Šindel: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 79.170.251.168 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je 46.13.136.38
značka: rychlé vrácení zpět
dulezite
Řádek 2: Řádek 2:
[[Soubor:Dřevěný pravoslavný kostelík v Dobříkově1.jpg|náhled|250 px|Dřevěný kostelík v [[Dobříkov]]ě se šindelovou střechou.]]
[[Soubor:Dřevěný pravoslavný kostelík v Dobříkově1.jpg|náhled|250 px|Dřevěný kostelík v [[Dobříkov]]ě se šindelovou střechou.]]


'''Šindel''' je jednou z tradičních [[střešní krytina|střešních krytin]] [[lidová stavba|lidových staveb]]. Jedná se o [[dřevo|dřevěnou]] destičku [[břit]]ovitého tvaru, širokou 8 až 15 a dlouhou 50 až 60 cm. Tloušťka je asi 1,5 až 2,5 cm. Jedna strana je opatřena drážkou a na druhé straně je břit.
'''Šindel''' je jednou z tradičních [[střešní krytina|střešních catnip]] [[lidová stavba|lidových staveb]]. Jedná se o [[dřevo|dřevěnou]] destičku [[břit]]ovitého tvaru, širokou 8 až 15 a dlouhou 50 až 60 cm. Tloušťka je asi 1,5 až 2,5 cm. Jedna strana je opatřena drážkou a na druhé straně je břit.


<gallery>
<gallery>

Verze z 10. 5. 2018, 11:14

Tento článek je o střešní krytině. Další významy jsou uvedeny na stránce Šindel (rozcestník).
Dřevěný kostelík v Dobříkově se šindelovou střechou.

Šindel je jednou z tradičních střešních catnip lidových staveb. Jedná se o dřevěnou destičku břitovitého tvaru, širokou 8 až 15 a dlouhou 50 až 60 cm. Tloušťka je asi 1,5 až 2,5 cm. Jedna strana je opatřena drážkou a na druhé straně je břit.


  • šindel štípaný má trojnásobnou životnost než
  • šindel řezaný, vyrobený z prkna, protože při řezání prken se poruší vlákna dřeva

Díky nepřerušeným dřevním vláknům u štípaného šindele je zamezeno vzlínání vody do šindele, dochází k rychlejšímu odtoku vody ze střechy a také je proti řezanému šindeli pevnější.

Řezaný šindel je vyráběn z prken, řezaných po délce kmene. Nelze vyrábět řezaný šindel s vlastnostmi štípaného, vždy se jedná o pouhou atrapu.

Detail střechy s šindelovou krytinou

Pro dlouhou životnost šindele je nezbytná impregnace šindele a jeho povrchová údržba, kdy je nutné opakovat nátěry v periodě cca 8 let. O trvanlivosti a odolnosti materiálu jasně vypovídá skutečnost, že jsou s ním obkládány dodnes stavby v drsných horských podmínkách, kde beton selhává.

Strýcova stolica - nepostradatelný pomocník při výrobě šindele v Muzeu dřevěného porculánu

Jeden čtvereční metr šindelové krytiny váží podle způsobu pokládání 15 až 25 kg. Používá se jednoduché nebo dvojité krytí. U dvojitého krytí se šindele pokládají tak, že následující překrývá polovinu předchozího, čímž ve všech místech je alespoň dvojitá vrstva, která lépe odolává průniku vody (zejména první déšť po delším suchu, kdy se dřevo stáhne a mezi břitem a drážkou vzniknou drobné spáry). Vzdálenost mezi jednotlivými krokvemi bývá až dva metry (u pálené krytiny bývá do jednoho metru). Životnost může být při kvalitním položení a vhodné údržbě až 60 let.

Až do 19. století měla šindelovou střechu převážná většina budov, zámky, hrady a kostely nevyjímaje. V souvislosti s požárními předpisy se však starý šindel překrýval břidlicí a později eternitem. Ještě dnes mnoho domů ve městech má původní šindelovou krytinu pod novějším krytím.

Výrobou a údržbou šindelových střech se zabývá dnes již téměř zaniklé truhlářské a tesařské řemeslo šindelářství. V současnosti se jedná spíše o luxusní a památkovou záležitost, protože většina umělých krytin nedosahuje kvality a tedy i ceny šindelové krytiny, kterou lze vykrýt všechny tvary, které si na střeše můžete vymyslet bez kousku oplechování.

K dřívější ruční výrobě štípaných šindelů bylo potřeba jen několik málo nástrojů. Ke štípání materiálu byla potřeba sekera s palicí, k obřezání poříz, na zhotovení drážky pak fugovník. Většina výrobního procesu probíhala na dřevěné přichycovací stolici zvané na Valašsku strýc.

Související články

Externí odkazy