Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč: Porovnání verzí
formulace a reference |
m formulace |
||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
| strany = 168 |
| strany = 168 |
||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}}</ref>. Kapacita domu nedostačovala a tak [[Lev Skrbenský z Hříště|kardinál Skrbenský]] zakoupil od [[Kongregace školských bratří|Kongregace Školských bratří]] novostavbu ve Winterově ulici, jejímž autorem byl [[František Mikš (architekt)|František Mikš]]. Školští bratři přemístili svůj ústav do [[Svatý Jan pod Skalou|Svatého Jana pod Skalou]].<ref>{{Citace kvalifikační práce |
}}</ref>. Kapacita domu nedostačovala a tak [[Lev Skrbenský z Hříště|kardinál Skrbenský]] zakoupil od [[Kongregace školských bratří|Kongregace Školských bratří]] novostavbu ve Winterově ulici, jejímž autorem byl stavitel [[František Mikš (architekt)|František Mikš]]. Školští bratři přemístili svůj ústav do [[Svatý Jan pod Skalou|Svatého Jana pod Skalou]].<ref>{{Citace kvalifikační práce |
||
| příjmení = Valentová |
| příjmení = Valentová |
||
| jméno = Radka |
| jméno = Radka |
||
| Řádek 35: | Řádek 35: | ||
| poznámka = |
| poznámka = |
||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}}</ref> Ani |
}}</ref> Ani tento objekt nebyl pro potřeby gymnázia dostačující a proto byla v roce 1923 díky podpoře arcibiskupa [[František Kordač|Františka Kordače]] zahájena rozsáhlá přestavba areálu podle projektu [[František Havlena|Františka Havleny]].<ref>{{Citace sborníku |
||
| příjmení = Vlček |
| příjmení = Vlček |
||
| jméno = Pavel |
| jméno = Pavel |
||
Verze z 26. 5. 2017, 19:17
Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči (přezdívané arcík) bylo jezuitské gymnázium existující v letech 1913-1950 nejdříve v Praze-Bubenči (1913-1940), později přechodně v Bohosudově (1947-1950). Ve své době představovalo jedno z nejkvalitnějších gymnázií v Českých zemích[1] a vychovalo mnoho významných kněží, řeholníků (zejména jezuitů) a dalších osobností české katolické inteligence. Přijímalo pouze chlapce, jejichž záměrem bylo stát se kněžími.[2]
Historie
Dne 31. ledna 1910 se rozhodl kardinál Lev Skrbenský založit arcibiskupské gymnázium s internátem. V roce 1913 byla uzavřena dohoda s provinciálem rakouské provincie Tovaryšstva Ježíšova Janem Wimmerem o tom, že správa školy bude svěřena tomuto řádu. Gymnázium bylo otevřeno dne 19. 9. 1913 v provizorním prostoru pronajatého domu čp. 309 v Bubenči, Slovanská třída 4 (dnes Bubenečská 6)[3]. Kapacita domu nedostačovala a tak kardinál Skrbenský zakoupil od Kongregace Školských bratří novostavbu ve Winterově ulici, jejímž autorem byl stavitel František Mikš. Školští bratři přemístili svůj ústav do Svatého Jana pod Skalou.[4] Ani tento objekt nebyl pro potřeby gymnázia dostačující a proto byla v roce 1923 díky podpoře arcibiskupa Františka Kordače zahájena rozsáhlá přestavba areálu podle projektu Františka Havleny.[5] Ta byla dokončena v roce 1924 a začátkem roku 1925 zde byla zahájena výuka.[6]
V roce 1916 si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve Velehradském klášteře, která se nakonec roku 1937 osamostatnila jako Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat Stojanovo gymnázium tamtéž.
Činnost gymnázia byla násilně ukončena na počátku druhé světové války a budovu zabraly německé úřady. Po osvobození Československa nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německém gestapu zabralo československé Ministerstvo vnitra.[7] V letech 1951–55 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici StB, především pro agenty-chodce, jakožto buržoazní nacionalista zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident Gustáv Husák, odsouzený tehdy na doživotí.[8] Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;[9] věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.[10] Gymnázium bylo i s většinou inventáře přesunuto do sudetského Bohosudova v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které vyhnáním německého obyvatelstva přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce, v roce 1950 je komunistický režim opět zrušil.
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat Biskupské gymnázium Bohosudov. Současné Arcibiskupské gymnázium v Praze sídlí jinde a nemá s původním AG, kromě jména, nic moc společného.
Slavné osobnosti gymnázia
Studenti
- Msgre. Václav Červinka – katolický kněz, před tím Biskupské gymnázium Bohosudov, poté gymnázium na Smíchově (AG PB zavřeli nacisté)[11]
- Josef Forbelský – český romanista
- Adolf Kajpr – jezuita a novinář[12]
- Radovan Lukavský – herec, dostudoval na gymnáziu v Českém Brodě[13]
- Oto Mádr – kněz a teolog[14]
- Karel Otčenášek – biskup královéhradecký a osobní arcibiskup[15]
- Bohumil Svoboda - spisovatel a politik
- František Šilhan – jezuita, český provinciál[16]
- František Verner – křižovník s červenou hvězdou, budovatel a ředitel Pokoncilní knihovny (dnes Centrální katolická knihovna)[17]
- Jan Kefer – astrolog a hermetik
Učitelé a vedoucí
- Josef Cukr – jezuita[7]
- Blažej Ráček – jezuita, církevní historik
- Jaroslav Ovečka – jezuita, odborník na španělskou mystiku a její překladatel
- Jan Vraštil – jezuita, církevní historik
Odkazy
Reference
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005; slavné gymnázium (str. 28), nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší klasické gymnázium v Praze – to bylo tehdy evidentní (str. 38), přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi (str. 39)
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 30.
- ↑ VLČEK, Pavel. čp. 309/XIX. In: Kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2107-6. Svazek Velká Praha A/L. S. 168.
- ↑ VALENTOVÁ, Radka. Pedagogický přínos učitelského ústavu kongregace Školských bratří ve Svatém Janu pod Skalou. Praha, 2009 [cit. 2017-05-26]. 56 s. bakalářská. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Marek Matějek. Dostupné online.
- ↑ VLČEK, Pavel. čp. 299/XIX. In: Kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2107-6. Svazek Velká Praha A/L. S. 167.
- ↑ Historie Arcibiskupského gymnázia v Praze - Bubenči v letech 1913 až 1950 [online]. Centrální katolická knihovna, 2003-11-06 [cit. 2017-05-18]. Dostupné online.
- ↑ a b http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s Josefem Cukrem in Bulletin Jezuité. Leden 2007.)
- ↑ Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT, 28. 2. 2015. Čas 4:00.
- ↑ Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289. (pdf)
- ↑ Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT, 28. 2. 2015. Čas 3:42.
- ↑ http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava/?sekce=1&clanek=899 Martin Davídek: Václav Červinka (rozhovor) in Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze, květen 2007
- ↑ http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=3 Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50
- ↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=39 Jaroslav Cuhra: Jeden z posledních svědků – Oto Mádr (* 1917) in internetové stránky Radio Vaticana, zveřejněno 3. března 2003
- ↑ http://www.cirkev.cz/arcibiskup-karel-otcenasek.html
- ↑ http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2005&cislo=1&clanek=vyroci Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
- ↑ http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-4/Frantisek-Verner.html
Literatura
- In: ŠTOGROVÁ-DOLEŽALOVÁ, Jarmila. Almanach Arcibiskupského gymnázia Praha - Bubeneč : Sborník u příležitosti výstavy k 90. výročí vzniku Arcibiskupského gymnázia v Praze. Praha: Centrální katolická knihovna, 2003. ISBN 80-239-1796-X.