Oskar Brázda: Porovnání verzí
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
Studium úspěšně ukončil na Akademii výtvarných umění ve [[Vídeň|Vídni]] a poté, díky [[císař]]skému [[stipendium|stipendiu]], studoval v [[Itálie|Itálii]]. V roce [[1915]] se v [[Řím]]ě oženil s [[Amelie Posse-Brázdová|Amelií Posse]]. V průběhu [[První světová válka|1. světové války]] se seznámili s [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] a aktivně se účastnili i [[První československý odboj|1. československého odboje]]. Oba byli dokonce v letech [[1915]]–[[1916]], jako nepřátelští cizinci, [[internace|internováni]] na [[Sardinie|Sardinii]] ve městě [[Alghero|Algheru]]. Po roce 1920 prožil závratnou karieru v Itálii, stal se portrétistou římské aristokracie a honorace. V roce 1924 zahajoval Brázdovu výstavu v Římě sám [[duce]] [[Benito Mussolini]] zvoláním: „Sláva Brázdova je slávou Itálie!“ V roce [[1925]] se změnila politická situace v [[Itálie|Itálii]], a proto ji s rodinou opustil a vrátil se zpět do vlasti. Kvůli krásné krajině v okolí koupil spolu se svou ženou [[Amelie Posse-Brázdová|Amelií Posse-Brázdovou]] [[baroko|barokní]] zámek [[Líčkov]] nedaleko [[Žatec|Žatce]], tehdy již 50 let neobydlený, kam se spolu s ní a se svými dvěma syny (Bohuslavem a Janem) přestěhoval a intenzivně tvořil.Jeho žena, švédská aristokratka, příbuzná švédské královské rodiny se proslavila svými romány Slunné zajetí, Pestrá volnost a dalšími nejen ve Švédsku a Československu, ale i v Itálii, Německu a Anglii. Dnes její památku připomíná Museum Amelie Posse-Brázdové v jižním Švédsku ve Skåne. |
Studium úspěšně ukončil na Akademii výtvarných umění ve [[Vídeň|Vídni]] a poté, díky [[císař]]skému [[stipendium|stipendiu]], studoval v [[Itálie|Itálii]]. V roce [[1915]] se v [[Řím]]ě oženil s [[Amelie Posse-Brázdová|Amelií Posse]]. V průběhu [[První světová válka|1. světové války]] se seznámili s [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] a aktivně se účastnili i [[První československý odboj|1. československého odboje]]. Oba byli dokonce v letech [[1915]]–[[1916]], jako nepřátelští cizinci, [[internace|internováni]] na [[Sardinie|Sardinii]] ve městě [[Alghero|Algheru]]. Po roce 1920 prožil závratnou karieru v Itálii, stal se portrétistou římské aristokracie a honorace. V roce 1924 zahajoval Brázdovu výstavu v Římě sám [[duce]] [[Benito Mussolini]] zvoláním: „Sláva Brázdova je slávou Itálie!“ V roce [[1925]] se změnila politická situace v [[Itálie|Itálii]], a proto ji s rodinou opustil a vrátil se zpět do vlasti. Kvůli krásné krajině v okolí koupil spolu se svou ženou [[Amelie Posse-Brázdová|Amelií Posse-Brázdovou]] [[baroko|barokní]] zámek [[Líčkov]] nedaleko [[Žatec|Žatce]], tehdy již 50 let neobydlený, kam se spolu s ní a se svými dvěma syny (Bohuslavem a Janem) přestěhoval a intenzivně tvořil.Jeho žena, švédská aristokratka, příbuzná švédské královské rodiny se proslavila svými romány Slunné zajetí, Pestrá volnost a dalšími nejen ve Švédsku a Československu, ale i v Itálii, Německu a Anglii. Dnes její památku připomíná Museum Amelie Posse-Brázdové v jižním Švédsku ve Skåne. |
||
Po začátku [[Druhá světová válka|2. světové války]] musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce [[1948]] vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. [[milionářská dávka|milionářskou dávku]]. Na zámku však zůstal. Po roce [[1989]] jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky [[restituce|restitucím]] manželův majetek zpět a na zámku [[Líčkov]] vytvořila [[Galerie Oskara Brázdy|Galerii Oskara Brázdy]], kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí. Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie |
Po začátku [[Druhá světová válka|2. světové války]] musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce [[1948]] vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. [[milionářská dávka|milionářskou dávku]]. Na zámku však zůstal. Po roce [[1989]] jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky [[restituce|restitucím]] manželův majetek zpět a na zámku [[Líčkov]] vytvořila [[Galerie Oskara Brázdy|Galerii Oskara Brázdy]], kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí. Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie Weissové-Brázdové na Líčkově vlastní Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie Petra Brandla v Praze. |
||
V jedné z francouzských kaváren se Brázda v rove 1915 seznámil s Pablem Picassem, ale jeden se o druhého nezajímal. Podruhé se setkal s Picassem v roce 1917 v Římě. V letech 1921 a 1922 trávil dovolenou na Capri s T. G. Masarykem a zůstali celoživotními přáteli. V roce 1924 obdržel Brázda vysoké vyznamenání od italského krále Řád koruny Itálie a byl jmenován komturem a přijat králem k veřejnému slyšení. První Brázdovu monografii napsal v Itálii v roce 1924 Giovanni Marini. Malířův atelier ve Vatikánu ve Ville Czechina navštívil i papež [[Benedikt XV.]], bratr švédského krále princ Eugen, dirigent [[Arturo Toscanini]], italská nositelka Nobelovy ceny za literaturu [[Grazia Deleddaová|Grazia Deledda]], [[Edvard Beneš]], [[Milan Rastislav Štefánik]] i [[Benito Mussolini]]. |
V jedné z francouzských kaváren se Brázda v rove 1915 seznámil s Pablem Picassem, ale jeden se o druhého nezajímal. Podruhé se setkal s Picassem v roce 1917 v Římě. V letech 1921 a 1922 trávil dovolenou na Capri s T. G. Masarykem a zůstali celoživotními přáteli. V roce 1924 obdržel Brázda vysoké vyznamenání od italského krále Řád koruny Itálie a byl jmenován komturem a přijat králem k veřejnému slyšení. První Brázdovu monografii napsal v Itálii v roce 1924 Giovanni Marini. Malířův atelier ve Vatikánu ve Ville Czechina navštívil i papež [[Benedikt XV.]], bratr švédského krále princ Eugen, dirigent [[Arturo Toscanini]], italská nositelka Nobelovy ceny za literaturu [[Grazia Deleddaová|Grazia Deledda]], [[Edvard Beneš]], [[Milan Rastislav Štefánik]] i [[Benito Mussolini]]. |
||
Verze z 19. 12. 2017, 22:25
| Oskar Brázda | |
|---|---|
| Narození | 30. září 1887 Rosice nad Labem  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. prosince 1977 (ve věku 90 let) Líčkov  Československo |
| Vzdělání | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Povolání | malíř a sochař |
| Manžel(ka) | Amelie Posse-Brázdová |
| Děti | Jan Brazda |
| Podpis | [[Soubor: |128px|alt=Podpis|Podpis]] |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Oskar Brázda (30. září 1887 Rosice nad Labem – 19. prosince 1977 Líčkov u Žatce) byl český malíř a výtvarník.
Život
Oskar Brázda se narodil v Rosicích nad Labem. Tady prožil své dětství i část prvních školních let. Jeho otec podnikal v pohostinství. Rodina se několikrát stěhovala. Poměrně záhy odešla do Prahy, kde otec provozoval známou kavárnu Slavia naproti Národnímu divadlu. V Praze navštěvoval Brázda gymnázium. Roku 1904 vstoupit na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Jeho profesory tam byli především Rudolf Bacher (1862–1945) a Kasimir Pochwalski (1855–1940).
Studium úspěšně ukončil na Akademii výtvarných umění ve Vídni a poté, díky císařskému stipendiu, studoval v Itálii. V roce 1915 se v Římě oženil s Amelií Posse. V průběhu 1. světové války se seznámili s Edvardem Benešem a aktivně se účastnili i 1. československého odboje. Oba byli dokonce v letech 1915–1916, jako nepřátelští cizinci, internováni na Sardinii ve městě Algheru. Po roce 1920 prožil závratnou karieru v Itálii, stal se portrétistou římské aristokracie a honorace. V roce 1924 zahajoval Brázdovu výstavu v Římě sám duce Benito Mussolini zvoláním: „Sláva Brázdova je slávou Itálie!“ V roce 1925 se změnila politická situace v Itálii, a proto ji s rodinou opustil a vrátil se zpět do vlasti. Kvůli krásné krajině v okolí koupil spolu se svou ženou Amelií Posse-Brázdovou barokní zámek Líčkov nedaleko Žatce, tehdy již 50 let neobydlený, kam se spolu s ní a se svými dvěma syny (Bohuslavem a Janem) přestěhoval a intenzivně tvořil.Jeho žena, švédská aristokratka, příbuzná švédské královské rodiny se proslavila svými romány Slunné zajetí, Pestrá volnost a dalšími nejen ve Švédsku a Československu, ale i v Itálii, Německu a Anglii. Dnes její památku připomíná Museum Amelie Posse-Brázdové v jižním Švédsku ve Skåne.
Po začátku 2. světové války musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce 1948 vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. milionářskou dávku. Na zámku však zůstal. Po roce 1989 jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky restitucím manželův majetek zpět a na zámku Líčkov vytvořila Galerii Oskara Brázdy, kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí. Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie Weissové-Brázdové na Líčkově vlastní Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie Petra Brandla v Praze.
V jedné z francouzských kaváren se Brázda v rove 1915 seznámil s Pablem Picassem, ale jeden se o druhého nezajímal. Podruhé se setkal s Picassem v roce 1917 v Římě. V letech 1921 a 1922 trávil dovolenou na Capri s T. G. Masarykem a zůstali celoživotními přáteli. V roce 1924 obdržel Brázda vysoké vyznamenání od italského krále Řád koruny Itálie a byl jmenován komturem a přijat králem k veřejnému slyšení. První Brázdovu monografii napsal v Itálii v roce 1924 Giovanni Marini. Malířův atelier ve Vatikánu ve Ville Czechina navštívil i papež Benedikt XV., bratr švédského krále princ Eugen, dirigent Arturo Toscanini, italská nositelka Nobelovy ceny za literaturu Grazia Deledda, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik i Benito Mussolini.
Byl vyznamenán např. Františkem Josefem I., Emanuelem III., Tomášem Gariguem Masarykem, Gustavem Husákem a dalšími československými a zahraničními politiky.
Svými díly je Oskar Brázda dnes zastoupen v několika italských státních sbírkách včetně Národní galerie moderního umění v Římě v paláci Boncompagni Ludovisi, v Muzeu umění v Sassari na Sardinii, v Museo nazionale degli strumenti musicali v Římě, sbírce Univerzity v Padově a dalších. Oskar Brázda zaujal v letech 1912 až 1925 významné místo jako příslušník Římské secese (Secessione Romana) a jako malíř italského fauvismu. Itálii úspěšně několikrát reprezentoval na benátském bienále a o jeho tvorbě referoval nejen italský, ale i britský, švédský, francouzský a německý tisk. Odchodem z Itálie Brázda přetrhal budované vazby a nedosáhl již své italské slávy. Dnes je rehabilitován jako významný evropský portrétista 20. století.
Odkazy
Literatura
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 135.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 152.
- KOUDELKA, Ivo. Oskar Brázda a jeho dvě múzy : Amelie Posse a Maria Weiss. Praha: Regulus, 2015. ISBN 978-80-86279-49-7.
- HAVELKA, Ivan; KOUDELKA, Ivo; RUSSO, Alessandro. Fenomén Oskar Brázda. 1. vyd. Praha: Regulus, 2017. 100 s. ISBN 978-80-86279-58-9.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oskar Brázda
- BRÁZDA, Oskar. Vlastní portret. Zlatá Praha (II). 1924-1925, roč. 42, čís. 35-36, s. 347. Dostupné online [cit. 2015-04-28].
- Zámek Líčkov - životopis ak.mal. Oskara Brázdy
- Žila jsem pro Československo. Pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný první manželce Oskara Brázdy Amelii Posse, zabývá se životem manželů Brázdových v Itálii i Československu.
- Informační systém abART – osoba:Brázda Oskar
