Vrba: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstranění linku na rozcestník Taxonomie s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Taxonomie (biologie)
značka: editace z PAWS
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 2: Řádek 2:


{{Taxobox
{{Taxobox
| jméno = Vrba
| jméno = Vrba
| obrázek = Vrba Plumlov.JPG
| obrázek = Vrba Plumlov.JPG
| popis obrázku = Vrba
| popis obrázku = Vrba
| šířka obrázku = 258 px
| šířka obrázku = 258 px
| říše = [[rostliny]] (''Plantae'')
| říše = [[rostliny]] (''Plantae'')
| podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'')
| podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'')
| oddělení = [[krytosemenné]] (''Magnoliophyta'')
| oddělení = [[krytosemenné]] (''Magnoliophyta'')
| třída = [[vyšší dvouděložné]] (''Rosopsida'')
| třída = [[vyšší dvouděložné]] (''Rosopsida'')
| řád = [[malpígiotvaré]] (''Malpighiales'')
| řád = [[malpígiotvaré]] (''Malpighiales'')
| čeleď = [[vrbovité]] (''Salicaceae'')
| čeleď = [[vrbovité]] (''Salicaceae'')
| rod = vrba (''Salix'')
| rod = vrba (''Salix'')
| rod popsal = [[Carl Linné|L.]]
| rod popsal = [[Carl Linné|L.]]
}}
}}
'''Vrba''' (''Salix'') je obsáhlý [[rod (biologie)|rod]] [[dřevina|dřevin]] z [[čeleď|čeledi]] [[vrbovité|vrbovitých]].
'''Vrba''' (''Salix'') je obsáhlý [[rod (biologie)|rod]] [[dřevina|dřevin]] z [[čeleď|čeledi]] [[vrbovité|vrbovitých]].
Řádek 162: Řádek 162:


{{Portály|Rostliny}}
{{Portály|Rostliny}}
{{Autoritní data}}


[[Kategorie:Vrba| ]]
[[Kategorie:Vrba| ]]

Verze z 4. 10. 2017, 10:55

Tento článek je o rodu rostlin z čeledi vrbovitých. Další významy jsou uvedeny na stránce Vrba (rozcestník).
Jak číst taxoboxVrba
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďvrbovité (Salicaceae)
Rodvrba (Salix)
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrba (Salix) je obsáhlý rod dřevin z čeledi vrbovitých.

Rozšíření

Vrby rostou téměř po celém světě s těžištěm největšího rozšíření v mírném až subarktickém pásmu Evropy (65 druhů), Severní Ameriky (asi 100 druhů), v Rusku (120 druhů) a v Číně (270 druhů). Dále se vyskytuje v Japonsku, Střední a Jižní Americe, Africe i na Středním východě. Chybí jen v Austrálii, na Novém Zélandě, v Oceánii, jihovýchodní Asii, západní Africe a východní Brazílii.

Rostou v místech s dostatkem vody a světla. Při splnění těchto podmínek osidlují téměř všechny biotopy: od terénních sníženin, horských roklí a strží, ledovcových karů až po údolní hlinité a štěrkové nánosy v okolí současných nebo zanesených říčních koryt. Osídlují čerstvě uložené substráty a využívají míst ovlivněných lidskou činností, vyrůstají na navážkách, opuštěných loukách, pastvinách i orné půdě, v lomech či železničních náspech.

Místo původu tohoto rodu je pravděpodobně v horách východní Asie, odkud se mírně rozšířil do tropů, hodně po mírném pásmu a později i do Arktických oblastí. V dobách ledových ustupoval ze severu a v dobách meziledových se vracel zpět k severu. Přitom docházelo ke hybridizaci mezi izolovanými populacemi. Po ustoupení ledovců byly vrby schopné díky svým větrem roznášeným semenům obsadit jako jedny z prvních biotopy uvolněné po ledovcích.

Vysokohorské druhy jsou glaciálním reliktem arktického původu. Při poslední době ledové již neleželo naše území pod ledovcovým příkrovem, a mj. se právě tyto vrby dokázaly tvrdým životním podmínkám tundry přizpůsobit a přežít. S nástupem teplejšího klimatu však přežily v silné konkurenci většinou jen ty, které rostly vysoko v horách, nebo v jiných nehostinných prostředích, např. v rašeliništích, vřesovištích, nebo bažinatých územích.[1][2][3]

Popis

Vrby jsou opadavé dvoudomé stromy nebo keře s mohutným kořenovým systémem. Mohou růst vzpřímeně, vystoupavě nebo být plazivé, jejich větve jsou vzpřímené nebo převisle. Přestože jsou obvykle pružné, u báze mohou být lámavé. Ve většině jsou lysé, občas ojíněné.

Pupeny mají zpravidla jednu šupinu, jen vzácně dvě. Střídavě, výjimečně i vstřícně vyrůstající listy jsou jednoduché a celistvé. Většinou mají krátký řapík a palisty. Listové čepele bývají tvaru čárkovitého až obvejčitého, okraje mají celokrajné nebo zubaté.

Vzpřímená květenství, jehnědy, většinou na krátkých stopkách, jsou složeny z jednopohlavných, silně redukovaných, bezobalných květů vyrůstajících v paždí listenů. Mívají tvar podlouhlý nebo téměř kulovitý, vyrůstají buď před rašením listů, zároveň s ním, nebo až po vyrašení. Samčí květy mají 2 až 12 tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami nesoucími prašníky. Samičí jsou vytvořeny parakarpním gyneceem srostlým ze dvou až čtyř plodolistů. Mají stopkatý nebo přisedlý jednodílný semeník s více vajíčky, malou čnělku a ohnutou dvoulaločnou bliznu. Mívají pohárkovitý terč pod květem nebo nektarové žlázky. U většiny vrb je větší počet samičích rostlin než samčích. Květy opyluje hmyz, některé navíc i vítr.

Plody jsou tobolky otvírající se dvěma zkrucujícími se chlopněmi. Obsahují velký počet (až 32) drobných, lysých semen opatřených chmýrem, která se dobře šíří na velké vzdálenosti. Semena jsou bez endospermu a mají poměrně krátkou dobu klíčivosti. Rostliny se uměle množí převážně bylinnými řízky.

Mnoha druhům vrb je vlastní mykorhiza, která je ve dvou variantách. Při první z nich houba vytváří kolem kořene hyfový plášť a neproniká do kořene, při druhé houbová vlákna do kořene pronikají. Rostlina při tomto soužití poskytuje houbě uhlík a energii, houba naopak rostlině vodu a některé minerály. Pro vrby žijící v nepříznivých přírodních podmínkách je mykorhiza nutnou součásti přežití.[1][2][3][4][5]

Význam

Vrba se po mnoha tisíciletí využívá jako zdroj měkkého, pórovitého, nekvalitního dřeva, mnohdy v regionech, kde roste a jiný materiál k dispozici není. Její listy i mladé výhonky někdy slouží jako potrava pro dobytek, ovce i soby. Ohebné a různobarevné proutí se používá k výrobě ošatek, košů i rozličného nábytku. Vrbové kůry se dříve se užívalo k vydělávání kůží. Vrba je významnou medonosnou rostlinou vykvétající brzy z jara. Pro snadné zakořeňování poléhavých větví a keřovitý vzrůst se vrby používají ke stabilizaci břehů vodních toků a nádrží. Mnohé druhy se pro svůj vzhled vysazují jako okrasné dřeviny v parcích; drobnější, pomalu rostoucí druhy nalezneme na skalkách v okrasných zahradách. S vrbou jako rychle rostoucí dřevinou se výhledově uvažuje pro produkci biomasyenergetickým účelům.

Vrbová kůra obsahuje flavonoidy, třísloviny a šťavelany, dále také glykosid salicin pro výrobu kyseliny salicylové. V lidovém léčitelství se z kůry připravují odvary, které snižují teplotu, tiší bolesti, léčí nespavost, průjem i revma. Kůra se také používá jako diuretikum. Při vnějším užití se aplikuje proti kožním plísním, pocení a na nehojící se rány.[1][5][6][7]

Taxonomie

Rod vrba je velice široký a patří k taxonomicky značně problematickým skupinám rostlin. Podle posledních poznatků se skládá asi ze 450 druhů, názory na počet jsou však dosti odlišné. Důvodem je obtížná determinace způsobována častým mezidruhovým křížením, mnohdy zpětným a násobným, velkou genetickou a morfologickou variabilitou a mnohdy nezřetelnými určovacími znaky. Blízce příbuzné druhy se lehce kříží mezi sebou a vznikají hybridní roje. Odlišit zpětné a vícenásobné křížence od rodičovských druhů bývá velmi složité, mnohdy téměř nemožné. Někde převažují počty fertilních kříženců nad mateřskými rostlinami.

Mezi hlavní faktory, přispívající k velké genetické variabilitě, patří dvoudomost, šíření semen při generativním rozmnožování na velké vzdálenosti, dlouholetý klonální životní cyklus a dobrá plodnost. Rostliny obvykle střídají pohlavní způsob reprodukce s nepohlavním. Většina druhů je navíc hodně plastická, může se vyskytovat jako keřík nebo strom, mít okraj listů celistvý nebo pilovitý apod. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny prostředím, což zvyšuje problémy při identifikaci druhů.

Tradičně je rod Salix dělen do tří podrodu: Salix sg. Salix, Salix sg. Vetrix a Salix sg. Chamaetia, každý je dále rozdělen do sekcí. Tato tradiční morfologická klasifikace ale bývá zpochybňována molekulárními výzkumy, jindy zase je přiřazován ještě čtvrtý podrod Salix sg. Longifolie.

V České republice je zaznamenáno těchto 25 druhů:

Salix subgen. Salix

Obvykle stromy, kvete až po olistění, má 2 až 15 tyčinek; pochází z eocénu

Salix subgen. Vetrix

Keře nebo nepříliš statné stromy, kvete před nebo současně s rašením listů, nejpočetnější podrod, velmi častá hybridizace; pochází z oligocénu

Salix subgen. Chamaetia

Drobné plazivé keříčky, glaciální relikty arktického původu.

Hybridy

Na českém území roste 35 hybridů:

  Salix × alopecuroides Tausch   Salix × oleifolia Vill.
  Salix × ambigua Ehrh.   Salix × onusta Besser
  Salix × bifida Wulfen   Salix × parviflora Host
  Salix × blanda Andersson   Salix × paxii Wołoszczak
  Salix × capnoides Kerner   Salix × plicata Fries
  Salix × capreola J. Kerner   Salix × pontederana Willd.
  Salix × dasyclados Wimmer   Salix × reichardtii Kerner
  Salix × dichroa Döll   Salix × rubens Schrank
  Salix × doniana Sm.   Salix × rubra Huds.
  Salix × ehrhartiana Sm.   Salix × sepulcralis Simonk.
  Salix × friesiana N. J. Anderson   Salix × siegertii N. J. Anderson
  Salix × fruticosa Döll   Salix × smithiana Willd.
  Salix × chlorophana N. J. Anderson   Salix × subaurita N. J. Anderson
  Salix × incubacea L.   Salix × subcaprea N. J. Anderson
  Salix × meyeriana Rostk.   Salix × subcinerea N. J. Anderson
  Salix × mollissima Ehrh.   Salix × undulata Ehrh.
  Salix × multinervis Döll   Salix × wimmeriana Gr. et Godr.
  Salix × nepetifolia J. Presl et C. Presl   

[1][2][3][7][8][9]

Ohrožení

Příloha č. II „Vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Seznam zvláště chráněných druhů rostlin“ stanovila:

V roce 2000 „Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky“ vyhlásil, že:

Několik druhů vrby

Odkazy

Reference

  1. a b c d ŠEVČÍK, Jan. DP: Vrba bylinná v České republice ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra ekol. a živ. prostředí, Olomouc, rev. 07.05.2010 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  2. a b c NÝVLTOVÁ, Veronika. DP: Charakteristika skupiny vrby bobkolisté s důrazem na vrbu dvoubarvou [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 12.08.2010 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  3. a b c BRANDOVÁ, Blanka. DP: Hybridizace horských druhů vrb na příkladu vrby hrotolisté ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 07.05.2010 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  4. Dendrologie.cz: Vrba [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  5. a b Dendrologie.cz: Vrba [online]. Petr Kadlík, Příroda.cz, internetový magazín, rev. 31.12.2006 [cit. 2010-11-30]. [www.priroda.cz/lexikon.php?detail=548 Dostupné online]. 
  6. VÁŇA, Josef. Léčivé stromy a keře – Vrba [online]. Eminent, Kosmas, internetové knihkupectví, Praha 2, 2006 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. ISBN 80-7281-268-8. 
  7. a b c KLEČKOVÁ, Lucie. DP: Vrba šedá v Moravskoslezských Beskydech ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 12.08.2010 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  8. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011. Dostupné online. 
  9. VAŠUT, Radim Jan. Salix – vrba [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 2006 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  10. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  11. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR= cs, 2001 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. 

Externí odkazy