Soňa Červená: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Bibliografie: již vyšla
médium
Řádek 9: Řádek 9:
| příbuzní = [[Václav František Červený]], praděd
| příbuzní = [[Václav František Červený]], praděd
}}
}}
[[Soubor:O-naší-současné-naději2013-Soňa-Červená.jpg|náhled|Soňa Červená v roce 2013]]

'''Soňa Červená''' (* [[9. září]] [[1925]] [[Praha]]) je česká herečka a operní pěvkyně, [[mezzosoprán|mezzosopranistka]] a [[Alt|altistka]],<ref name="brn">
'''Soňa Červená''' (* [[9. září]] [[1925]] [[Praha]]) je česká herečka a operní pěvkyně, [[mezzosoprán|mezzosopranistka]] a [[Alt|altistka]],<ref name="brn">
{{Citace elektronické monografie | vydavatel = Český hudební slovník osob a institucí | titul = Soňa Červená | url = http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1193}}</ref> dcera známého českého spisovatele a kabaretiéra<ref>{{Citace monografie|příjmení = Červený|jméno = Jiří|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Červená sedma|vydání = |vydavatel = Orbis|místo = |rok = 1959|počet stran = 304|strany = |isbn = }}</ref> [[Jiří Červený|Jiřího Červeného]] a Žofie Veselíkové; pravnučka známého [[Hradec Králové|královéhradeckého]] výrobce a vynálezce [[Žesťový nástroj|žesťových]] hudebních nástrojů [[Václav František Červený|Václava Františka Červeného]]<ref>{{Citace monografie|příjmení = Červená|jméno = Soňa|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Můj Václav|vydání = |vydavatel = Opus|místo = |rok = 2001|počet stran = 143|strany = |isbn = 80-900314-8-X}}</ref>.
{{Citace elektronické monografie | vydavatel = Český hudební slovník osob a institucí | titul = Soňa Červená | url = http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1193}}</ref> dcera známého českého spisovatele a kabaretiéra<ref>{{Citace monografie|příjmení = Červený|jméno = Jiří|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Červená sedma|vydání = |vydavatel = Orbis|místo = |rok = 1959|počet stran = 304|strany = |isbn = }}</ref> [[Jiří Červený|Jiřího Červeného]] a Žofie Veselíkové; pravnučka známého [[Hradec Králové|královéhradeckého]] výrobce a vynálezce [[Žesťový nástroj|žesťových]] hudebních nástrojů [[Václav František Červený|Václava Františka Červeného]]<ref>{{Citace monografie|příjmení = Červená|jméno = Soňa|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Můj Václav|vydání = |vydavatel = Opus|místo = |rok = 2001|počet stran = 143|strany = |isbn = 80-900314-8-X}}</ref>.

Verze z 1. 9. 2017, 16:12

Soňa Červená
Soňa Červená (2012).
Soňa Červená (2012).
Základní informace
Narození9. září 1925
Praha
Úmrtí7. května 2023 (ve věku 97 let)
Praha
Povoláníoperní zpěvačka, herečka
Nástrojehlas
Hlasový obormezzosoprán a alt
OceněníArtis Bohemiae Amicis (2011)
medaile Za zásluhy (2013)
Čestné občanství Prahy 2 (2018)
Čestné občanství hlavního města Prahy
RodičeJiří Červený
PříbuzníVáclav František Červený, praděd
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Soňa Červená v roce 2013

Soňa Červená (* 9. září 1925 Praha) je česká herečka a operní pěvkyně, mezzosopranistka a altistka,[1] dcera známého českého spisovatele a kabaretiéra[2] Jiřího Červeného a Žofie Veselíkové; pravnučka známého královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného[3].

Život

První divadelní zkušenosti získala v muzikálu Divotvorný hrnec. Hrála rovněž ve filmu, například v komedii Poslední mohykán (1947). Následně se rozhodla věnovat opeře, v letech 19521958 působila ve Státním divadle v Brně.[1] Poté v roce 1958[4] přešla do Berlína, do opery Unter den Linden. Zde zpívala role v operách Claudia Monteverdiho, Georga Friedricha Händela a Christopha Willibalda Glucka. Za tyto role obdržela poprvé v roce 1961 čestný titul „komorní pěvkyně“ (Kammersängerin). Famózní úspěch jí přinesla role Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela. Toto provedení bylo v roce 1960 úspěšně nahráno na gramofonové desky. Roli Carmen pak zpívala na nejpřednějších světových scénách 156 krát.

V této době se ji ke spolupráci marně a bezvýsledně snažila získat východoněmecká Stasi i česká StB, která na ni vedla osobní svazek č. 10324 již od roku 1951. Emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína 4. ledna 1962.[5]

Po emigraci zpívala v operách v Západním Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Dortmundu, Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurt nad Mohanemu, Norimberku, Stuttgartu, Vídni a San Franciscu. Druhý titul "komorní pěvkyně" jí byl udělen ve Frankfurtu nad Mohanem. Vedle legendární Carmen se proslavila i v rolích Verdiovských (Azucena v opeře Trubadúr, Ulrika v opeře Maškarní ples, Amneris v opeře Aida), Wagnerovských (Brangäne v opeře Tristan a Isolda) a Straussovských (Herodias v opeře Salome a Klytaimnéstra v opeře Elektra). Významnou složkou byly role v operách Leoše Janáčka Její pastorkyňa, Káťa Kabanová a cyklus písní Zápisník zmizelého. Vystoupila mi v řadě dalších rolí skladatelů 20. století, jako byli Alban Berg, Igor Stravinskij, Benjamin Britten, Hans Werner Henze, Gian Carlo Menotti, Luigi Nono a György Ligeti. Po ukončení operní kariéry působila jako herečka v divadle Thalia v Hamburku. Zde spolupracovala mimo jiné s osobnostmi jako režisér Robert Wilson nebo hudebníci Tom Waits a Lou Reed.

Po několika desítkách let strávených v emigraci se vrátila zpět do vlasti a dodnes stále aktivně vystupuje. Mimořádný ohlas měla opera Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude... (premiéra 8. dubna 2008), kde hrála postavu Milady Horákové.[6] Filmový záznam opery byl pořízen režisérem Janem Hřebejkem.

V roce 2002 obdržela od Nadace Život umělce cenu SENIOR PRIX za uměleckou činnost.[7]

V roce 2004 obdržela cenu Thálie jako zvláštní cenu kolegia, 6. ledna 2011 jí na prknech Stavovského divadla udělil ministr kultury medaili Artis Bohemiae Amicis. Dne 28. října 2013 ji prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Bibliografie

  • Stýskání zakázáno, 1999
  • Stýskání zažehnáno, 2017

Odkazy

Reference

  1. a b Soňa Červená [online]. Český hudební slovník osob a institucí. Dostupné online. 
  2. ČERVENÝ, Jiří. Červená sedma. [s.l.]: Orbis, 1959. 304 s. 
  3. ČERVENÁ, Soňa. Můj Václav. [s.l.]: Opus, 2001. 143 s. ISBN 80-900314-8-X. 
  4. Český film : herci a herečky I, s. 175.
  5. Jiří Černý, Ani za deset let neudělala StB z altistky špiónku, Hospodářské noviny, 22. září 2009, dostupné online
  6. BRABEC, Jan. Žena, která zkusila porazit čas. Týdeník Respekt. 2008/05/10. 
  7. Pavel Sršeň: Soňa Červená – Nic nesmí umřít proto, abych já žila!, In: Život umělce, nadační listy, č. 15/září 2009, vyd. Stušková, str. 17

Literatura

  • ČERVENÁ, Soňa. Stýskání zakázáno : kousek mého divadelního děje-spisu a země-spisu. Brno: Opus musicum, 1999. 239 s. ISBN 80-900314-4-7. 
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 146, 175, 355.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 175.
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. Praha : Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 42.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 769–770.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 209. 

Externí odkazy