetřování chodské vzpoury, jež bylo uzavřeno exekucí Jana Sladkého-Koziny v roce 1695. Apelační soud v kauze zaujímal stanovisko poměrně příznivé obžalovaným, nad jimiž původně vynesl celkem velmi mírný rozsudek. Ten byl ale později změněn a soud skončil pro vzbouřené Chody tragicky. Druhým byl spor dvou představitelů pražské židovské komunity, kdy dlouholetý primas zemského židovstva udal svého souvěrce z rouhání svatému kříži. Soudní řízení skončilo mírným rozsudkem a odsouzený roku 1696 umístil kolem krucifixu na pražském Karlově mostě hebrejský nápis velebící Hospodina. Po třech stech let měl tento spor pokračování, když na přímou žádost ze Spojených států amerických byly 8. března 2000 umístěny pod onen krucifix tři tabulky s vysvětlením.

Mladší bratr Adama II., Štěpán Jiří ze Šternberka (1570–1625) je zakladatelem linie, která má pokračování do dnešních dnů. Za stavovského povstání byl na straně českého panstva, po bitvě na Bílé hoře se přidal k císaři, přestoupil na katolickou víru a stal se císařským tajným radou a prezidentem královské komory. Patřil mezi tři přátele Albrechta z Valdštejna spolu s Janem Rudolfem Trčkou (zavražděn s Valdštejnem v Chebu roku 1634) a lankrabětem Jiřím Ludvíkem z Leuchtenberka (1550–1613). Jeho vnuk Oldřich Adolf Vratislav (1627–1703) vystudoval jezuitskou kolej a protože sloužil budoucímu císaři Leopoldu I. již ve svém mládí, po jeho nástupu na trůn začal kariéru na císařském dvoře. Byl diplomat, vyslanec a komisař císaře na jednáních v říši, tajný císařský rada a komoří, nakonec nejvyšší zemský sudí a nejvyšší purkrabí Království českého, rytíř Řádu zlatého rouna. Se svou ženou Annou Lucií hraběnkou Slavatovou z Chlumu a Košumberka měl 14 dětí. Byl držitelem panství Zásmuky a Častolovice. Vlastnil Šternberský palác na Malostranském náměstí v Praze a byl zakladatelem rozsáhlé obrazové galerie Šternberků.

Rytíři Řádu Zlatého rouna

• Oldřich Adolf Vratislav (1627–1703)
• Václav Vojtěch (asi 1640–1708)
• František Filip (1708–1786)
• František Kristián (1732–1811)
• Leopold II. (1811–1899)

Bratři Šternberkové, manžel jejich zemřelé sestry hrabě Lažanský a jejich bratranec Oldřich Adolf Vratislav byli donátory kaplí poutní Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené roku 1674. V rohu výklenku kaple bylo jméno stavitele a jeho erb.

Slavné osobnosti

Podrobnější informace naleznete v článku Šternberk (rozcestník).

• Jaroslav ze Šternberka – nejslavnější, leč asi fiktivní osoba rodu Šternberků z poloviny 13. století, údajný vítěz nad Tatary v roce 1241.
• Albrecht Aleš ze Šternberka (~1333–1380) – litomyšlský biskup
• Aleš Holický ze Šternberka (~1380–1455) – válečník ve službách Zikmunda Lucemburského
• Zdeněk Konopišťský ze Šternberka (~1420–1476) – vůdce Zelenohorské jednoty
• Kunhuta ze Šternberka (1425–1449) – manželka pozdějšího českého krále Jiřího z Poděbrad
• Ladislav ze Šternberka (1480–1521) – královský podkomoří
• Jaroslav Ignác Šternberk (1643–1709) – 2. litoměřický biskup
• Václav Vojtěch ze Šternberka (1643–1708) – stavitel zámku v Troji
• Kašpar Maria Šternberk (1761–1838) – přírodovědec
• František Josef ze Šternberka a Manderscheidu (1763–1830) – jeden ze zakladatelů Národního muzea
• Zdeněk Sternberg (nar. 1923) – majitel hradu Český Šternberk

Erb a motto

Znak rodu

V erbu se nachází zlatá osmicípá hvězda (něm. Stern [štern] – hvězda; Berg – kopec, hora) na modrém poli, je to tak zvané mluvící znamení. Rodové heslo: lat. "Nescit occasum", v češtině znamená „nezná západu“ nebo „nikdy nezapadá“, míní se tím šternberská hvězda.

Příbuzenstvo

Spojili se s Rožmberky, Lobkovici, Kolovraty, pány z Hradce, z Roupova, z Dubé, ze Žeberka, z Kunovic, z Vrtby či Schwarzenberky, Martinici.

Odkazy

Literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola ze Šternberka, s. 157-158. 
• JUŘÍK, Pavel: Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Vyd. 1., Praha : Euromedia Group, Knižní klub, 2013. 206 s.: erby, faksim., fot., geneal. tabulky, il., mapy; 25 cm. (Universum), ISBN 978-80-242-4065-7.
• KUSLOVÁ, Hana. Šternberkové v Malenovicích a Pohořelicích 1804-1948. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2015. 16 s. : ilustrace, portréty, 1 genealogická tabulka. ISBN:978-80-87130-32-2
• NEU, Peter. Hrabata z Manderscheidu - historický přehled. In: Rod Manderscheidů Šternberků. Z Eifelu do Čech. Katalog výstavy. Praha : Krajinský svaz Porýní, Archiv Národního muzea v Praze, 1991, s. 1-18.
• PALACKÝ, František. Dějiny rodu Sternbergů. = Geschichte der Familie Sternberg. Moravský Beroun : Moravská expedice, 2001. ISBN:80-86511-03-0
• POKLUDA, Zdeněk. Moravští Šternberkové. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 354 s. ISBN 978-80-7422-181-1. 
• PREISS, Pavel - HORYNA, Mojmír Horyna - ZAHRADNÍK, Pavel. Zámek Trója u Prahy: dějiny, stavba, plastika a malba. Vyd. 1. V Praze a Litomyšli : Paseka; Galerie hlavního města Prahy, 2000. 365 s.: fot., ilustr.; 20 cm, ISBN 80-7185-336-4.
• SEJK, Roman. Urozenost, majetek a moc: (Šternberkové v 16. a 17. století). In: Středočeský sborník historický / Praha : Státní oblastní archiv v Praze Sv. 28-29, (2002-2003 [vyd. 2005]), s. 3-54.

Související články

• Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šternberkové na Wikimedia Commons
• ze Šternberka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Rodokmen Šternberků, autor: Miroslav Marek, 2.5.2013.
• Páni ze Šternberka a na Lukově 1370–1479
• Hrad Malenovice – Šternberkové
• Rodokmen Šternberků a Paarů na Smiřicích, zpracoval Martin Kareš.
• Genealogie české šlechty: patricus.info/Panstvo.htm, autor: Vlastimil Jirout, 7.9.2013