Filip II. August: Porovnání verzí
m {{Autoritní data}} nad {{DEFAULTSORT}}; kosmetické úpravy |
m doplnění (manželství, potomci) |
||
| Řádek 62: | Řádek 62: | ||
Osobnost krále Filipa byla na svou dobu velmi netypická. Ačkoli se zúčastnil křížové výpravy, nikdy nebyl prototypem válečníka. Údajně se bál koní a nevynikal zvláštní silou. Jeho předností bylo ale logické myšlení a obratná diplomacie, díky které se šikovně pohyboval na šachovnici evropské politiky. Byl ale velmi rozhodný a pokud bylo třeba, dokázal se postavit i do čela vojska. Doboví kronikáři o něm mluvili jako o ''pohledném muži hezké postavy, veselé tváře, s pleší, brunátné pleti, který se rád napije a dobře nají.''<ref name="duby29" /> |
Osobnost krále Filipa byla na svou dobu velmi netypická. Ačkoli se zúčastnil křížové výpravy, nikdy nebyl prototypem válečníka. Údajně se bál koní a nevynikal zvláštní silou. Jeho předností bylo ale logické myšlení a obratná diplomacie, díky které se šikovně pohyboval na šachovnici evropské politiky. Byl ale velmi rozhodný a pokud bylo třeba, dokázal se postavit i do čela vojska. Doboví kronikáři o něm mluvili jako o ''pohledném muži hezké postavy, veselé tváře, s pleší, brunátné pleti, který se rád napije a dobře nají.''<ref name="duby29" /> |
||
== Manželství, potomci == |
|||
| ⚫ | Své postavení v boji proti Anglii se snažil posílit |
||
[[Soubor:Izabela hainaut2.jpg|náhled|upright|vlevo|První Filipova manželka Isabela Henegavská]] |
|||
[[Soubor:Ingeborg of Denmark.jpg|náhled|upright|vlevo|Druhá Filipova manželka Ingeborg Dánská]] |
|||
[[Soubor:AnezkaMeranska.jpg|náhled|upright|vlevo|Třetí Filipova manželka Anežka Meránská]] |
|||
28. dubna 1180 se jako patnáctiletý provdal za desetiletou [[Isabela Henegavská|Isabelu Henegavskou]], dceru [[seznam henegavských hrabat|henegavského hraběte]] [[Balduin V. Henegavský|Balduina V.]] a [[Markéta I. Flanderská|Markéty]], dcery [[Dětřich Alsaský|Dětřicha Alsaského]]. Ta do manželství krom plavé krásy, jíž se vyznačoval její [[Henegavové|rod]],<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pernoudová | jméno = Régine | titul = Królowa Blanka | vydavatel = Wydawnictwo PIW | rok = 1989 | počet stran = 257 | isbn = 83-06-01432-4 | strany = 97 | jazyk = polsky}}</ref> přinesla [[hrabství Artois]]. Sňatek měl utužit Filipovo spojenectví s Isabeliným strýcem, flanderským hrabětem [[Filip I. Flanderský|Filipem]], které mělo být protiváhou proti dvorské klice královny [[Adéla ze Champagne|Adély]] a jejích bratrů.<ref name="kolektiv149">{{Citace monografie | příjmení = Ehlers | jméno = Joachim | odkaz na autora = | příjmení2 = Müller | jméno2 = Heribert | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Schneidmüller | jméno3 = Bernd | odkaz na autora3 = | spoluautoři = a kol. | titul = Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498) | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 420 | isbn = 80-7203-465-0 | poznámka = Dále jen ''Francouzští králové v období středověku'' | strany = 149}}</ref>Filipův [[Ludvík VII. Francouzský|otec]] téhož roku zemřel a mladí manželé usedli na královský trůn. |
|||
Roku 1187 se narodil syn [[Ludvík VIII. Francouzský|Ludvík]], o tři roky později Isabela ve dvaceti letech na následky těžkého porodu dalšího dítěte i s dítětem zemřela. Ovdovělý Filip se poté oženil ještě dvakrát. |
|||
| ⚫ | Během mnoha let, co se snažil o anulaci manželství, používal i prohlášení o [[impotence|impotenci]] způsobené magickými praktikami.<ref>[http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/woman/68.html www.epistolae.ccnmtl.columbia.edu]</ref> Neschopnost pohlavního aktu pravděpodobně platila pouze pro styk s Ingeborg, protože se králi v rozmezí let 1205–1209 podařilo zplodit [[ |
||
| ⚫ | Své postavení v boji proti Anglii se snažil posílit sňatkem s dánskou princeznou [[Ingeborg Dánská (1176)|Ingeborg]], dcerou [[Valdemar I. Veliký|Valdemara I.]], od kterého si sliboval námořní pomoc, ke které ale nikdy nedošlo. Tento sňatek uzavřený 15. srpna 1193 v [[Amiens]]u také způsobil obrovský skandál, když Filip svou ženu zapudil údajně ihned po svatební noci a usiloval o anulaci manželství.<ref name="kolektiv153">''Francouzští králové'', s. 153</ref> Ingeborg se ale odmítala vzdát postavení francouzské královny, za což ji Filip na několik let držel v domácím vězení. |
||
I přesto, že [[Seznam papežů|papež]] [[Innocenc III.]] odmítl sňatek zrušit, oženil se Filip o tři roky později (1196)se znovu s [[Anežka Meránská (1201)|Anežkou Meránskou]] , dcerou meránského hraběte [[Bertold IV. z Andechsu|Bertolda]] a jeho druhé choti [[Anežka z Rochlitz|Anežky]] z dynastie [[Wettinové|Wettinů]], a v tomto svazku vytrval i přes církevní [[klatba|klatbu]], která na něj byla uvalena. [[Interdikt]] přiměl Filipa k ochotě předložit celou věc [[koncil]]u, jehož verdikt přislíbil uznat. Koncil se konal v květnu 1201 v [[Soissons]]. Poté byla zpět ke dvoru povolána zapuzená Ingeborg a Anežka odešla na hrad v [[Poissy]], kde při porodu syna Tristana v červenci 1201 zemřela.<ref>[http://www.genealogie-mittelalter.de/andechs_diessener/agnes_maria_von_meran_koenigin_von_frankreich_+_1201.html www.mittelalter-genealogie.de]</ref> Z jejích tří dětí přežila dcera Marie a syn Filip Hurepel, které papež 2. listopadu 1201 uznal královými dědici. |
|||
| ⚫ | Během mnoha let, co se snažil o anulaci manželství, používal Filip i prohlášení o [[impotence|impotenci]] způsobené magickými praktikami.<ref>[http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/woman/68.html www.epistolae.ccnmtl.columbia.edu]</ref> Neschopnost pohlavního aktu pravděpodobně platila pouze pro styk s Ingeborg, protože se králi v rozmezí let 1205–1209 podařilo zplodit [[Pierre Charlot|levobočka]]. |
||
== Smrt == |
|||
Filip II. zemřel na malárii v sedmapadesáti letech.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Le Goff | jméno = Jacques | odkaz na autora = Jacques Le Goff | titul = Svatý Ludvík | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 724 | isbn = 978-80-257-0685-5 | poznámky = Dále jen ''Svatý Ludvík'' | strany = 38}}</ref> |
Filip II. zemřel na malárii v sedmapadesáti letech.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Le Goff | jméno = Jacques | odkaz na autora = Jacques Le Goff | titul = Svatý Ludvík | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 724 | isbn = 978-80-257-0685-5 | poznámky = Dále jen ''Svatý Ludvík'' | strany = 38}}</ref> |
||
{{Citát|V roce 1223 po Zjevení Páně zemřel na hradě v Mantes dobrý král Filip, velmi moudrý král vznešených ctností a velkolepých skutků, jehož pověst byla zářná, vláda slavná a účast v bitvách vítězná...|''Kroniky ze Saint-Denis''<ref name="duby154" />}} |
{{Citát|V roce 1223 po Zjevení Páně zemřel na hradě v Mantes dobrý král Filip, velmi moudrý král vznešených ctností a velkolepých skutků, jehož pověst byla zářná, vláda slavná a účast v bitvách vítězná...|''Kroniky ze Saint-Denis''<ref name="duby154" />}} |
||
Tělo zesnulého bylo převezeno do Paříže a se vší pompou pohřbeno v královské nekropoli v [[bazilika Saint-Denis|Saint-Denis]] a dokonce se po nějakou dobu uvažovalo o jeho možném svatořečení, což ztroskotalo na králově neuspořádaném manželském životě.<ref>''Svatý Ludvík'', str. 38–39</ref> Drahými kovy bohatě zdobený náhrobek neušel pozornosti několika kronikářů, kteří jej zmínili ve svém díle |
Tělo zesnulého bylo převezeno do Paříže a se vší pompou pohřbeno v královské nekropoli v [[bazilika Saint-Denis|Saint-Denis]] a dokonce se po nějakou dobu uvažovalo o jeho možném svatořečení, což ztroskotalo na králově neuspořádaném manželském životě.<ref>''Svatý Ludvík'', str. 38–39</ref> Drahými kovy bohatě zdobený náhrobek neušel pozornosti několika kronikářů, kteří jej zmínili ve svém díle. Na svou velkolepost doplatil při anglické okupaci Francie v letech 1420 až 1435, kdy byl společně s náhrobky Ludvíka VIII. a Ludvíka IX. roztaven a zlato a stříbro použito k financování války. |
||
Po králově smrti na krátkou dobu nastoupil na francouzský trůn jeho syn [[Ludvík VIII. Francouzský|Ludvík VIII.]] Na Filipovo silné postavení navázal až jeho vnuk, [[Ludvík IX. Svatý]]. |
Po králově smrti na krátkou dobu nastoupil na francouzský trůn jeho syn z prvního manželství s Isabelou Henegavskou [[Ludvík VIII. Francouzský|Ludvík VIII.]] Na Filipovo silné postavení navázal až jeho vnuk, [[Ludvík IX. Svatý]]. |
||
== Vývod z předků == |
== Vývod z předků == |
||
Verze z 17. 1. 2018, 14:01
| Filip II. Francouzský | |
|---|---|
| francouzský král | |
 Filipova korunovace | |
| Narození | 21. srpna 1165 Paříž |
| Úmrtí | 14. července 1223 Nantes |
| Pohřben | Bazilika Saint-Denis |
| Potomci | Ludvík VIII. Francouzský Marie Francouzská Filip Hurepel Tristan |
| Dynastie | Kapetovci |
| Otec | Ludvík VII. Francouzský |
| Matka | Adéla ze Champagne |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Filip II. August (francouzsky Philippe Auguste; 21. srpna 1165 Paříž – 14. července 1223 Nantes) byl francouzským králem, který přispěl ke sjednocení Francie a odstranění vlivu anglických panovníků na kontinentě. Během své vlády získal zpět velkou část anglického kontinentálního panství. Jeho zásluhou je také modernizace Paříže, kde se zasadil například o vybudování Louvru a dalších významných památek.
Vláda
Král Ludvík VII. toužící po synovi potřeboval nutně ženu, která mu dá vytouženého následníka trůnu, a proto se již pět týdnů po smrti své druhé manželky Konstancie potřetí oženil s Adélou, sestrou hraběte Jindřicha I. ze Champagne.[1] Příbuzenství bylo posíleno roku 1164, kdy se Marie, Ludvíkova dcera z manželství s Eleonorou Akvitánskou[2] provdala za macešina bratra a ženich o osmnáct let starší než nevěsta[3] se tak stal zároveň zetěm svého švagra krále.[1]
Královo manželství s Adélou bylo požehnáno narozením syna 21. srpna 1165. Dlouze očekávaný Filip pojmenovaný po pradědečkovi se narodil po osmadvaceti letech od uzavření králova prvního manželství a z tohoto důvodu byl nazýván Božím darem.[4] Ludvík VII. byl roku 1179 postižen záchvatem mrtvice, po kterém ochrnul a ztratil i způsobilost k vládě.[5] Vliv získali bratři královny Adély a udrželi si jej až do dvorského sněmu, který se konal téhož roku a kde nemocný král se souhlasem pánů vyhlásil Filipovu korunovaci. Čtrnáctiletý mladíček se nečekaně rychle vymanil z vlivu strýců a Adéla po synově sňatku s Isabelou Henegavskou hledala oporu dokonce i u anglického krále Jindřicha II. Ludvík VII. zemřel o rok později a Adéla se stala vdovou.
Filip se hned na počátku vlády projevil jako obratný diplomat a chopil šance v podobě napjatých vztahů v Anglii. Chytrou manipulací se mu podařilo střídavě ovlivňovat syny anglického krále Jindřicha II. Plantageneta, které tak dostal pod svůj vliv. Podařilo se mu starého krále s pomocí jeho synů porazit a tak ještě víc upevnil svou pozici.
Třetí křížová výprava a vztah k Anglii
Roku 1190 i přes jisté neshody ustanovil čerstvě ovdovělý Filip svou matku a strýce Viléma, remešského arcibiskupa, do čela regentské rady po dobu své nepřítomnosti v zemi a společně s novým anglickým králem Richardem se zúčastnil třetí křížové výpravy.
| „ | Vzal na sebe znamení svatého kříže, kterým byl náš pán ověšen a které mu bylo přišito na ramena, aby vysvobodil hrob a aby vytrpěl utrpení i námahu pro lásku našeho Pána. Vydal se s velkým vojskem do zámoří proti nepřátelům kříže a věrně a oddaně se snažil, až bylo město Akkon dobyto. | “ |
| — Kroniky ze Saint-Denis[6] | ||
4. července 1190, přesně tři roky po bitvě u Hattínu, vyrazili oba králové z Vézelay směrem na Lyon[7] a poté přes Sicílii do Svaté země. Během výpravy se spory mezi impulzivním Richardem a klidným Filipem vyhrotily. Richard se zaplétal do mezinárodní politiky, čímž průběh tažení značně zpomaloval a to Filip nehodlal tolerovat. Během obléhání Akkonu vážně onemocněl a na podzim roku 1191 se oproti předchozí úmluvě rozhodl odcestovat zpět do Evropy. Při návratu do vlasti si vypíchl oko.[8]
Richard Lví srdce se při svém návratu do Anglie dostal do německého zajetí. Filip situace využil a spojil se s Janem Bezzemkem, který se snažil Anglii ovládnout a získat tak výhody v podobě diplomatických ústupků i územních zisků.
Když se Jan stal po Richardově smrti anglickým králem, Filip zahájil ještě silnější tlak a postupně oslaboval moc Anglie nejen na kontinentu, ale podněcoval i vnitřní konflikty, které nadále oslabovaly Janovu moc. Roku 1204 získal Normandii a roku 1206 už mu patřila většina anglického území v severní Francii. Tuto svou snahu završil roku 1214 v bitvě u Bouvines.
| „ | ... porazil Filip, král Francie, při bitvě krále Otu, hraběte z Flander, hraběte z Boulogne a několik dalších baronů | “ |
| — poznámka ze Žaltáře Ingeborg Dánské[9] | ||
Tím se Francie stala vůdčí zemí v Evropě a Filip II. August tak dokončil dílo, započaté jeho otcem.
Osobnost krále
Osobnost krále Filipa byla na svou dobu velmi netypická. Ačkoli se zúčastnil křížové výpravy, nikdy nebyl prototypem válečníka. Údajně se bál koní a nevynikal zvláštní silou. Jeho předností bylo ale logické myšlení a obratná diplomacie, díky které se šikovně pohyboval na šachovnici evropské politiky. Byl ale velmi rozhodný a pokud bylo třeba, dokázal se postavit i do čela vojska. Doboví kronikáři o něm mluvili jako o pohledném muži hezké postavy, veselé tváře, s pleší, brunátné pleti, který se rád napije a dobře nají.[8]
Manželství, potomci
28. dubna 1180 se jako patnáctiletý provdal za desetiletou Isabelu Henegavskou, dceru henegavského hraběte Balduina V. a Markéty, dcery Dětřicha Alsaského. Ta do manželství krom plavé krásy, jíž se vyznačoval její rod,[10] přinesla hrabství Artois. Sňatek měl utužit Filipovo spojenectví s Isabeliným strýcem, flanderským hrabětem Filipem, které mělo být protiváhou proti dvorské klice královny Adély a jejích bratrů.[11]Filipův otec téhož roku zemřel a mladí manželé usedli na královský trůn.
Roku 1187 se narodil syn Ludvík, o tři roky později Isabela ve dvaceti letech na následky těžkého porodu dalšího dítěte i s dítětem zemřela. Ovdovělý Filip se poté oženil ještě dvakrát.
Své postavení v boji proti Anglii se snažil posílit sňatkem s dánskou princeznou Ingeborg, dcerou Valdemara I., od kterého si sliboval námořní pomoc, ke které ale nikdy nedošlo. Tento sňatek uzavřený 15. srpna 1193 v Amiensu také způsobil obrovský skandál, když Filip svou ženu zapudil údajně ihned po svatební noci a usiloval o anulaci manželství.[12] Ingeborg se ale odmítala vzdát postavení francouzské královny, za což ji Filip na několik let držel v domácím vězení.
I přesto, že papež Innocenc III. odmítl sňatek zrušit, oženil se Filip o tři roky později (1196)se znovu s Anežkou Meránskou , dcerou meránského hraběte Bertolda a jeho druhé choti Anežky z dynastie Wettinů, a v tomto svazku vytrval i přes církevní klatbu, která na něj byla uvalena. Interdikt přiměl Filipa k ochotě předložit celou věc koncilu, jehož verdikt přislíbil uznat. Koncil se konal v květnu 1201 v Soissons. Poté byla zpět ke dvoru povolána zapuzená Ingeborg a Anežka odešla na hrad v Poissy, kde při porodu syna Tristana v červenci 1201 zemřela.[13] Z jejích tří dětí přežila dcera Marie a syn Filip Hurepel, které papež 2. listopadu 1201 uznal královými dědici.
Během mnoha let, co se snažil o anulaci manželství, používal Filip i prohlášení o impotenci způsobené magickými praktikami.[14] Neschopnost pohlavního aktu pravděpodobně platila pouze pro styk s Ingeborg, protože se králi v rozmezí let 1205–1209 podařilo zplodit levobočka.
Smrt
Filip II. zemřel na malárii v sedmapadesáti letech.[15]
| „ | V roce 1223 po Zjevení Páně zemřel na hradě v Mantes dobrý král Filip, velmi moudrý král vznešených ctností a velkolepých skutků, jehož pověst byla zářná, vláda slavná a účast v bitvách vítězná... | “ |
| — Kroniky ze Saint-Denis[6] | ||
Tělo zesnulého bylo převezeno do Paříže a se vší pompou pohřbeno v královské nekropoli v Saint-Denis a dokonce se po nějakou dobu uvažovalo o jeho možném svatořečení, což ztroskotalo na králově neuspořádaném manželském životě.[16] Drahými kovy bohatě zdobený náhrobek neušel pozornosti několika kronikářů, kteří jej zmínili ve svém díle. Na svou velkolepost doplatil při anglické okupaci Francie v letech 1420 až 1435, kdy byl společně s náhrobky Ludvíka VIII. a Ludvíka IX. roztaven a zlato a stříbro použito k financování války.
Po králově smrti na krátkou dobu nastoupil na francouzský trůn jeho syn z prvního manželství s Isabelou Henegavskou Ludvík VIII. Na Filipovo silné postavení navázal až jeho vnuk, Ludvík IX. Svatý.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ a b EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888–1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 140. Dále jen Francouzští králové.
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ Francouzští králové, s. 147
- ↑ Francouzští králové, s. 146
- ↑ a b DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha: Argo, 1996. 221 s. ISBN 80-7203-164-3. S. 154. Dále jen Neděle u Bouvines.
- ↑ BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9. S. 154. Dále jen Křížové výpravy.
- ↑ a b Neděle u Bouvines, s. 29
- ↑ Neděle u Bouvines, s. 30
- ↑ PERNOUDOVÁ, Régine. Królowa Blanka. [s.l.]: Wydawnictwo PIW, 1989. 257 s. ISBN 83-06-01432-4. S. 97. (polsky)
- ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 149. Dále jen Francouzští králové v období středověku.
- ↑ Francouzští králové, s. 153
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ www.epistolae.ccnmtl.columbia.edu
- ↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 38. Dále jen Svatý Ludvík.
- ↑ Svatý Ludvík, str. 38–39
Literatura
- BALDWIN, John W. The government of Philip Augustus : foundations of French royal power in the Middle Ages. Berkeley: University of California Press, 1986. 611 s. ISBN 0-52005272-2. (anglicky)
- BAUTIER, Robert-Henri, a kol. La France de Philippe Auguste : le temps des mutations. Paris: Éditions du CNRS, 1982. 1034 s. ISBN 2-22202824-8. (francouzsky)
- BRADBURY, Jim. Philip Augustus : king of France, 1180–1223. London ; New York: Longman, 1998. 376 s. ISBN 0-58206058-3. (anglicky)
- BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9.
- DUBY, Georges. France in the Middle Ages 987–1460 : from Hugh Capet to Joan of Arc. Oxford: Blackwell Publishers, 1991. 360 s. ISBN 0-631-18945-9. S. 360. (anglicky)
- DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. červenec 1214. Praha: Argo, 1997. 221 s. ISBN 80-7203-164-3.
- EDBURY, Peter W. The conquest of Jerusalem and the Third Crusade : sources in translation. Aldershot: Ashgate, 1998. 196 s. ISBN 1-84014-676-1.
- EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888–1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0.
- FLORI, Jean. Philippe Auguste : naissance de l'Etat monarchique : 1165–1223. Paris: Tallandier, 2007. 159 s. ISBN 2-235-02318-5. (francouzsky)
- HALLAM, Elizabeth M; EVERARD, Judith. Capetian France 987–1328. 2. vyd. Harlow ; New York: Longman, 2001. 496 s. ISBN 0-582-40428-2. S. 215. (anglicky)
- NICOLLE, David. Třetí křížová výprava 1191 : Richard Lví srdce, Saladin a zápas o Jeruzalém. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2382-2.
- RUNCIMAN, Steven. A history of the Crusades. vol. 3, The kingdom of Acre and the later crusades. London ; New-York ; Toronto: Penguin Books, 1990. 529 s. ISBN 0-14-013705-X. (anglicky)
- SMAIL, Raymond Charles. Crusading Warfare (1097–1193). New York: Barnes & Noble Books, 1956. 272 s. ISBN 1-56619-769-4. (anglicky)
- TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Praha: Nakladatelství Slovart, 1996. 192 s. ISBN 80-85871-15-7.
- WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189–1311. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip II. August na Wikimedia Commons - Filipova pečeť z roku 1180
- (německy) Genealogie
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
- Kapetovci
- Francouzští princové
- Francouzští králové
- Katoličtí panovníci
- Křesťané třetí křížové výpravy
- Účastníci albigenské křížové výpravy
- Účastníci bitvy u Bouvines
- Postavy Dekameronu
- Zakladatelé klášterů
- Pohřbení v bazilice Saint-Denis
- Narození v Paříži
- Narození 21. srpna
- Narození 1165
- Úmrtí v Nantes
- Úmrtí 14. července
- Úmrtí 1223