Volha: Porovnání verzí

Volha; Волга
	Volha v Jaroslavli
Základní informace
Délka toku	3534 km
Plocha povodí	1 380 000 km²
Průměrný průtok	u Volgogradu 8 000 m³/s
Světadíl	Evropa
Pramen
	Valdajská vysočina; 57°15′31″ s. š., 32°28′22″ v. d.; 228 m n. m.
Ústí
	do Kaspického moře; 46°44′0″ s. š., 47°51′0″ v. d.; -28 m n. m.
Protéká
	Rusko (Tverská, Moskevská, Jaroslavská, Kostromská, Nižněnovgorodská oblast, Marijsko, Čuvašsko, Tatarstán, Samarská, Saratovská, Volgogradská, Astrachaňská oblast, Kalmycko)
Úmoří, povodí
	bezodtoká oblast, Kaspické moře, povodí Volhy (Rusko 99,77 %, Kazachstán 0,14 %)
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 4. 10. 2017, 13:06

Volha (rusky Волга (Volga), tatarsky İdel, İdil nebo İtil, mordvinsky Рав) je veletok protékající od severozápadu na jihovýchod evropskou částí Ruska a ústí do Kaspického moře. S délkou 3 534 km to je nejdelší a nejvodnatější řeka Evropy, a vůbec největší řeka na světě, která nemá odtok do světového oceánu. Na Volze bylo vybudováno několik velkých přehrad a plavební kanály ji spojují s Baltským, Bílým, Azovským i Černým mořem. Před stavbou přehrad činila její délka 3690 km. Plocha povodí je 1 380 000 km². Volha má velmi malý spád, na celém toku v průměru jen 0,07 promile. Řeka má symbolický význam v ruské kultuře a Rusy je označována jako Matka Volha.

Průběh toku

Celý tok řeky se obvykle dělí na tři části:

horní tok – od pramene k ústí Oky
střední tok – od ústí Oky k ústí Kamy
dolní tok – od ústí Kamy k ústí do Kaspického moře

Horní tok

Volha pramení severozápadně od Moskvy ve Valdajské vrchovině u vesnice Volgo-Verchovje v Tverské oblasti v nadmořské výšce 228 m. Na horním toku protéká přes několik nevelkých jezer (Verchit, Stěrž, Vselug, Peno, Volgo). Při odtoku z posledního z nich byla vybudována Hornovolžská přehrada. Poté řeka ze severu obtéká Moskvu a teče zhruba na východ, protéká historickým městem Tver, městem Dubna se známým Ústavem jaderných výzkumů, kde začíná Moskevský průplav, spojující řeku s Moskvou. Mezi Tverem a Rybinskem byly vybudovány tři přehrady. Jsou to Volžská s hrází a vodní elektrárnou u Ivankova, Ugličská s hrází a vodní elektrárnou u Ugliče a Rybinská s hrází a vodní elektrárnou u Rybinsku. Do ní ústí Volžsko-baltský kanál, který ji spojuje s Baltským mořem. Mezi městy Rybinsk a Jaroslavl a pod Kostromou protéká v úzké dolině mezi vysokými břehy, přičemž protíná Ugličsko-danplovskou a Galičsko-čuchlomskou vrchovinu. Dále pak pokračuje přes Unženskou a Balachninskou nížinu. U Gorodce nad Nižným Novgorodem byla vybudována hráz a vodní elektrárna Gorkovské přehrady.

Střední tok

Pod soutokem s Okou je řeka ještě mnohem vodnější. Protéká podél severního okraje Povolžské vrchoviny. Pravý břeh je v těchto místech vysoký, zatímco levý je nízký. U Čeboksar byla vybudována hráz a vodní elektrárna Čeboksarské přehrady

Dolní tok

Na dolním toku pod ústím největšího přítoku Kamy se již stává mohutnou řekou. Protéká postupně Povolžskou vrchovinou a u hlavního města Tatarstánu Kazaně se řeka stáčí na jih. U Togliatti se známou automobilkou nad Samarskou lukou, kterou vytváří, když obtéká Žiguljovské hory byla vybudována hráz a Volžská vodní elektrárna Kujbyševské přehrady, jejíž vzdutí dosahuje délky 550 km, je největší v Evropě a zasahuje i tok Kamy. Na břehu leží i město Uljanovsk. U města Balakovo pak následuje hráz a vodní elektrárna Saratovské přehrady. Zde při ústí stejnojmenné řeky leží město Samara a při dalším toku Volhy v okolí měst Marx a Engels sídlili němečtí kolonisté – tzv. povolžští Němci, za 2. světové války přesídlení na Sibiř. Přítoky na tomto úseky jsou již mnohem méně vodné. Na západním břehu naproti městu Engels leží Saratov, kde začíná 600 km dlouhá Volgogradská přehrada. Pod přehradou leží město Volgograd, kde se odehrála jedna z rozhodujících bitev 2. světové války, bitva u Stalingradu. Ve vzdálenosti 21 km nad městem se odděluje první východní rameno Achtuba, která po 537 km ústí do Kaspického moře. O něco níže ústí 100 km dlouhý Volžsko-donský průplav, který spojuje Volhu se západnějším Donem a tak i s Azovským mořem; na volžské straně překonává výškový rozdíl 88 m, na donské straně 44 m.

Delta

Vlastní delta Volhy začíná ve vzdálenosti 46 km severně od Astrachaně, asi 100 km od ústí řeky, kde se odděluje rameno Buzan. Celkem je v deltě téměř 500 ramen, průtoků a mělkých říček. Deltou se vlévá do Kaspického moře, přičemž ústí leží 28 m pod úrovní světového oceánu, takže celkový spád činí 256 m. Obrovské území delty, která je jednou z největších v Rusku, je významným hnízdištěm stěhovavých ptáků a přírodní rezervací. Astrachaň je také střediskem výroby kaviáru.

Přítoky

Celkem má asi 200 přítoků. Levých je mnohem více a jsou vodnější než pravé. Na dolním toku pod Kamyšinem již žádné přítoky nepřijímá.

horní tok – Seližarovka, Tverca, Mologa, Šeksna, Unža
střední tok – Oka, Sura, Vetluga, Svijaga
dolní tok – Kama, Samara, Velký Irgiz, Jeruslan
delta (ramena) – Bachtěmir, Kamyzjak, Stará Volha, Bolda, Buzan, Achtuba

Vodní režim

Základními zdroji vody jsou sněhové srážky (60 %), podzemní vody (30 %) a dešťové srážky (10 %). Přirozený režim je charakterizovaný jarním vzestupem hladiny (duben až červen), malou vodnost v létě a v zimě a dešti způsobující povodně na podzim (říjen). Roční kolísání úrovně hladiny před postavením kaskády přehrad dosahovalo u Tveru 11 m, pod ústím Kamy 15 až 17 m a u Astrachaně 3 m. Po zregulování toku se kolísání prudce snížilo. Nárůst průtoku až k Volgogradu zachycuje tabulka:

místo	vzdálenost od ústí	velikost povodí	průměrný roční průtok
Hornovolžská přehrada			29 m³/s
Tver			182 m³/s
Jaroslavl			1110 m³/s
Nižnij Novgorod			2970 m³/s
Samara			7720 m³/s
Volgograd			8060 m³/s

Pod Volgogradem ztrácí přibližně 2 % v důsledku vypařování. Maximální průtoky vody pod ústím Kamy v minulosti dosahovaly 67 000 m³/s a u Volgogradu v důsledku rozlití do úvalu nepřevyšovaly 52 000 m³/s. Po regulaci toku se nejvyšší hodnoty průtoků snížily a nejnižší hodnoty se naopak zvýšily. Vodní bilance řeky nad Volgogradem za dlouhé období zachycuje tabulka:

proces	mm	km³
srážky	662	900
odtok	187	254
odpar	475	646

Před postavením přehrad řeka k ústí přinesla za rok přibližně 25 Mt nánosů a 40 až 50 Mt rozpuštěných minerálních látek. Teplota vody uprostřed léta v červenci dosahuje 20 až 25 °С. Rozmrzá u Astrachaně v polovině března, na horním toku a pod Kamyšinem v první polovině dubna a uprostřed dubna na zbývajícím toku. Zamrzá na horním a středním toku na konci listopadu a na dolním toku na začátku prosince. Bez ledu tak zůstává přibližně 200 dní a u Astrachaně 260 dní. Po postavení přehrad se změnil teplotní režim řeky, na horním toku se prodloužila doba, kdy je řeka zamrzlá a na dolním toku se naopak tato doba zkrátila.

Využití

Energetika

Od 30. let 20. století je řeka využívána pro potřeby energetiky. Tento význam vzrostl s výstavbou přehrad a vodních elektráren v rámci Volžské kaskády. Přehrady a hydroelektrárny na Volze:

Volžská (Ivankovská) přehrada
Ugličská přehrada
Rybinská přehrada
Gorkovská přehradní nádrž (dle dřívějšího názvu Nižního Novgorodu)
Čeboksarská přehrada
Kujbyševská přehrada (největší – 6450 km²)
Saratovská přehrada
Volgogradská přehrada

Celková plocha zatopená volžskými přehradami přesahuje 20 000 km².

Vodní kanály

Řeka je spojena s okolními říčními systémy prostřednictvím vodních kanálů.

Plánované spojení s řekou Ural (Volžsko-uralský kanál) nebylo realizováno.

Města na Volze

Volha se svými přítoky a průplavy byla a je důležitou dopravní tepnou, která protéká následujícími městy (po proudu):

Turistika

Koupání u Volhy je v létě příjemné, písek je rozpálený, voda chladivá (okolo 25 °C). Koupání „na Adama“ je poměrně běžné. Na rozdíl od západních letovisek není nutné používat oplocených nudistických pláží.

Fauna

V řece žije přibližně 70 druhů ryb, z nichž 40 má průmyslový význam. Nejdůležitější jsou plotice obecná kaspická, sledi, cejn velký, candáti, kapr obecný, sumec velký, štiky, jeseteři (jeseter malý).

Historie

Úrodná oblast podél dolního toku Volhy byla zřejmě osídlena už od pravěku. Někteří badatelé pokládají dolní Povolží za pravěkou kolébku indoevropských národů.

Středověk

Od 8. století sloužila i se svými přítoky jako součást tržní cesty mezi Východem a Západem. Ze Střední Asie se dovážely tkaniny, kovy a opačným směrem kožešiny, vosk a med. Na Volze ležela i hlavní sídla říše Chazarů a později významná obchodní a politická centra, například Velikij golgat (dnes Bolgary v tatarštinu), od 8. do 15. století sídlo Volžských Bulharů, dále Saraj, hlavní město Zlaté hordy (nedaleko Volgogradu) nebo Itil/Astrachaň. Další významná centra byla Novgorod, Rostov, Sundal, Murom. Od 11. století význam trhů slábnul a ve 13. století mongolsko-tatarské nájezdy narušily hospodářské vztahy kromě povodí horního toku řeky, kde hrály významnou roli Novgorod, Tver a města Vladimiro-Suzdalské Rusi. Od 14. století význam trhů opět rostl. Šlo o centra Kazaň, Nižnij Novgorod, Astrachaň.

16.-18. století

Území bylo dobyto Ivanem Hrozným v polovině 16. století, kdy Rusko postupně ovládlo i dolní tok Volhy a odtud zahájilo expanzi do Sibiře. Jednu z epizod této expanze v 17. století líčí i příběhy o kozáckém náčelníkovi Stěnkovi Razinovi a zejména populární píseň "Volga, Volga, mať rodnaja". Celý vodní systém Volhy se tak po dobytí Kazaňského a Astrachaňského chanátu dostal pod kontrolu Ruska. Trhy vzkvétají a vznikají nová města (Samara, Saratov, Caricyn) a roste význam stávajících (Jaroslavl, Kostroma, Nižnij Novgorod). Po řece v té době pluly dlouhé karavany lodí čítající až 500 plavidel.

19. století

V 19. století doznal trh na řece velkého rozvoje na což mělo vliv dokončení Mariinské vodní cesty, jež spojila povodí Volhy a Něvy v roce 1808, vznik velké říční flotily, první parník (1820) a práce 300000 burlaků na řece. Převáželo se obilí, sůl, ryby a později také ropa a bavlna. Velký význam měly jarmarky v Nižném Novgorodě.

20. století

Během ruské občanské války na řece došlo k několika bitvám, v nichž řeka měla velký strategický význam. V roce 1918 to byly bitvy Rudé armády s československými legionáři (bitva u Lipjag) a s bělogvardějci a v roce 1919 s Kolčakem a Děnikinem. Během 2. světové války proběhla v letech 1942–1943 bitva u Stalingradu.

Odkazy

Poznámky

↑ Mezinárodní povodí řek v Asii, Oral/Volga (ve zdroji je ještě uváděné Bělorusko 0,09 %, což však není správně, na území Běloruska povodí Volhy nezasahuje)

Literatura

(rusky) Sokolov A. A., Hydrografie SSSR (vody souše), Leningrad 1964, (Соколов А. А., Гидрография СССР (воды суши). Л., 1964)
(rusky) Ginko S. S., Pokoření řek Leningrad 1965, (Гинко С. С., Покорение рек, Л., 1965)
(rusky) Straževskij A., Šmělev A., Leningrad-Astrachaň-Rostov na Donu (průvodce), Moskva 1968, (Стражевский А., Шмелев А., Ленинград-Астрахань - Ростов-на-Дону. (Путеводитель), М., 1968)
(rusky) Ruská federace, Evropský jihovýchod, Moskva 1968 (Série "Sovětský svaz"), (Российская Федерация. Европейский Юго-Восток, М., 1968 (Серия "Советский Союз"))
(rusky) Černěcov G. G., Černěcov N. G., Putování po Volze, Moskva 1970, (Чернецов Г. Г., Чернецов Н. Г., Путешествие по Волге, М., 1970)

V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Волга“.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Volha na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Volha v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Volha ve Wikislovníku
Volha na OpenStreetMap
(anglicky) Information and a map of the Volga's watershed
(anglicky) Volga Delta from Space
(anglicky) Photos of the Volga coasts
(anglicky) "CABRI-Volga": EU-Russian project on environmental risk management in the Volga Basin

[1] Mezinárodní povodí řek v Asii, Oral/Volga (ve zdroji je ještě uváděné Bělorusko 0,09 %, což však není správně, na území Běloruska povodí Volhy nezasahuje)

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Různé významy||tento=řece|stránka=Volga}}
 {{Infobox - vodní tok
- | velikost obrázku =
+  | velikost obrázku =
- | řeka = Volha<br />''Волга''
+  | řeka = Volha<br />''Волга''
- | obrázek = Russia River Volga.jpg
+  | obrázek = Russia River Volga.jpg
- | popisek = Volha v [[Jaroslavl]]i
+  | popisek = Volha v [[Jaroslavl]]i
- | alt =
+  | alt =
- | délka = 3534
+  | délka = 3534
- | průtok = u&nbsp;[[Volgograd]]u&nbsp;8&nbsp;000
+  | průtok = u&nbsp;[[Volgograd]]u&nbsp;8&nbsp;000
- | plocha = 1&nbsp;380&nbsp;000
+  | plocha = 1&nbsp;380&nbsp;000
- | světadíl = [[Evropa]]
+  | světadíl = [[Evropa]]
- | pramen = [[Valdajská vysočina]]
+  | pramen = [[Valdajská vysočina]]
- | zeměpisná šířka1 = 57.258611
+  | zeměpisná šířka1 = 57.258611
- | zeměpisná délka1 = 32.472778
+  | zeměpisná délka1 = 32.472778
- | výška1 = 228
+  | výška1 = 228
- | ústí = do&nbsp;[[Kaspické moře|Kaspického moře]]
+  | ústí = do&nbsp;[[Kaspické moře|Kaspického moře]]
- | zeměpisná šířka2 = 46.733333
+  | zeměpisná šířka2 = 46.733333
- | zeměpisná délka2 = 47.85
+  | zeměpisná délka2 = 47.85
- | výška2 = -28
+  | výška2 = -28
- | protéká = {{vlajka a název|Rusko}} ''([[Tverská oblast|Tverská]], [[Moskevská oblast|Moskevská]], [[Jaroslavská oblast|Jaroslavská]], [[Kostromská oblast|Kostromská]], [[Nižněnovgorodská oblast]], [[Marijsko]], [[Čuvašsko]], [[Tatarstán]], [[Samarská oblast|Samarská]], [[Saratovská oblast|Saratovská]], [[Volgogradská oblast|Volgogradská]], [[Astrachaňská oblast]], [[Kalmycko]])''
+  | protéká = {{vlajka a název|Rusko}} ''([[Tverská oblast|Tverská]], [[Moskevská oblast|Moskevská]], [[Jaroslavská oblast|Jaroslavská]], [[Kostromská oblast|Kostromská]], [[Nižněnovgorodská oblast]], [[Marijsko]], [[Čuvašsko]], [[Tatarstán]], [[Samarská oblast|Samarská]], [[Saratovská oblast|Saratovská]], [[Volgogradská oblast|Volgogradská]], [[Astrachaňská oblast]], [[Kalmycko]])''
- | povodí = [[bezodtoká oblast]], [[Kaspické moře]], [[povodí Volhy]] ''([[Rusko]] 99,77 %, [[Kazachstán]] 0,14 %)''<ref>[http://www.cawater-info.net/twinbasinxn/asia_e.htm Mezinárodní povodí řek v Asii, Oral/Volga] (ve zdroji je ještě uváděné Bělorusko 0,09 %, což však není správně, na území Běloruska povodí Volhy nezasahuje)</ref>
+  | povodí = [[bezodtoká oblast]], [[Kaspické moře]], [[povodí Volhy]] ''([[Rusko]] 99,77 %, [[Kazachstán]] 0,14 %)''<ref>[http://www.cawater-info.net/twinbasinxn/asia_e.htm Mezinárodní povodí řek v Asii, Oral/Volga] (ve zdroji je ještě uváděné Bělorusko 0,09 %, což však není správně, na území Běloruska povodí Volhy nezasahuje)</ref>
- | mapa = volgarivermap.png
+  | mapa = volgarivermap.png
 }}
 '''Volha''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Волга''}} (Volga), {{Vjazyce|tt}} {{Cizojazyčně|tt|''İdel''}}, {{cizojazyčně|tt|''İdil''}} nebo {{cizojazyčně|tt|''İtil''}}, [[mordvinské jazyky|mordvinsky]] ''Рав'') je [[veletok]] protékající od severozápadu na jihovýchod evropskou částí [[Rusko|Ruska]] a ústí do [[Kaspické moře|Kaspického moře]]. S&nbsp;délkou 3&nbsp;534&nbsp;km to je [[nejdelší řeky v Evropě|nejdelší]] a [[nejvodnější řeky v Evropě|nejvodnatější]] [[řeka]] [[Evropa|Evropy]], a vůbec největší řeka na [[Země|světě]], která [[Bezodtoká oblast|nemá odtok]] do [[světový oceán|světového oceánu]]. Na Volze bylo vybudováno několik velkých [[přehradní nádrž|přehrad]] a plavební kanály ji spojují s [[Baltské moře|Baltským]], [[Bílé moře|Bílým]], [[Azovské moře|Azovským]] i [[Černé moře|Černým mořem]]. Před stavbou přehrad činila její délka 3690&nbsp;km. Plocha [[povodí]] je 1&nbsp;380&nbsp;000&nbsp;[[Kilometr čtvereční|km²]]. Volha má velmi malý [[spád]], na celém toku v průměru jen 0,07 [[promile]]. Řeka má symbolický význam v ruské kultuře a Rusy je označována jako ''Matka Volha''.
@@ Řádek 35: / Řádek 35: @@
 === Střední tok ===
-[[Soubor:NN Chkalov Stairs 08-2016 img1.jpg|thumb|Řeka Volha v [[Nižnij Novgorod|Nižném Novgorodu]]]]
+[[Soubor:NN Chkalov Stairs 08-2016 img1.jpg|náhled|Řeka Volha v [[Nižnij Novgorod|Nižném Novgorodu]]]]
 Pod [[soutok]]em s [[Oka (přítok Volhy)|Okou]] je řeka ještě mnohem vodnější. Protéká podél severního okraje [[Povolžská vrchovina|Povolžské vrchoviny]]. Pravý břeh je v těchto místech vysoký, zatímco levý je nízký. U [[Čeboksary|Čeboksar]] byla vybudována hráz a vodní elektrárna [[Čeboksarská přehrada|Čeboksarské přehrady]]
 === Dolní tok ===
 Na dolním toku pod ústím největšího přítoku [[Kama|Kamy]] se již stává mohutnou řekou. Protéká postupně [[Povolžská vrchovina|Povolžskou vrchovinou]] a u hlavního města [[Tatarstán]]u [[Kazaň|Kazaně]] se řeka stáčí na jih. U [[Togliatti]] se známou automobilkou nad [[Samarskaja Luka|Samarskou lukou]], kterou vytváří, když obtéká [[Žiguljovské hory]] byla vybudována hráz a [[Volžská vodní elektrárna]] [[Kujbyševská přehrada|Kujbyševské přehrady]], jejíž vzdutí dosahuje délky 550&nbsp;km, je [[největší přehrady v Evropě|největší v Evropě]] a zasahuje i tok [[Kama|Kamy]]. Na břehu leží i město [[Uljanovsk]]. U města [[Balakovo]] pak následuje hráz a vodní elektrárna [[Saratovská přehrada|Saratovské přehrady]]. Zde při ústí stejnojmenné řeky leží město [[Samara]] a při dalším toku Volhy v okolí měst [[Marx (město)|Marx]] a [[Engels (město)|Engels]] sídlili němečtí kolonisté – tzv. [[povolžští Němci]], za [[Druhá světová válka|2. světové války]] přesídlení na [[Sibiř]]. Přítoky na tomto úseky jsou již mnohem méně vodné. Na západním břehu naproti městu [[Engels (město)|Engels]] leží [[Saratov]], kde začíná 600&nbsp;km dlouhá [[Volgogradská přehrada]]. Pod přehradou leží město [[Volgograd]], kde se odehrála jedna z rozhodujících bitev [[Druhá světová válka|2. světové války]], [[bitva u Stalingradu]]. Ve vzdálenosti 21&nbsp;km nad městem se odděluje první východní [[říční rameno|rameno]] [[Achtuba]], která po 537&nbsp;km ústí do [[Kaspické moře|Kaspického moře]]. O něco níže ústí 100&nbsp;km dlouhý [[Volžsko-donský průplav]], který spojuje Volhu se západnějším [[Don]]em a tak i s [[Azovské moře|Azovským mořem]]; na volžské straně překonává výškový rozdíl 88&nbsp;m, na donské straně 44&nbsp;m.
 === Delta ===
@@ Řádek 140: / Řádek 140: @@
 === Města na Volze ===
 Volha se svými přítoky a průplavy byla a je důležitou dopravní tepnou, která protéká následujícími městy (po proudu):
 {| width="60%"
 | width="50%" valign="top" |
@@ Řádek 173: / Řádek 173: @@
 === Turistika ===
-[[Soubor:Nizhny-Novgorod-Volga-Barge-1459.jpg|thumb|[[Vodní doprava]]]]
+[[Soubor:Nizhny-Novgorod-Volga-Barge-1459.jpg|náhled|[[Vodní doprava]]]]
 Koupání u Volhy je v létě příjemné, písek je rozpálený, voda chladivá (okolo 25&nbsp;°C). Koupání „na Adama“ je poměrně běžné. Na rozdíl od západních letovisek není nutné používat oplocených [[nudismus|nudistických]] pláží.
@@ Řádek 199: / Řádek 199: @@
 === Literatura ===
 * {{ru}} Sokolov A. A., Hydrografie SSSR (vody souše), Leningrad 1964, ''(Соколов А. А., Гидрография СССР (воды суши). Л., 1964)''
 * {{ru}} Ginko S. S., Pokoření řek Leningrad 1965, ''(Гинко С. С., Покорение рек, Л., 1965)''
 * {{ru}} Straževskij A., Šmělev A., Leningrad-Astrachaň-Rostov na Donu (průvodce), Moskva 1968, ''(Стражевский А., Шмелев А., Ленинград-Астрахань - Ростов-на-Дону. (Путеводитель), М., 1968)''
 * {{ru}} Ruská federace, Evropský jihovýchod, Moskva 1968 (Série "Sovětský svaz"), ''(Российская Федерация. Европейский Юго-Восток, М., 1968 (Серия "Советский Союз"))''
 * {{ru}} Černěcov G. G., Černěcov N. G., Putování po Volze, Moskva 1970, ''(Чернецов Г. Г., Чернецов Н. Г., Путешествие по Волге, М., 1970)''
 {{Velká sovětská encyklopedie|Волга}}
@@ Řádek 221: / Řádek 221: @@
 {{Portály|Rusko}}
+{{Autoritní data}}
 [[Kategorie:Volha| ]]