Walter Houser Brattain: Porovnání verzí

Walter Houser Brattain
Walter Houser Brattain
	Walter Houser Brattain
Narození	10. února 1902; Amoy, Čína
Úmrtí	13. října 1987; Seattle, Washington, USA
Příčina úmrtí	Alzheimerova choroba
Alma mater	Whitman College; Queen Anne High School; Tonasket High School; Minnesotská univerzita; Oregonská univerzita; Fakulta umění a věd Oregonské univerzity
Povolání	fyzik a vynálezce
Zaměstnavatel	Whitman College
Ocenění	medaile Stuarta Ballantina (1952); John Scott Medal (1954); Nobelova cena za fyziku (1956); Richtmyer Memorial Lecture Award (1956); Národní síň slávy vynálezců (1974)
Choť	Keren Gilmore Brattain; Emma Jane Miller
Rodiče	Ross Brattain
Příbuzní	Robert Brattain (sourozenec)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 2. 4. 2018, 21:16

Walter Houser Brattain (10. února 1902, Amoy v Číně – 13. října 1987, Seattle) byl americký fyzik, který spolu s Johnem Bardeenem a Williamem Shockleym objevil tranzistor. Za tento objev získali v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku.

Raný život

Ačkoli se narodil v Amoy, v Číně, rané dětství strávil ve Springfieldu, Oregonu a Washingtonu. Vyrůstal ve státu Washington na farmě svých rodičů, Rosse R. Brattaina a Ottilie Houser. Svůj bakalářský titul získal z fyziky a matematiky na Whitman College in Walla Walla ve Washingtonu v roce 1924. V roce 1926 získal na University of Minnesota magisterský titul a v roce 1929 na stejné univerzitě titul Ph.D. ve fyzice. Vedoucím doktorandské práce byl John T. Tate a tématem byl dopad elektronů na rtuťové výpary. V letech 1928 až 1929 pracoval v Národním úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C., a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří v New Jersey. Brattainův výzkum v Bellových laboratořích před druhou světovou válkou se nejdříve týkal fyziky povrchu wolframu a později povrchu oxidů mědi a povrchu křemíku. Během druhé světové války se věnoval rozvoji metod odhalení ponorek pro Columbia University. Po válce se vrátil do Bellových laboratoří a připojil se ke skupině vedené Williamem Shockleym. Ten od začátku roku 1946 vedl hlavní výzkum polovodičů pro praktické vytvoření zesilovače.

Jejich výzkum vedl v roce 1947 k objevu hrotového tranzistoru. Za tento objev obdrželi v roce 1956 Brattain, John Bardeen a William Shockley Nobelovu cenu za fyziku.

Walter Brattain zemřel 13. října 1987 v Seattlu.

Reference a další informace

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Bardeen na anglické Wikipedii.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Houser Brattain na Wikimedia Commons
Biography from the Nobel Foundation

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1951-1975

↑ Geni.com.

[1f8ad12bcfe3b7fea3d389573b01d1dc0d39d9ec-1] Geni.com.

[1]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 == Raný život ==
-Ačkoli se narodil v Amoy, v Číně, rané dětství strávil ve Springfieldu, Oregonu a Washingtonu. Vyrůstal ve státu Washington na farmě svých rodičů, Rosse R. Brattaina a Ottilie Houser. Svůj bakalářský titul získal z fyziky a matematiky na [[Whitman College]] in Walla Walla ve Washingtonu v roce 1924. V roce 1926 získal na [[University of Minnesota]] magisterský titul a v roce 1929 na stejné univerzitě titul Ph.D. ve fyzice. Vedoucím doktorandské práce byl John T. Tate a tématem byl dopad [[elektron]]ů na [[rtuť]]ové výpary. V letech 1928 až 1929 pracoval v Národním úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C., a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří v New Yersey.
+Ačkoli se narodil v Amoy, v Číně, rané dětství strávil ve Springfieldu, Oregonu a Washingtonu. Vyrůstal ve státu Washington na farmě svých rodičů, Rosse R. Brattaina a Ottilie Houser. Svůj bakalářský titul získal z fyziky a matematiky na [[Whitman College]] in Walla Walla ve Washingtonu v roce 1924. V roce 1926 získal na [[University of Minnesota]] magisterský titul a v roce 1929 na stejné univerzitě titul Ph.D. ve fyzice. Vedoucím doktorandské práce byl John T. Tate a tématem byl dopad [[elektron]]ů na [[rtuť]]ové výpary. V letech 1928 až 1929 pracoval v Národním úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C., a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří v [[New Jersey]].
 Brattainův výzkum v [[Bellovy laboratoře|Bellových laboratořích]] před druhou světovou válkou se nejdříve týkal fyziky povrchu [[wolfram]]u a později povrchu oxidů [[Měď|mědi]] a povrchu [[křemík]]u. Během druhé světové války se věnoval rozvoji metod odhalení ponorek pro [[Columbia University]]. Po válce se vrátil do Bellových laboratoří a připojil se ke skupině vedené Williamem Shockleym. Ten od začátku roku [[1946]] vedl hlavní výzkum [[polovodič]]ů pro praktické vytvoření zesilovače.