Ludvík IV. Bavor: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Narození v Mnichově za použití HotCat
různé význ., drobnosti
Řádek 1: Řádek 1:
{{Různé významy|tento=středověkém panovníkovi|druhý=bavorském následníkovi|stránka=Ludvík Bavorský}}
{{Infobox - panovník
{{Infobox - panovník
| jméno = Ludvík IV. Bavor
| jméno = Ludvík IV. Bavor
Řádek 33: Řádek 34:
| místo odpočinku = [[Frauenkirche (Mnichov)]]
| místo odpočinku = [[Frauenkirche (Mnichov)]]
}}
}}
'''Ludvík IV. Bavor''' ({{vjazyce|de}} ''Ludwig IV. / Ludwig der Bayer'', [[1282]]/[[1287|7]] [[Heidelberg]] – [[11. říjen|11. října]] [[1347]] Puch u Fürstenfeldbrucku) byl [[Bavorské vévodství|bavorský]] vévoda, falckrabě rýnský, od roku [[1314]] [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římský král]] a od roku [[1328]] také [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císař Svaté říše římské]]. Znám je také jako Ludvík Bavor, ale toto označení mělo původně hanlivý nádech. Ludvíka IV. Bavorského nazval Ludvíkem Bavorem jeho odpůrce [[papež]] [[Jan XXII.]] ve slavném [[Sachsenhausenské odvolání|Sachsenhausenském odvolání]] z roku [[1324]]. Ludvík Bavor totiž znělo v latině podobně jako ''Ludvík Barbar'' (''Ludovicus Bavarus – Ludovicus Barbarus'').
'''Ludvík IV. Bavor''' ({{vjazyce|de}} ''Ludwig IV. / Ludwig der Bayer'', [[1282]]/[[1287|7]] [[Heidelberg]] – [[11. říjen|11. října]] [[1347]] Puch u [[Fürstenfeldbruck]]u) byl [[Bavorské vévodství|bavorský]] vévoda, falckrabě rýnský, od roku [[1314]] [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římský král]] a od roku [[1328]] také sporný [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císař Svaté říše římské]]. Znám je také jako Ludvík Bavor, ale toto označení mělo původně hanlivý nádech. Ludvíka IV. Bavorského nazval Ludvíkem Bavorem jeho odpůrce [[papež]] [[Jan XXII.]] ve slavném [[Sachsenhausenské odvolání|Sachsenhausenském odvolání]] z roku [[1324]]. Ludvík Bavor totiž znělo v latině podobně jako ''Ludvík Barbar'' (''Ludovicus Bavarus – Ludovicus Barbarus'').


Pocházel z rodu [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]] a byl synem vévody [[Ludvík II. Hornobavorský|Ludvíka II. zv. Přísného]] a jeho manželky [[Matylda Habsburská|Matyldy]], dcery římského krále [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa Habsburského]]. Vládl v Rýnské Falci, odkud vystrnadil staršího bratra [[Rudolf I. Falcký|Rudolfa I. Falckého]]. Územní spory měl také se svými [[Habsburkové|habsburskými]] příbuznými.
Pocházel z rodu [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]] a byl synem vévody [[Ludvík II. Hornobavorský|Ludvíka II. zv. Přísného]] a jeho manželky [[Matylda Habsburská|Matyldy]], dcery římského krále [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa Habsburského]]. Vládl v Rýnské Falci, odkud vystrnadil staršího bratra [[Rudolf I. Falcký|Rudolfa I. Falckého]]. Územní spory měl také se svými [[Habsburkové|habsburskými]] příbuznými.


== Římský císař ==
== Římský císař ==
Když byl po smrti císaře [[Jindřich VII. Lucemburský|Jindřicha VII.]] roku [[1314]] zvolen římským králem jeden z jeho nepřátel [[Fridrich I. Habsburský|Fridrich Sličný]] z rodu [[Habsburkové|Habsburků]], zvolili si v říjnu téhož roku čtyři ze sedmi [[kurfiřt]]ů Ludvíka Bavora za protikrále, který byl následně v [[Bonn]]u (na rozdíl od tradičních [[Cáchy|Cách]]) korunován [[arcibiskup]]em [[Kolín nad Rýnem|kolínským]]. Na straně Bavora stál i český král [[Jan Lucemburský]], který přispěl k vítězství Ludvíka Bavora nad Fridrichem v rozhodující [[Bitva u Mühldorfu|bitvě u Mühldorfu]] [[28. září]] [[1322]], ve které byl Fridrich zajat. Po tříletém věznění pak oba sokové uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl Ludvík uznán panovníkem a Fridrich propuštěn.
Když byl po smrti císaře [[Jindřich VII. Lucemburský|Jindřicha VII.]] roku [[1314]] zvolen římským králem jeden z jeho nepřátel [[Fridrich I. Habsburský|Fridrich Sličný]] z rodu [[Habsburkové|Habsburků]], zvolili si v říjnu téhož roku čtyři ze sedmi [[kurfiřt]]ů Ludvíka Bavora za protikrále, který byl následně v [[Bonn]]u (na rozdíl od tradičních [[Cáchy|Cách]]) korunován [[arcibiskup]]em [[Kolín nad Rýnem|kolínským]]. Na straně Bavora stál i český král [[Jan Lucemburský]], který přispěl k jeho vítězství nad Fridrichem v rozhodující [[Bitva u Mühldorfu|bitvě u Mühldorfu]] [[28. září]] [[1322]], ve které byl Fridrich zajat. Po tříletém věznění pak oba sokové uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl Ludvík uznán panovníkem a Fridrich propuštěn.


Jako jediný římský král se Ludvík dostal do sporu s [[papež]]em [[Jan XXII.|Janem XXII.]] Ten začal roku [[1323]] sporem o [[Milán]]. Papež poté uvalil na Ludvíka [[Interdikt|klatbu]], vyhlásil nad jeho územím [[interdikt]] a nakonec jej odvolal z [[trůn]]u. Tato opatření nebyla ale účinná a vyprovokovala Ludvíkovu odvetu. Roku [[1327]] zaútočil na [[Itálie|Itálii]] a o rok později přijal císařskou korunu z rukou římského hejtmana [[Sciarro Colonna|Sciarra Colonny]], čímž demonstroval nezávislost císařství na papeži. Ještě roku [[1328]] pak s pomocí shromáždění římských občanů nechal papeže sesadit a zvolit [[Papežské schizma|vzdoropapežem]] [[Mikuláš V. (vzdoropapež)|Mikuláše V.]]
Jako jediný římský král se Ludvík dostal do sporu s [[papež]]em [[Jan XXII.|Janem XXII.]] Ten začal roku [[1323]] sporem o [[Milán]]. Papež poté uvalil na Ludvíka [[Interdikt|klatbu]], vyhlásil nad jeho územím [[interdikt]] a nakonec jej odvolal z [[trůn]]u. Tato opatření nebyla ale účinná a vyprovokovala Ludvíkovu odvetu. Roku [[1327]] zaútočil na [[Itálie|Itálii]] a o rok později přijal císařskou korunu z rukou římského hejtmana [[Sciarro Colonna|Sciarra Colonny]], čímž demonstroval nezávislost císařství na papeži. Ještě roku [[1328]] pak s pomocí shromáždění římských občanů nechal papeže sesadit a zvolit [[Papežské schizma|vzdoropapežem]] [[Mikuláš V. (vzdoropapež)|Mikuláše V.]]
Řádek 44: Řádek 45:
V Říši se Ludvík soustředil především na posílení své rodové moci. Získal [[braniborsko|braniborské]] kurfiřtství pro svého mladšího syna. Toho následně oženil s [[Markéta Pyskatá|Markétou Pyskatou]], dědičkou [[tyrolsko|tyrolského]] hrabství a první manželkou [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha Lucemburského]], pozdějšího markraběte moravského (jejich sňatek přitom nechal prohlásit za neplatný kvůli údajné [[Erektilní dysfunkce|impotenci]] manželově, čímž si znepřátelil celý [[Lucemburkové|lucemburský]] rod).
V Říši se Ludvík soustředil především na posílení své rodové moci. Získal [[braniborsko|braniborské]] kurfiřtství pro svého mladšího syna. Toho následně oženil s [[Markéta Pyskatá|Markétou Pyskatou]], dědičkou [[tyrolsko|tyrolského]] hrabství a první manželkou [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha Lucemburského]], pozdějšího markraběte moravského (jejich sňatek přitom nechal prohlásit za neplatný kvůli údajné [[Erektilní dysfunkce|impotenci]] manželově, čímž si znepřátelil celý [[Lucemburkové|lucemburský]] rod).


V blízkosti Ludvíka Bavora se soustřeďovali odpůrci papežské [[hegemonie]] a zasahování [[církev|církve]] do státních záležitostí jako [[Marsilius z Padovy]] a [[William Ockham|William Occam]]. Nový papež [[Klement VI.]] proto hledal protikandidáta na římský stolec a roku [[1346]] dopomohl ke zvolení českého kralevice [[Karel IV.|Karla]] římským králem. Ludvík Bavor zemřel roku [[1347]] při lovu medvědů ještě před tím, než mohlo dojít k rozhodujícímu střetu s [[Lucemburkové|Lucemburky]].
V blízkosti Ludvíka Bavora se soustřeďovali odpůrci papežské [[hegemonie]] a zasahování [[církev|církve]] do státních záležitostí jako [[Marsilius z Padovy]] a [[William Ockham|William Occam]]. Nový papež [[Klement VI.]] proto hledal protikandidáta na římský stolec a roku [[1346]] dopomohl ke zvolení českého kralevice [[Karel IV.|Karla]] římským králem. Ludvík Bavor zemřel roku [[1347]] při lovu medvědů ještě dříve, než mohlo dojít k rozhodujícímu střetu s [[Lucemburkové|Lucemburky]] a s Karlem.


== Potomci ==
== Potomci ==

Verze z 6. 6. 2018, 13:09

Tento článek je o středověkém panovníkovi. O bavorském následníkovi pojednává článek Ludvík Bavorský.
Ludvík IV. Bavor
císař Svaté říše římské
Portrét
Doba vlády13141347
Korunovace25. listopadu 1314 králem, 17. ledna 1328 císařem
Narození1282/7
Úmrtí11. října 1347
PohřbenKatedrála Panny Marie v Mnichově
PředchůdceJindřich VII. Lucemburský
NástupceKarel IV.
DynastieWittelsbachové
OtecLudvík II. Hornobavorský
MatkaMatylda Habsburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík IV. Bavor (německy Ludwig IV. / Ludwig der Bayer, 1282/7 Heidelberg11. října 1347 Puch u Fürstenfeldbrucku) byl bavorský vévoda, falckrabě rýnský, od roku 1314 římský král a od roku 1328 také sporný císař Svaté říše římské. Znám je také jako Ludvík Bavor, ale toto označení mělo původně hanlivý nádech. Ludvíka IV. Bavorského nazval Ludvíkem Bavorem jeho odpůrce papež Jan XXII. ve slavném Sachsenhausenském odvolání z roku 1324. Ludvík Bavor totiž znělo v latině podobně jako Ludvík Barbar (Ludovicus Bavarus – Ludovicus Barbarus).

Pocházel z rodu Wittelsbachů a byl synem vévody Ludvíka II. zv. Přísného a jeho manželky Matyldy, dcery římského krále Rudolfa Habsburského. Vládl v Rýnské Falci, odkud vystrnadil staršího bratra Rudolfa I. Falckého. Územní spory měl také se svými habsburskými příbuznými.

Římský císař

Když byl po smrti císaře Jindřicha VII. roku 1314 zvolen římským králem jeden z jeho nepřátel Fridrich Sličný z rodu Habsburků, zvolili si v říjnu téhož roku čtyři ze sedmi kurfiřtů Ludvíka Bavora za protikrále, který byl následně v Bonnu (na rozdíl od tradičních Cách) korunován arcibiskupem kolínským. Na straně Bavora stál i český král Jan Lucemburský, který přispěl k jeho vítězství nad Fridrichem v rozhodující bitvě u Mühldorfu 28. září 1322, ve které byl Fridrich zajat. Po tříletém věznění pak oba sokové uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl Ludvík uznán panovníkem a Fridrich propuštěn.

Jako jediný římský král se Ludvík dostal do sporu s papežem Janem XXII. Ten začal roku 1323 sporem o Milán. Papež poté uvalil na Ludvíka klatbu, vyhlásil nad jeho územím interdikt a nakonec jej odvolal z trůnu. Tato opatření nebyla ale účinná a vyprovokovala Ludvíkovu odvetu. Roku 1327 zaútočil na Itálii a o rok později přijal císařskou korunu z rukou římského hejtmana Sciarra Colonny, čímž demonstroval nezávislost císařství na papeži. Ještě roku 1328 pak s pomocí shromáždění římských občanů nechal papeže sesadit a zvolit vzdoropapežem Mikuláše V.

V Říši se Ludvík soustředil především na posílení své rodové moci. Získal braniborské kurfiřtství pro svého mladšího syna. Toho následně oženil s Markétou Pyskatou, dědičkou tyrolského hrabství a první manželkou Jana Jindřicha Lucemburského, pozdějšího markraběte moravského (jejich sňatek přitom nechal prohlásit za neplatný kvůli údajné impotenci manželově, čímž si znepřátelil celý lucemburský rod).

V blízkosti Ludvíka Bavora se soustřeďovali odpůrci papežské hegemonie a zasahování církve do státních záležitostí jako Marsilius z Padovy a William Occam. Nový papež Klement VI. proto hledal protikandidáta na římský stolec a roku 1346 dopomohl ke zvolení českého kralevice Karla římským králem. Ludvík Bavor zemřel roku 1347 při lovu medvědů ještě dříve, než mohlo dojít k rozhodujícímu střetu s Lucemburky a s Karlem.

Potomci

V roce 1308 se Ludvík oženil s Beatrix Svídnicko-Javorskou. Jejich potomky byli:

  1. Matylda (1313 – 1346]), v roce 1329 provdaná za Fridricha II. Míšeňského († 1349)
  2. dítě (nar. 1314)
  3. Ludvík V. Bavorský (1315–1361)
  4. Anna (1316 – 1319)
  5. Anežka (nar. asi 1318)
  6. Štěpán II. Bavorský (1319–1375)

V roce 1324 se Ludvík oženil podruhé s Markétou Holandskou. Jejich potomky byli:

  1. Markéta Bavorská (1325–1374), manželé:
    1. 1351 Štěpán († 1354), uherský princ a slavonský vévoda
    2. 1357/58 Gerlach z Hohenlohe
  2. Anna (1326–1361), manžel Jan I. Dolnobavorský († 1340)
  3. Ludvík VI. Bavorský (1328–1365)
  4. Alžběta (1329–1402), manželé:
    1. 1350 Cangrande II. della Scala († 1359)
    2. 1362 Oldřich z Württembergu († 1388)
  5. Vilém I. Bavorský (1330–1388)
  6. Anežka (1335–1352)
  7. Albrecht I. Bavorský (1336–1404)
  8. Ota V. Bavorský (1340–1379)
  9. Beatrix (1344–1359), manžel Erik XII. Magnusson
  10. Ludvík (1347–1348)

Genealogie

Ota II. Bavorský
(1206 - 1253)
  Anežka Brunšvická
(1201 – 1267)
  Rudolf I. Habsburský
(1218 - 1291)
  Gertruda z Hohenbergu
(1225 - 1281)
         
     
  Ludvík II. Hornobavorský
(1229 - 1294)
  Matylda Habsburská
(1251 - 1304)
 
     
   
Beatrix Svídnicko-Javorská
(1290 - 1322)
OO   1308
Ludvík IV. Bavor
(1282/7 - 1347)
Markéta Holandská
(1311 - 1356)
OO   1324
                   
   1    1    1    2    2    2
Matylda
* 1313
† 1346
 
Ludvík V.
* 1315
† 1361
Štěpán II.
* 1319
† 1375
Markéta
* 1325
† 1374
Anna
* 1326
† 1361
Ludvík VI.
* 1328
† 1365
   2    2    2    2    2        
Alžběta
* 1329
† 1402
Vilém I.
* 1330
† 1388
Albrecht I.
* 1336
† 1404
Ota V.
* 1340
† 1379
Beatrix
* 1344
† 1359

Literatura

  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 
  • RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6. 
  • SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München: Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 

Externí odkazy

Předchůdce:
Rudolf I.
Znak z doby nástupu Hornobavorský vévoda
1294 - 1341
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
Jan I.
Znak z doby nástupu Dolnobavorský vévoda
1340 - 1341
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-