Rudolf Slánský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Řádek 63: Řádek 63:
Po podpisu záboru [[Sudety|Sudet]] nacistickým Německem v roce [[1938]] kvůli svému židovskému původu okamžitě opustil vlast a odjel do [[Moskva|Moskvy]]. Celá jeho rodina byla odvezena do ghetta v [[Terezín]]ě. Nikdo se živý nevrátil. Jediný, kdo ze Slánského rodiny přežil válku, byl jeho bratr Richard, který přes válku žil v [[Londýn]]ě.
Po podpisu záboru [[Sudety|Sudet]] nacistickým Německem v roce [[1938]] kvůli svému židovskému původu okamžitě opustil vlast a odjel do [[Moskva|Moskvy]]. Celá jeho rodina byla odvezena do ghetta v [[Terezín]]ě. Nikdo se živý nevrátil. Jediný, kdo ze Slánského rodiny přežil válku, byl jeho bratr Richard, který přes válku žil v [[Londýn]]ě.


Slánský po svém příjezdu do Moskvy začal pracovat ve vysílání Moskevského [[rozhlas]]u pro Československo. V letech [[1941]]–[[1942]] prožil německý útok na Moskvu. V této době se seznámil s mnoha mocnými komunistickými hodnostáři i s [[brutalita|brutalitou]], která zde panovala. V roce [[1943]] byla v Moskvě unesena jeho dcera Naděžda.<ref>[http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitL/1.1968/10/16.png Josefa Slánská: Zpráva o mém muži]</ref> Dodnes se neví, proč se tak stalo, ale je možné, že jej komunisté chtěli mít v šachu.{{Doplňte zdroj}} S jistotou je známo pouze to, že už nikdy svou dceru neviděl. Stal se zplnomocněncem československé strany na frontě, organizoval politické přednášky československým partyzánům.<ref>Fábry, J. 1973: A szabadságért harcoltunk. Budapest, 210, 212.</ref> Za [[Slovenské národní povstání|Slovenského národního povstání]] v roce [[1944]] byl letecky dopraven z Moskvy na letiště [[Letiště Sliač|Tri Duby]] na [[Slovensko|Slovensku]]. Spolu s [[Jan Šverma|Janem Švermou]] působil ve štábu povstalců jako komunistický [[delegát]].
Slánský po svém příjezdu do Moskvy začal pracovat ve vysílání Moskevského [[rozhlas]]u pro Československo. V letech [[1941]]–[[1942]] prožil německý útok na Moskvu. V této době se seznámil s mnoha mocnými komunistickými hodnostáři i s [[brutalita|brutalitou]], která zde panovala. V roce [[1943]] byla v Moskvě unesena jeho dcera Naděžda.<ref>[http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitL/1.1968/10/16.png Josefa Slánská: Zpráva o mém muži]</ref> Dodnes se neví, proč se tak stalo. S jistotou je známo pouze to, že už nikdy svou dceru neviděl. Stal se zplnomocněncem československé strany na frontě, organizoval politické přednášky československým partyzánům.<ref>Fábry, J. 1973: A szabadságért harcoltunk. Budapest, 210, 212.</ref> Za [[Slovenské národní povstání|Slovenského národního povstání]] v roce [[1944]] byl letecky dopraven z Moskvy na letiště [[Letiště Sliač|Tri Duby]] na [[Slovensko|Slovensku]]. Spolu s [[Jan Šverma|Janem Švermou]] působil ve štábu povstalců jako komunistický [[delegát]].


=== Vrchol politické kariéry 1945–1951 ===
=== Vrchol politické kariéry 1945–1951 ===

Verze z 23. 11. 2017, 22:02

O Slánského synovi, disidentovi a diplomatovi Rudolfu Slánském (1935–2006) pojednává článek Rudolf Slánský mladší.
Rudolf Slánský
Slánský během procesu
Slánský během procesu
7. generální tajemník ÚV KSČ/první tajemník ÚV KSČ
Ve funkci:
5. ledna 1945 – 6. září 1951
PředchůdceKlement Gottwald
NástupceKlement Gottwald
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1938
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného NS
Ve funkci:
1945 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1951
Náměstek předsedy vlády
Ve funkci:
8. září 1951 – 24. listopadu 1951
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Rodné jménoRudolf Slánský
Narození31. července 1901
Nezvěstice u Plzně
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. prosince 1952
(ve věku 51 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
RodičeŠimon Slánský
DětiRudolf, Naděžda, Marta
PříbuzníRichard Slánský (sourozenec)
OceněníŘád socialismu (1951)
CommonsRudolf Slánský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Slánský (31. července 1901 Nezvěstice – 3. prosince 1952 Praha) byl československý komunistický politik, dlouholetý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa a generální tajemník ÚV KSČ (1945–1951). Popraven byl v rámci politických procesů počátkem 50. let 20. století.

Biografie

Mládí a působení v meziválečné ČSR

Narodil se v roce 1901 v Nezvěsticích na Plzeňsku, v rodině židovského obchodníka Šimona Slánského,[1] v rodině, která netrpěla chudobou. Absolvoval gymnázium v Plzni. Hned po konci první světové války odešel do Prahy. Začal se stýkat s levicově zaměřenými intelektuály. V roce 1921 se od Československé sociálně demokratické strany dělnické odtrhlo tvrdé levicové jádro a vytvořilo Komunistickou stranu Československa. Stal se členem strany již v roce 1921. V roce 1929 na V. sjezdu KSČ získalo moc stalinistické jádro kolem Klementa Gottwalda. Stranu opustila velká část zakládajících členů a následné volby skončily pro KSČ výraznou ztrátou. Avšak Slánskému se tak otevřela cesta k moci a velice rychle začal stoupat ve stranických funkcích nahoru.

V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění ČSR za KSČ. V poslanecké sněmovně zasedal až do rozpuštění komunistické strany v prosinci 1938.[2]

Působení v odboji za druhé světové války

Po podpisu záboru Sudet nacistickým Německem v roce 1938 kvůli svému židovskému původu okamžitě opustil vlast a odjel do Moskvy. Celá jeho rodina byla odvezena do ghetta v Terezíně. Nikdo se živý nevrátil. Jediný, kdo ze Slánského rodiny přežil válku, byl jeho bratr Richard, který přes válku žil v Londýně.

Slánský po svém příjezdu do Moskvy začal pracovat ve vysílání Moskevského rozhlasu pro Československo. V letech 1941–1942 prožil německý útok na Moskvu. V této době se seznámil s mnoha mocnými komunistickými hodnostáři i s brutalitou, která zde panovala. V roce 1943 byla v Moskvě unesena jeho dcera Naděžda.[3] Dodnes se neví, proč se tak stalo. S jistotou je známo pouze to, že už nikdy svou dceru neviděl. Stal se zplnomocněncem československé strany na frontě, organizoval politické přednášky československým partyzánům.[4] Za Slovenského národního povstání v roce 1944 byl letecky dopraven z Moskvy na letiště Tri Duby na Slovensku. Spolu s Janem Švermou působil ve štábu povstalců jako komunistický delegát.

Vrchol politické kariéry 1945–1951

Slánský, Antonín Zápotocký, Klement Gottwald a několik neznámých v roce 1947

Po válce se ještě v roce 1945 zapojil do vysoké politiky a v následujících šesti letech patřil po Klementu Gottwaldovi k nejmocnějším mužům KSČ. Již 8. dubna 1945 byl zvolen členem prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ. V období duben 1945 – listopad 1951 byl členem předsednictva ÚV KSČ, od roku 1945 až do září 1951 byl i členem sekretariátu ÚV KSČ. V roce 1947 a znovu od ledna do srpna 1951 zastával stranický post člena politického sekretariátu ÚV KSČ. Od května 1949 do září 1951 kromě toho vykonával funkci člena organizačního sekretariátu ÚV KSČ, předtím v roce 1948 byl členem politické komise předsednictva ÚV KSČ a užšího předsednictva ÚV KSČ. Hlavním jeho stranickým postem v tomto období ale byla funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, kterou zastával od dubna 1945 až do září 1951.[5]

Trvale zasedal v nejvyšším zákonodárném sboru. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za komunisty. Ve volbách roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění zvoleným ve volebním kraji Plzeň. Zde setrval do své rezignace v listopadu 1951. Pak ho jako náhradník vystřídal Josef Kestler.[6][7][8]

Během únorového převratu v roce 1948 převzala KSČ veškerou moc v zemi a eliminovala opozici. On sám v něm působil jako jeden z hlavních organizátorů komunistického teroru. V roce 1951 ještě v období září – listopad zastával post náměstka předsedy vlády (vicepremiéra) ve vládě Antonína Zápotockého. Pak jeho kariéra nabrala strmý pád.[8]

Slánského proces

Podrobnější informace naleznete v článku Proces se Slánským.
Karikatura Slánského

Po neúspěšném pokusu SSSR zasahovat do politiky nově vzniklého Izraele zaujal SSSR a potažmo celý východní blok proarabskou a antisionistickou politiku. Tento fakt ovlivnil výběr obžalovaných v tzv. „procesu se Slánským“.

Dne 23. listopadu 1951 v pozdních večerních hodinách byl zadržen a předán do ruzyňské věznice. Dožadoval se setkání s Gottwaldem, ale nebylo mu vyhověno. Koncem ledna 1952 se pokusil oběsit. O neúspěšnou sebevraždu se pokusil ještě jednou, když hlavou narážel o topení. Celkově bylo obžalováno v procesu 14 lidí, většinou vysoce postavených členů KSČ. Drtivá většina byla židovského původu (společně s ním např. Artur London, Vavro Hajdů, Eugen Löbl, Rudolf Margolius, André Simone, Otto Fischl). Všichni věznění se museli naučit nazpaměť výpověď, kterou před Státním soudem doslova zopakovali. Hlavním žalobcem tohoto největšího vykonstruovaného procesu v českých dějinách byl Josef Urválek; Slánského advokátem se stal Vladimír Bartoš, který byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Slánský byl obžalován ze špionáže, velezrady, sabotáže a z prozrazení vojenského tajemství. Ke všem obviněním se přiznal, přiznání však bylo vynucené mučením.

Celkově bylo odsouzeno ke smrti oběšením 11 z celkových 14 obžalovaných. Slánského žádost o milost byla prezidentem Gottwaldem odmítnuta. Společně s ostatními odsouzenými byl popraven oběšením 3. prosince 1952 v pankrácké věznici. Popravení byli zpopelněni v lednu 1953, a jejich popel byl údajně vysypán na silnici někde severně od Prahy.

Soud Slánského rehabilitoval v roce 1963, KSČ v roce 1968.

Rodina

Manželka se jmenovala Josefa a po sametové revoluci vydala knihu vzpomínek s názvem Zpráva o mém muži.

Slánského syn Rudolf Slánský mladší byl aktivní disident, signatář Charty 77. Po Sametové revoluci byl československým velvyslancem v Rusku a do roku 2004 českým velvyslancem na Slovensku.

Dcera Marta je v současné době podnikatelkou. V době svého dětství byla internována.[9]

Slánský v kultuře

V seriálu České století ztvárnil Slánského herec David Novotný. Charakterizoval ho takto: „Kovaný komunista, ale něco schovával, i zrzavé vlasy si barvil načerno. Jeho ambice jsem nerozluštil, třeba mu vyhovovalo být aktivní dvojka po Klemovi. Ale nikdo z nich není bodrý tatík, připomínají mafiány v plném nasazení. S ničím se nemažou, vědí, že se upatlají od krve a je jim to fuk.“[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rudolf Slánský - nezvěstický rodák [online]. nezvestice.cz [cit. 2015-11-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Josefa Slánská: Zpráva o mém muži
  4. ↑ Fábry, J. 1973: A szabadságért harcoltunk. Budapest, 210, 212.
  5. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2013-02-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ 13. komnata Marty Slánské. Dostupné online
  10. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Komunisti jsou cynická smečka, říká Sedláček a točí Gottwalda. iDnes [online]. 4. května 2012 [cit. 2013-12-09]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Proces se Slánským
Odsouzení k trestu smrti
Odsouzení na doživotí
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Slánský&oldid=15584641“