Benzoan sodný: Porovnání verzí
→Použití: napřímení odkazu |
→Nebezpečí: přidání pravdivých informací, zdroj: stránky zabývající se potravinami a jejich škodlivostí z USA značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 48: | Řádek 48: | ||
== Nebezpečí == |
== Nebezpečí == |
||
* Je to prudký jed, který by neměl být požíván denně. Spíše vůbec, už jen proto že je rakovinotvorný. (V USA je již přes 50 let zakázán jako konzervační látka) |
|||
* Denní příjem benzoátu sodného je doporučen do 5 [[miligram|mg]]/kg tělesné hmotnosti.{{Doplňte zdroj}} |
* Denní příjem benzoátu sodného je doporučen do 5 [[miligram|mg]]/kg tělesné hmotnosti.{{Doplňte zdroj}} |
||
* V používaných koncentracích nemá žádné vedlejší účinky. U některých lidí mohou kyselina benzoová a benzoáty uvolňovat [[histamin]] a způsobovat pseudo[[alergie|alergické reakce]]. |
* V používaných koncentracích nemá žádné vedlejší účinky. U některých lidí mohou kyselina benzoová a benzoáty uvolňovat [[histamin]] a způsobovat pseudo[[alergie|alergické reakce]]. |
||
Verze z 22. 1. 2017, 11:03
| Benzoát sodný | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | Benzenkarboxylát sodný |
| Triviální název | Benzoát sodný |
| Ostatní názvy | Sodná sůl kyseliny benzoové Sodná sůl kyseliny dracylikové Sodná sůl kyseliny fenylkarboxylové |
| Anglický název | Sodium benzoate |
| Německý název | Natriumbenzoat |
| Funkční vzorec | C6H5COONa |
| Sumární vzorec | C7H5NaO2 |
| Vzhled | Bílá práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 532-32-1 |
| SMILES | O=C([O-])C1=CC=CC=C1.[Na+] |
| Číslo RTECS | DH6650000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 144,11 g/mol |
| Teplota tání | 410–430 °C |
| Teplota varu | rozklad |
| Hustota | 1,44 g/cm3 |
| Disociační konstanta pKa | 9,8 |
| Rozpustnost ve vodě | 66 g/100 ml (20 °C) |
| Bezpečnost | |
| R-věty | Žádné nebezpečí |
| S-věty | Žádné nebezpečí |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Benzoát sodný je sodná sůl kyseliny benzoové (kyseliny benzenkarboxylové). V potravinářství je známa pod svým E kódem E 211. Dále má také své uplatnění v pyrotechnice.
Výskyt
Kyselina benzoová, její soli a estery jsou běžně obsaženy ve většině ovoce, především v bobulovitých plodech. Brusinky jsou velmi bohatým zdrojem benzoové kyseliny. Kromě ovoce se benzoáty přirozeně vyskytují v houbách, skořici, hřebíčku a několika mléčných výrobcích (jako výsledek bakteriálního kvašení). Pro komerční účely je tato látka připravována chemicky z toluenu.
Příprava
Benzoan sodný může být v laboratoři připraven neutralizací kyseliny benzoové hydroxidem sodným. Při této reakci vzniká benzoan sodný a voda.
C6H5COOH + NaOH → C6H5COONa + H2O
Použití
Kyselina benzoová (E210) a benzoáty jsou používány jako konzervační prostředky v kyselých výrobcích proti kvasinkám a plísním. Jsou neúčinné proti bakteriím a v produktech s pH 5 a vyšším (slabě kyselé či neutrální). Vysoké koncentrace způsobují kyselou příchuť, což omezuje jejich použití. Benzoáty jsou často upřednostňovány díky své lepší rozpustnosti.
Dále se také benzoan sodný používá v pyrotechnice jako pohon do pískavých složí, s chloristanem draselným jako oxidačním činidlem, obvykle v poměru 3:7.[1] Po nalisování a zapálení tato směs vydává pískavé zvuky.[2] Nicméně užití této směsi jako raketového paliva má i své stinné stránky, totiž při nesprávném nebo přílišném nalisování může směs způsobit výbuch, jelikož je velmi citlivá na nárazy.
Rovnice spalování benzoanu sodného:
2 C6H5COONa + 15 O2 → 14 CO2 + 4 H2O + 2 NaOH
Nebezpečí
- Je to prudký jed, který by neměl být požíván denně. Spíše vůbec, už jen proto že je rakovinotvorný. (V USA je již přes 50 let zakázán jako konzervační látka)
- Denní příjem benzoátu sodného je doporučen do 5 mg/kg tělesné hmotnosti.[zdroj?]
- V používaných koncentracích nemá žádné vedlejší účinky. U některých lidí mohou kyselina benzoová a benzoáty uvolňovat histamin a způsobovat pseudoalergické reakce.
Reference a literatura
- ↑ VÁLEK, Leo. Pyrotechnika tajemství zbavená: odpalte si svůj vlastní ohňostroj. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2009. 128 s. ISBN 978-80-254-6106-8. S. 64.
- ↑ https://en.wikipedia.org/wiki/Whistle_mix [online]. Dostupné online.