Obyvatelstvo Česka: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Populační statistiky: doplnění tabulky o migraci 2015 + 2016
drobné úpravy za rok 2016
Řádek 59: Řádek 59:
</div>
</div>


'''[[Obyvatelstvo]] Česka''' zahrnuje všechny lidi, kteří mají [[bydliště]] na území [[Česko|České republiky]]. Jejich počet dosahuje 10 553 800 lidí (k 31. prosinci 2015).<ref name="rok 2012">https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo_lide</ref> Podobný počet obyvatel mají z evropských zemí [[Řecko]], [[Belgie]], [[Portugalsko]] a [[Maďarsko]].
'''[[Obyvatelstvo]] Česka''' zahrnuje všechny lidi, kteří mají [[bydliště]] na území [[Česko|České republiky]]. Jejich počet dosahuje 10 578 800 lidí (k 31. prosinci 2016).<ref name="rok 2016">https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo_lide</ref> Podobný počet obyvatel mají z evropských zemí [[Řecko]], [[Belgie]], [[Portugalsko]] a [[Maďarsko]].


== Demografický vývoj na českém území ==
== Demografický vývoj na českém území ==
Řádek 1 317: Řádek 1 317:
| style="text-align:right;"| 10,2
| style="text-align:right;"| 10,2
| style="text-align:right;"| 0,5
| style="text-align:right;"| 0,5
| style="text-align:right;"| 1,6
| style="text-align:right;"| 1,6?
| style="text-align:right;"| 37 503
| style="text-align:right;"| 37 503
| style="text-align:right;"| 17 439
| style="text-align:right;"| 17 439

Verze z 21. 3. 2017, 12:28

O příslušnících českého národa pojednává článek Češi.
Vývoj počtu obyvatel (střední stav)
dle Českého statistického úřadu[1]
Rok Obyvatel
1785 4 250 000
1800 4 659 000
1820 5 272 791
1840 6 378 071
1860 7 277 801
1880 8 252 040
1900 9 333 853
1910 10 035 575
1914 10 283 486
1918 10 004 335
1928 10 549 221
1938 10 877 442
1940 11 159 539
1945 10 692 912
1951 9 023 170
1961 9 588 016
1971 9 830 602
1981 10 303 208
1991 10 308 682
2001 10 224 192
2011 10 496 672

Obyvatelstvo Česka zahrnuje všechny lidi, kteří mají bydliště na území České republiky. Jejich počet dosahuje 10 578 800 lidí (k 31. prosinci 2016).[2] Podobný počet obyvatel mají z evropských zemí Řecko, Belgie, Portugalsko a Maďarsko.

Demografický vývoj na českém území

Pravěk a starověk

Z doby pravěku, starověku a i části středověku nemáme žádné písemné prameny a obor zabývající se obyvatelstvem této doby se nazývá paleodemografie. Při studiu struktury a počtu obyvatelstva v určité oblasti se vědci opírají o údaje o počtu sídlišť, osídlených oblastí na základě úživnosti půdy, velikosti sídlišť, počtu členů průměrné rodiny (3 až 5 osob) či o výzkumy pohřebišť. Na spolehlivé určení počtu a obyvatel existují na území České republiky pouze přibližné údaje.[3] Z doby staršího paleolitu se nedochovaly žádné kosterní pozůstatky, v mladším paleolitu žilo (převážně na Moravě) kolem tisíce Homo sapiens sapiens. V době mezolitu, který je spjat se počátkem zemědělství, zvětšení sídel a vynálezu keramiky. V neolitu přichází první velká migrační vlna lidí (kultura s lineární keramikou). V asi stovce sídlišť žilo odhadem deset tisíc obyvatel. Roku 2800 př. n. l. (eneolit) přichází kultura šňůrové keramiky, 40 let poté keramika zvoncových pohárů. Tehdy je na území Čech a Moravy kolem 30 000 lidí. Na konci pozdní doby bronzové bylo obyvatelstvo rozšířeno i na území jižních Čech a jeho počet dosahoval zhruba 40 000. Roku 450 př. n. l. přišli nositelé laténské kultury, Keltové. Na přelomu letopočtu je ale vystřídaly germánské kmeny (v Čechách Markomané a na Moravě Kvádové). Ty ale v 5. století z neznámého důvodu odchází a nahrazují je Slované, migrující z Ukrajiny a jihovýchodního Polska. Odhad počtu obyvatel z této doby ztěžuje jejich žárový pohřební rituál, hovoří se zhruba o 500 000 lidech.[4]

Rozsah Sámovy říše

Středověk

V sedmém a osmém století čelilo obyvatelstvo na českém území nájezdům Avarů a došlo k sjednocení pod vedením franckého kupce Sáma. Deváté století charakterizuje existence mohutné Velkomoravské říše. Její populace dle odhadů dosáhla 1 miliónu lidí. Trvání této říše ukončil vpád Maďarů v 10. století. Ve vrcholném středověku se již historické demografie může opřít o písemné historické prameny. Hlavně o středověké městské knihy, berní knihy, berní rejstřík nebo pamětní knihy. Na vesnicích pak poskytují údaje urbáře (poddanské povinnosti) a konfirmační knihy (změny držitelů církevních beneficií). Po roce 1500 také církevní matriky. Dochovaly se také o soupisy domů, takže představu o počtu obyvatel si můžeme vytvořit spíše díky historické topografii města. Dalším pramenem mohou být také kroniky, které ovšem bývají méně spolehlivé, než oficiální dokumenty. V 11. století k „vnitřní kolonizaci“, procento osídlené půdy vzrostlo z 33% na 55%. Docházelo ale i k osídlování obyvateli z Německa. (nutno podotknout, čímž se změnilo etnické složení obyvatelstva a české země se stávají dvojjazyčnou oblastí. Němci ale přinesli také výrobní inovace a tvořili většinu obyvatel nově vznikajících měst. Města absorbovala i lidi z okolím vesnic.

Postup morové epidemie v Evropě ve 14. století

Demografický nárůst ale kolem roku 1300 vystřídal úbytek. Vedla k ní nejistota a menší míra uzavírání sňatků, jejímiž příčinami byly války, zhoršení klimatu, hospodářské obtíže, hladomory a epidemie, vznikající ve městech kvůli špatným hygienickým podmínkám. Nejdůležitějším původcem byl ovšem mor.

V době vrcholné kolonizace se židé usazovali v nově zakládaných královských městech a věnovali se finančnictví. Do českých zemí totiž dorazila protižidovská vlna, která se v západní Evropě zvedla v polovině 14. století a dozněla kolem roku 1500. Židům se tak stala osudnou doba jagellonská, kdy byli postupně a opakovaně nuceni "navždy" opustit řadu královských měst. Židovské osídlení v 15. a 16. století nabylo jiné podoby, než jakou mělo ve 13. a 14. století. Židé se usídlili v poddanských městech, kde se uchýlili pod ochranu feudální vrchnosti; od doby husitské se začali pomalu usazovat i na venkově. Počátkem 15. století se v českých zemích objevily první skupiny romských kočovníků, kteří byli od ostatní populace izolováni a byli vystaveni perzekuci po celou feudální epochu. Koncem 14. století bylo na českém území 50 královských a 480 vrchnostenských měst. Praha čítala tehdy asi 40 tisíc obyvatel (zhruba jako tehdejší Barcelona), rozlohou tehdy byla třetí největší město v Evropě (po Římu a Konstantinopoli). Počtem obyvatel následovala Olomouc, Kutná Hora a Brno. Nejpočetnějším typem měst byla sídla kolem tří set obyvatel.[5]

Raný novověk

Toto období je někdy nazýváno též protostatistické, neboť už se objevuje rozsáhlá evidence demografických jevů. Berní rejstříky, dochované od 16. století jsou později nahrazeny katastry a stejně jako poddanské seznamy mohou sloužit jako zdroj demografických informací. Nejcennějším zdrojem z tohoto období je soupis obyvatelstva podle víry na území Čech (tedy bez Moravy) z roku 1651. Zde jsou obyvatelé zapsáni podle jména, věku, náboženství, rodinné příslušnosti, povolání a sociálního postavení. Při výzkumech je často kombinován s o tři roky mladší berní rulou. Církev přispěla svými zpovědními seznamy, také tzv. soupisy duší a církevními matrikami (evidence narození, sňatků a úmrtí). Šestnácté století bylo díky celkovému zlepšení situace v zemi dobou populačního růstu. Na větší porodnosti i sňatečnosti se u nás podílel i rozvoj nezemědělské výroby v horských oblastech, řemeslné výroby ve městech( Praha tehdy kolem 60 tisíc obyvatel). Do 16. století neslyšíme tolik o hladomorech, ale mnohem nebezpečnější byly nové epidemie (spály, „anglického potu“, s nástupem renesance syfilis dovezený z Ameriky). Nejsilnější epidemie zažily obyvatelé v letech 1582-86 a 1597-99. Reálné odhady obyvatelstva hovoří o 1,4 mil. v Čechách a 650 tisících na Moravě.

Třicetiletá válka v Praze - Útok Švédů na Nové Město pražské v říjnu 1648

Na obrovské regresi po nástupu vlády Habsburků (1526), vrcholící v polovině 17. století, se kromě třicetileté války podílela i náboženská emigrace, za největšími ztrátami na životech ovšem stojí hladomory a epidemie doprovázející válku. Následovalo zmenšení porodnosti, což všechno vedlo k úbytku celkem 30% obyvatelstva.

Polovina populace byla ve věku 15-49 let, přičemž vyššího věku se nedožívalo mnoho lidí (nad 50 let se dožilo 5-15% obyvatel). Patrný byl také nepoměr mezi počtem žen a mužů (zvláště ve městech). Do 40. roku věku převažují ženy (větší úmrtnost chlapců, odchod do armády), po 40. roce pak muži (ženy jsou oslabeny těžkou prací a četnými porody).

Naše novověké rodiny spadaly typem do západoevropské oblasti (linie Petrohrad-Terst) – jeden manželský pár, výměnek, čeledíni – lišila se ale nízkým věkem při prvním sňatku (dokonce kolem 15 let, zvláště mimo města).

Po Vestfálském míru přichází období klidu a populačního růstu. Zvláště na venkově nebyla snaha bránit početí a tak ženy rodily v intervalu 23-28 měsíců. Až do 18. století přibývalo obyvatelstvo přibližně o 1,5% ročně. Čechy a Morava měly roku 1754 kolem 3 miliónů obyvatel. I nadále docházelo k demografickým krizím, ale už v menší míře. Regrese přichází až v 18. století, kdy země přestává stačit uživit své obyvatele, dochází k poslední velké morové epidemii a díky silným sociálním rozdílům se také snižuje sňatkovost (bezzemci téměř nemohli vstupovat do manželství)[6]

České země v roce 1880

Vrcholný novověk

Roku 1754 dala Marie Terezie podnět k systematickému sčítání obyvatel. Sčítáním byly pověřeny vrchnosti a faráři, zájem o tyto soupisy ale každým rokem klesal a tak bylo poté do konce zbytku století sčítání prováděno vojenskou správou (ta se už ale zaměřovala spíše jen na muže schopné voj. služby). Roku 1770 bylo zavedeno číslování domů a od roku 1778 se mohlo obyvatelstvo sčítat díky zavedeným tzv. populačním knihám, jež byly vedeny v každé obci. Díky těmto dokumentům tedy můžeme odhadnout, že na konci 18. stol. žilo v českých zemích 4,9 mil.lidí, s ročním přírůstkem 6,5%. Hladová léta 1771-2 a 1847-8 zvyšovala úmrtnost a přírůstek byl zmírněn emigrací a později i sníženou porodností. I tak ale na konci 19. století bylo v českých zemích 9,437 mil. obyvatel, kteří tvořili 2,3% obyvatel celé Evropy. Lidé žili hlavně v oblastech, kde již byla a stále se modernizovala průmyslová výroba, od 30. let 19. stol. také tam, kde se těžily suroviny a rozvíjelo strojírenství, úbytek zaznamenávaly zemědělské oblasti, zvláště pak od 80. let. S rozvojem průmyslové výroby a díky celkovému přetváření společnosti se obyvatelé začali čím dál více stěhovat do měst, takže roku 1900 žil ve městě každý druhý Čech a Praha tou dobou i s předměstím dosáhla 500 000 obyvatel (35. místo v Evropě, Londýn měl už 4,5 mil . obyvatel).[7]

Obyvatelstvo českých zemí ve 20.století

Do struktury obyvatelstva se promítaly procesy spojené s pokračující modernizací společnosti (rostoucí sekularizace, vzdělanost, vyšší životní úroveň), ale i s politickým vývojem v zemi. Za mezníky naší novodobé historie můžeme považovat roky 1918, 1945, 1948, 1968 a 1989.[8]

Složení obyvatelstva po roce 1918

Za první světové války se snížila sňatečnost i porodnost, roku 1918 zemi zasáhla epidemie španělské chřipky, před válkou rovněž docházelo ke značné emigraci. Celkové populační ztráty. Velký význam mělo národnostní složení tehdejší republiky. Němci tvořili 30% obyvatelstva, většina z nich žila v pohraničních okresech, dále tu pak byla etnika Poláků a Židů (kolem 2 %). Více než 50 % obyvatelstva byli dělníci, malých živnostníků ubývalo. Z hlediska náboženství spadala většina obyvatelstva do čtyř největších církví: Římskokatolická 80%; Církev československá 5 - 7 %, Českobratrská evangelická 4 - 5 %; specifickou skupinou byli Židé s 1%, 8% obyvatel se nehlásilo k žádnému vyznání. Průměrný věk, ve kterém lidé uzavírali sňatky, byl u žen 25 let a u mužů 28 let. Naděje na dožití stoupla z 49,2 let (rok 1921) na 58,5 let (1937).[9] Po první světové válce se úroveň demografických údajů stabilizovala, podle bilancí měly české země ke konci r. 1920 necelých 10 miliónů obyvatel. Zvyšovala se sňatečnost i natalita, ve 30. letech v důsledku celosvětové hospodářské krize hrozila depopulace.[10]

Složení obyvatelstva po roce 1938

Území odebrané Československu na základě Mnichovské dohody

Po Mnichovském diktátu 30. 9. 1938 přišla republika o 37 % svého území, na kterém žilo asi 36 % obyvatel. Nastaly přesuny obyvatelstva do vnitrozemí, emigrace Židů a antifašistů, sudetští Němci reagovali na změnu zvýšením porodnosti a totéž se dělo u českých žen- ale z obavy před nuceným nasazením. Ze stejného důvodu (ale i z rasových příčin) docházelo k mnoha sňatkům i rozvodům. Většinu válečných ztrát představovali zahynulí Židé (77 tisíc) a Romové (5 tisíc) a lidé zemřelí ve vězeních, koncentračních táborech a při pracovním nasazení v Německu (50 tisíc); počet narozených dětí se naopak oproti dřívějšku zvýšil.[11]

Složení obyvatelstva po roce 1945

Největším zásahem do demografického složení obyvatelstva byl odsun 3 milionů Němců, čímž se obyvatelstvo českých zemí snížilo na 8,7 milionu. Po únoru 1948 navíc odešla vlna 60 tisíc politických emigrantů. Změnila se také struktura obyvatelstva z hlediska věku, národnosti (odsun většiny Němců vedl k téměř úplné homogenizaci národnostní struktury -93,8 %, jejich počet navíc klesal i později. Druhou největší národnostní skupinou se pak díky trvalé imigraci a své vysoké reprodukci stali Slováci. Významnou etnickou skupinou, která byla uznána až r. 1960, byli Romové) i sociálního složení, protože do emigrace odcházeli zejména mladší a vzdělanější lidé.

Složení obyvatelstva po roce 1948

Po zažitých traumatech se totiž většina společnosti posunula „doleva“ a po únorovém komunistickém puči přišla radikální změna sociální struktury obyvatelstva. Zpočátku znárodnění průmyslu, později postupná téměř úplná socializace ekonomiky včetně služeb a kolektivizace zemědělství. Po roce 1950 se vytvořily pouze tři velké společenské skupiny - dělníci (až 60%), ostatní zaměstnanci (méně než 30%) a družstevní rolníci (pozvolný pokles z 10 na 8%). Vznikla tak silně uniformní společnost s tendencí snižovat sociální rozdíly. Novým politickým uspořádáním byl urychlen i proces sekularizace společnosti. V rovině urbanizace došlo taktéž ke změnám. Čechy se staly zemí středních měst, neboť ta rostla ze všech nejrychleji a český venkov naopak díky odchodu mladých vymíral. Růst ekonomiky byl zapříčiněn především velkým přílivem žen do zaměstnání. Ty pak měly průkazně méně dětí Po odeznění vysoké poválečné vlny plodnosti (až 3,0 živě narozených dětí na jednu ženu) následoval poměrně plynulý pokles až do r. 1957. Největším zásahem do reprodukce se stalo přijetí zákona o umělém přerušení (správně ukončení) těhotenství z r. 1957, který společně s další stagnací životní úrovně a zhoršující se společenskou situací pak docházelo k dalšímu omezování plodnosti.[12]

Složení obyvatelstva po roce 1968

V letech 1962-65 došlo k první ekonomické stagnaci, přes to měla Československá republika koncem r. 1967 již 9,866 milionu obyvatel. Po srpnové invazi v roce 1968 přišel nástup normalizace. Stát se snažil o "návrat do rodiny" zlepšením sociální politiky (novomanželské půjčky, delší mateřská dovolená, větší příspěvky na dítě), to vedlo k větší sňatečnosti. Do produktivního věku se dostávaly silné ročníky, což způsobilo „baby-boom“ vrcholící roku 1974.. Zároveň stoupl počet nemanželských dětí a stále nejužívanější „metodou“ antikoncepce zůstávaly potraty. Díky posrpnové emigraci a pozdější „nelegální“ emigraci přišla republika o 245 tisíc obyvatel.[13]

Složení obyvatelstva po roce 1989

Vývoj počtu obyvatel Česka v období 1785–2013.
Vývoj počtu obyvatel České republiky od osamostatnění v roce 1993 do roku 2010. Data z FAO

Demokratické změny po roce 1989 s sebou přinesly i pokles porodnosti, díky čemuž se růst počtu obyvatel v roce 1994 poprvé od r. 1918 zastavil. Z hlediska výše úhrnné plodnosti je ČR dnes již na úrovni průměru západoevropských zemí. Absolutní stárnutí obyvatelstva ČR je objektivní demografický proces; zčásti je nutným následkem prodlužování lidského života, z části nutnou daní za omezení plodnosti v předchozích letech.[14]

Vývojové trendy do budoucna

Podle L. Fialové (ovšem už v roce 1996) se dá usuzovat, že do roku 2020 stoupne naděje na dožití na úroveň Švédska v roce 1993, proces absolutního stárnutí se zrychlí – obyvatelstva nad 60 let bude 27%, zatímco počet dětí do 15 let klesne na 14,6% obyvatelstva.[15]

Přirozený pohyb obyvatelstva od druhé poloviny 20.století

Vývoj plodnosti v Česku - 1950-2003
Věková pyramida obyvatel Česka - 2007

Ve druhé polovině 20. století výše přirozeného přírůstku v České republice vlivem výrazných změn porodnosti značně kolísala. Vlna vysoké porodnosti vrcholila bezprostředně po druhé světové válce (v roce 1950 byla hrubá míra porodnosti 21,1‰). V následujícím desetiletí rychle klesala - minima dosáhla v roce 1960: 13,3‰). V polovině 60. let došlo k mírnému zvýšení (v roce 1964 15,9‰) a následný pokles (v roce 1968 13,9‰) se zásluhou příznivé věkové skladby a rovněž propopulačními opatřeními tehdejší vlády obrátil v populační boom, který gradoval v roce 1974, kdy se narodilo 194 215 živých dětí, což činilo hrubou míru porodnosti 19,4‰. Od té doby nastal poměrně prudký pokles. Ten se nezastavil ani po vyrovnání minima z roku 1960, ke kterému došlo v letech 1983 a 1984, ani poté, co se v roce 1994 porodnost dostala pod úroveň úmrtnosti. Vyvrcholil až v roce 1999, kdy se narodilo pouze 89 471 živých dětí (8,7‰).[16]

Od minima z roku 1999 se porodnost začala velmi zvolna zvyšovat, její růst se poněkud zrychlil od roku 2004. V roce 2006 se po 13 letech přirozeného úbytku znovu vrátila nad úroveň úmrtnosti - narodilo se 105 831 živých dětí (10,3‰). V dalších letech se počet živě narozených dětí dále zvyšoval - v roce 2007 na 114 632 (11,1%) a v roce 2008 na 119 570 (11,5%), což bylo sice nejvíce od roku 1994, ale nedosáhlo ani stavu v roce 1993 (121 025 živě narozených dětí). Přirozený přírůstek dosáhl v roce 2007 počtu 9 996 lidí a v roce 2008 14 622,[17] což je nejvyšší hodnota od roku 1982. Tehdejší nárůst porodnosti představoval sekundární populační vlnu dětí žen narozených během 70. let 20. století. Tato vlna dosáhla svého vrcholu v roce 2008, v roce 2009 přestaly počty narozených dětí poprvé po 7 letech v řadě růst (počet živě narozených byl 118,3 tisíce dětí, tedy o 1,2 tisíce méně než v roce 2008).[18] V roce 2012 se živě narodilo 108,6 tisíce dětí, jejich počet tak převýšil počet zemřelých již pouze o 0,4 tisíce osob.[19]

Velmi výmluvně pak současnou demografickou situaci v Česku dokresluje porovnání ukazatele úhrnné plodnosti. Zatímco v roce 1975 byla úhrnná plodnost 2,40, v roce 2000 to bylo jen 1,14 (po Ukrajině s 1,09 nejnižší v Evropě), v roce 2004 1,22 (po Bělorusku s 1,20 nejnižší v Evropě), v roce 2006 se zvýšila na 1,33, v roce 2007 na 1,44 a v roce 2008 na 1,50, což je hodně vzdáleno od hraniční hodnoty potřebné k zachování populace (2,1 potomků na jednu ženu), a v roce 2009 stagnovala, resp. se nepatrně snížila na 1,49.[18] V roce 2011 došlo k dalšímu snížení úhrnné plodnosti na 1,42. Pokles byl vyšší než za předchozí dva roky dohromady.[20] V dalších třech letech úhrnná plodnost mírně stoupala.

V roce 2014 se úhrnná plodnost poprvé po dvaceti letech dostala z pásma nízké plodnosti. Stárnutí obyvatelstva pokračovalo - průměrný věk vzrostl o 0,2 let na 41,7 let. Dále rostl podíl dětí narozených mimo manželství, kterých už byla téměř polovina.[21] V roce 2015 činila úroveň plodnosti 1,57 dětí na ženu, průměrný věk ženy při narození dítěte byl 30 let a průměrný věk obyvatel se zvýšil na 41,9 let[22].

Populační statistiky

[23][24] (do roku 2012; střední stav počtu obyvatel)

Populace (x 1000) Živě narození Zemřelí Přirozená změna Hrubá míra porodnosti (na 1000 obyv,) Hrubá míra úmrtnosti (na 1000 obyv,) Přirozený přírůstek (na 1000 obyv,) Úhrnná plodnost Přistěhovalí Vystěhovalí Přírůstek stěhováním
1900 9 334 330 662 227 920 102 742 35,4 24,4 11,0
1901 9 405 325 514 221 052 104 462 34,6 23,5 11,1
1902 9 475 333 619 222 457 111 162 35,2 23,5 11,7
1903 9 545 318 275 218 448 99 827 33,3 22,9 10,5
1904 9 615 319 433 222 276 97 157 33,2 23,1 10,1
1905 9 685 300 414 232 999 67 415 31,0 24,1 7,0
1906 9 754 313 449 203 182 110 267 32,1 20,8 11,3
1907 9 825 306 356 210 721 95 635 31,2 21,4 9,7
1908 9 895 308 504 210 101 98 403 31,2 21,2 9,9
1909 9 965 305 426 210 047 95 379 30,6 21,1 9,6
1910 10 036 295 617 196 728 98 889 29,5 19,6 9,9
1911 10 099 289 058 206 266 82 792 28,6 20,4 8,2
1912 10 157 280 368 203 324 77 044 27,6 20,0 7,6
1913 10 221 275 060 190 475 84 585 26,9 18,6 8,3
1914 10 283 269 142 188 838 80 304 26,2 18,4 7,8
1915 10 286 197 542 201 280 -3 738 19,2 19,6 -0,4
1916 10 222 140 211 186 381 -46 170 13,7 18,2 -4,5
1917 10 128 126 916 188 649 -61 733 12,5 18,6 -6,1
1918 10 004 120 579 236 035 -115 456 12,1 23,6 -11,5
1919 9 922 189 675 177 428 12 247 19,1 17,9 1,2
1920 9 978 244 668 176 562 68 106 24,5 17,7 6,8 2,97
1921 10 002 257 281 161 321 95 960 25,7 16,1 9,6 3,08
1922 10 113 248 728 163 366 85 362 24,6 16,2 8,4 2,93
1923 10 198 241 230 142 335 98 895 23,7 14,0 9,7 2,80
1924 10 278 228 894 146 098 82 796 22,3 14,2 8,1 2,55
1925 10 370 225 555 146 450 79 105 21,8 14,1 7,6 2,51
1926 10 443 219 802 148 298 71 504 21,0 14,2 6,8 2,40
1927 10 496 208 711 155 479 53 232 19,9 14,8 5,1 2,26
1928 10 549 208 942 147 064 61 878 19,8 13,9 5,9 2,23
1929 10 598 203 064 155 493 47 571 19,2 14,7 4,5 2,15
1930 10 648 207 224 142 159 65 065 19,5 13,4 6,1 2,17
1931 10 702 196 214 144 534 51 680 18,3 13,5 4,8 2,04
1932 10 750 190 397 142 997 47 400 17,7 13,3 4,4 1,98
1933 10 791 176 201 140 906 35 295 16,3 13,1 3,3 1,81
1934 10 826 171 042 135 914 35 128 15,8 12,6 3,2 1,78
1935 10 853 161 748 140 878 20 870 14,9 13,0 1,9 1,70
1936 10 873 157 992 139 093 18 899 14,5 12,8 1,7 1,68
1937 10 889 155 996 139 558 16 438 14,3 12,8 1,5 1,65
1938 10 877 163 525 143 115 20 410 15,0 13,2 1,9 1,85
1939 11 106 192 344 146 976 45 368 17,3 13,2 4,1 1,94
1940 11 160 218 043 153 499 64 544 19,5 13,8 5,8 2,20
1941 11 129 208 913 152 048 56 865 18,8 13,7 5,1 2,25
1942 11 054 199 259 153 096 46 163 18,0 13,8 4,2 2,42
1943 11 035 225 379 153 349 72 030 20,4 13,9 6,5 2,76
1944 11 109 230 183 161 457 68 726 20,7 14,5 6,2 2,80
1945 10 693 194 182 184 944 9 238 18,2 17,3 0,9 2,51
1946 9 523 210 454 134 568 75 886 22,1 14,1 8,0 3,07
1947 8 765 206 745 105 277 101 468 23,6 12,0 11,6 3,21
1948 8 893 197 837 101 501 96 336 22,2 11,4 10,8 2,82
1949 8 893 185 484 104 632 80 852 20,9 11,8 9,1 2,68
1950 8 930 188 341 103 203 85 138 21,1 11,6 9,5 2,77
1951 9 000 185 570 102 658 82 912 20,6 11,4 9,2 2,74
1952 9 075 180 143 97 726 82 417 19,9 10,8 9,1 2,69
1953 9 140 172 547 98 837 73 710 18,9 10,8 8,1 2,61
1954 9 200 168 402 99 636 68 766 18,3 10,8 7,5 2,58
1955 9 270 165 874 93 300 72 574 17,9 10,1 7,8 2,58
1956 9 330 162 509 93 526 68 983 17,4 10,0 7,4 2,57
1957 9 390 155 429 98 687 56 742 16,6 10,5 6,0 2,49
1958 9 435 141 762 93 697 48 065 15,0 9,9 5,1 2,31
1959 9 465 128 982 97 159 31 823 13,6 10,3 3,4 2,15
1960 9 490 128 879 93 863 35 016 13,6 9,9 3,7 2,12
1961 9 587 131 019 94 973 36 046 13,7 9,9 3,8 2,13
1962 9 625 133 557 104 318 29 239 13,9 10,8 3,0 2,14
1963 9 671 148 840 100 129 48 711 15,4 10,4 5,0 2,33
1964 9 728 154 420 101 984 52 436 15,9 10,5 5,4 2,36
1965 9 779 147 438 105 108 42 330 15,1 10,7 4,3 2,18
1966 9 821 141 162 105 784 35 378 14,4 10,8 3,6 2,01
1967 9 853 138 448 108 967 29 481 14,1 11,1 3,0 1,90
1968 9 876 137 437 115 195 22 242 13,9 11,7 2,3 1,83
1969 9 897 143 165 120 653 22 512 14,5 12,2 2,3 1,85
1970 9 800 147 865 123 327 24 538 15,1 12,6 2,5 1,91
1971 9 827 154 180 122 375 31 805 15,7 12,5 3,2 1,98
1972 9 868 163 661 119 205 44 456 16,6 12,1 4,5 2,07
1973 9 922 181 750 124 437 57 313 18,3 12,5 5,8 2,29
1974 9 988 194 215 126 809 67 406 19,4 12,7 6,7 2,43
1975 10 059 191 776 124 314 67 462 19,1 12,4 6,7 2,40
1976 10 126 187 378 125 232 62 146 18,5 12,4 6,1 2,35
1977 10 187 181 763 126 214 55 549 17,8 12,4 5,5 2,32
1978 10 242 178 901 127 136 51 765 17,5 12,4 5,1 2,32
1979 10 292 172 112 127 949 44 163 16,7 12,4 4,3 2,28
1980 10 283 153 801 135 537 18 264 15,0 13,2 1,8 2,10
1981 10 301 144 438 130 407 14 031 14,0 12,7 1,4 2,02
1982 10 315 141 738 130 765 10 973 13,7 12,7 1,1 2,01
1983 10 324 137 431 134 474 2 957 13,3 13,0 0,3 1,96
1984 10 330 136 941 132 188 4 753 13,3 12,8 0,5 1,97
1985 10 337 135 881 131 641 4 240 13,1 12,7 0,4 1,96
1986 10 341 133 356 132 585 771 12,9 12,8 0,1 1,94
1987 10 349 130 921 127 244 3 677 12,7 12,3 0,4 1,91
1988 10 356 132 667 125 694 6 973 12,8 12,1 0,7 1,94
1989 10 362 128 356 127 747 609 12,4 12,3 0,1 1,87
1990 10 363 130 564 129 166 1 398 12,6 12,5 0,1 1,89
1991 10 309 129 354 124 290 5 064 12,5 12,1 0,5 1,86
1992 10 318 121 705 120 337 1 368 11,8 11,7 0,1 1,72
1993 10 331 121 025 118 185 2 840 11,7 11,4 0,3 1,67
1994 10 336 106 579 117 373 -10 794 10,3 11,4 -1,0 1,44
1995 10 331 96 097 117 913 -21 816 9,3 11,4 -2,1 1,28
1996 10 315 90 446 112 782 -22 336 8,8 10,9 -2,2 1,19
1997 10 304 90 657 112 744 -22 087 8,8 10,9 -2,1 1,17
1998 10 295 90 535 109 527 -18 992 8,8 10,6 -1,8 1,16
1999 10 283 89 471 109 768 -20 297 8,7 10,7 -2,0 1,13
2000 10 273 90 910 109 001 -18 091 8,8 10,6 -1,8 1,14
2001 10 224 90 715 107 755 -17 040 8,9 10,5 -1,7 1,15
2002 10 201 92 786 108 243 -15 457 9,1 10,6 -1,5 1,17
2003 10 202 93 685 111 288 -17 603 9,2 10,9 -1,7 1,18
2004 10 207 97 664 107 177 -9 513 9,6 10,5 -0,9 1,23
2005 10 234 102 211 107 938 -5 727 10,0 10,5 -0,6 1,28
2006 10 267 105 831 104 441 1 390 10,3 10,2 0,1 1,33
2007 10 323 114 632 104 636 9 996 11,1 10,1 1,0 1,44
2008 10 430 119 570 104 948 14 622 11,5 10,1 1,4 1,50
2009 10 491 118 348 107 421 10 927 11,3 10,2 1,0 1,49
2010 10 517 117 153 106 844 10 309 11,1 10,2 0,9 1,49
2011 10 497 108 673 106 848 1 825 10,4 10,2 0,2 1,42
2012 10 509 108 576 108 189 387 10,3 10,3 0,0 1,45
2013[25] 10 512 106 800 109 200 -2 400 10,2 10,4 -0,2 1,46
2014[26] 10 538 109 860 105 665 4 195 10,4 10,0 0,4 1,53
2015[27] 10 554 110 734 111 173 -409 10,5 10,5 0,0 1,57 34 922 18 945 15 977
2016[28] 10 578 112 663 107 705 4 958 10,7 10,2 0,5 1,6? 37 503 17 439 20 063

Hustota zalidnění

Česko má v Evropě nadprůměrnou hustotu zalidnění - 131 obyvatel/km², což je řadí na 12. místo v Evropě. Pás nejnižší hustoty zalidnění lemuje jihozápadní a jižní hranici státu a tvoří jej okresy od Tachova po Jindřichův Hradec.

Úplně nejnižší hustotu mají Prachaticko (37 obyvatel/km²) Českokrumlovsko (37,5 obyvatel na km²). Naopak nejvyšší hustotu zalidnění mají kromě čtyř městských okresů (Praha, okres Brno-město, okres Ostrava-město, okres Plzeň-město) také průmyslové oblasti jako okres Most, okres Teplice, okres Ústí nad Labem, okres Jablonec nad Nisou, okres Kladno, okres Karviná, které mají přes 200 obyvatel/km²

Národnostní složení

Národnostní menšiny v Česku
Se zastoupením v RVNM
Bez zastoupení v RVNM
Mapa národností cizinců v Česku (2011)

Při sčítání lidu v roce 2011 respondenti mohli uvést jednu národnost, dvě národnosti nebo neuvést národnost žádnou. Národnost "česká" či národnost "moravská" tak pravděpodobně obsahují i obyvatele některých jiných menšin, kteří se z různých důvodů nechtěli hlásit ke svému původu.[29] Národnost je, COB data Czech.PNGdle místopředsedy ČSÚ Drápala, „na rozdíl od jazyka nebo občanství otázkou pocitu a je na každém z nás, jestli budeme chtít do formulářů tento pocit uvést“.[30] Celých 25% obyvatel (2 642 666) se však k žádné národnosti nepřihlásilo, 163 648 (1,6 %) se pak přihlásilo ke dvěma národnostem.

Pouze k české národnosti se hlásilo 6 711 624 (64,3%) obyvatel, druhou nejsilnější skupinou byla národnost moravská (521 801 - 5,0%) a na třetím místě národnost slovenská (147 152 - 1,4%), následovaly národnost ukrajinská (53 253 - 0,5%), polská (39 096 - 0,4%) a vietnamská (29 660 - 0,3%).[31] Při započtení obyvatel, kteří se hlásili ke dvou národnostem se k české národnosti hlásilo 6 848 945, k moravské 627 613 a ke slovenské 166 956 obyvatel.

Vývoj počtu cizinců v České republice 2004-2015[32]

Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.
Národnostní složení populace na území dnešní České republiky 1921–2011
Národnostní
skupina 		rok 1921 rok 1930 rok 1950 rok 1961 rok 1970 rok 1980 rok 1991 rok 2001 rok 2011[31]
Počet % Počet % Počet % Počet % Počet % Počet % Počet % Počet % Počet[33] % Počet[34]
Češi 6 734 684 67,3 7 286 271 68,3 8 343 558 93,9 9 023 501 94,2 9 270 617 94,4 9 733 925 94,6 8 363 768 81,2 9 249 777 90,5 6 711 624 64,3 6 848 945
Moravané 1 362 313 13,2 380 474 3,7 521 801 5,0 627 613
Slezané 47 314 0,5 24 697 0,2 44 446 0,4 10 878 0,1 12 214 0,1 21 556
70 816 0,8 66 540 0,7 64 074 0,7 66 123 0,6
Poláci 81 914 0,8 90 539 0,9 59 383 0,6 51 968 0,5 39 096 0,4 42 302
Slováci 15 732 0,2 44 451 0,4 258 025 2,9 275 997 2,9 320 998 3,3 359 370 3,5 314 877 3,1 193 190 1,9 147 152 1,4 167 529
Němci 3 059 961 30,6 3 149 629 29,5 159 938 1,8 134 143 1,4 80 903 0,8 58 211 0,6 48 556 0,5 39 106 0,4 18 658 0,2 25 221
Ukrajinci 19 384 0,2 19 549 0,2 9 794 0,1 10 271 0,1 8 220 0,1 22 112 0,2 53 253 0,5
Vietnamci 421 0,0 17 462 0,2 29 660 0,3
Maďaři 7 049 0,1 11 427 0,1 13 201 0,1 15 152 0,2 18 472 0,2 19 676 0,2 19 932 0,2 14 672 0,1 8 920 0,1 9 365
Rusové 19 384 0,2 19 549 0,2 6 619 0,1 5 051 0,0 5 062 0,0 12 369 0,1 17 872 0,2
Romové 32 903 0,3 11 746 0,1 5 135 0,0 12 852
Rusíni 1 926 0,0 1 106 0,0 739 0,0
Ostatní/Neuvedeno 59 080 0,6 71 411 0,7 31 211 0,4 36 649 0,4 36 220 0,4 39 300 0,4 40 408 0,4 225 200 2,2 2 806 314 26,9 2 642 666
Celkově 10 005 734 10 674 386 8 896 133 9 571 531 9 807 697 10 291 927 10 302 215 10 230 060 10 436 560

Podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 se k české národnosti hlásilo 90,4% obyvatel, čímž Česká republika byla jedním z nejvíce národnostně homogenních (stejnorodých) států v Evropě (po Polsku, Albánii, Islandu a Maltě). Ostatní národnosti byly v ČR zastoupeny jen následovně: moravská (3,7 %), slovenská (1,89 %), slezská (0,10 %), polská (0,51 %), německá (0,38 %), ukrajinská (0,22 %), vietnamská (0,17 %), romská (0,11 %) a ostatní (2,47 %).[35] Ovšem zejména v případě romské národnosti neodpovídaly výsledky sčítání etnickému původu,[29][36][37] ačkoliv byli Romové státem, obcemi i školenými asistenty povzbuzováni k uvedení své národnosti do sčítacího formuláře.[38][39][40][41] K této národnostní menšině se přihlásilo o 6,5 tisíce lidí méně, než při sčítání lidu v roce 2001,[42] odhadovaný počet občanů romského etnika v České republice je asi 250 tisíc obyvatel.[36]

Státní občanství

Podle výsledků sčítání lidu v roce 2011 trvale žilo v České republice 9 569 568 státních občanů České republiky (94,9% obyvatelstva ČR) a 541 664 cizinců (5,1%). Největší skupinu tvořilo 117 810 státních občanů Ukrajiny (26,2% cizinců), 84 380 občanů Slovenska (18,8 % cizinců), 53 110 občanů Vietnamu (11,8% cizinců) a 36 055 občanů Ruska (8,0% cizinců). Jsou zde také velké územní rozdíly, nejvíce cizinců absolutně i relativně žije v Praze, kde 205 207 cizinců tvoří 16,1% obyvatelstva, nejméně pak ve Kraji Vysočina (9 871, 1,9% obyvatelstva) a Zlínském kraji (10 327, 1,7% obyvatelstva).[43]

Podle údajů Ministerstva vnitra žije k 30.11.2011 v Česku legálně 406 211 cizinců ze 181 států - nejvíce jsou zastoupeni státní občané Ukrajiny (106 040 osob), Slovenska (80 967), Vietnamu (55 585 osob), Ruska (27 320 osob), Polska (19 048 osob) a Německa (15 702 osob).[44] V roce 2010 státní občanství České republiky nabylo 1 495 cizinců, když největší část tvořili státní občané Slovenska (38%) a Ukrajiny (26%). Dlouhodobě počet nabytých občanství ročně klesá.[45]

Za rok 2007 do České republiky imigrovalo rekordních 104,4 tisíce osob (o 36 tisíc více než v roce 2006). Roční přírůstek obyvatel registrovanou zahraniční migrací činil 35-36 tisíc v letech 2005–2006, 83,9 tisíce v roce 2007 a 71,8 tisíce osob v roce 2008. V roce 2010 to však bylo už jen 15,6 tisíce osob. Výrazný pokles přílivu cizinců byly způsoben hospodářskou krizí, ale i složitým byrokratickým systémem při udělování povolení k pobytu v ČR, který se od ledna 2011 ještě zpřísnil (zahraniční podnikatelé musí prokázat, že mají na 2 roky zajištěn příjem, musí předkládat potvrzení o průměrném měsíčním příjmu minimálně za posledního půl roku).[46] Vietnamci u nás žijí nejdéle (průměrně 8 let), lidé z bývalé Jugoslávie jen o rok méně.[zdroj⁠?] Většinou jsou to lidé se středním odborným vzděláním (51 %). Nejvíce vysokoškolsky vzdělaných do naší země přichází z Ruska (27 % imigrantů).[zdroj⁠?]

Náboženské složení

Podíl věřících[47] obyvatel v okresech od roku 1991
Krajské a zemské hranice: ze srovnání map vyplývá, že Morava je výrazně více nábožensky založená než Čechy.
Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství v Česku.

Česká republika je zemí s nízkým množstvím lidí deklarujících příslušnost k nějaké církvi či náboženské společnosti a v rámci Evropy má po Estonsku 2. nejnižší podíl občanů hlásících se k nějakému náboženství.[48] V období let 1991–2001 klesl počet věřících o více než 1,2 milionu osob na 3 288 088 deklarovaných věřících (tj. 32,14 % obyvatel). Dominantní postavení zde má římskokatolická církev, k níž se při sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 2 740 780 (tj. 26,8 %) obyvatel.[49][50] Výrazně vyšší podíl 'věřících' můžeme nalézt v okresech a krajích na Moravě, v Jihočeském kraji, území kraje Vysočina (více než z poloviny leží na Moravě) a bývalého Východočeského kraje.[51] V žádném kraji ČR netvoří 'věřící' nadpoloviční většinu místních obyvatel.

Při Sčítání lidu 2011 celkový počet věřících opět poklesl na celkem 2 175 087. (20,6 % obyvatel, 37,6 % odpovídajících) Naproti tomu 3 612 804 obyvatel České republiky uvedlo, že jsou „bez náboženské víry“ (34,2 % obyvatel země, 62,4 % odpovídajících), což je také pokles. Počet obyvatel hlásících se k Římskokatolické církvi poklesl na 1 083 899 (+ 71 138 se přihlásilo obecně ke „katolické víře“) (10,9 % obyvatel). Druhou největší církví je Českobratrská církev evangelická, k níž se přihlásilo 51 936 občanů. Dále Církev československá husitská, 39 tisíc členů (0,37 %). Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev, která má celkem 27 tisíc členů, příznivci jediismu s 15 tisíci, Svědkové Jehovovi s 13 tisíci, Církev bratrská, respektive Křesťanská společenství, obě s 10 tisíci věřícími. 707 649 lidí se označilo za věřící bez příslušnosti k nějaké církvi. Počet obyvatel Česka hlásících se k judaismu je asi 1 500 obyvatel, k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí. K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob. K ateismu se hlásí 1 075 osob, pohanství deklaruje 863 osob. Ačkoliv většina náboženských skupin v Česku zaznamenala sestupnou tendenci, přesto se některým menším náboženstvím v České republice, jako je Církev bratrská, Pravoslavná církev, Apoštolská církev, Křesťanská společenství, Jediismus počty obyvatel hlásících se při sčítání lidu oproti roku 2001 zvýšily. 4 774 323 obyvatel (45,2 % populace) ovšem odmítlo na otázku o náboženské víře vůbec odpovědět.[52][53] Novinkou sčítání lidu 2011 bylo mimo 707 tisíc obyvatel nehlásících se k církvi, ale hlásících se k víře,[54] též pokles počtu obyvatel bez vyznání.[55][56] Struktura religiozity české společnosti i podíl věřících v jednotlivých církvích se výrazně nemění.[57] Například zástupce římskokatolické církve v ČBK se zamýšlí, proč výsledky sčítání lidu neodpovídají jimi údajně pozorované realitě, která je přinejmenším stabilní, a uvádí úvahu: '„Oproti sčítání v roce 2001, kdy se nevyjádřilo jen 10 % respondentů, tentokrát se nevyjádřila polovina národa, a pokud by byla tato „neodpovídající“ polovina strukturovaná podobně, jako ona odpovídající, zjistili bychom, že k dramatickým změnám v religiozitě pravděpodobně nedošlo.“'[58] (více o římskokatolické církvi též v článku Sčítání účastníků katolických bohoslužeb v Česku a Věřící v ŘKC). Religionista Ivan Štampach v reakci na uveřejněné předběžné výsledky sčítání lidu 2011 uvádí „Počet věřících neubývá. Ubývá lidí, kteří se identifikují s velkými církevními institucemi svázanými s ekonomickou a politickou mocí. Individuální víra a malé, atypické a alternativní skupiny stále rostou. Pokles církevní příslušnosti mezi českou populací probíhá zhruba stejným tempem od začátku padesátých let minulého století bez ohledu na režimy. V posledním desetiletí odchod lidí od církví mírně akceleroval. Jde podle mého přesvědčení o zásadní civilizační změnu. Nikoli o nahodilou fluktuaci.“[59]

Související články

Reference

  1. ↑ Obyvatelstvo - roční časové řady [online]. Český statistický úřad, rev. 2015-06-11 [cit. 2015-11-30]. Dostupné online. (cze) 
  2. ↑ https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo_lide
  3. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str.20-21
  4. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str.22-32
  5. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str.34-72
  6. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str.73-126
  7. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str.127-170
  8. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str. 283-387
  9. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str. 267-335
  10. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str.314-328
  11. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str. 329-335
  12. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str. 335-353
  13. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str. 335-361
  14. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str. 362-363
  15. ↑ FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva Českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Str. 378-379
  16. ↑ http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/publ/4032-06-2006
  17. ↑ http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/coby03130909.xls
  18. ↑ a b Ústav zdravotnických studií a statistiky ČR
  19. ↑ Pohyb obyvatelstva - 1. až 4. čtvrtletí
  20. ↑ Pohyb obyvatelstva - 1. až 4. čtvrtletí 2011: Výrazný pokles počtu narozených dětí
  21. ↑ Pohyb obyvatelstva - rok 2014
  22. ↑ Pohyb obyvatelstva - rok 2015
  23. ↑ ČSÚ: Pohyb obyvatelstva v Českých zemích 1785 - 2012, absolutní údaje
  24. ↑ ČSÚ: Pohyb obyvatelstva v Českých zemích 1785 - 2012, relativní údaje
  25. ↑ Pohyb obyvatelstva - rok 2013
  26. ↑ Pohyb obyvatelstva - rok 2014
  27. ↑ Pohyb obyvatelstva - rok 2015
  28. ↑ Pohyb obyvatelstva - rok 2016
  29. ↑ a b Aktivista: Romové sčítání nevěří. Ale probouzí se v nich vztah k ČR, 16.12.2011, tyden.cz
  30. ↑ Do sčítacích formulářů je možné vyplnit jakoukoliv národnost, včetně moravské, 9.2.2011, scitani.cz
  31. ↑ a b ČSÚ Tab. 614a Obyvatelstvo podle věku, národnosti a pohlaví
  32. ↑ Český statistický úřad | ČSÚ. www.czso.cz [online]. [cit. 2017-02-10]. Dostupné online. 
  33. ↑ pouze obvatelé, kteří se přihlásili k jedné národnosti
  34. ↑ obyvatelé, kteří se k této národnosti přihlásili samostatně nebo v kombinaci s jinou
  35. ↑ http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/C2002DD869/$File/Kapitola2.pdf
  36. ↑ a b Romů je čtvrt milionu, při sčítání zapírají ze strachu, míní aktivista, 17.12.2011, idnes.cz
  37. ↑ Romové se při sčítání lidu nehlásí ke své národnosti, bojí se extremistů, 6.1.2011, lidovky.cz
  38. ↑ Výzva Romům: hlaste se k etnickému původu, 20.08.2011, denik.cz
  39. ↑ Podpora romské menšiny v průběhu sčítání lidu, domů a bytů 2011, 15. 2. 2011, vlada.cz
  40. ↑ Pří sčítání lidu pomohou romští asistenti, mají prolomit nedůvěru etnika, 24.2.2011, idnes.cz
  41. ↑ Co může přinést Romům sčítání lidu 2011? Čtěte odpovědi na základní otázky!, 26.3.2011, romea.cz
  42. ↑ Obyvatelstvo podle národnosti podle krajů, Předběžné výsledky, czso.cz
  43. ↑ Obyvatelstvo podle národnosti podle krajů, předběžné výsledky SLDB 2011, ČSÚ, czso.cz
  44. ↑ MVČR: Cizinci 3. zemí se zaevidovaným povoleným pobytem na území České republiky a cizinci zemí EU + Islandu, Norska, Švýcarska a Lichtenštejnska se zaevidovaným pobytem na území České republiky k 30. 11. 2011
  45. ↑ ČSÚ: Státní občanství ČR nabytá během roku, podle předchozího státního občanství; 2001-2010
  46. ↑ ŠVEC, Petr. Cizinců se k nám přistěhovalo nejméně za 10 let. MF Dnes. Březen 2011, čís. 28.3.2011, s. 6A. 
  47. ↑ Pojem 'věřící', jak je uveden v mapě lze pro potřeby statistiky definovat takto: Zahrnuje jakoukoliv víru (např. buddhismus, jediismus, pravoslavná církev, novopohanství, ateismus, hinduismus, apod.), a to institucializovanou v církvi či náboženské společnosti, nebo také deklarovaná víra bez organizované příslušnosti. Vzhledem k nepovinnému charakteru při SLDB11 mohou mnozí 'věřící' chybět (45 % obyvatel na otázku neodpovídalo) nebo být i navíc (nečlenové, ale sympatizanti se mohli hlásit).
  48. ↑ Údaje CIA relevantní ke sčítání lidu v roce 2001
  49. ↑ ČSÚ: Sčítaní lidu, domů a bytů 2001
  50. ↑ Náboženské vyznání obyvatelstva České republiky
  51. ↑ Veřejná databáze ČSÚ
  52. ↑ http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kraju_podrobne_udaje/$File/sldb_podrobna_vira.xls
  53. ↑ K náboženství se odmítla přihlásit skoro polovina Čechů
  54. ↑ http://www.christnet.eu/magazin/clanek.asp?clanek=3808
  55. ↑ http://zpravy.idnes.cz/kdo-nas-potrebuje-ten-si-nas-najde-komentuji-cirkve-obri-ztratu-ovecek-1zc-/domaci.aspx?c=A111215_150807_domaci_jj
  56. ↑ http://tisk.cirkev.cz/z-domova/vyjadreni-cbk-k-vysledkum-scitani-lidu-domu-a-bytu-2011/
  57. ↑ http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/scitani-lidu-pribyva-vysokoskolaku-vztah-k-nabozenstvi-chladne/728867
  58. ↑ ČBK k výsledkům sčítání: Pozorujeme stabilní zájem o návštěvu nedělních bohoslužeb i počet křtů
  59. ↑ Štampach: Církve odpovídají na otázky, které nikdo neklade

Literatura

  • GRULICH, Josef. Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2008. 474 s. 
  • KÁRNÍKOVÁ, Ludmila. Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754-1914. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. 401 s. 
  • KOL. Přirozená měna obyvatelstva českých zemí v 17. a 18. století. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, 1999. 141 s. 
  • PLACHT, Otto. Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16.-18. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1987. 366 s. 
  • POHL, Josef. Vylidňování venkova v Čechách v období 1850-1930. Praha: [s.n.], 1932. 147 s. 
Obyvatelstvo Evropy
Země Mapa Evropy
Teritoria, kolonie
a zámořská území

Území se sporným postavením
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Obyvatelstvo_Česka&oldid=14814795“