Zefyros: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 29. 4. 2017, 16:46

Zefyros (latinsky Zephyrus, též Favonius) byl v řecké mytologii syn Titána Astraia a bohyně ranních červánků Éós. Byl bohem západního větru nebo též západní vítr sám.

Jeho bratry byli:

Euros nazývaný též Argestés (dle Hésioda) - bůh východního nebo jihovýchodního větru,
Notos - bůh jižního větru nebo též jižní vítr sám,
Boreás - bůh severního větru.

Zefyros byl ze všech větrů nejmírněší, lidé ho považovali za ochránce rostlin, protože přinášel vláhu. Sehrál svou velkou úlohu v báji o Erótovi a Psýché a také v báji o smrti spartského Hyakintha.

Odraz v umění

Zefyros a jeho bratři jsou zobrazeni na tzv. věži větrů v Athénách (z 1. stol. př. n. l.).
Ve výtvarném umění se Zefyros vyskytuje např.
- na obraze Únos Psýchy Zefyrem (1808), kde jeho podobu zobrazil Pierre-Paul Prud'hon. Obraz je vystaven v pařížském Louvru.
- Zefyros se také vyskytuje na obraze „Jaro“ Sandra Botticelliho. Zde je vyobrazen, jak uchvacuje nymfu Chlóris.
- Další umělci, kteří se Zefyry a Florou zabývají, byli Jean Jouvenet, Nicolas Colombel, Nicolas Bertin, Carlo Carlone, Charles-Antoine Coypel, Giovanni Battista Tiepolo či William-Adolphe Bouguereau.

V hudbě se Zefyrové objevují např.
- v jednom z nejpopulárnějších madrigalů Claudia Monteverdiho je „Zefiro torna“ (Zefyre, vrať se) pro dva mužské hlasy.
- Ve suitě „Hamburger Ebb’ und Fluth“ Georga Philippa Telemanna z roku 1723 má jedna z vět (Menuet) programní titul „Der angenehme Zephir“ (Milý Zefyros).
- Italský barokní skladatel Antonio Vivaldi v roce 1725 nadepsal jednu pasáž v první větě svých slavných Čtvero ročních dob/Le Quattro Stagioni - L’Estate/Léto, op. 8 No. 2 jako „Zeffiretti dolci“ (Milí Zefyrové).
- Sileant Zephyri je jedna z árií téhož autora z cyklu Introduzioni „Filiæ mestæ Jerusalem“, RV 638.
- V opeře Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha se ve 4. jednání objevuje ve slavném duetu ve scéně s Barcarolou „Belle nuit, oh nuit d’amour“ („Krásná noc, noc lásky“).

Literatura

Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974.
LÖWE, Gerhard; STOLL, Heindrich Alexander. ABC Antiky. Praha: Ivo Železný, 1973. ISBN 80-237-3938-7.
NASO, Publius Ovidius. Proměny. Praha: ODEON, 1967.
MERTLÍK, Rudolf. Starověké báje a pověsti. Bratislava: NESTOR, 2004. ISBN 80-8080-011-1.
ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Praha: Mladá fronta, 1965.

@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 == Odraz v umění ==
-* Zefyros a jeho bratři jsou zobrazeni na tzv. věži větrů v&nbsp;[[Athény|Athénách]] (z 1. stol. př. n. l.).
+* Zefyros a jeho bratři jsou zobrazeni na tzv. věži větrů v&nbsp;[[Athény|Athénách]] (z&nbsp;1. stol. př. n. l.).
+* Ve výtvarném umění se Zefyros vyskytuje např.
-* Na obraze ''Únos Psýchy Zefyrem'' ([[1808]]) zobrazil jeho podobu [[Pierre-Paul Prud'hon]]. Obraz je vystaven v pařížském [[Louvre|Louvru]].
+**na obraze ''Únos Psýchy Zefyrem'' ([[1808]]), kde jeho podobu zobrazil [[Pierre-Paul Prud'hon]]. Obraz je vystaven v&nbsp;[[paříž]]ském [[Louvre|Louvru]].
-* ''Sileant Zephyri'' je jedna z&nbsp;árií z&nbsp;cyklu [[Introduzioni Antonia Vivaldiho|Introduzioni]] italského barokního skladatele [[Antonio Vivaldi|Antonia Vivaldiho]] ''Filiae maestae Jerusalem'', [[Seznam skladeb Antonia Vivaldiho|RV]] 638:
+** Zefyros se také vyskytuje na obraze „[[Primavera (Botticelli)|Jaro]]“ [[Sandro Botticelli|Sandra Botticelliho]]. Zde je vyobrazen, jak uchvacuje [[Nymfy|nymfu]] [[Chlóris]].
+**Další umělci, kteří se Zefyry a [[Flora (bohyně)|Florou]] zabývají, byli [[Jean Jouvenet]], [[Nicolas Colombel]], [[Nicolas Bertin]], [[Carlo Carlone]], [[Charles-Antoine Coypel]], [[Giovanni Battista Tiepolo]] či [[William-Adolphe Bouguereau]].
+* V hudbě se Zefyrové objevují např.
+**v&nbsp;jednom z&nbsp;nejpopulárnějších [[madrigal]]ů [[Claudio Monteverdi|Claudia Monteverdiho]] je „Zefiro torna“ (Zefyre, vrať se) pro dva mužské hlasy.
+**Ve [[Suita|suitě]] „[[Hamburger Ebb’ und Fluth]]“ [[Georg Philipp Telemann|Georga Philippa Telemanna]] z&nbsp;roku [[1723]] má jedna z&nbsp;[[Věta (hudba)|vět]] ([[Menuet]]) programní titul „Der angenehme Zephir“ (''Milý Zefyros'').
+**Italský barokní skladatel [[Antonio Vivaldi]] v&nbsp;roce [[1725]] nadepsal jednu pasáž v&nbsp;první větě svých slavných [[Čtvero ročních dob]]/Le Quattro Stagioni - L’Estate/Léto, op. 8 No. 2 jako „Zeffiretti dolci“ (''Milí Zefyrové'').
+** ''Sileant Zephyri'' je jedna z&nbsp;árií téhož autora z&nbsp;cyklu [[Introduzioni Antonia Vivaldiho|''Introduzioni'']] ''„[[Filiæ mestæ Jerusalem]]“'', [[Seznam skladeb Antonia Vivaldiho|RV]] [[RV 638|638]].
+**V&nbsp;opeře [[Hoffmannovy povídky]] [[Jacques Offenbach|Jacquese Offenbacha]] se ve 4. jednání objevuje ve slavném duetu ve scéně s&nbsp;[[Barkarole|Barcarolou]] „Belle nuit, oh nuit d’amour“ („Krásná noc, noc lásky“).
 == Literatura ==