Vegetační stupeň dle Zlatníka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Mírné přepracování obsahu vč. úpravy osnovy článku, využití vylepšené mapky s legendou. Čerpáno navíc z biogeografické výukové příručky. značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Vegetační stupeň (dle Zlatníka)''' je jednotkou [[Vegetační stupňovitost|vegetační stupňovitosti]] vyjadřující rozdílnost bioty v závislosti na změně klimatu s nadmořskou výškou a na expozici. V pojetí prof. [[Alois Zlatník|Aloise Zlatníka]] je vegetační stupeň nadstavbovou jednotkou [[Geobiocenologie|geobiocenologického klasifikačního systému]], který člení krajinu na základě modelu přírodního (potencionálního) stavu [[Geobiocenóza|geobiocenóz]]. Alois Zlatník rozlišil pro území bývalého [[Československo|Československa]] 10 vegetačních stupňů, které nazval podle hlavního zastoupení či dominance významných dřevin přírodních lesních [[Geobiocenóza|geobiocenóz]] (vyjma těch, které leží nad [[Horní hranice lesa|horní hranicí lesa]]).<ref name="geobiocenologie">{{Citace monografie|příjmení=Buček|jméno=Antonín|příjmení2=Lacina|jméno2=Jan|titul=Geobiocenologie II.|vydavatel=Mendelova zemědělská a lesnická universita|místo=Brno|rok=1999|počet stran=240|isbn=80-7157-417-1}}</ref> Jinak řečeno, názvy jsou odvozeny od původní dřevinné skladby dominantních druhů. Kromě území [[Česko|Česka]] a [[Slovensko|Slovenska]] lze Zlatníkovu vegetační stupňovitost aplikovat také na oblast [[Střední Evropa|střední Evropy]]. |
|||
'''Vegetační stupeň (dle Zlatníka)''' je nadstavbovou jednotkou [[Geobiocenologie|geobiocenologického klasifikačního systému]], který je výsledkem [[Alois Zlatník|Zlatníkovy]] teorie typu geobiocénu.<ref name="geobiocenologie">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Buček | jméno = Antonín | příjmení2 = Lacina | jméno2 = Jan | titul = Geobiocenologie II. | vydavatel = Mendelova zemědělská a lesnická universita | místo = Brno | rok = 1999 | počet stran = 240 | isbn = 80-7157-417-1}}</ref> |
|||
Obecně '''vegetační stupně''' vyjadřují sled změn druhového složení [[Vegetace|bioty]] v závislosti na změně klimatu s nadmořskou výškou a na expozici. Se zvyšující se nadmořskou výškou se zvyšuje množství srážek a klesají teploty. Expoziční klima je dáno různou orientací svahů vůči světovým stranám, kdy jižně a severně exponované svahy dostávají rozdílné množství světla.<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| titul = Příroda Valašska: Vegetační stupně |
|||
| url = http://www.priroda-valasska.cz/cz/4-priroda-valasska/15-biota-a-jeji-vyvoj/16-vegetacni-stupne.html |
|||
| datum přístupu = 2011-02-10 |
|||
}}</ref> |
|||
[[Alois Zlatník|Prof. Alois Zlatník]] rozlišil pro území bývalého [[Československo|Československa]] 10 vegetačních stupňů, které nazval podle hlavního zastoupení či dominance významných dřevin přírodních lesních [[Geobiocenóza|geobiocenóz]] (vyjma posledních dvou).<ref name="geobiocenologie"/> Jinak řečeno, názvy jsou odvozeny od původní dřevinné skladby dominantních druhů. |
|||
Jsou to tedy vegetační stupně (od nejnižších poloh): 1. dubový, 2. bukodubový, 3. dubobukový, 4. bukový, 5. jedlobukový, 6. smrkojedlobukový, [[7. Smrkový vegetační stupeň|7. smrkový]], 8. klečový, 9. alpínský a 10. subnivální. Alpinský veg. stupeň se však v České republice vyskytuje pouze fragmentárně v karech [[Krkonoše|Krkonoš]] a [[Hrubý Jeseník|Jeseníků]] a na vrcholech přesahujících 1500 m n. m. Subnivální stupeň se na území ČR nevyskytuje, proto poslední dva jmenované nejsou v následujících charakteristikách uváděny.<ref name="culek">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = CULEK | jméno = Martin | spoluautoři = a kol. | titul = Biogeografické členění České republiky II. díl | vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny ČR | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 589 | strany = | isbn = 80-86064-82-4}}</ref> |
|||
== Přehled vegetačních stupňů == |
== Přehled vegetačních stupňů == |
||
Prezentovaný seznam uvádí rozšíření vegetačních stupňů v Česku vč. charakteristik důležitých pro růst bioty:<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika|příjmení=DIVÍŠEK|jméno=Jan|příjmení2=CULEK|jméno2=Martin|příjmení3=JIROUŠEK|jméno3=Martin|titul=Vegetační stupně střední Evropy|periodikum=Biogeografie: Multimediální výuková příručka|vydavatel=Masarykova univerzita|url=https://is.muni.cz/el/1431/jaro2010/Z0005/18118868/index_VS.html|datum vydání=2010|datum přístupu=2017-03-31}}</ref> |
|||
Základní charakteristiky vegetačních stupňů podle Zlatníkovy koncepce byly již v roce [[1999]] publikovány jako vysokoškolská skripta. Tyto popisy byly rozšířeny M. Culkem a V. Grulichem na více než dvojnásobek, podstatně upraveny a také přizpůsobeny přesnějšímu stanovení rozsahu vegetačních stupňů na základě [[Biochora|biochor]]. V popisu charakteristik jednotlivých vegetačních stupňů je požita tato novější podoba, která se od původního pojetí [[Alois Zlatník|A. Zlatníka]] mírně liší. |
|||
{|class="wikitable sortable" |
{|class="wikitable sortable" |
||
!Vegetační stupeň!!class="unsortable"|Průměrná roční<br />teplota (°C)!!class="unsortable"|Malé [[Vegetační doba|vegetační období]]<br />průměrná denní teplota nad 10 °C (dny)!!Plocha v ČR (%)!!class="unsortable"|Průměrná nadmořská<br />výška v ČR ( m n. m.) |
!Vegetační stupeň!!class="unsortable"|Průměrná roční<br />teplota (°C)!!class="unsortable"|Malé [[Vegetační doba|vegetační období]]<br />průměrná denní teplota nad 10 °C (dny)!!Plocha v ČR (%)!!class="unsortable"|Průměrná nadmořská<br />výška v ČR ( m n. m.) |
||
|- |
|- |
||
|1. dubový||align="center"|přes 9||align="center"|přes 170||align="center"|3,4||align="center"|150–300 |
|[[Dubový vegetační stupeň|1. dubový]]|| align="center" |přes 9||align="center"|přes 170||align="center"|3,4||align="center"|150–300 |
||
|- |
|- |
||
|2. bukodubový||align="center"|8,5||align="center"|cca 165||align="center"|14,0||align="center"|200–400 |
|[[Bukodubový vegetační stupeň|2. bukodubový]]|| align="center" |8,5||align="center"|cca 165||align="center"|14,0||align="center"|200–400 |
||
|- |
|- |
||
|3. dubobukový||align="center"|8||align="center"|cca 155||align="center"|24,5||align="center"|300–500 |
|[[Dubobukový vegetační stupeň|3. dubobukový]]|| align="center" |8||align="center"|cca 155||align="center"|24,5||align="center"|300–500 |
||
|- |
|- |
||
|4. bukový||align="center"|6,5||align="center"|cca 145||align="center"|42,6||align="center"|400–700 |
|[[Bukový vegetační stupeň|4. bukový]]|| align="center" |6,5||align="center"|cca 145||align="center"|42,6||align="center"|400–700 |
||
|- |
|- |
||
|5. jedlobukový||align="center"|5,5||align="center"|cca 130||align="center"|12,9||align="center"|600–1000 |
|[[Jedlobukový vegetační stupeň|5. jedlobukový]]|| align="center" |5,5||align="center"|cca 130||align="center"|12,9||align="center"|600–1000 |
||
|- |
|- |
||
|6. smrkojedlobukový||align="center"|4||align="center"|cca 115||align="center"|2,1||align="center"|550–1200 |
|[[Smrkojedlobukový vegetační stupeň|6. smrkojedlobukový]]|| align="center" |4||align="center"|cca 115||align="center"|2,1||align="center"|550–1200 |
||
|- |
|- |
||
|7. smrkový||align="center"|2||align="center"|cca 80||align="center"|0,4||align="center"|1000–1350 |
|[[Smrkový vegetační stupeň|7. smrkový]]|| align="center" |2||align="center"|cca 80||align="center"|0,4||align="center"|1000–1350 |
||
|- |
|- |
||
|8. klečový |
|[[Klečový vegetační stupeň|8. klečový]]|| align="center" |1||align="center"|cca 50||align="center"|0,05||align="center"|nad 1250 |
||
|- |
|- |
||
|[[Alpínský vegetační stupeň|9. alpínský]]|| align="center" |-1||align="center"|0||align="center"|0||align="center"|- |
|||
|- |
|||
|[[Subnivální vegetační stupeň|10. subnivální]]|| align="center" |-2,5||align="center"|0||align="center"|0||align="center"| - |
|||
|- |
|||
|[[Nivální vegetační stupeň|11. nivální]]|| align="center" |pod -3,5||align="center"|0||align="center"|0||align="center"| - |
|||
|} |
|} |
||
== Vegetační stupně v Česku == |
|||
== Varianty vegetační stupňovitosti == |
|||
Na území Česka se vyskytuje pouze prvních 8 vegetačních stupňů. [[Alpínský vegetační stupeň]] se vyskytuje pouze fragmentárně v [[Kar|karech]] [[Krkonoše|Krkonoš]] a [[Hrubý Jeseník|Jeseníků]] a na vrcholech přesahujících 1500 m n. m. Další dva stupně se nevyskytují vůbec.[[Soubor:Vegetační stupně v Česku.svg|náhled|750px| |
|||
Kromě normální čili základní vegetační stupňovitosti definuje [[Alois Zlatník|Zlatník]] ještě její varianty, z nichž nejdůležitější je varianta, kterou budeme nazývat kontinentální. Oproti základní stupňovitosti (kterou budeme nazývat oceánickou) v ní lze předpokládat odlišnosti v druhovém složení dřevin především díky jejímu suššímu klimatu. Ke zpravidla nižším srážkám se v těchto oblastech připojuje vyšší [[Kontinentální podnebí|kontinentalita klimatu]] (větší rozdíly mezi minimálními a maximálními denními i ročními teplotami, nízké srážky v zimě, relativně vysoké v létě, pozdní mrazy). Společné působení těchto podmínek má za následek podstatné omezení až eliminaci především [[Buk lesní|buku]]. Tyto kontinentální varianty jsou vylišovány pouze u 2., 3. a 4. vegetačního stupně. |
|||
{| |
|||
|'''Vegetační stupně v Česku''' |
|||
|{{legenda|#ffff00|3. dubobukový vegetační stupeň}} |
|||
|{{legenda|#70a800|5. jedlobukový vegetační stupeň}} |
|||
|- |
|||
|{{legenda|#ff5b29|1. dubový vegetační stupeň}} |
|||
|{{legenda|#ffff96|kontinentální varianta 3. v. s.}} |
|||
|{{legenda|#267300|6. smrkojedlobukový vegetační stupeň}} |
|||
|- |
|||
|{{legenda|#ffaa00|2. bukodubový vegetační stupeň}} |
|||
|{{legenda|#98e600|4. bukový vegetační stupeň}} |
|||
|{{legenda|#d9644a|7. smrkový vegetační stupeň}} |
|||
|- |
|||
|{{legenda|#ffca61|kontinentální varianta 2. v. s.}} |
|||
|{{legenda|#a3ff73|kontinentální varianta 4. v. s.}} |
|||
|{{legenda|#a80000|8. klečový vegetační stupeň}} |
|||
|} |
|||
|žádné]] |
|||
== Kontinentální varianta vegetačních stupňů == |
|||
Alois Zlatník rozlišuje kromě základní vegetační stupňovitosti také její varianty, z nichž nejdůležitější je varianta kontinentální. Oblasti této kontinentální varianty se vyznačují zpravidla nižšími [[Srážky|srážkami]] a vyšší [[Kontinentální podnebí|kontinentalitou klimatu]] (větší rozdíly mezi minimálními a maximálními denními i ročními teplotami, nízké srážky v zimě, relativně vysoké v létě, pozdní mrazy). Tyto faktory ovlivňují druhové složení bioty, typickým příkladem je pak omezení až eliminaci [[Buk lesní|buku]], který je nahrazován [[Dub|duby]], [[Borovice|borovicemi]], [[Habr obecný|habry]] nebo [[Lípa velkolistá|lípami]]. Tyto kontinentální varianty jsou vylišovány pouze u 2., 3. a 4. vegetačního stupně. Ve vyšších stupních se z důvodu menší rozlohy a menšího projevu kontinentality tato varianta nerozlišuje.<ref name=":0" /> |
|||
== Odlišnosti vegetační stupňovitosti == |
== Odlišnosti vegetační stupňovitosti == |
||
Kontakty a sled vegetačních stupňů mohou být výrazně modifikovány zvláštnostmi [[mezoklima|mezoklimatu]] (např. föhnové efekty) i [[Mikroklima|mikroklimatu]] (např. lokální inverze nebo vrcholový fenomén). Typickým projevem těchto klimatických zvláštností je [[Inverze stupňů|inverze]] vegetační stupňovitosti v hlubokých říčních zářezech, ovlivněných hromaděním chladného vzduchu. Zejména v případech středních poloh toto vše vede ke vzájemnému promíchávání prvků různých vegetačních stupňů. Úspěšně se daří vymezovat vegetační stupňovitost základních zonálních [[Společenstvo|biocenóz]] (společenstev), které se zákonitě mění v závislosti na nadmořské výšce a expozičním klimatu. Jsou to společenstva „normálních“ mezických podmínek (středně vlhké půdy, homogenní horniny, nepříliš členitý terén). Existují avšak i společenstva azonální, která nejsou vázána na určitou klimatickou vegetační zónu, ale jsou podmíněna především edafickými faktory (specifický reliéf, horninový substrát, zamokření apod.). Ale i v těchto společenstvech lze vegetační stupně odlišit. Tímto pojetím se [[Geobiocenologie|geobiocenologický klasifikační systém]] výrazně liší od [[Lesnická typologie|typologického systému ÚHÚL]], kde např. [[soubory lesních typů]] borů jsou řazeny mimo vegetační stupně.<ref name="culek"/> |
Kontakty a sled vegetačních stupňů mohou být výrazně modifikovány zvláštnostmi [[mezoklima|mezoklimatu]] (např. föhnové efekty) i [[Mikroklima|mikroklimatu]] (např. lokální inverze nebo vrcholový fenomén). Typickým projevem těchto klimatických zvláštností je [[Inverze stupňů|inverze]] vegetační stupňovitosti v hlubokých říčních zářezech, ovlivněných hromaděním chladného vzduchu. Zejména v případech středních poloh toto vše vede ke vzájemnému promíchávání prvků různých vegetačních stupňů. Úspěšně se daří vymezovat vegetační stupňovitost základních zonálních [[Společenstvo|biocenóz]] (společenstev), které se zákonitě mění v závislosti na nadmořské výšce a expozičním klimatu. Jsou to společenstva „normálních“ mezických podmínek (středně vlhké půdy, homogenní horniny, nepříliš členitý terén). Existují avšak i společenstva azonální, která nejsou vázána na určitou klimatickou vegetační zónu, ale jsou podmíněna především edafickými faktory (specifický reliéf, horninový substrát, zamokření apod.). Ale i v těchto společenstvech lze vegetační stupně odlišit. Tímto pojetím se [[Geobiocenologie|geobiocenologický klasifikační systém]] výrazně liší od [[Lesnická typologie|typologického systému ÚHÚL]], kde např. [[soubory lesních typů]] borů jsou řazeny mimo vegetační stupně.<ref name="culek">{{Citace monografie|příjmení=CULEK|jméno=Martin|spoluautoři=a kol.|titul=Biogeografické členění České republiky II. díl|vydavatel=Agentura ochrany přírody a krajiny ČR|místo=Praha|rok=2005|počet stran=589|strany=|isbn=80-86064-82-4}}</ref> |
||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 31. 3. 2017, 21:16
Vegetační stupeň (dle Zlatníka) je jednotkou vegetační stupňovitosti vyjadřující rozdílnost bioty v závislosti na změně klimatu s nadmořskou výškou a na expozici. V pojetí prof. Aloise Zlatníka je vegetační stupeň nadstavbovou jednotkou geobiocenologického klasifikačního systému, který člení krajinu na základě modelu přírodního (potencionálního) stavu geobiocenóz. Alois Zlatník rozlišil pro území bývalého Československa 10 vegetačních stupňů, které nazval podle hlavního zastoupení či dominance významných dřevin přírodních lesních geobiocenóz (vyjma těch, které leží nad horní hranicí lesa).[1] Jinak řečeno, názvy jsou odvozeny od původní dřevinné skladby dominantních druhů. Kromě území Česka a Slovenska lze Zlatníkovu vegetační stupňovitost aplikovat také na oblast střední Evropy.
Přehled vegetačních stupňů
Prezentovaný seznam uvádí rozšíření vegetačních stupňů v Česku vč. charakteristik důležitých pro růst bioty:[2]
| Vegetační stupeň | Průměrná roční teplota (°C) |
Malé vegetační období průměrná denní teplota nad 10 °C (dny) |
Plocha v ČR (%) | Průměrná nadmořská výška v ČR ( m n. m.) |
|---|---|---|---|---|
| 1. dubový | přes 9 | přes 170 | 3,4 | 150–300 |
| 2. bukodubový | 8,5 | cca 165 | 14,0 | 200–400 |
| 3. dubobukový | 8 | cca 155 | 24,5 | 300–500 |
| 4. bukový | 6,5 | cca 145 | 42,6 | 400–700 |
| 5. jedlobukový | 5,5 | cca 130 | 12,9 | 600–1000 |
| 6. smrkojedlobukový | 4 | cca 115 | 2,1 | 550–1200 |
| 7. smrkový | 2 | cca 80 | 0,4 | 1000–1350 |
| 8. klečový | 1 | cca 50 | 0,05 | nad 1250 |
| 9. alpínský | -1 | 0 | 0 | - |
| 10. subnivální | -2,5 | 0 | 0 | - |
| 11. nivální | pod -3,5 | 0 | 0 | - |
Vegetační stupně v Česku
Na území Česka se vyskytuje pouze prvních 8 vegetačních stupňů. Alpínský vegetační stupeň se vyskytuje pouze fragmentárně v karech Krkonoš a Jeseníků a na vrcholech přesahujících 1500 m n. m. Další dva stupně se nevyskytují vůbec.
| Vegetační stupně v Česku | 3. dubobukový vegetační stupeň | 5. jedlobukový vegetační stupeň |
1. dubový vegetační stupeň | kontinentální varianta 3. v. s. | 6. smrkojedlobukový vegetační stupeň |
2. bukodubový vegetační stupeň | 4. bukový vegetační stupeň | 7. smrkový vegetační stupeň |
kontinentální varianta 2. v. s. | kontinentální varianta 4. v. s. | 8. klečový vegetační stupeň |
Kontinentální varianta vegetačních stupňů
Alois Zlatník rozlišuje kromě základní vegetační stupňovitosti také její varianty, z nichž nejdůležitější je varianta kontinentální. Oblasti této kontinentální varianty se vyznačují zpravidla nižšími srážkami a vyšší kontinentalitou klimatu (větší rozdíly mezi minimálními a maximálními denními i ročními teplotami, nízké srážky v zimě, relativně vysoké v létě, pozdní mrazy). Tyto faktory ovlivňují druhové složení bioty, typickým příkladem je pak omezení až eliminaci buku, který je nahrazován duby, borovicemi, habry nebo lípami. Tyto kontinentální varianty jsou vylišovány pouze u 2., 3. a 4. vegetačního stupně. Ve vyšších stupních se z důvodu menší rozlohy a menšího projevu kontinentality tato varianta nerozlišuje.[2]
Odlišnosti vegetační stupňovitosti
Kontakty a sled vegetačních stupňů mohou být výrazně modifikovány zvláštnostmi mezoklimatu (např. föhnové efekty) i mikroklimatu (např. lokální inverze nebo vrcholový fenomén). Typickým projevem těchto klimatických zvláštností je inverze vegetační stupňovitosti v hlubokých říčních zářezech, ovlivněných hromaděním chladného vzduchu. Zejména v případech středních poloh toto vše vede ke vzájemnému promíchávání prvků různých vegetačních stupňů. Úspěšně se daří vymezovat vegetační stupňovitost základních zonálních biocenóz (společenstev), které se zákonitě mění v závislosti na nadmořské výšce a expozičním klimatu. Jsou to společenstva „normálních“ mezických podmínek (středně vlhké půdy, homogenní horniny, nepříliš členitý terén). Existují avšak i společenstva azonální, která nejsou vázána na určitou klimatickou vegetační zónu, ale jsou podmíněna především edafickými faktory (specifický reliéf, horninový substrát, zamokření apod.). Ale i v těchto společenstvech lze vegetační stupně odlišit. Tímto pojetím se geobiocenologický klasifikační systém výrazně liší od typologického systému ÚHÚL, kde např. soubory lesních typů borů jsou řazeny mimo vegetační stupně.[3]
Reference
- ↑ BUČEK, Antonín; LACINA, Jan. Geobiocenologie II.. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 1999. 240 s. ISBN 80-7157-417-1.
- ↑ a b DIVÍŠEK, Jan; CULEK, Martin; JIROUŠEK, Martin. Vegetační stupně střední Evropy. Biogeografie: Multimediální výuková příručka [online]. Masarykova univerzita, 2010 [cit. 2017-03-31]. Dostupné online.
- ↑ CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4.