Alexander Alexandrijský

Alexander Alexandrijský
Narození	250 Alexandrie
Úmrtí	17. dubna 326 (ve věku 75–76 let) Alexandrie
Povolání	presbyter
Nábož. vyznání	křesťanství
Funkce	Patriarcha Alexandrijský (313–326)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Alexandrijský (? - 17. dubna 328 Alexandrie) byl v letech 313-328 alexandrijským biskupem. Koptská pravoslavná církev ho považuje za svého 19. papeže. Katolická i pravoslavná církev uctívá Alexandra jako světce. V katolické církvi se jeho svátek slaví 26. února, v pravoslavné církvi 22. dubna.

Alexander se setkal během svého funkčního období patriarchy se třemi velkými výzvami. První z nich byl nástup schizmatické sekty vedená Erescentiem, která zpochybnila načasování Velikonoc. Alexander potvrdil dosavadní výpočet dne svátku sestavený Dionýsiem Alexandrijským. Spor přesto neutichl a musel ho vyřešit až První nikajský koncil. Alexander na něm vyhrál a až do dnešních dnů církev tak užívá tzv. alexandrijský výpočet svátku Velikonoc.

Druhým hlavním problémem byl spor s Meletiem z Lycopole, který podal na Alexandra formální stížnost císaři a také vysvětil vlastní biskupy, bez Alexandrova souhlasu. Meletius se spojil s rebelujícím knězem Areiosem, avšak Alexandr na nicejském koncilu dokázal svou taktikou toto spojenectví rozbít, povolil Meletiovi návrat do církve a uznal legitimitu jím vysvěcených biskupů (byť úřadů se mohli ujmout až jako nástupci biskupů vysvěcených Alexanderem), kdežto Areios byl naopak zapuzen oběma.

Právě spor s Areiem byl pro církev nejzávažnější a nejdramatičtější a svolání koncilu inicioval. Alexandrijský kněz Areios ve svém učení popíral božství Ježíše. Spor propukl naplno v okamžiku, kdy Areios během jedné disputace obvinil Alexandra ze sabelianské hereze. Alexander byl nejprve smířlivý, ale když zjistil, že to alexandrijský klérus hodnotí jako projev slabosti, přitvrdil a v roce 320 se rozhodl svolat do Alexandrie synodu. Zúčastnilo se jí více než sto egyptských i libyjských biskupů, Areios si nakonec vyslechl odsuzující rozsudek a musel opustit Egypt. V biskupovi Eusébiovi z Nikomédie však našel vlivného spojence, v důsledku čehož začal ariánský spor zmítat prakticky celým křesťanským Východem. Císař Konstantin I. Veliký pověřil svého poradce, biskupa Hosia z Córdoby, aby Alexandrovi i Ariovi tlumočil důraznou výzvu ke smíření, protože považoval celý spor za malicherný. Nakonec však musel Konstantin roku 325 kvůli tomuto sporu svolat první všeobecný církevní sněm do Nikee (dnes na území Turecka). Během tohoto tzv. Prvního nicejského koncilu byl Alexander jedním z nejvýznamnějších představitelů antiariánskeho stanoviska, spolu se svým žákem a nástupcem Atanášem. Koncilu nepředsedal, aby se mohl plně ujmout role žalobce (předsednictví převzal Hosius z Cordóby), byť podle většiny historiků se sám Areios koncilu nejspíše neúčastnil a hlavní útok Alexander vedl na jeho zastánce Eusébia z Nikomédie. Nakonec se Alexandrovi podařilo nad ariány zvítězit a definitivně tak ariánství zavrhnout (anatematizovat, tedy vypudit z církve každého, kdo by zastával podobné názory). Nicejské vyznání víry, formulované Alexandrem a Eusebiem z Kaisareie, výslovně zmiňovalo, že syn (Ježíš) je "soupodstatný" s otcem (Bohem), je tedy také Bohem. Pojem "soupodstatný" (homoúsios), v budoucnu často též ironizovaný, ovšem vymyslel nejspíše císař Konstantin, který se koncilu také účastnil a aktivně do něj zasahoval. Triumfu Alexander docílil i taktickými ústupky - krom již uvedených ústupků Meletiovi též na radu Paphnutia z Théb povolil koptským kněžím se nadále ženit. Krom sporu o božství Ježíše rozděloval Alexandra a Aria např. i spor o roli žen, Alexandrovo nicejské vítězství je tak považováno též za posílení patriarchálního či dokonce protiženského stanoviska v rané církvi (čehož ve svém bestselleru Šifra mistra Leonarda využil Dan Brown).

Z Alexandrových spisů se zachovaly jen tři listy: prvním je list konstantinopolskému arcibiskupovi Alexandrovi, druhým dopis adresovaný všem katolickým biskupům (Epistula encyclica) a třetím list alexandrijskému kléru, ve kterém oficiálně oznamuje Ariovo odsouzení. Různé citáty a několik úryvků z jeho kázání se nachází v dílech jeho nástupce Atanáše.

Zdroj: skwiki, enwiki