Narcismus: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
113 777 editací
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
→‎top: Wikifikace
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor: Michelangelo Caravaggio 065.jpg|thumb| upright=1.2| M. Caravaggio: Narcissus {{Malé|(1596, Řím)}} ]]
[[Soubor: Michelangelo Caravaggio 065.jpg|thumb| upright=1.2| M. Caravaggio: Narcissus {{Malé|(1596, Řím)}} ]]
'''Narcismus''' nebo také '''narcisismus''' charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. Jedná se o vážnou poruchu osobnosti. V krajních případech je někdy nutná i hospitalizace jedince.
'''Narcismus''' nebo také '''narcisismus''' charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. Jedná se o vážnou poruchu osobnosti. V krajních případech je někdy nutná i [[hospitalizace]] jedince.


V [[psychologie|psychologii]] znamená strukturální [[porucha osobnosti|poruchu osobnosti]], při níž [[člověk]] přehnaně oceňuje sám sebe a stejné hodnocení vyžaduje i od svého okolí, které se snaží ovládat a využívat, závidí druhým jejich úspěchy a podobně. Narcismus je velmi často spojen s duševními poruchami. Jeden z příkladů je třeba [[mentální anorexie]]. Lidé obecně trpící duševními poruchami, ale hlavně tedy mentální anorexií mají velmi často sklony právě k narcismu, a i když narcismem přímo netrpí, chovají se tak, jak je pro narcismus charakteristické. Nemají tedy k narcismu nebo k jeho sklonům daleko. Tomu se potom říká tzv. "narcistní nerovnováha". Problémem však je, že jedinci s těmito poruchami si zvláštnost svého chování často neuvědomují.
V [[psychologie|psychologii]] znamená strukturální [[porucha osobnosti|poruchu osobnosti]], při níž [[člověk]] přehnaně oceňuje sám sebe a stejné hodnocení vyžaduje i od svého okolí, které se snaží ovládat a využívat, závidí druhým jejich úspěchy a podobně. Narcismus je velmi často spojen s duševními poruchami. Jeden z příkladů je třeba [[mentální anorexie]]. Lidé obecně trpící duševními poruchami, ale hlavně tedy mentální anorexií mají velmi často sklony právě k narcismu, a i když narcismem přímo netrpí, chovají se tak, jak je pro narcismus charakteristické. Nemají tedy k narcismu nebo k jeho sklonům daleko. Tomu se potom říká tzv. "narcistní nerovnováha". Problémem však je, že jedinci s těmito poruchami si zvláštnost svého chování často neuvědomují.

Verze z 1. 2. 2017, 03:07

M. Caravaggio: Narcissus (1596, Řím)

Narcismus nebo také narcisismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. Jedná se o vážnou poruchu osobnosti. V krajních případech je někdy nutná i hospitalizace jedince.

V psychologii znamená strukturální poruchu osobnosti, při níž člověk přehnaně oceňuje sám sebe a stejné hodnocení vyžaduje i od svého okolí, které se snaží ovládat a využívat, závidí druhým jejich úspěchy a podobně. Narcismus je velmi často spojen s duševními poruchami. Jeden z příkladů je třeba mentální anorexie. Lidé obecně trpící duševními poruchami, ale hlavně tedy mentální anorexií mají velmi často sklony právě k narcismu, a i když narcismem přímo netrpí, chovají se tak, jak je pro narcismus charakteristické. Nemají tedy k narcismu nebo k jeho sklonům daleko. Tomu se potom říká tzv. "narcistní nerovnováha". Problémem však je, že jedinci s těmito poruchami si zvláštnost svého chování často neuvědomují.

Lidé s narcistickou poruchou se chovají velmi zvláštně a sami balancují mezi dvěma chováním. Někteří se chovají jako perfektní, nejlepší a nepřekonatelní. Mají velké sebevědomí. Někteří se zase chovají velmi nejistě, cítí se, jakoby byli k ničemu a jako úplné nuly. Jedinci trpící touto poruchou jsou většinou nešťastní a nespokojení lidé, kteří pořádně nedokážou vnímat ani sami sebe. Mají sklony idealizovat nebo naopak devalvovat a ponižovat druhé lidi kolem sebe a okolí. V poslední době se velmi spekuluje o tom, zda může být narcismus brán jako životní styl. Životní styl a psychická porucha se navzájem nevylučují. Ale lidé, kteří jsou prostě jen egocentričtí, povyšují se nad ostatními a chovají se arogantně dokážou odhadnout jakousi hranici. Tu pokud překročí, budou tím trpět oni sami, ale hlavně lidé v jejich okolí. Lidé, kteří mají diagnostikovanou narcistickou poruchu si svoje chování neuvědomují, takovou hranici nevidí a nejsou ji schopni ani najít.

Původ

Název je odvozen od řecké báje, podle níž krásný mladík Narkissos (Narcissus) odmítl lásku nymfy Echo a její sestry ho proklely. Zamiloval se do své vlastní krásy a prohlížel si ji ve studánce, až do ní spadl a utopil se; bohové ho pak proměnili v květinu (narcis). Klasické zpracování této báje pochází od latinského básníka Ovidia (43 př. n. l. – 18 n. l.) ve sbírce Proměny (Metamorfózy).

Psychologie

Psychologie Sigmunda Freuda rozlišila dvojí význam pojmu narcismus:

  • Primární narcismus jako normální stádium dětského vývoje, dokud dítě nezačne rozlišovat mezi sebou a svým okolím a všechno samozřejmě vztahuje samo k sobě. Primární narcismus není klinická diagnóza, ale spíše výkladový pojem.
  • Sekundární narcismus je naproti tomu vážná porucha osobnosti, často způsobená vnitřními pochybnostmi o sobě, které pak pacient kompenzuje přehnaně sebevědomým a arogantním vystupováním, přehnanými nároky a touhou po veřejném úspěchu a moci. Podle Ericha Fromma je opakem skutečné lásky, kterou pacient nemůže pochopit.

Charakteristika

Velký lékařský slovník definuje narcismus jako sebelásku. Narcistická porucha osobnosti se dle něj projevuje přehnanými představami jedince o vlastní důležitosti a privilegovanosti, a to i bez ohledu na skutečné výsledky jednání. Častým projevem je i arogantní chování a nedostatek empatie.[1]Není to ale zamilovanost do sebe, to je špatné chápaní, ti lidé se spíše nenávidí a chtějí dosáhnout svého nedostižného ideálu, kterého se však nikdy nedočkají.

Lidé trpící narcistickou poruchou osobnosti se primárně snaží svému okolí dát najevo svou nadřazenost a myšlenou dokonalost. Daný jedinec věnuje sobě více pozornosti než světu, a to pak má negativní dopad na jeho vztahy a život. K tomu využívají falešných citů či přetvářky. Hlavním tématem jejich hovorů jsou oni sami a jejich údajně přínosné činnosti. Na kritiku reagují lhostejností nebo hněvem. Ve vztazích vyžadují bezmezný obdiv od partnera, o jeho city se však nestarají. Nemají dostatek empatie.

Je však pro ně těžké mezilidské vztahy vůbec navodit. Běžně jsou tito lidé uzavřeni citům. Ačkoliv vyhledávají kontakt s opačným pohlavím, často se bojí závazků, kvůli možnosti zklamání či selhání. V započatém vztahu však milují bezpodmínečně, problémem je, že si nepřipouští, že by mohl partner milovat i je, protože to ze své dětské zkušenosti považují za nemožné. Přesto právě oni potřebují cítit, že jsou milováni. Myslí si, že toho nejlépe dosáhnou právě skrze své výsledky, které z toho důvodu nadnášejí.[2]

Diagnóza

Americká příručka pro diagnózu duševních chorob DSM určuje narcismus devíti příznaky, přičemž skutečná porucha nastává, pokud je splněno aspoň pět z nich:

  1. Přeceňuje vlastní důležitost, schopnosti a úspěchy a vyžaduje, aby je tak hodnotili i ostatní.
  2. Ve fantazii se zabývá nekonečnými vlastními úspěchy, mocí, krásou a podobně.
  3. Je přesvědčen o vlastní výjimečnosti a jedinečnosti, takže jen výjimeční lidé ho mohou pochopit a jen s takovými se může stýkat.
  4. Vyžaduje nepřiměřený obdiv ostatních.
  5. Nárokuje si výjimečné zacházení nebo automatické plnění svých přání a představ.
  6. Využívá druhých jen k dosahování vlastních cílů.
  7. Není schopen rozeznat potřeby a city druhých.
  8. Často závidí a bývá přesvědčen, že druzí závidí jemu.
  9. Chová se arogantně a přezíravě.[3]

Narcistické obrany

Termínem narcistické obrany (srov. též obecnější pojem obranné mechanismy) jsou označovány charakteristické procesy, jejichž prostřednictvím jsou ve vědomí narcistů udržovány idealizované aspekty já zatímco veškerá omezení já jsou popírána.[4] Narcistické obrany jsou obvykle velmi rigidní a totalistické.[5] Často jsou poháněny vědomými nebo nevědomými pocity studu a viny.[6]

Příčiny vzniku a léčba

Lehká míra narcismu je přirozená u všech lidí a také zdravá; pokud překročí únosnou mez, jedná se o poruchu osobnosti. Příčinou poruchy může být opakované selhání v dětství, kdy si poté jedinec vytvoří zidealizovanou představu o vlastním Já. Tito lidé jsou poté neschopni sebeironie.

Narcistická porucha osobnosti se řadí mezi tzv. rané vývojové poruchy osobnosti, tedy k těm, které vznikají v útlém dětství. Příčina vzniku poruchy není dodnes zcela známa. Ví se jen, že vzniká v útlém dětství a příčina vzniku problému je v rodině. Pokud je dítě neustále chváleno a přechvalováno, jedinec si v sobě vytvoří nadřazenost nad ostatními a vytvoří si v sobě jakousi iluzi, že je nejlepší a nejhodnější. Děti svým rodičům věří, když jim říkají, že jsou nejlepší a nejhodnější. Takové dítě pak předpokládá, že ho takového bude brát i kolektiv a lidé v jeho okolí. Takoví jedinci pak na sebemenší chybu nebo kritiku reagují hystericky, vidí v ní osobní motivy a spiknutí. Problém je v tom, že děti pak těžce navazují kontakty a vztahy a v tom horším případě to nepovažují ani za potřebné.

Narcismus se paradoxně může vyvinout i v jiném směru a to v případě, že je jedinec v dětství deptán, ponižován a je mu dopřáváno málo lásky a pozornosti. Dítě si pak vytvoří jakýsi svůj vlastní svět, ve kterém se považuje za dokonalého a všichni kolem něj mu chtějí jen ublížit. Bezohlednost a myšlenky, že si jedinec vystačí sám jsou typickými znaky pro takto nemocné lidi. Jedinec si vytvoří obranu proti světu a nedokáže si připustit, že ho muže mít někdo rád nebo milovat. Nemusí přitom jít vůbec o zanedbání péče rodiči, ale jen o nenaplnění představ dítěte o podobě péče. Častěji tato porucha potkává chlapce.[2]

Léčbou může být terapie či psychoanalýza. Terapeut pacientovi ukazuje iluze, které si o sobě vytvořil a postupně mu buduje odolnost ke kritice a učí ho sebeironii. Navíc narcisové zcela jen ve výjimečných případech vyhledávají lékaře. Málokdy přesvědčíte člověka, že celý jeho život a dětství se ubíral špatným směrem. Pokud by však narcista chtěl opravdu radikálně změnit svoje chování a svoji osobnost, mohlo by to mít naopak i negativní dopad, mnohem závažnější a to v podobě vzniku dalších, více závažných psychických poruch.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Narzissmus na německé Wikipedii.

  1. ↑ Velký lékařský slovník, heslo Narcisismus (narcismus) [online]. Maxdorf, 2002 [cit. 2012-07-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b GREJTÁK, Peter. Narcisové mezi námi [online]. Psychologie.cz, 2012-03-28 [cit. 2012-07-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Narcissism v DSN-IV-TR
  4. ↑ Shaw, J.A. Sexual Aggression, Washington, American Psychiatric Publishing 1999.
  5. ↑ Alper, Gerald Self Defence in a Narcissistic World Oxford, University Press of America 2003.
  6. ↑ Casement, Patrick Further Learning from the Patient Routledge 1990.

Související články

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Narcismus&oldid=14629648“