Italské království (Svatá říše římská)

Italské království (německy Königreich Italien, latinsky Regnum Italiae nebo Regnum Italicum) či Říšská Itálie (německy Reichsitalien) byla monarchie Svaté říše římské a spolu s Německým královstvím a Burgundskem tvořili „Tria Regna“ (tři království Svaté říše římské). V rámci říše reálně existovalo Italské království jako její součást v letech 962–1024, kdy zahrnovalo většinu severního Apeninského poloostrova (kromě Papežského státu a jihu poloostrova, který náležel Sicilskému hrabství) a skládající se ze zemí Lombardie, Spoleta a marek Toskánska a Verony. V důsledku bojů mezi přívrženci císařů a papežů došlo k jeho rozdělení a rozkladu. Do roku 1801 existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval císařům Svaté říše římské.

Dějiny

Svatá říše římská roku 1000, italská území (světle fialově)

Státní útvary rozkládající se na území formálního Italského království v roce 1789

Zesláblé Italské království po výbojích Ottonů přijalo lenní vztah k římskoněmecké říši, stalo se tak poté po odtržení Friuli. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu ke římskoněmecké říši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Odkazy

Literatura

• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997

Související články

• Svatá říše římská
• Seznam panovníků Svaté říše římské
• Německé království
• Burgundské království
• Guelfové a ghibellini

Portály: Itálie | Historie | Středověk