Rudolf Medek: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
2x foto, kap. Posmrtná připomínka, drob. dopl.
→‎Polemika v době insigniády: přesná citace, uvozovky
Řádek 56: Řádek 56:


=== Polemika v době insigniády ===
=== Polemika v době insigniády ===
Dne 27. listopadu 1934 (zveřejněno o den později) vydala skupina českých spisovatelů (mezi kterými byl i Karel Čapek) prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. [[insigniáda|insigniády]]; tyto útoky nazvali fašistickými.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:8d898930-2026-11dd-8ab0-000d606f5dc6?page=uuid:6d096980-12ef-11dd-8ba4-000d606f5dc6|periodikum= Lidové noviny|datum= 28. 11. 1934|strany=5|titul=Projev spisovatelů}}</ref> Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem [[Karel Čapek|Karlu Čapkovi]]. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce - německé studenty, kteří obsadili [[Karolinum]] a byli odtamtud českými studenty vyhnáni. V závěru použil emotivní prohlášení "Věru, nechtěl bych vidět obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neumann a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí "klencáky" v nějakém koncentračním táboře."<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:fb14b269-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:855272a4-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 29. 11. 1934|strany=1|titul=Rudolf Medek k projevu Obce čs. spisovatelů}}</ref>
Dne 27. listopadu 1934 (zveřejněno o den později) vydala skupina českých spisovatelů (mezi kterými byl i Karel Čapek) prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. [[insigniáda|insigniády]]; tyto útoky nazvali fašistickými.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:8d898930-2026-11dd-8ab0-000d606f5dc6?page=uuid:6d096980-12ef-11dd-8ba4-000d606f5dc6|periodikum= Lidové noviny|datum= 28. 11. 1934|strany=5|titul=Projev spisovatelů}}</ref> Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem [[Karel Čapek|Karlu Čapkovi]]. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce - německé studenty, kteří obsadili [[Karolinum]] a byli odtamtud českými studenty vyhnáni. V závěru použil emotivní prohlášení „Věru, nechtěl bych vidět ten obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neuman ''[sic]'' a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí ‚klencáky‘ v nějakém koncentračním táboře.“<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:fb14b269-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:855272a4-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 29. 11. 1934|strany=1|titul=Rudolf Medek k projevu Obce čs. spisovatelů}}</ref>


Tento dopis a zejména citovaná věta vyvolaly ostré polemiky, během kterých byl Medek označován za zastánce fašismu.<ref>{{citace periodika
Tento dopis a zejména citovaná věta vyvolaly ostré polemiky, během kterých byl Medek označován za zastánce fašismu.<ref>{{citace periodika

Verze z 17. 2. 2017, 17:51

Rudolf Medek
Rudolf Medek
Rudolf Medek
Narození8. ledna 1890
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. srpna 1940 (ve věku 50 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
ChoťEva Medková
DětiIvan Medek
Mikuláš Medek
Eva Medková
PříbuzníAntonín Slavíček (tchán)[1]
Míla Slavíčková (tchyně)[1]
Jan Slavíček (švagr)[1]
Jiří Slavíček (švagr)[1]
Emila Medková (snacha)[2]
Vojenská kariéra
Hodnostgenerál
Doba služby1916-1940
SloužilRakousko-UherskoRakousko-uherská armáda Znak Československa Československá armáda
VálkyPrvní světová válka
Bitvybitva u Zborova
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Příbuzenstvo
manželka Eva Slavíčková-Medková
syn Ivan Medek
syn Mikuláš Medek
tchán Antonín Slavíček
švagr Jan Slavíček
švagr Jiří Slavíček
snacha Emila Medková

Rudolf Medek (8. ledna 1890 Hradec Králové[3] – 22. srpna 1940 Praha[4]) byl český spisovatel a voják.

Život

Rudolf Medek jako student
Rudolf Medek s dcerou Evou
hrob Rudolfa Medka na Olšanských hřbitovech

Mládí

Narodil se v rodině královéhradeckého obuvníka Václava Medka a jeho manželky Marie, rozené Špatenkové.[3] Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a v letech 1909—1914 učil na školách v okrese. Měl šest sourozenců, bratr Jaroslav Medek (1893—1971) byl autorem románů z 1. světové války.[5]

V legiích

V roce 1914 byl povolán do armády a absolvoval důstojnický kurs. V první světové válce byl nasazen na ruské frontě o vánocích 1915 přešel k Rusům. Po pobytu v zajateckých táborech vstoupil do československých legií v Rusku.[p 1] Účastnil se bitvy u Zborova, po ní doprovázel v Rusku T. G. Masaryka a v letech 1917—1918 byl redaktorem časopisu Československý voják. S legiemi se zúčastnil cesty Sibiří a v roce 1919 byl členem delegace s vojensko-politickým posláním do USA a Francie. Do 31. prosince 1919 dosáhl hodnosti podplukovníka.[5][6]

Po návratu do vlasti

Po návratu do Československa se ve službách československé armády stal plukovníkem, v dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála.[7]

Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal Řád čestné legie; tato vyznamenání po Mnichovské dohodě vrátil.[8]

V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 a po jeho sloučení s dalšími institucemi do Památníku národního osvobození se stal jeho ředitelem.[p 2] Od roku 1929 se angažoval i politicky, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany).

Roku 1940 v předvečer jeho smrti byly jeho knihy vyřazeny z knihoven.[zdroj?]

Zemřel v srpnu 1940 na zánět pobřišnice a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Polemika v době insigniády

Dne 27. listopadu 1934 (zveřejněno o den později) vydala skupina českých spisovatelů (mezi kterými byl i Karel Čapek) prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. insigniády; tyto útoky nazvali fašistickými.[9] Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem Karlu Čapkovi. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce - německé studenty, kteří obsadili Karolinum a byli odtamtud českými studenty vyhnáni. V závěru použil emotivní prohlášení „Věru, nechtěl bych vidět ten obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neuman [sic] a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí ‚klencáky‘ v nějakém koncentračním táboře.“[10]

Tento dopis a zejména citovaná věta vyvolaly ostré polemiky, během kterých byl Medek označován za zastánce fašismu.[11] Sám Medek později charakterizoval svou poznámku jako ironickou a žertovnou, na svém postoji však trval a prohlášení spisovatelů označil jako bolševické a polobolševické fráze.[12] Tato polemika dovedla Medka až k tomu, že v období tzv. Druhé republiky usiloval o revizi tradic meziválečné demokratické kultury.[5]

Rodina

Jeho manželkou se stala dcera malíře Antonína Slavíčka Eva (1895–1953). Měli spolu dva syny: novináře Ivana Medka (1925–2010) a malíře Mikuláše Medka (1926–1974). Dcera Eva (1921—1924) zemřela předčasně.[13] Po roce 1929 žila rodina ve služebním bytě v Památníku národního osvobození.

Citát

„ Chodívali jsme často, ale raději to přiznám hned, téměř denně do Paukertovy vinárny na Národní třídě...Chodíval tam i generál a spisovatel Rudolf Medek, který se hlásil k nejpravější pravici. Ale protože, jak říkal, byli mezi nimi nezáživní kumpáni, chodil raději mezi nás, ačkoliv mu bylo vyslechnout mnoho, co by jiného urazilo. Medek se jen usmíval. Když mu jednou Halas řekl, že je náš třídní nepřítel, odpověděl, že se diví, proč jen tři dny. A tak se stalo, že nad jeho rakví, když počátkem protektorátu zemřel, rozloučil se s ním Josef Hora. Pohřbili ho do hrobu jeho nešťastného tchána, malíře Antonína Slavíčka, otce jeho ženy Evy. Také nešťastné. “
— Jaroslav Seifert[14]

Dílo

Básně

Jeho prvotní básnická tvorba odpovídala symbolismu, uplatňovanému v Moderní revue (ve které též publikoval):[5]

  • Půlnoc bohů – 1912,
  • Prsten – 1914.

Legionářská literatura

Po první světové válce byl ovlivněn svou působností v legiích. Činnost legionářů oslavoval, jeho dílo po roce 1946 v socialistickém Československu nevycházelo.

  • Lví srdce – 1919, básnická sbírka oslavující legie
  • Zborov - poprvé vyšlo samostatně v Čeljabinsku 1918;[15] později báseň součástí sbírky Lví srdce , jejíž zhudebnění pro sbor od Rudolfa Karla vyšlo tiskem roku 1927 .
  • Ohnivý drak – 1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě.
  • Veliké dny – 1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu u Zborova.
  • Ostrov v bouři – 1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci.
  • Mohutný sen – 1926, líčí účinkování legií na severu (Zborov) a jejich probíjení na východ (Vladivostok).
  • Za domovinu - 1926, přibližuje mládeži působení legií na frontách I. světové války ve formě povídek.
  • Anabase – 1927, poslední měsíce na Dálném východě.
  • Medvídci presidenta Masaryka – 1927, vázaná kniha legionářských povídek pro mládež
  • Plukovník Švec – 1928, divadelní hra o třech dějstvích o veliteli (Penza, Kazaň, Aksakovo), který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
  • Legenda o Barabášovi – 1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem.
  • O našich legionářích, dětech a zvířátkách na Sibiři - 1923, vyprávění vlastních vzpomínek pro děti

Filmografie

  • Za československý stát(1928, režie Vladimír Studecký, role generála)
  • Zborov (1938, režie Jan Alfred Holman a Jiří Slavíček, autor námětu)
  • Plukovník Švec (1929, režie Svatopluk Innemann, hlavní role Bedřich Karen,  autor námětu - dle div. hry a románu) Plukovník Švec, román Mohutný sen/4. Část kroniky Anabaze a kniha Za svobodu [39]
  • Ohnivý drak (1925, režie Robert Zdráhal, autor námětu a scénáře)

Překlady

Dílo v elektronické monografii

  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Kronika 2. československého pěšího pluku Jiřího z Poděbrad 1916-1920 [online]. Praha: Památník odboje, 1926. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Mohutný sen [online]. Praha, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Ostrov v bouři: román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Veliké dni: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Ohnivý drak: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. 

Vyznamenání

Řád svaté Anny, IV. třídy Řád svaté Anny, IV. třídy
Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí
Řád svatého Jiří, IV. třídy Řád svatého Jiří, IV. třídy
Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Řád sokola, vojenská skupina s meči Řád sokola, vojenská skupina s meči
Řád za vynikající službu Řád za vynikající službu
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Řád medvědobijce, II. třídy Řád medvědobijce, II. třídy
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Řád svatého Sávy, III. třídy - komandér Řád svatého Sávy, III. třídy - komandér
Řád koruny, III. třídy - komandér Řád koruny, III. třídy - komandér

Posmrtná připomínka

Památku Rudolfa Medka jako ředitele Památníku osvobození připomíná jeho busta a pamětní deska, umístěné ve vstupní hale Armádního muzea Žižkov.[17][p 3]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle databáze VÚA byl zajat 6. 1. 1916 a do legií vstoupil o pět dní dříve. Jedná se zřejmě o omyl databáze.
  2. ↑ Památník národního osvobození byl do roku 1939 umístěn v budovách dnešního Armádního muzea Žižkov na úpatí pražského vrchu Vítkov.
  3. ↑ Pražská ulice Medkova nepřipomíná Rudolfa Medka, ale odbojáře Josefa Medka.

Reference

  1. ↑ a b c d Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ a b Matrika N, Hradec Králové, 1877-1897, snímek 319, Záznam o narození a křtu
  4. ↑ úmrtní oznámení. Národní listy. 25. 8. 1940, s. 8. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Rudolf Medek, s. 192-197. 
  6. ↑ VÚA, Záznam vojáka: Medek Rudolf, 1890
  7. ↑ Spisovatel Rudolf Medek. Národní listy (Večerník). 4. 4. 1931, s. 2. Dostupné online. 
  8. ↑ Generál Medek vrátil řády. Národní listy (Večerník). 1. 10. 1938, s. 2. Dostupné online. 
  9. ↑ Projev spisovatelů. Lidové noviny. 28. 11. 1934, s. 5. Dostupné online. 
  10. ↑ Rudolf Medek k projevu Obce čs. spisovatelů. Národní listy. 29. 11. 1934, s. 1. Dostupné online. 
  11. ↑ Český spisovatel pro koncentrační tábory!. Vídeňské noviny. 1934, čís. 5.12.1934, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ Rudolf Medek: Československý generál o koncentračních táborech. Národní listy. 2. 12. 1934, s. 3. Dostupné online. 
  13. ↑ Rudolf Medek a jeho premiéra Plukovník Švec. Pestrý týden. 3. 11. 1928, s. 6. Dostupné online. 
  14. ↑ SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 455
  15. ↑ VHÚ (exponát), Medek Rudolf: Zborov
  16. ↑ Národní divadlo, archiv: Sadko (1927/1928)
  17. ↑ Památné místo Obětem 2. světové války, Rudolf Medek a Památník osvobození

Literatura

  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • KOCOUREK, Katya. Čechoslovakista Rudolf Medek : politický životopis. Praha: Mladá fronta, 2011. 312 s. ISBN 978-80-204-2326-9. 
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4–8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Medek&oldid=14706660“