Nová divočina

Takzvaná nová divočina vzniká v územích dříve intenzivně využívaných člověkem nebo přímo člověkem vytvořených, posléza však z nějakých důvodů opuštěných a ponechaných svému osudu, jako jsou části vojenských prostorů, někdejší hraniční pásmo, některé výsypky, opuštěné průmyslové areály apod.

Popis a klasifikace

Dle způsobu vzniku se rozlišuje několik typů nové divočinyː

• Postagrární (opuštěná pole, louky, sady, pastviny, vinice)
• Postmontánní (opuštěné lomy, povrchové doly, cihelny, pískovny, haldy a odvaly, nevyužívaná poddolovaná území)
• Postindustriální (zarůstající opuštěné průmyslové areály)
• Postsídelní (zarůstající zaniklé vsi či jiné pozůstatky lidských sídel)
• Postmilitární (nevyužívané vojenské prostory a cvičiště)

Biologicky se nejčastěji jedná o společenstva v raných stádiích sukcese, jako jsou bylinná společenstva a křoviny. Vzhledem k bohatému zásobení živinami na antropogenních substrátech je zde hojný výskyt ruderálních druhů, ale zpravidla se jedná o velmi heterogenní směs, tvořenou zplanělými zahradními a okrasnými rostlinami (křen selský, ořešák královský, šeříky), invazními neofyty (pajasan žláznatý, javor jasanolistý), liánami (loubinec pětilistý, chmel otáčivý, břečťan popínavý) i konkurenčně zdatnými stromy a keři domácí provenience (svída krvavá, ptačí zob obecný, bez černý, slivoň trnka, slivoň slíva a další). Řada takto nově vzniklých společenstev bývá druhově poměrně chudá, jsou však i případy, kdy se např. na nikdy nekultivovaných haldách kladenských dolů vyskytuje tolik druhů rostlin jako v přírodních rezervacích.

Význam

Nová divočina je velmi častým jevem zejména na městských periferiích, kde má značný krajinotvorný, ekologický i hygienický význam. Mozaika křovinatých a travnatých ploch se skupinami stromů bývá intenzivně využívána ke každodenní rekreaci (venčení psů, kondiční aktivity, pikniky atp.). Soustřeďuje se zde množství zvěře, ptactva i hmyzu, který by jinde v okolí města jen obtížně hledal útočiště. Doplňkový význam má i možnost sběru drobných plodů, jako jsou šípky, trnky či slívy. Na druhou stranu zde nejsou neobvyklé ani provizorní přístřešky bezdomovců. Některými lidmi však bývá nová divočina vnímána též negativně, jako zanedbaná plocha, jako něco nepatřičného a nehezkého, co je v kontrastu s lidmi podvědomě preferovanou udržovanou a kulturní krajinou. Někdy se v této souvislosti mluví přímo o "archetypálním strachu člověka z divočiny".

Odkazy

Externí odkazy

• Rozhovor o nové divočině s botanikem Jiřím Sádlem

Portály: Životní prostředí | Příroda