Klasická čínština: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 4. 5. 2018, 00:15

Klasická čínština (čínsky v českém přepisu ku-wen, pchin-jinem gǔwén, znaky 古文, doslova „starý text“) je jazyk klasické čínské literatury období Válčících států a dynastie Chan (tj. 5. století př. n. l. až 3. století n. l.), psaná forma staré čínštiny. Termín je často užíván pro literární čínštinu (čínsky v českém přepisu wen-jen-wen, pchin-jinem wényánwén, znaky 文言文, „psaný text“; zkráceně 文言, wen-jen), tradiční formu zápisu čínštiny založenou na nápodobě její klasické formy. Literární čínština byla převažující formou zápisu čínštiny od chanské doby až po 20. století, kdy ji vytlačila paj-chua, psaná forma standardní mluvené čínštiny.

S postupem doby se klasická/literární čínština rozešla s čínštinou mluvenou do té míry, že se nepoučenému čínskému čtenáři stala prakticky nesrozumitelná. Od současného jazyka se liší odlišnými gramatickými slovy a syntaxí, jiné jsou významy většiny slov. Zatímco v klasické/literární čínštině převažují slova jednoslabičná, současnému jazyku dominují slova dvouslabičná.

Klasická/literární čínština je v současnosti předmětem výuky v čínských středních školách a univerzitách. Její role v čínské kultuře se dá zhruba srovnat s rolí latiny v Evropě.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klasická čínština na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu klasická čínština na Wikimedia Commons

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''Klasická čínština''' ({{Čínsky|znaky= 古文 |pchin-jin= gǔwén |český přepis= ku-wen}}, doslova „starý text“) je jazyk klasické čínské literatury [[období Válčících států]] a [[dynastie Chan]] (tj. 5. století př. n. l. až 3. století n. l.), psaná forma [[Stará čínština|staré čínštiny]]. Termín je často užíván pro '''literární čínštinu''' ({{Čínsky|znaky= 文言文 |pchin-jin= wényánwén |český přepis= wen-jen-wen}}, „psaný text“; zkráceně {{Cizojazyčně|zh|文言}}, ''wen-jen''), tradiční formu zápisu čínštiny založenou na nápodobě její klasické formy. Literární čínština byla převažující formou zápisu čínštiny od chanské doby až po 20. století, kdy ji vytlačila [[paj-chua]], psaná forma standardní mluvené čínštiny.
-S postupem doby se klasická/literární čínština rozešla s čínštinou mluvenou do té míry, že se nepoučenému čínskému čtenáři stala prakticky nesrozumitelná. Od současného jazyka se liší odlišnými gramatickými slovy a [[Syntaxe|syntaxí]], jiné jsou významy většiny slov. Zatímco v klasické/literární čínštině převažují slova jednoslabičná, současnému jazyku dominují slova dvouslabičná.
+S postupem doby se klasická/literární čínština rozešla s čínštinou mluvenou do té míry, že se nepoučenému čínskému čtenáři stala prakticky nesrozumitelná. Od současného jazyka se liší odlišnými [[Gramatické slovo|gramatickými slovy]] a [[Syntax|syntaxí]], jiné jsou významy většiny slov. Zatímco v klasické/literární čínštině převažují slova jednoslabičná, současnému jazyku dominují slova dvouslabičná.
 Klasická/literární čínština je v současnosti předmětem výuky v čínských středních školách a univerzitách. Její role v čínské kultuře se dá zhruba srovnat s rolí [[latina|latiny]] v Evropě.