Bill of Rights (1689): Porovnání verzí
m přidání textu do článku na Wikipedii |
wikifikace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
}} |
}} |
||
'''Bill of Rights 1689''' (Listina práv) je anglický právní dokument vydaný parlamentem, |
'''Bill of Rights 1689''' (Listina práv) je anglický právní dokument vydaný parlamentem, zabývá se ústavními záležitostmi a stanovuje některá základní občanská práva. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
Vydání tohoto dokumentu bylo reakcí na pokus Jakuba II. Stuarta, který nastoupil na anglický trůn 16.2.1685, omezit v zemi protestantismus a posílit katolickou víru. Jakub dokonce tajně konvertoval ke katolické víře, což v protestantské Anglii vedlo až k politické krizi. V březnu roku 1679 požádal Karel II. ( korunován 23.4.1661) Jakuba II. aby opustil zemi. O měsíc později byl parlamentní opozicí schválen zákon o zbavení nástupnických práv Jakuba II. tzv. ''Exclusion Bill''. |
Vydání tohoto dokumentu bylo reakcí na pokus [[Jakub II. Stuart|Jakuba II. Stuarta]], který nastoupil na anglický trůn 16.2.1685, omezit v zemi [[protestantismus]] a posílit [[Katolicismus|katolickou víru]]. Jakub dokonce tajně konvertoval ke katolické víře, což v protestantské [[Anglie|Anglii]] vedlo až k politické krizi. V březnu roku 1679 požádal [[Karel II. Stuart|Karel II.]] ( korunován 23.4.1661) Jakuba II. aby opustil zemi. O měsíc později byl parlamentní opozicí schválen zákon o zbavení nástupnických práv Jakuba II. tzv. ''Exclusion Bill''. Tento stav, označovaný jako ''vylučovací krize'' trval do roku 1681 a byl ukončen rozpuštěním parlamentu. Tím zůstala nástupnická práva Jakuba II. neporušena a zdálo se, že krize skončila Jakubovým vítězstvím. V květnu 1688 vydal Jakub II. ''Deklaraci o náboženské shovívavosti'', kterou anglikánská církev prohlásila za nezákonnou. Jakubova opozice se obrátila na nizozemského místodržícího [[Vilém III. Oranžský|Viléma III. Oranžského]], Jakubova synovce, s žádostí o intervenci. Vilém se vylodil v zátoce [[Torbay]] a táhl na [[Londýn|Londýn.]] 18. prosince 1688 opustil Jakub II. své sídlo a o týden později přistál ve [[Francie|Francii.]] V lednu 1669 parlamen vydal deklaraci,v níž vyhodnotil Jakubův útěk jako [[Abdikace|abdikaci]]. Definitivní konec snah o opětovné získání anglického trůnu učinila jeho porážka v bitvě na řece Boyne v červenci 1690. <ref>{{Citace monografie |
||
<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení1 = Jůzlová |
| příjmení1 = Jůzlová |
||
| jméno1 = Jana |
| jméno1 = Jana |
||
Řádek 43: | Řádek 42: | ||
| edice = Universum}}</ref> |
| edice = Universum}}</ref> |
||
== Bill of Rights == |
== Bill of Rights == |
||
Zákon byl podepsaný roku 1689 anglickým králem Vilémem III. Oranžským a jeho manželkou Marií II. Stuartovnou, královnou Anglie, Skotska a Irska. Dokument byl podepsán dne 16. prosince 1689 a je přepracováním zákonné formy ''Deklarace práv'' předložené parlamentem Vilému III. a |
Zákon byl podepsaný roku 1689 anglickým králem [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]] a jeho manželkou [[Marie II. Stuartovna|Marií II. Stuartovnou]], královnou Anglie, [[Skotsko|Skotska]] a [[Irsko|Irska]]. Dokument byl podepsán dne 16. prosince 1689 a je přepracováním zákonné formy ''Deklarace práv'' předložené parlamentem Vilému III. a Marii II. v únoru 1689. Deklarace práv je dokument popisující podrobněji nespravedlnosti spáchané anglickým králem Jakubem II. a specifikuje práva, na která by měli mít nárok všichni občané Anglie a která by měli všichni angličtí monarchové dodržovat. Anglický parlament četl tento dokument nahlas Vilémovi a Marii (dceři nepřítomného Jakuba II.) dne 6. února 1689, kdy jim byla formálně nabídnuta společná vláda. Deklarace byla taktickým kompromisem mezi stranami [[Whigové|Whig]], kteří podporovali [[Konstituční monarchie|konstituční monarchii]] a [[Toryové|Tory]], kteří obhajovali ústavní [[monarchismus]] a [[absolutismus]]. Ve [[Spojené království|Spojeném království]] je ''Listina práv'' podepřena dokumantem [[Magna charta libertatum|Magna Charta]], zákonem [[Habeas corpus|Habeas Corpus 1679]] a zákony parlamentu z roku 1911 a 1949. Jsou to jedny ze základních dokumentů neokódované britské ústavy. Samostatný, ale podobný dokument platí ve Skotsku. Listina práv 1689 byla jednou z inspirací pro základy amerického právního řádu. Vedle zákona o urovnání z roku 1701 je ''Bill of Rights 1689'' stále platný ve všech státech [[Commonwealth|Commonwealthu]]. |
||
Ve Spojeném království je Listina práv podepřena dokumantem Magna Charta, zákonem Habeas Corpus 1679 a zákony parlamentu z roku 1911 a 1949 jako některé ze základních dokumentů neokódované britské ústavy. Samostatný, ale podobný dokument platí ve Skotsku. Listina práv 1689 byla jednou z inspirací pro zákady amerického právního řádu. |
|||
Vedle zákona o urovnání z roku 1701 je ''Bill of Rights 1689'' stále platný ve všech státech Commonwealthu. |
|||
== Reference == |
== Reference == |
Verze z 28. 3. 2018, 13:40
Bill of Rights | |
---|---|
Královský erb Anglie | |
Typ | Listina práv |
Data | |
Podepsáno | 16.prosince 1689 |
Strany | |
Signatáři | Vilém III. Oranžský a Marie II. Stuartovna |
Obsah | |
Depozitář | Parlamentní archivy Spojeného království |
Bill of Rights 1689 (Listina práv) je anglický právní dokument vydaný parlamentem, zabývá se ústavními záležitostmi a stanovuje některá základní občanská práva.
Historie
Vydání tohoto dokumentu bylo reakcí na pokus Jakuba II. Stuarta, který nastoupil na anglický trůn 16.2.1685, omezit v zemi protestantismus a posílit katolickou víru. Jakub dokonce tajně konvertoval ke katolické víře, což v protestantské Anglii vedlo až k politické krizi. V březnu roku 1679 požádal Karel II. ( korunován 23.4.1661) Jakuba II. aby opustil zemi. O měsíc později byl parlamentní opozicí schválen zákon o zbavení nástupnických práv Jakuba II. tzv. Exclusion Bill. Tento stav, označovaný jako vylučovací krize trval do roku 1681 a byl ukončen rozpuštěním parlamentu. Tím zůstala nástupnická práva Jakuba II. neporušena a zdálo se, že krize skončila Jakubovým vítězstvím. V květnu 1688 vydal Jakub II. Deklaraci o náboženské shovívavosti, kterou anglikánská církev prohlásila za nezákonnou. Jakubova opozice se obrátila na nizozemského místodržícího Viléma III. Oranžského, Jakubova synovce, s žádostí o intervenci. Vilém se vylodil v zátoce Torbay a táhl na Londýn. 18. prosince 1688 opustil Jakub II. své sídlo a o týden později přistál ve Francii. V lednu 1669 parlamen vydal deklaraci,v níž vyhodnotil Jakubův útěk jako abdikaci. Definitivní konec snah o opětovné získání anglického trůnu učinila jeho porážka v bitvě na řece Boyne v červenci 1690. [1]
Bill of Rights
Zákon byl podepsaný roku 1689 anglickým králem Vilémem III. Oranžským a jeho manželkou Marií II. Stuartovnou, královnou Anglie, Skotska a Irska. Dokument byl podepsán dne 16. prosince 1689 a je přepracováním zákonné formy Deklarace práv předložené parlamentem Vilému III. a Marii II. v únoru 1689. Deklarace práv je dokument popisující podrobněji nespravedlnosti spáchané anglickým králem Jakubem II. a specifikuje práva, na která by měli mít nárok všichni občané Anglie a která by měli všichni angličtí monarchové dodržovat. Anglický parlament četl tento dokument nahlas Vilémovi a Marii (dceři nepřítomného Jakuba II.) dne 6. února 1689, kdy jim byla formálně nabídnuta společná vláda. Deklarace byla taktickým kompromisem mezi stranami Whig, kteří podporovali konstituční monarchii a Tory, kteří obhajovali ústavní monarchismus a absolutismus. Ve Spojeném království je Listina práv podepřena dokumantem Magna Charta, zákonem Habeas Corpus 1679 a zákony parlamentu z roku 1911 a 1949. Jsou to jedny ze základních dokumentů neokódované britské ústavy. Samostatný, ale podobný dokument platí ve Skotsku. Listina práv 1689 byla jednou z inspirací pro základy amerického právního řádu. Vedle zákona o urovnání z roku 1701 je Bill of Rights 1689 stále platný ve všech státech Commonwealthu.
Reference
- ↑ JŮZLOVÁ, Jana; DIESTLER, Radek. Velcí panovníci Evropy. Redakce Jana Jůzlová. Praha: Euromedia Group, k.s., 2008. 256 s. (Universum). ISBN 978-80-242-2308-7.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bill of Rights 1689 na anglické Wikipedii a Declaration of Right, 1689 na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Originální text Listiny práv (anglicky)