Bohuslav Kohout

Plukovník in memoriam Bohuslav Kohout (5. prosince 1896 Litomyšl - 26. srpna 1942 Berlín-Plötzensee) byl čs. armádní důstojník, vojenský autor a vychovatel, a český vlastenec. Za německé okupace člen vojenské podzemní organizace Obrana národa (ON), po vyzrazení zatčen v lednu 1940 gestapem , dva roky vězněn, postaven 7. ledna 1942 před nacistický soud (Volksgericht) v Berlíně, odsouzen k smrti, a popraven 26. srpna 1942 v Berlíně- Plötzensee.

Mládí

Narozen 5. prosince 1896 v Litomyšli do rodiny gymnazijního profesora Ignáce Kohouta, původem z Hané, a Emilie rozené Červinkové původem z Polabí. Své mládí prožil ve Vysokém Mýtě, byl nadšeným propagátorem skautského hnutí, zaujala ho střelba z pušky, až ho jako kvartána gymnazia v roce 1910 zastihla náhlá smrt jeho otce na zápal plic. Rodina zůstala bez finančních prostředků a Bohuslav Kohout byl nucen zvolit praktické povolání - rozhodl se tedy pro vojenskou dráhu.

Služba v rakousko-uherské armádě

Přijat roku 1912 do c.k. rakousko-uherské kadetní školy pro pěchotu v Praze, vyřazen 15.3.1915 v hodnosti praporčíka. Byl odvelen 1.6.1915 jako velitel čety s c.k. pěším plukem č. 20 ”Stanislavov” na ruské bojiště v Haliči. Ustanoven 18.7.1915 velitelem 1. kulometného oddílu, pak v srpnu 1915 povýšen na poručíka. Od 18.5.1916 působil na italském bojišti jako velitel kulometné čety, v srpnu 1917 byl povýšen na nadporučíka. Na ruském bojišti byl pak od 1.11.1917 velitelem kulometné setniny.

V československé armádě

Do čs. armády se přihlásil 29. října 1918 u posádkového velitelství ve Vysokém Mýtě a byl ustanoven velitelem náhradní eskadrony u jezdeckého střeleckého pluku 2, později přejmenovaného na dragounský pluk 9. U tohoto pluku sloužil a zastával různé velitelské funkce až do rozpuštění čs. armády v roce 1939. Roku 1925 byl povýšen na kapitána jezdectva, 1929 na štábního kapitána, a 1937 na majora jezdectva.[1] Navíc se stal řádným členem Vojenského Vědeckého Ústavu v Praze, od roku 1931 spolupracoval s Ministerstvem Národní Obrany při zpracování služebních předpisů. Byl autorem ”Příručky pro Vojíny” vydané v roce 1933, která se stala populární vojenskou pomůckou při výchově vojínů základní služby, a která doznala opakovaných ročních vydání až do roku 1938. Pro Vojenský Vědecký Ústav zpracoval v roce 1933 "Rukovět` Branné Výchovy." Jeho rukopis "Příručky pro Vojíny Jezdectva" byl dokončen až v roce 1938, a tato příručka nebyla už vydána v důsledku Mnichovské dohody.

Armádní protinacistický odboj

Dne 15. března 1939 republiku obsadila německá vojska, byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, a čs. armáda byla rozpuštěna. Mjr. Kohout odešel do civilu, ale jako bývalý čs. důstojník a vlastenec se napojil na vojenské podzemní hnutí Obrana Národa (ON), které se tvořilo pod vedením generála Josefa Bílého. ON se stala hlavní domácí podzemní protinacistickou organizací, byla zaměřena na konečnou porážku německých okupantů a byla v těsném spojení s Československou exilovou vládou v Londýně v čele s Dr. Edvardem Benešem. Bývalý velitel posádky ve Vysokém Mýtě, plk. Ing. Bohumil Závada byl pověřen vybudováním 1.podúseku ON v politickém okrese Vysoké Mýto, ve spolupraci s mjr. Kohoutem. Po odchodu plk. Závady z Vysokého Mýta v červnu 1939 mjr. Kohout jeho velitelskou funkci převzal.

Avšak již koncem roku 1939 gestapo proniklo do sítě organizace ON a záhy pozatýkalo většinu jejích vedoucích představitelů jak v ústředí, tak na úrovni krajů a okresů. Mjr. Kohout, plk. Závada, a pět dalších členů vysokomýtského podúseku ON byli dne 7. února 1940 zatčeni, a nepřetržitě vězněni po dobu téměř dvou let v Pardubicích, Drážďanech, Lipsku, Gollnově u Štětína, a Alt-Moabit v Berlíně. Dne 7. ledna 1942 byla celá skupina postavena před nacistický lidový soud (Volksgericht) v Berlíně. Mjr. Bohuslav Kohout a plk. Ing. Bohumil Závada byli odsouzeni k trestu smrti, ostatní obžalovaní obdrželi tresty káznice trvající od 3 do 10 let. Mjr. Kohout a plk. Závada byli po rozsudku přemístěni do věznice v Berlíně-Plötzensee, kde po dalším věznění byli dne 26. srpna1942 v časných ranních hodinách popraveni.

Řády a vyznamenání

Rakousko-uherská armáda

• Signum laudis, bronzova stupeň

• Signum laudis, stříbrná stupeň

In memoriam

• Československý válečný kříž 1939 (Československo, 15. prosince 1945) za bojové zásluhy v boji za osvobození
• Junácký kříž „Za vlast 1939 – 1945“[1]
• Povýšen na podplukovníka v roce 1946
• Povýšen na plukovníka in memoriam v roce 1947

Související články

• Obrana národa
• Československý odboj (1939–1945)
• Věznice Plötzensee

Externí odkazy

• Bohuslav Kohout na valka.cz