Jaroslav Procházka (1897): Porovnání verzí

Jaroslav Procházka
Jaroslav Procházka
	rektor UK Jaroslav Procházka, 1958
Narození	26. června 1897; Plzeň ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. srpna 1980 (ve věku 83 let); Praha ; Československo
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	pedagog
Zaměstnavatel	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Politická strana	Komunistická strana Československa
Příbuzní	Vladimír Procházka (sourozenec)
Funkce	rektor Univerzity Karlovy (1958–1966)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 4. 8. 2017, 19:01

Jaroslav Procházka (26. června 1897 v Plzni^[1] – 7. srpna 1980 v Praze), byl český právník (JUDr.), profesor a rektor Univerzity Karlovy, osvětový důstojník, armádní generál a náčelník Generálního štábu Československé armády, komunistický publicista a překladatel, člen korespondent ČSAV, bratr Vladimíra Procházky.

Život

Byl československým legionářem v Rusku a Francii. Od roku 1921 psal o politických tématech. Od roku 1925 byl členem Komunistické strany Československa (KSČ), v letech 1945–1952 pak i členem ÚV KSČ. Od roku 1931 pobýval v Sovětském svazu, kde překládal díla Karla Marxe a V. I. Lenina do češtiny. Od té doby až do roku 1945 také členem Všesvazové komunistické strany (bolševiků) (VKS(b)). Během druhé války využil svých zkušeností jako osvětový důstojník v československých vojenských jednotkách na východní frontě. Ve své kariéře pokračoval po válce na ministerstvu národní obrany, kde byl od roku 1945 náčelníkem Hlavní správy výchovy a osvěty. O tři roky později se stal politicko-právním poradcem ministra, tehdy armádního generála Ludvíka Svobody, kterého však vůči vedení KSČ ostře kritizoval. V hodnosti generála byl pak mezi lety 1950–1952 náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády. Jakožto vysoký vojenský činitel se významně zasazoval za reorganizaci čs. armády po vzoru Rudé armády, později Sovětské armády. Nejspíše měl také podíl na odsouzení generála Heliodora Píky k trestu smrti.^[2]

V roce 1952 opustil aktivní vojenskou službu a byl jmenován profesorem Vysoké školy politických a hospodářských věd a Univerzity Karlovy (UK) v Praze. Jeho obory byly dějiny Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), mezinárodního dělnického hnutí a dějiny československých jednotek za druhé světové války. V letech 1958–1966 byl rektorem UK.

Pocty

V roce 1962 byl jmenován členem korespondentem ČSAV, v roce 1963 mu byl udělen Řád republiky. Vedle toho byl držitel několika dalších vojenských zahraničních řádů.

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Procházka (1897)

Překlady

Dějiny všesvazové komunistické strany (bolševiků). Praha: Svoboda, 1945. 342 s.

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň
↑ http://www.radio.cz/cz/clanek/117525

Literatura

Procházka Jaroslav, *1897 in Příruční slovník naučný, díl III. s. 725

Rektoři Univerzity Karlovy
Předchůdce: Miroslav Katětov	1958/1959 – 1965/1966 Jaroslav Procházka (1897)	Nástupce: Oldřich Starý

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň

[2] ttp://www.radio.cz/cz/clanek/117525

[1]

[2]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 }}
-'''Jaroslav Procházka''' ([[26. červen|26. června]] [[1897]] v [[Plzeň|Plzni]]<ref name="matrika">[http://www.portafontium.eu/iipimage/30067258/plzen-074_3200-n?x=94&y=328&w=373&h=136 Matriční záznam o narození a křtu] farnosti Plzeň </ref> – [[7. srpen|7. srpna]] [[1980]] v [[Praha|Praze]]), byl český právník ([[Doktor práv|JUDr.]]), profesor a rektor [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]], osvětový důstojník, [[armádní generál]] a náčelník Generálního štábu [[Československá armáda|Československé armády]], komunistický [[Publicistika|publicista]] a [[překladatel]], člen korespondent [[Československá akademie věd|ČSAV]], bratr [[Vladimír Procházka (politik KSČ)|Vladimíra Procházky]].
+'''Jaroslav Procházka''' ([[26. červen|26. června]] [[1897]] v [[Plzeň|Plzni]]<ref name="matrika">[http://www.portafontium.eu/iipimage/30067258/plzen-074_3200-n?x=94&y=328&w=373&h=136 Matriční záznam o narození a křtu] farnosti Plzeň </ref> – [[7. srpen|7. srpna]] [[1980]] v [[Praha|Praze]]), byl český právník ([[Doktor práv|JUDr.]]), [[profesor]] a&nbsp;[[rektor]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]], osvětový důstojník, [[armádní generál]] a náčelník Generálního štábu [[Československá armáda|Československé armády]], komunistický [[Publicistika|publicista]] a [[překladatel]], člen korespondent [[Československá akademie věd|ČSAV]], bratr [[Vladimír Procházka (politik KSČ)|Vladimíra Procházky]].
 == Život ==
-Byl [[Československé legie|československým legionářem]] v [[Rusko|Rusku]] a [[Francie|Francii]]. Od roku [[1921]] psal o&nbsp;politických tématech. Od roku [[1925]] byl členem [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]] (KSČ), v letech 1945–1952 pak i členem [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]]. Od roku [[1931]] pobýval v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], kde překládal díla [[Karl Marx|Karla Marxe]] a [[Vladimir Iljič Lenin|V. I. Lenina]] do češtiny. Od té doby až do roku [[1945]] také členem [[Všesvazová komunistická strana (bolševiků)|Všesvazové komunistické strany (bolševiků)]] (VKS(b)). Během druhé války využil svých zkušeností jako osvětový [[důstojník]] v&nbsp;československých vojenských jednotkách na východní frontě. Ve své kariéře pokračoval po válce na [[Ministerstvo národní obrany|ministerstvu národní obrany]], kde byl od roku 1945 náčelníkem Hlavní správy výchovy a osvěty. O tři roky později se stal politicko-právním poradcem ministra, tehdy [[Armádní generál|armádního generála]] [[Ludvík Svoboda|Ludvíka Svobody]], kterého však vůči vedení KSČ ostře kritizoval. V hodnosti [[generál]]a byl pak mezi lety [[1950]]–[[1952]] náčelníkem generálního štábu [[Československá lidová armáda|Československé lidové armády]]. Jakožto vysoký vojenský činitel se významně zasazoval za reorganizaci čs. armády po vzoru [[Rudá armáda|Rudé armády]], později [[Sovětská armáda|Sovětské armády]]. Nejspíše měl také podíl na odsouzení generála [[Heliodor Píka|Heliodora Píky]] k&nbsp;trestu smrti.<ref>http://www.radio.cz/cz/clanek/117525</ref>
+Byl [[Československé legie|československým legionářem]] v [[Rusko|Rusku]] a [[Francie|Francii]]. Od roku [[1921]] psal o&nbsp;politických tématech. Od roku [[1925]] byl členem [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]] (KSČ), v letech 1945–1952 pak i členem [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]]. Od roku [[1931]] pobýval v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], kde překládal díla [[Karl Marx|Karla Marxe]] a [[Vladimir Iljič Lenin|V. I. Lenina]] do češtiny. Od té doby až do roku [[1945]] také členem [[Všesvazová komunistická strana (bolševiků)|Všesvazové komunistické strany (bolševiků)]] (VKS(b)). Během druhé války využil svých zkušeností jako osvětový [[důstojník]] v&nbsp;československých vojenských jednotkách na východní frontě. Ve své kariéře pokračoval po válce na [[Ministerstvo národní obrany Československa|ministerstvu národní obrany]], kde byl od roku 1945 náčelníkem Hlavní správy výchovy a osvěty. O tři roky později se stal politicko-právním poradcem ministra, tehdy [[Armádní generál|armádního generála]] [[Ludvík Svoboda|Ludvíka Svobody]], kterého však vůči vedení KSČ ostře kritizoval. V hodnosti [[generál]]a byl pak mezi lety [[1950]]–[[1952]] náčelníkem generálního štábu [[Československá lidová armáda|Československé lidové armády]]. Jakožto vysoký vojenský činitel se významně zasazoval za reorganizaci čs. armády po vzoru [[Rudá armáda|Rudé armády]], později [[Sovětská armáda|Sovětské armády]]. Nejspíše měl také podíl na odsouzení generála [[Heliodor Píka|Heliodora Píky]] k&nbsp;trestu smrti.<ref>http://www.radio.cz/cz/clanek/117525</ref>
 V roce 1952 opustil aktivní vojenskou službu a byl jmenován [[profesor]]em Vysoké školy politických a hospodářských věd a [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] (UK) v&nbsp;[[Praha|Praze]]. Jeho obory byly dějiny [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany Sovětského svazu]] (KSSS), mezinárodního [[Dělnické hnutí|dělnického hnutí]] a&nbsp;dějiny československých jednotek za [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. V&nbsp;letech 1958–1966 byl [[rektor]]em UK.