Rčení: Porovnání verzí
přidano rčení |
m Doplněn chybějící znak značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{upravit}} |
{{upravit}} |
||
{{Různé významy|tento=rčení jako útvaru lidové slovesnosti|druhý=rčení jako pojmenování sémantické jednotky|stránka=Fráze (stylistika)}} |
{{Různé významy|tento=rčení jako útvaru lidové slovesnosti|druhý=rčení jako pojmenování sémantické jednotky|stránka=Fráze (stylistika)}} |
||
'''Rčení''' je útvar [[Lidová slovesnost|lidové slovesnosti]]. Je to krátká [[průpovídka]] vyjadřující určitou životní [[zkušenost]], např „Nechá si pro krejcar koleno vrtat“ či „má obě ruce levé“. |
'''Rčení''' je útvar [[Lidová slovesnost|lidové slovesnosti]]. Je to krátká [[průpovídka]] vyjadřující určitou životní [[zkušenost]], např. „Nechá si pro krejcar koleno vrtat“ či „má obě ruce levé“. |
||
== Související pojmy == |
== Související pojmy == |
Verze z 6. 11. 2017, 11:31
Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka vyjadřující určitou životní zkušenost, např. „Nechá si pro krejcar koleno vrtat“ či „má obě ruce levé“.
Související pojmy
Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky; já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.[1]
Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice „jako“, ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání:
- „za“ – má sílu za koně;
- komparativ + než – má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa);
- „nad“, „přes“ – je chytrý nad lišku;
- přímá metaforická označení, např. baba, tele, křeček
Podobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech:
- přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti; rčení je produktem lidové fantazie
- smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání; smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu
- přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat; rčení a pořekadla se stávají částmi vět a lze je časovat
Sbírka českých rčení
Pravděpodobně nejobsáhlejší sbírkou českých lidových rčení je kniha Jaroslava Zaorálka Lidová rčení. Kniha poprvé vyšla v roce 1947, takže pochopitelně neobsahuje nově vzniklá rčení z moderní doby.
Pořekadla z Pošumaví
- Nechá si pro krejcar koleno vrtat.
- Mladá žena, starej muž, na děti si koupí vůz.
- Hladovému jde břicho vandrem.
- Žvaní, kam čert káže.
- Je hrubej jak šerka.
- Kouká jako štyřák z pytlíku.
- Dlouhej jak pabuza.
- Půjde pro pěťák až na Svatou horu.
- Má v hlavě jako na drahách.
- Chodí jako Baborák.
- Co ti šmakuje, to ti žaludek nezkazí.
- Dostal viks.
- Zvědavej jak brabenec.
- Jakej šel, takovou potkal.
- Je to dobrodinec chudejch psů.
- Točí se jak motovidlo.
- S Adamem si tyká.
- Točí se jak na báni.
- Stále tramtejluje.
- Má na růžích ustláno.
- Má utrum.
- Staví se jako křeček.
- Má samé tetle mechtle.
- Točí se jak na vobrtlíku.
- Je nafoukanej jako žába.
- Je roztrhanej jako Prajs.
- Má se jako pámbů ve Frankrajchu.
- Napitej jako kanon.
Reference
- ↑ ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: Academia, 2001. Kapitola Úvodní poznámky, s. VII.
Literatura
- ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: Academia, 2000.