Constitutio Antoniniana: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
adata+portály |
m typografie |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Constitutio Antoniniana''' byl [[edikt]], který v roce 212 vydal [[Starověký Řím|římský]] císař Marcus Aurelius Severus Antoninus, známý jako [[Caracalla]]. Na základě tohoto právního předpisu obdrželi téměř všichni svobodní mužští obyvatelé [[Římská říše|římské říše]] plnoprávné [[římské občanství]]; výjimkou byli pouze [[Dediticii|Dediticiové]]. Do doby vydání ediktu disponovala římským občanstvím pouze část populace impéria, reprezentovaná především obyvateli [[Itálie]]; obyvateli [[Římská kolonie|římských kolonií]] v [[Římské provincie|provinciích]]; Římany nebo jejich potomky usazenými v provinciích; příslušníky některých měst a kmenů po celé říši a představiteli lokální aristokracie. Provinciálové požívali převážně statusu |
'''Constitutio Antoniniana''' byl [[edikt]], který v roce 212 vydal [[Starověký Řím|římský]] císař Marcus Aurelius Severus Antoninus, známý jako [[Caracalla]]. Na základě tohoto právního předpisu obdrželi téměř všichni svobodní mužští obyvatelé [[Římská říše|římské říše]] plnoprávné [[římské občanství]]; výjimkou byli pouze [[Dediticii|Dediticiové]]. Do doby vydání ediktu disponovala římským občanstvím pouze část populace impéria, reprezentovaná především obyvateli [[Itálie]]; obyvateli [[Římská kolonie|římských kolonií]] v [[Římské provincie|provinciích]]; Římany nebo jejich potomky usazenými v provinciích; příslušníky některých měst a kmenů po celé říši a představiteli lokální aristokracie. Provinciálové požívali převážně statusu „cizinců“ (''[[Peregrinus|peregrini]]''), či jim náleželo latinské právo (''ius Latii''), určitá nižší forma římského občanství. |
||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
{{Portály|Právo|Starověký Řím}} |
{{Portály|Právo|Starověký Řím}} |
||
Verze z 29. 6. 2018, 15:01
Constitutio Antoniniana byl edikt, který v roce 212 vydal římský císař Marcus Aurelius Severus Antoninus, známý jako Caracalla. Na základě tohoto právního předpisu obdrželi téměř všichni svobodní mužští obyvatelé římské říše plnoprávné římské občanství; výjimkou byli pouze Dediticiové. Do doby vydání ediktu disponovala římským občanstvím pouze část populace impéria, reprezentovaná především obyvateli Itálie; obyvateli římských kolonií v provinciích; Římany nebo jejich potomky usazenými v provinciích; příslušníky některých měst a kmenů po celé říši a představiteli lokální aristokracie. Provinciálové požívali převážně statusu „cizinců“ (peregrini), či jim náleželo latinské právo (ius Latii), určitá nižší forma římského občanství.
