Neoklasicismus (literatura): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Přeprac., rozšíř. , zdroje, obr. Pryč šabl. "Neověřeno" a "Upravit". Pův. neozdroj. text zachován v kap. "Charakteristika..." a "Česká novokl. lit.." se šabl. "Zdroj?"
značka: možné problémové formulace
Nová kap. - Ottův slovník
Řádek 4: Řádek 4:
'''Neoklasicismus v literatuře''' nemá přesnou definici a v různých evropských kulturách je vykládán různě. V německé literatuře se jedná o směr z období po roce 1900, záměrně se odvracející od moderny. Představitelem byla pozdní díla [[Gerhart Hauptmann|Gerharta Hauptmanna]] (1862-1946). Ve Francii se jako neoklasicismus (francouzsky néo-classicisme) označuje umělecký směr po roce 1750, odmítající [[rokoko]]. V anglické literatuře (angl. neoclassicism) se jím rozumí směr první poloviny 18. století, končící rokem 1740 (např. [[Jonathan Swift]] a [[Alexander Pope]]).
'''Neoklasicismus v literatuře''' nemá přesnou definici a v různých evropských kulturách je vykládán různě. V německé literatuře se jedná o směr z období po roce 1900, záměrně se odvracející od moderny. Představitelem byla pozdní díla [[Gerhart Hauptmann|Gerharta Hauptmanna]] (1862-1946). Ve Francii se jako neoklasicismus (francouzsky néo-classicisme) označuje umělecký směr po roce 1750, odmítající [[rokoko]]. V anglické literatuře (angl. neoclassicism) se jím rozumí směr první poloviny 18. století, končící rokem 1740 (např. [[Jonathan Swift]] a [[Alexander Pope]]).


V Čechách se, obdobně jako v Německu, tento termín vztahuje k prvnímu dvacetiletí 20. století.
V Čechách se, obdobně jako v Německu, tento termín vztahuje především k prvnímu dvacetiletí 20. století.

== Ottův slovník naučný ==
''[[Ottův slovník naučný nové doby]]'' definoval novoklasicismus v literatuře jako „...hromadný název několika literárních hnutí v XIX. a XX. století, která usilují o obnovu literárních a kulturních hodnot doby klasické...pravidelně s hrotem proti romantice...“. Do Čech pronikal podle Slovníku novoklasicismus především pod německým vlivem okolo roku 1912 a „...znamenal u nás překonávání dekorativnosti novoromantické a dekadentní, ale v době válečné<ref group="p">Míní se 1. světová válka.</ref> se vyžil.“ Jako představitele uvedl z českých spisovatelů [[Karel Čapek|Karla]] a [[Josef Čapek|Josefa]] Čapka, [[František Langer|Františka Langera]] a [[František Khol|Františka Khola]].<ref>''Ottův slovník naučný nové doby'', nakladatelství J. Otto, 1930-1934, heslo ''Novoklasicismus v literatuře'', Sv. 7, str. 638</ref>


[[File:Šalda Neoklassicism NL 1912.jpg|thumb|Národní listy 1912, úvod Šaldovy studie o neoklasicismu v literatuře]]
[[File:Šalda Neoklassicism NL 1912.jpg|thumb|Národní listy 1912, úvod Šaldovy studie o neoklasicismu v literatuře]]

Verze z 7. 9. 2017, 16:37

Neoklasicismus (též novoklasicismus) v literatuře byl v českém prostředí nevyhraněný umělecký směr z počátku 20. století. V jiných jazykových oblastech může být vnímán odlišně.

Pojem neoklasicismus v evropské literatuře

Neoklasicismus v literatuře nemá přesnou definici a v různých evropských kulturách je vykládán různě. V německé literatuře se jedná o směr z období po roce 1900, záměrně se odvracející od moderny. Představitelem byla pozdní díla Gerharta Hauptmanna (1862-1946). Ve Francii se jako neoklasicismus (francouzsky néo-classicisme) označuje umělecký směr po roce 1750, odmítající rokoko. V anglické literatuře (angl. neoclassicism) se jím rozumí směr první poloviny 18. století, končící rokem 1740 (např. Jonathan Swift a Alexander Pope).

V Čechách se, obdobně jako v Německu, tento termín vztahuje především k prvnímu dvacetiletí 20. století.

Ottův slovník naučný

Ottův slovník naučný nové doby definoval novoklasicismus v literatuře jako „...hromadný název několika literárních hnutí v XIX. a XX. století, která usilují o obnovu literárních a kulturních hodnot doby klasické...pravidelně s hrotem proti romantice...“. Do Čech pronikal podle Slovníku novoklasicismus především pod německým vlivem okolo roku 1912 a „...znamenal u nás překonávání dekorativnosti novoromantické a dekadentní, ale v době válečné[p 1] se vyžil.“ Jako představitele uvedl z českých spisovatelů Karla a Josefa Čapka, Františka Langera a Františka Khola.[1]

Národní listy 1912, úvod Šaldovy studie o neoklasicismu v literatuře

Neoklasicismus v české literatuře

Pojem neoklasicismus v literatuře byl v češtině užíván už předtím, než se mu věnoval F. X. Šalda.[p 2] Např. Jan Bartoš charakterisoval v roce 1911 tehdejší současnou ruskou literaturu (Valerij Brjusov, Alexander Blok, Fedor Sologub a další) jako novoklasicistní.[2]

Novoklasicismus nepředstavoval vyhraněný literární směr; šlo spíše o snahu o oživení zdrojů klasické tradice a jejich využití při hledání nových výrazových prostředků.. Jednalo se o neosobní vyprávění, jednoduché a kompozičně vyvážené. Témata byla nadčasová, autoři zdůrazňovali nadřazenost rozumu a morálních zásad. Vznikaly pochyby, zda jde o moderní směr, který chce navrátit dílům řád, či zda jde pouze o návrat k dřívějším formám.[3]

Neoklasicismus a F. X. Šalda

F. X. Šalda široce pojednal teoreticky o novoklasicismu ve svých článcích v Národních listech v roce 1912.[4] [5] [6]

Šalda oceňoval novoklasicismus jako jediný z moderních literárních směrů, především pro jeho snahu o obnovení minulých hodnot.[3]

Neoklasicismus a Josef Čapek

Josef Čapek kladně hodnotil především novoklasicistické dílo německého autora Paula Ernsta a jeho novelu Vězeň. Tento druh literární tvorby byl ve středu zájmu Josefa Čapka pouze krátké období, jehož výsledkem byla povídka Živý plamen.[3]

Pozdější názory

Několik let po Šaldových článcích již byl novoklasicismus v literatuře považován kritikou za překonaný:

„ ...lze prostě konstatovati, že novoklassicismus jako takový u nás venkoncem dohrál. Právě ti, kdož přijali jej bez výhrad jako módní barvu, opustili jeho korouhev s touž ochotou, s níž se zatím přiklonili k heslům ještě časovějším. “
— Karel Sezima, Lumír, 26.2.1915[7]

I Josef Čapek psal v roce 1924 o novoklasicismu již v minulém čase.[8]

Charakteristika neoklasicistických děl

Autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.

Typickými rysy novoklasicistických literárních děl byla tvarová kázeň, stylová jednota, přesnost a preciznost vyjádření, kompoziční vyváženost; díla nevyzdvihovla cit, ale intelekt a nadčasové jevy. Znaky novoklasicistní tvorby:[zdroj?]

  • klade důraz na intelekt
  • důraz na svébytný tvar uměleckého díla
  • důraz na přísně vyváženou tvorbu
  • soustředění k souvislé epické linii
  • spád děje
  • neosobní vypravěčský styl

Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela.

Česká novoklasistická literatura (výběr)

Antonín Sova: Pankrác Budecius, kantor (1916)

Jedná se o příklady děl,[zdroj?] která byla vydána zhruba od začátku 20. století do konce německé okupace (v závorce uvedeno datum prvního vydání):

  • František Langer - Zlatá Venuše – (kniha prosy, Praha, Grosman a Svoboda, 1910), Snílci a Vrahové – (Praha - Král. Vinohrady, G. Voleský, 1920)[9]
  • Josef Čapek - Živý plamen (V souboru bratří Čapků Zářivé hlubiny, František Borový, 1916)[10][11]
  • Karel Čapek - Mezi dvěma polibky (V souboru Zářivé hlubiny, František Borový, 1916)[12]
  • Antonín Sova - Pankrác Budecius, kantor (quasi legenda, Praha, Hejda a Tuček, 1916)
  • Viktor Dyk - Krysař – (Praha, František Borový, 1915)
  • Božena Benešová - V soumraku (časopisecky, Beseda času, 1900), Kruté mládí - (Praha, Jos. R. Vilímek, 1919), Nedobytá vítězství - (Praha, Vilímek, 1910)
  • Růžena Svobodová - Černí myslivci (horské romány, Praha, Jan Laichter, 1908), Hrdinné a bezpomocné dětství (Praha, Unie, 1920)
  • František Xaver Šalda - Dřevoryty staré i nové povídky, Praha, Melantrich, 1935)
  • Jaroslav Hilbert - Rytíř Kura )román, (Bursík a Kohout, 1910
  • František Khol - Illusionisté (povídky a krátká prosa, Praha, Pelcl, 1911),[13] Rozmary lásky (novely z renaissance, Praha, Spolek českých bibliofilů, 1915), Zrcadlo v baru (novely, Praha, František Borový, 1916)
  • František Kubka - Skytský jezdec (povídky, Praha, František Borový, 1941), Pražské nokturno (Praha, František Borový, 1943), Karlštejnské vigilie (Praha, František Borový, 1944)
  • František Heřmánek - U bratra celého světa (Praha, Československý Kompas, 1944)
  • Jiří Mařánek - Živé návraty (povídky, Praha, Josef R. Vilímek, 1944)

Zahraniční autoři těsně či volně spjati s novoklasicismem (příklady)

Současný neoklasicismus

Od konce 20. století se s pojmem neoklasicismus nakládalo volně, nikoliv ve smyslu výše uvedené tradiční interpretace. Viz v literatuře např. [14] nebo v hudbě pojem „neoklasický rock“.[15].

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Míní se 1. světová válka.
  2. ↑ V souladu s vývojem pravopisu byly v češtině používány i odchylné pravopisné varianty slova jako neoklassicism či novoklassicism.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Neoclassicism na anglické Wikipedii, Néo-classicisme na francouzské Wikipedii a Klassizismus (Literatur) na německé Wikipedii.

  1. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, nakladatelství J. Otto, 1930-1934, heslo Novoklasicismus v literatuře, Sv. 7, str. 638
  2. ↑ Renaissance ruské literatury. Novia. 27. 1. 1911, s. 178-180. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c KOVÁČOVÁ, Eva. Rané literární dílo Josefa Čapka v kontextu moderního umění. Praha, 2013 [cit. 2017-08-25]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Daniel Vojtěch. Dostupné online.
  4. ↑ Novoklassicism. Národní listy. 5. 1. 1912, s. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ Novoklassicism II.. Národní listy. 12. 1. 1912, s. 2-3. Dostupné online. 
  6. ↑ Neoklassicism III.. Národní listy. 19. 1. 1912, s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ Karel Sezima: Z nové české belletrie. Lumír. 26. 2. 1915, s. 114-116. Dostupné online. 
  8. ↑ Josef Čapek: O tradici a tvoření kollektivním. Přítomnost. 11. a 18. 9. 1924, s. 570. Dostupné online. 
  9. ↑ Miroslav Rutte: Novoklassicismus a kubismus v mladé české próse. Národní listy. 25. 11. 1921, s. 1. Dostupné online. 
  10. ↑ SBČ, Alena Pěkná: Zářivé hlubiny
  11. ↑ Josef Čapek: Živý plamen
  12. ↑ Karel Čapek: Mezi dvěma polibky
  13. ↑ František Khol zemřel. Lidové noviny. 3. 1. 1930, s. 1-2. Dostupné online. 
  14. ↑ Martin Reiner: Neoklasicismus. Literární noviny. 36/1998, s. 1 a 11. Dostupné online. 
  15. ↑ VACULÍKOVÁ, Jana. Neoklasický styl rocku na příkladu tvorby Y. Malmsteena. Olomouc, 2015. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulat. Vedoucí práce Jan Blüml. Dostupné online.

Externí odkazy

  • Miroslav Rutte: Novoklassicismus a kubismus v mladé české próse. Národní listy. 25. 11. 1921, s. 1. Dostupné online. 

Literatura

  • KOVÁČOVÁ, Eva. Rané literární dílo Josefa Čapka v kontextu moderního umění. Praha, 2013 [cit. 2017-08-25]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Daniel Vojtěch. Dostupné online.
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Novoklasicismus v literatuře. Sv. 7, str. 638
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Neoklasicismus_(literatura)&oldid=15295671“