Nekrofilie: Porovnání verzí
m +kat +obr |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Upravit}} |
{{Upravit}} |
||
[[ |
[[Soubor:Pietro Pajetta - Der Hass - 1896.jpeg|náhled|upright=1.2|[[Pietro Pajetta]]: ''Nenávist'' (1896)]] |
||
'''Nekrofilie''' (též '''nekromanie''') je [[parafilie]] (tj. sexuální úchylka) projevující se erotickou náklonností k mrtvolám. Slovo vzniklo složením starořeckého ''νεκρός'' (''nekrós'', „mrtvý, zemřelý“) a ''φιλία'' (''filia'', „obliba, láska k něčemu“). Termín samotný byl zřejmě poprvé použit v roce [[1886]] v práci ''Psychopathia Sexualis'' německého sexuologa [[Richard von Krafft-Ebing|Richarda von Krafft-Ebing]]. Nekrofilní chování je popsáno u zvířat. Nekrofilní chování se mezi lidmi vyskytuje především mezi zaměstnanci pohřebního ústavu, jde o velmi zřídka popisovaný zločin.<ref>{{Citace elektronické monografie |
'''Nekrofilie''' (též '''nekromanie''') je [[parafilie]] (tj. sexuální úchylka) projevující se erotickou náklonností k mrtvolám. Slovo vzniklo složením starořeckého ''νεκρός'' (''nekrós'', „mrtvý, zemřelý“) a ''φιλία'' (''filia'', „obliba, láska k něčemu“). Termín samotný byl zřejmě poprvé použit v roce [[1886]] v práci ''Psychopathia Sexualis'' německého sexuologa [[Richard von Krafft-Ebing|Richarda von Krafft-Ebing]]. Nekrofilní chování je popsáno u zvířat. Nekrofilní chování se mezi lidmi vyskytuje především mezi zaměstnanci pohřebního ústavu, jde o velmi zřídka popisovaný zločin.<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = Policie vyšetřuje podezření z nekrofilie na hřbitově |
| titul = Policie vyšetřuje podezření z nekrofilie na hřbitově |
||
| Řádek 37: | Řádek 37: | ||
{{Portály|Sexualita}} |
{{Portály|Sexualita}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie:Parafilie]] |
[[Kategorie:Parafilie]] |
||
Verze z 5. 10. 2017, 07:08
Nekrofilie (též nekromanie) je parafilie (tj. sexuální úchylka) projevující se erotickou náklonností k mrtvolám. Slovo vzniklo složením starořeckého νεκρός (nekrós, „mrtvý, zemřelý“) a φιλία (filia, „obliba, láska k něčemu“). Termín samotný byl zřejmě poprvé použit v roce 1886 v práci Psychopathia Sexualis německého sexuologa Richarda von Krafft-Ebing. Nekrofilní chování je popsáno u zvířat. Nekrofilní chování se mezi lidmi vyskytuje především mezi zaměstnanci pohřebního ústavu, jde o velmi zřídka popisovaný zločin.[1]
Právo
Sexuologové u nekrofilie pochybují o její existenci, jako formě parafilie. Uznávají spíše termín nekrofilní chování, tedy pohlavní styk s mrtvolami. Nekrofilní chování bývá náhražkovým chováním u těch osob, byť jinak zaměřených, kteří nemají možnost uspokojit svoji sexuální potřebu s živými osobami.[2]
U nekrofilního chování je předmětem trestu hanobení lidských ostatků (§ 202a) Kdo …s lidskými ostatky nakládá v rozporu se zákonem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.[3] Zločinec není výrazně společensky nebezpečný, pokud není nekrofilní chování spojeno s vraždou.
Nekrofilní chování je poměrně běžné u sadistů, kteří nad mrtvými prožívají dokonalý pocit své moci (a bezmoci oběti).[2]
Literatura
- WEISS, Petr. Sexuální deviace: Klasifikace, diagnostika a léčba. Praha: Portál, 2002. 351 s. ISBN 80-7178-634-9.
Reference
- ↑ Policie vyšetřuje podezření z nekrofilie na hřbitově [online]. [cit. 2015-07-10]. Dostupné online.
- ↑ a b BRZEK, Antonín. SEXUOLOGIE PRO PRÁVNÍKY. [s.l.]: [s.n.] 50 s.
- ↑ § 202a Hanobení lidských ostatků
