Referendum: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
rv / obecný, přehledový článek přece nemá ambici mapovat aktuální referenda v ČR, USA či Rusku, ale popsat principy a praxi ve státech; ze "Situace v Česku" vytvořit článek a tam sledovat aktuálnost referend; viz přehledové en, fr iw
Filoman (diskuse | příspěvky)
590 editací
m čárka
Řádek 66: Řádek 66:
Český právní řád umožňuje pořádání tzv. ''[[místní referendum|místního referenda]]''.<ref>http://www.mvcr.cz/rady/zakladni/referend.html</ref><ref>http://www.mvcr.cz/rady/zakladni/refere2.html</ref> Pro platnost místního referenda je na rozdíl od voleb do zastupitelstev stanovena minimální procentuální hranice účasti. Původní zákon č. 298/1992 Sb. tuto hranici stanovil na 25 % oprávněných voličů.
Český právní řád umožňuje pořádání tzv. ''[[místní referendum|místního referenda]]''.<ref>http://www.mvcr.cz/rady/zakladni/referend.html</ref><ref>http://www.mvcr.cz/rady/zakladni/refere2.html</ref> Pro platnost místního referenda je na rozdíl od voleb do zastupitelstev stanovena minimální procentuální hranice účasti. Původní zákon č. 298/1992 Sb. tuto hranici stanovil na 25 % oprávněných voličů.


Zákon č. 22/2004 Sb. (proti kterému hlasoval pouze senátor [[Jaroslav Kubera]]<ref>[http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=32895&o=4 22. schůze, 100. hlasování, 23. října 2003, 15:13, Vládní návrh zákona o místním referendu], Poslanecká sněmovna PČR</ref><ref>[http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=3402&O=4 12. schůze, 54. hlasování, 11. 12. 2003 – senátní tisk 210 - Návrh zákona o místním referendu a o změně některých zákonů, schválit], Senát PČR</ref>) zvýšil účast nutnou pro platnost místního referenda na 50 % oprávněných voličů. Největší obcí, kde se podařilo v letech 2004 až 2007 překročit tuto hranici, byla [[Velká Bíteš]] s necelými 4&nbsp;000 voliči.<ref>Filip Rigel (Nejvyšší správní soud): [http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2008/files/pdf/sprava/rigel_filip.pdf Platnost a závaznost rozhodnutí v místním referendu ve světle zkušeností z praxe], In ''Europeanization of the national law, the Lisbon Treaty and some other legal issues'' (CD ROM). 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2008. s. 618-628, 11 s. ISBN 978-80-210-4630-6.</ref> Např. v místním referendu o poloze [[Brno hlavní nádraží|hlavního nádraží v Brně]], konaném v roce 2004 a iniciovaném sdružení [[Nádraží v centru]], přišlo k urnám 25 % oprávněných voličů, takže podle tehdejší úpravy bylo neplatné, a to přestože se rozhodovalo o největším projektu v historii města (celková výše investic cca 30 miliard Kč). Od přijetí novely zákona č. 169/2008 Sb. je hranice platnosti stanovena na 35 % účasti všech oprávněných voličů. Rozhodnutí přijaté v referendu je závazné, pokud pro něj hlasovala většina hlasujících a nejméně 25 % všech oprávněných voličů, tedy i těch kteří nevolili. Při účasti 35 % je rozhodnutí závazné, pokud pro něj hlasuje 71,43 % zúčastněných.<ref name="MistniQuorum">Jan Břeň: [http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6352602 Místní referendum - nová pravidla pro jeho platnost a závaznost], Deník veřejné zprávy, 9. 1. 2009, zdroj: OF 5/2008</ref> Největší obcí, kde se od té doby podařilo platné místní referendum uspořádat, byla v roce 2013 [[Plzeň]].<ref>Miroslav Petr, Kateřina Tauchenová: [http://zpravy.ihned.cz/c1-59111750-vysledky-referend-plzen-zamitla-nakupni-centrum Obyvatelé Plzně odmítli stavbu nákupního centra. Zamítavé jsou i výsledky dalších referend], Hospodářské noviny, 12. 1. 2013</ref>
Zákon č. 22/2004 Sb. (proti kterému hlasoval pouze senátor [[Jaroslav Kubera]]<ref>[http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=32895&o=4 22. schůze, 100. hlasování, 23. října 2003, 15:13, Vládní návrh zákona o místním referendu], Poslanecká sněmovna PČR</ref><ref>[http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=3402&O=4 12. schůze, 54. hlasování, 11. 12. 2003 – senátní tisk 210 - Návrh zákona o místním referendu a o změně některých zákonů, schválit], Senát PČR</ref>) zvýšil účast nutnou pro platnost místního referenda na 50 % oprávněných voličů. Největší obcí, kde se podařilo v letech 2004 až 2007 překročit tuto hranici, byla [[Velká Bíteš]] s necelými 4&nbsp;000 voliči.<ref>Filip Rigel (Nejvyšší správní soud): [http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2008/files/pdf/sprava/rigel_filip.pdf Platnost a závaznost rozhodnutí v místním referendu ve světle zkušeností z praxe], In ''Europeanization of the national law, the Lisbon Treaty and some other legal issues'' (CD ROM). 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2008. s. 618-628, 11 s. ISBN 978-80-210-4630-6.</ref> Např. v místním referendu o poloze [[Brno hlavní nádraží|hlavního nádraží v Brně]], konaném v roce 2004 a iniciovaném sdružení [[Nádraží v centru]], přišlo k urnám 25 % oprávněných voličů, takže podle tehdejší úpravy bylo neplatné, a to přestože se rozhodovalo o největším projektu v historii města (celková výše investic cca 30 miliard Kč). Od přijetí novely zákona č. 169/2008 Sb. je hranice platnosti stanovena na 35 % účasti všech oprávněných voličů. Rozhodnutí přijaté v referendu je závazné, pokud pro něj hlasovala většina hlasujících a nejméně 25 % všech oprávněných voličů, tedy i těch, kteří nevolili. Při účasti 35 % je rozhodnutí závazné, pokud pro něj hlasuje 71,43 % zúčastněných.<ref name="MistniQuorum">Jan Břeň: [http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6352602 Místní referendum - nová pravidla pro jeho platnost a závaznost], Deník veřejné zprávy, 9. 1. 2009, zdroj: OF 5/2008</ref> Největší obcí, kde se od té doby podařilo platné místní referendum uspořádat, byla v roce 2013 [[Plzeň]].<ref>Miroslav Petr, Kateřina Tauchenová: [http://zpravy.ihned.cz/c1-59111750-vysledky-referend-plzen-zamitla-nakupni-centrum Obyvatelé Plzně odmítli stavbu nákupního centra. Zamítavé jsou i výsledky dalších referend], Hospodářské noviny, 12. 1. 2013</ref>


Při neexistenci zákonné úpravy všeobecného referenda se patrně stane dosud největším referendem v ČR opakované [[Referendum o poloze hlavního nádraží v Brně (2016)|referendum o poloze nádraží v Brně]] vyvolané iniciativou občanů. Referendum bude konáno spolu s [[Volby do zastupitelstev krajů v Česku 2016|volbami do krajských zastupitelstev]] a do 1/3 senátu ve dnech 7. a 8. října 2016 od 14.00 první den. Očekává se že počet účastníků se může pohybovat řádově okolo 100 tisíc voličů. Jde o místní referendum s nepřímými dopady do státní správy a rozhodovacích procesů [[Ministerstvo dopravy České republiky|ústředních orgánů]]. Charakterem zkoumaného předmětu překračuje rámec pouhého místního problému. Otázka polohy [[Brno hlavní nádraží|hlavního nádraží v Brně]] a způsobu jeho opravy se promítá do budoucí koncepce dvou významných [[Transevropská dopravní síť|evropských železničních koridorů]]: [[Panevropské koridory|TEN-T 22 a 23]]. Iniciační proces prošel všemi stupni soudního přezkumu.<ref>[http://brno.idnes.cz/soud-uznal-referendum-o-poloze-hlavniho-nadrazi-v-brne-p1b-/brno-zpravy.aspx?c=A141020_184000_brno-zpravy_cen Polohu hlavního nádraží v Brně smí určit referendum, rozhodl soud ''iDNES 20. října 2014'']</ref><ref>[http://infodeska.justice.cz/soubor.aspx?souborid=4041971 Rozhodnutí [[Krajský soud v Brně|Krajského soudu v Brně]] 17.10. 2014]</ref>
Při neexistenci zákonné úpravy všeobecného referenda se patrně stane dosud největším referendem v ČR opakované [[Referendum o poloze hlavního nádraží v Brně (2016)|referendum o poloze nádraží v Brně]] vyvolané iniciativou občanů. Referendum bude konáno spolu s [[Volby do zastupitelstev krajů v Česku 2016|volbami do krajských zastupitelstev]] a do 1/3 senátu ve dnech 7. a 8. října 2016 od 14.00 první den. Očekává se že počet účastníků se může pohybovat řádově okolo 100 tisíc voličů. Jde o místní referendum s nepřímými dopady do státní správy a rozhodovacích procesů [[Ministerstvo dopravy České republiky|ústředních orgánů]]. Charakterem zkoumaného předmětu překračuje rámec pouhého místního problému. Otázka polohy [[Brno hlavní nádraží|hlavního nádraží v Brně]] a způsobu jeho opravy se promítá do budoucí koncepce dvou významných [[Transevropská dopravní síť|evropských železničních koridorů]]: [[Panevropské koridory|TEN-T 22 a 23]]. Iniciační proces prošel všemi stupni soudního přezkumu.<ref>[http://brno.idnes.cz/soud-uznal-referendum-o-poloze-hlavniho-nadrazi-v-brne-p1b-/brno-zpravy.aspx?c=A141020_184000_brno-zpravy_cen Polohu hlavního nádraží v Brně smí určit referendum, rozhodl soud ''iDNES 20. října 2014'']</ref><ref>[http://infodeska.justice.cz/soubor.aspx?souborid=4041971 Rozhodnutí [[Krajský soud v Brně|Krajského soudu v Brně]] 17.10. 2014]</ref>

Verze z 11. 1. 2018, 15:01

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: většina referencí nepopsaná, část z externích odkazů nefunkční

Referendum (z latinského referendus, které znamená „věc, o níž má být podána zpráva“),[1] česky také všelidové hlasování, je rozhodnutí všech občanů nebo i všech obyvatel v otázkách zákonodárných nebo výkonných. Jde o jednu z forem přímé demokracie. V referendu se ale obvykle nehlasuje o osobách, tím se referendum liší od voleb, někdy však autoritativní vůdce státu využije referenda k legitimizaci své moci (schválení převratu, prodloužení funkčního období; k tomu přistoupili nejnověji např. vládci některých zemí Střední Asie[2][3] či v roce 2014 Vladimir Putin po anexi Krymu).

V mnoha demokraciích jsou taková rozhodnutí pro volené reprezentanty a státní správu závazná a právo na referendum je zakotveno v ústavě. Příkladem je Švýcarsko a Lichtenštejnsko (od roku 1848), ale i (v různě vyvinuté podobě) většina států USA, částečně Irsko, všechny spolkové země Německa [4] (například v Bavorsku od roku 1995, v prvním desetiletí 835 referend, 1371 iniciativ[5]) nebo Itálie. Základní otázky jsou podřízeny rozhodnutí občanů v povinném referendu. Zatímco rozhodnutí v jiných záležitostech jsou předmětem fakultativního referenda, které je vyvoláno závaznou občanskou iniciativou. Např. referenda o schválení tzv. ústavy EU se v té či oné formě konaly v řadě členských zemí EU, přičemž občané Francie a Nizozemska v létě 2005 její návrh odmítli, čímž její ratifikace skončila.

Typy

Referenda lze rozlišovat:[6]

  • podle závaznosti výsledku na závazné a doporučující (konzultativní)
  • podle jejich právní nutnosti na obligatorní a fakultativní
  • podle území, kde se konají, například celostátní, krajská a místní

Situace v Česku

Článek 21 Listiny základních práv a svobod říká: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“

Celostátní referendum

Česká ústava referendum předpokládá ve svém čl. 2 odst. 2, který zní: „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ Zůstává tedy přímo na ústavním zákonu, zda zavede referendum obecně, nebo jen pro daný konkrétní případ, pro který bude vydán. Do ustavení Senátu v roce 1996 nebyl žádný návrh zákona o obecném referendu v Poslanecké sněmovně schválen;[7][8][9] po ustavení Senátu byl zákon schválen v Poslanecké sněmovně v roce 2001,[10] a v roce 2005[11] následně pak zamítnut Senátem. V dubnu 2012 vláda předložila Poslanecké sněmovně další z návrhů zákona o celostátním referendu.[12] Po prvním čtení vydal Ústavně právní výbor 26. 4. 2013 usnesení o přerušení jednání. Vláda na svém jednání 26. února 2014 odmítla další poslanecký návrh ústavního zákona o celostátním referendu a předložila sněmovně vlastní návrh zákona 28. 7. 2015.[13] V září 2015 byl vládě a následně poslaneckým klubům představen alternativní návrh ústavního zákona o celostátním referendu Bc. Patrika Doležala na základě občanské iniciativy.[14] Dne 26. září 2016 byl občanský návrh zákona předložen prezidentu České republiky.

Pro referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii byl vydán speciální ad hoc ústavní zákon č. 515/2002 Sb.[15]

Místní referendum

Český právní řád umožňuje pořádání tzv. místního referenda.[16][17] Pro platnost místního referenda je na rozdíl od voleb do zastupitelstev stanovena minimální procentuální hranice účasti. Původní zákon č. 298/1992 Sb. tuto hranici stanovil na 25 % oprávněných voličů.

Zákon č. 22/2004 Sb. (proti kterému hlasoval pouze senátor Jaroslav Kubera[18][19]) zvýšil účast nutnou pro platnost místního referenda na 50 % oprávněných voličů. Největší obcí, kde se podařilo v letech 2004 až 2007 překročit tuto hranici, byla Velká Bíteš s necelými 4 000 voliči.[20] Např. v místním referendu o poloze hlavního nádraží v Brně, konaném v roce 2004 a iniciovaném sdružení Nádraží v centru, přišlo k urnám 25 % oprávněných voličů, takže podle tehdejší úpravy bylo neplatné, a to přestože se rozhodovalo o největším projektu v historii města (celková výše investic cca 30 miliard Kč). Od přijetí novely zákona č. 169/2008 Sb. je hranice platnosti stanovena na 35 % účasti všech oprávněných voličů. Rozhodnutí přijaté v referendu je závazné, pokud pro něj hlasovala většina hlasujících a nejméně 25 % všech oprávněných voličů, tedy i těch, kteří nevolili. Při účasti 35 % je rozhodnutí závazné, pokud pro něj hlasuje 71,43 % zúčastněných.[21] Největší obcí, kde se od té doby podařilo platné místní referendum uspořádat, byla v roce 2013 Plzeň.[22]

Při neexistenci zákonné úpravy všeobecného referenda se patrně stane dosud největším referendem v ČR opakované referendum o poloze nádraží v Brně vyvolané iniciativou občanů. Referendum bude konáno spolu s volbami do krajských zastupitelstev a do 1/3 senátu ve dnech 7. a 8. října 2016 od 14.00 první den. Očekává se že počet účastníků se může pohybovat řádově okolo 100 tisíc voličů. Jde o místní referendum s nepřímými dopady do státní správy a rozhodovacích procesů ústředních orgánů. Charakterem zkoumaného předmětu překračuje rámec pouhého místního problému. Otázka polohy hlavního nádraží v Brně a způsobu jeho opravy se promítá do budoucí koncepce dvou významných evropských železničních koridorů: TEN-T 22 a 23. Iniciační proces prošel všemi stupni soudního přezkumu.[23][24]

Krajské referendum

Od roku 2011 lze na základě speciálního zákona č. 118/2010 Sb., o krajském referendu, uspořádat referendum i na krajské úrovni, a to o všech věcech, které patří do samostatné působnosti kraje. Výjimkou je např. rozpočet kraje, obecně závazná vyhláška kraje, zřízení či zrušení krajských orgánů nebo volba či odvolání hejtmana kraje, jeho náměstků a dalších jmenovaných či volených členů krajských orgánů. Stejně tak nelze konat referendum tehdy, pokud by položená otázka byla v rozporu s právními předpisy nebo jestliže by rozhodnutí v referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy. Už platně uskutečněné referendum nelze po dobu dvou let opakovat.

O konání krajského referenda rozhoduje zastupitelstvo kraje, přičemž návrh může kromě zastupitelů podat každý, koho podpoří alespoň 6 % osob, které v daném referendu mohou hlasovat. Aby bylo platné, zúčastnit se ho musí alespoň 35 % obyvatel a rozhodnutí je pak pro zastupitelstvo kraje a orgány kraje závazné tehdy, jestliže se pro něj vysloví nadpoloviční většina hlasujících a alespoň 25 % obyvatel.[25]

Středočeský kandidát na hejtmana David Rath v říjnu 2008 sliboval, že navrhne doporučující či orientační krajské referendum o umístění nebo neumístění amerického radaru v Brdech.[26]

Jiří Paroubek v roce 2010 navrhoval vyhlásit v Ústeckém kraji referendum o prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Proti Paroubkovu návrhu na referendum se vyslovila strana TOP 09, která ve svém tiskovém prohlášení oponovala, že o věcech, které mají dopad na život všech občanů země a celého hospodářství, například energetické politice a energetické bezpečnosti, se musí rozhodovat na celorepublikové úrovni, a dotčené obce v této věci musí mít právo veta.[27] V říjnu 2014 ocenil, že s touto myšlenkou přišel prezident Miloš Zeman, a připomenul, že sám totéž navrhoval již v roce 2009.[28] Starosta Litvínova Milan Šťovíček v červenci 2014 návrh ministra Jana Mládka na uspořádání krajského referenda odmítl s tím, že obyvatelé druhého konce kraje by neměli rozhodovat o existenci města Horní Jiřetín ani o tom, že litvínovští obyvatelé budou žít na hraně obřího velkolomu.[29] V únoru 2015 krajské referendum odmítl i starosta Mostu Jan Paparega, ačkoliv ten byl částečnému prolomení limitů nakloněn.[30]

O krajské referendum se pokusili aktivisté v Ústeckém kraji, kteří v září 2013 začali sbírat podpisy na podporu referenda s názvem „Platit musí viníci“ či „Viníci, zaplaťte euroškody“. Zmocněncem přípravného výboru a iniciátorem byl Leo Steiner, za iniciátory se vyjadřoval též Martin Kameník ze sdružení Oživení. Referendum mělo být reakcí na to, že krajské zastupitelstvo opakovaně zamítlo návrhy jednat o škodách způsobených porušováním podmíntek při čerpání dotací z eurofondů. Snaze o referendum předcházela již petice s 1400 podpisy.[31][32] Začátkem března 2014 organizátoři oznámili, že z potřebných 40 tisíc podpisů na podporu referenda již nasbírali zhruba 8200 a že chtějí sbírání podpisů urychlit, aby to do léta stihli, a spustit plakátovou a internetovou kampaň.[33] Poté už o iniciativě nebylo slyšet a webová prezentace k referendu z internetu zmizela.

Paradox obrácení účinku menšinového hlasu

Jak bylo zmíněno výše, rozhodnutí přijaté v místním nebo krajském referendu je závazné, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:[21][25]

  1. Hlasovala pro něj většina zúčastněných voličů
  2. Hlasovalo pro něj alespoň 25 % všech oprávněných voličů
  3. Hlasování se zúčastnilo alespoň 35 % všech oprávněných voličů

Představme si nyní případ, kdy se referenda zúčastní pouze 25 % oprávněných voličů a všichni hlasují „ANO“. Třetí podmínka není splněna, a proto z referenda závazné rozhodnutí nevzejde. Přijde-li však dalších 10 % oprávněných voličů, kteří všichni hlasují „NE“, dosáhne účast požadované hranice 35 % a výsledkem referenda je závazné rozhodnutí „ANO“. Odevzdané hlasy „NE“ tedy paradoxně vedou k závaznému přijetí rozhodnutí „ANO“.

Odkazy

Reference

  1. ↑ HOLUB, J.; LYER, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 3. vyd. Praha: SPN, 1982. S. 413.  Citováno podle RIGEL, Filip. Místní referendum v evropském kontextu. In: CZUDEK, Damian; KOTÁSEK, Josef; NECKÁŘ, Jan. Interakce českého a evropského práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4881-2. S. 295–318, na str. 295.
  2. ↑ http://euroasia.euweb.cz/9-2002_sa_stejskalova.htm
  3. ↑ http://kult.webz.cz/kosobnost.htm
  4. ↑ http://www.wegweiser-buergergesellschaft.de/politische_teilhabe/abstimmungen/
  5. ↑ http://www.democracy-international.org/referendumsinbavaria.html
  6. ↑ HENDRYCH, Dušan, a kol. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-059-1. Heslo Referendum. 
  7. ↑ http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=1&T=2096
  8. ↑ http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=1&T=1874
  9. ↑ http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=1&T=494
  10. ↑ http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=3&T=1039
  11. ↑ http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&t=914
  12. ↑ Sněmovní tisk 661
  13. ↑ Sněmovní tisk 559
  14. ↑ Občanský návrh
  15. ↑ Ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
  16. ↑ http://www.mvcr.cz/rady/zakladni/referend.html
  17. ↑ http://www.mvcr.cz/rady/zakladni/refere2.html
  18. ↑ 22. schůze, 100. hlasování, 23. října 2003, 15:13, Vládní návrh zákona o místním referendu, Poslanecká sněmovna PČR
  19. ↑ 12. schůze, 54. hlasování, 11. 12. 2003 – senátní tisk 210 - Návrh zákona o místním referendu a o změně některých zákonů, schválit, Senát PČR
  20. ↑ Filip Rigel (Nejvyšší správní soud): Platnost a závaznost rozhodnutí v místním referendu ve světle zkušeností z praxe, In Europeanization of the national law, the Lisbon Treaty and some other legal issues (CD ROM). 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2008. s. 618-628, 11 s. ISBN 978-80-210-4630-6.
  21. ↑ a b Jan Břeň: Místní referendum - nová pravidla pro jeho platnost a závaznost, Deník veřejné zprávy, 9. 1. 2009, zdroj: OF 5/2008
  22. ↑ Miroslav Petr, Kateřina Tauchenová: Obyvatelé Plzně odmítli stavbu nákupního centra. Zamítavé jsou i výsledky dalších referend, Hospodářské noviny, 12. 1. 2013
  23. ↑ Polohu hlavního nádraží v Brně smí určit referendum, rozhodl soud iDNES 20. října 2014
  24. ↑ Rozhodnutí Krajského soudu v Brně 17.10. 2014
  25. ↑ a b Zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů (dostupné on-line)
  26. ↑ Rath chce krajské referendum o radaru, Lidovky.cz, 19. 10. 2008, Lidovky.cz, ČTK
  27. ↑ Tisková zpráva: TOP 09 odmítá krajské referendum o prolomení těžebních limitů, Jaromír Drábek, 9. února 2010
  28. ↑ Paroubek: M. Zeman pro krajské referendum v otázce limitů těžby hnědého uhlí, Parlamentní listy, 21. 10. 2014
  29. ↑ Starosta Litvínova: Krajské referendum o prolomení těžebních limitů není namístě, Parlamentní listy, 11. 7. 2014
  30. ↑ Radek Pešout: Primátor Mostu Jan Paparega odmítá krajské referendum k prolomení limitů, Severočeský deník, 2. 2. 2015
  31. ↑ V Ústeckém kraji možná bude historicky první krajské referendum, kvůli eurodotacím, Český rozhlas, 25. 9. 2013
  32. ↑ Tisková zpráva k prvnímu krajskému referendu – Platit musí viníci, Bezkorupce.cz, 24. 9. 2013
  33. ↑ Vít Lukáš: Krajské referendum o evropských dotacích podpoří kampaň v ulicích, Deník.cz, 6. 3. 2014

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Referendum&oldid=15734932“