Jiří Slavíček (režisér): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Infobox - osoba}}
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 36: Řádek 36:
=== Literatura ===
=== Literatura ===
* Ladislav Tunys: ''[[Otomar Korbelář]]'', nakl. XYZ, Praha, [[2011]], str. 172–3, ISBN 978-80-7388-552-6
* Ladislav Tunys: ''[[Otomar Korbelář]]'', nakl. XYZ, Praha, [[2011]], str. 172–3, ISBN 978-80-7388-552-6
=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|jk01111825}}
* {{NK ČR|jk01111825}}
* {{Čsfd osoba|3285}}
* {{Čsfd osoba|3285}}
Řádek 43: Řádek 43:


{{Pahýl}}
{{Pahýl}}

{{Autoritní data}}


{{DEFAULTSORT:Slavíček, Jiří}}
{{DEFAULTSORT:Slavíček, Jiří}}

Verze z 22. 12. 2016, 13:53

Tento článek je o filmaři. O novináři pojednává článek Jiří Slavíček (režisér) (novinář).
Jiří Slavíček
Narození31. července 1901
Praha
Úmrtí18. srpna 1957 (ve věku 56 let)
Příbram
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, režisér, scenárista a učitel
RodičeAntonín Slavíček a Míla Slavíčková
PříbuzníJan Slavíček (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Antonín Slavíček
bratr Jan Slavíček
švagr Rudolf Medek
synovec Mikuláš Medek
synovec Ivan Medek
Hrob na Olšanských hřbitovech

Ing. Jiří Slavíček (31. července 1901 Praha18. srpna 1957 Příbram) byl český filmový střihač, scenárista a režisér, syn malíře Antonína Slavíčka a bratr malíře Jana Slavíčka.

Původně měl být inženýrem a strojní inženýrství také řádně vystudoval na pražském ČVUT, nicméně rodinné umělecké sklony se nakonec stejně prosadily. Toužil stát se filmařem. V roce 1929 se vydal na studilní cestu do amerického Hollywoodu. Zde studoval zejména filmovou techniku a stal se zde posléze střihačem. V roce 1930 se vrátil do zpět do Československa a stal se nejprve střihačem v Barrandovských filmových ateliérech. Později začal i režírovat, k některým filmům si psal i své vlastní scénáře. Jeho filmová tvorba však nikdy nepřekročila tehdejší dobový průměr. Jeho tvorbu přerušila, tak jako mnoha jiným českým umělcům, nacistická okupace za druhé světové války.

Po druhé světové válce se věnoval i organizátorské a pedagogické činnosti, pracoval jako ředitel Státních filmových ateliérů, působil i jako učitel na Střední filmové školeČimelicích.

Filmografie

  • 1952 Konec strašidel
  • 1951 Mordová rokle
  • 1949 Dnes o půl jedenácté
  • 1948 Dvaasedmdesátka
  • 1947 Podobizna
  • 1944 Kluci na řece
  • 1941 Pantáta Bezoušek
  • 1940 Směry života
  • 1939 Hvězda z poslední štace
  • 1938 Cestou křížovou
  • 1938 Soud boží
  • 1939 Vzhůru nohama
  • 1938 Zborov
  • 1937 Armádní dvojčata
  • 1937 Jarčin profesor

Odkazy

Literatura

Externí odkazy