Maurice Ravel: Porovnání verzí

Joseph-Maurice Ravel
Joseph-Maurice Ravel
	Maurice Ravel Maurice Ravel
Rodné jméno	Joseph Maurice Ravel
Narození	7. března 1875; Ciboure
Úmrtí	28. prosince 1937; Paříž
Příčina úmrtí	neurologická porucha
Místo pohřbení	Levallois-Perret Cemetery
Povolání	dirigent, klavírista a hudební skladatel
Ocenění	Síň slávy Grammy (1991); rytíř Řádu čestné legie; Římská cena
Nábož. vyznání	ateismus
Rodiče	Pierre-Joseph Ravel a Marie Ravel
Rod	famille Ravel
Příbuzní	Édouard Ravel (sourozenec)
Podpis
Web	http://www.maurice-ravel.net/index.htm
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 6. 12. 2016, 15:56

Joseph-Maurice Ravel [žozef móris ravel] (7. března 1875 Ciboure – 28. prosince 1937 Paříž) byl francouzský hudební skladatel švýcarsko-španělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny, expresionismu a neoklasicismu.

Život

Mládí a studia

Otec Maurice Ravela, Joseph, pocházel ze Švýcarska. Pracoval jako inženýr na výstavbě železnice ve Španělsku, kde se seznámil s Marií Delouartovou, svou budoucí ženou a matkou dvou synů, Maurice a Edouarda. Manželé se usadili na francouzské straně Pyrenejí, v Ciboure, poblíž španělských hranic.

Rodina záhy po Ravelově narození přesídlila do Paříže, kde se usadila na bulváru Pigalle. Ravel studoval hru na klavír u Charlese W. de Bériota a později kompozici na Pařížské konzervatoři, mezi jeho učitele patřil např. Gabriel Fauré. Na konzervatoři s ním studoval i Ricardo Viñes, pozdější interpret jeho klavírních děl.

Maurice Ravel se neúspěšně ucházel o Římskou cenu, kdy podle zadání vytvořil tři dnes málo známé kantáty – Alcyone, Alyssa a Myrrha; za Myrrhu, kterou pojal z ironie trochu sladkobolně, dostal 2. místo. I tato epizoda jistě přispěla k tomu, že později odmítl Řád Čestné legie, zahraniční pocty ovšem přijímal, tak se stal rytířem Belgického království i doktorem honoris causa v Oxfordu.

Po počátečních nezdarech si definitivně získal respekt Španělskou rapsodií, již dříve ovšem zaujal klavírními Vodotrysky, všeobecně oblíbenou se stala i Pavana za mrtvou infantku.

Za války se Ravel dobrovolně přihlásil do armády, kam ho kvůli malému vzrůstu a nízké váze málem nepřijali. Nakonec sloužil jako řidič u kamionů a ve volných chvílích složil na frontě Tři sbory a capella – na vlastní texty, odkazující ke kultuře francouzského středověku a renesance.

Roku 1920 se přestěhoval do Montfort l'Amaury u Paříže, kde bydlel až do své smrti 1937, mezitím však, už jako známý umělec, cestoval a napsal ještě řadu vynikajících děl. V roce 1926 navštívil Skandinávii a Anglii, v roce 1928 USA a Kanadu.

Soukromý život

Maurice Ravel byl svobodný, bezdětný, liboval si v elegantním oblečení a silných cigaretách Caporal. Po otci, vynálezci, zdědil velký zájem o hodinové, hrací i jiné mechanické strojky a hračky, které také sbíral. Mezi další záliby patřil chov exotických koček a pěstování exotických rostlin. Jeho dobrou přítelkyní byla Ida Rubinsteinová, ruská tanečnice židovského původu a později mecenáška, která inspirovala Ravela k napsání jednoho z jeho nejznámějších děl, baletu Bolero.^[2]

Roku 1932 utrpěl při jízdě taxíkem zranění hlavy. Krátce nato začal trpět apraxií a ačkoliv byl schopen stále hudbu vnímat a komponovat, ztratil schopnost své myšlenky zachytit do not. V roce 1935 ještě naposledy navštívil Španělsko a Maroko. Zemřel 28. prosince 1937 po nepovedené operaci mozku v Paříži. Je pochován na hřbitově v Levallois-Perret.

Dílo

Styl

Ravel byl ve svém díle zpočátku ovlivněn Claudem Debussym, Erikem Satiem, ale také ruskou Mocnou hrstkou a dalšími dobovými skladateli jako například Julesem Massenetem anebo Emmanuelem Chabrierem. Byl schopný syntetizovat velmi rozmanité proudy a zároveň si již od svých prvních děl vytvořit dobře rozpoznatelný styl, který pouze obohacoval o další prvky.

Příznačné pro Ravela jsou zejména vybroušené složité harmonie na pokraji tonality, časté používání neharmonických prodlev, rafinovanost sazby a sevřenost a přehlednost formy. Samostatnou kapitolu představuje Ravelovo umění orchestrace. U Ravela se střídaly impresionistické skladby s neoklasicistními, u nichž kladl důraz na formální vytříbenost. Výraz Ravelovy hudby sahá od malátné křehkosti s odkazy na středověkou a jinou historickou hudbu přes extrovertní a bujná allegra odkazující k španělské kultuře, ale i k lehčí francouzské produkci své doby, až k velmi tvrdým, harmonicky výbojným kompozicím s názvuky expresionismu.

V celé jeho tvorbě je patrný vliv lidových melodií a to nejen iberských, ke kterým měl přirozeně blízko, ale i, cikánských, arabských, židovských, řeckých, maďarských, ruských a dalších. Ravel byl okouzlen světem staré Vídně čehož ohlasem jsou jeho klavírní Valses nobles et sentimentales a především symfonická báseň La Valse. Při úspěšném turné po USA a Kanadě v roce 1928 se seznámil v New Yorku se skladatelem Georgem Gershwinem, který ho zavedl do Harlemu na koncert Duke Ellingtona. Ravelovo okouzlení jazzem 20. let a dalšími prvky americké hudby se pak projevilo i v jeho dalších skladbách, zejména v opeře Dítě a kouzla a Druhé sonátě pro housle a klavír.

Ve dvacátých letech se jeho styl výrazně posouvá směrem k expresionismu - jde zejména o tvrdší disonantnost souzvuků a nové způsoby instrumentace. To se týká zejména Madagaskarských písní, případně Dua pro housle a violoncello. Orchestrace u Ravela bývá tak barvitá, že mu dobová kritika vytýkala, že je to to první, čeho si u jeho skladeb člověk všímá. Ve své tvorbě Ravel nepoužíval často symfonickou formu a vyhýbal se náboženským tématům. Ravelovo dílo není početně velké, ale stalo se synonymem dokonalé skladatelské práce a je stále znovu prováděno.

Klavírní tvorba

Le Menuet antique (1895), (později orchestrováno)
Pavana za mrtvou infantku (Pavane pour une infante défunte, 1899)
Vodotrysky (Jeux d'eau, 1901)
La Sonatine (1903 – 1905)
Zrcadla (Mirroirs, 1904)
Kašpar noci (Gaspard de la nuit, 1908) - temný klavírní triptych inspirovaný básníkem Aloysiem Bertrandem
Má matka husa (Ma mère L´Oye, 1910) - čtyřruční cyklus podle starých francouzských pohádek
Valčíky vznešené a tesklivé (Valses nobles et sentimentales, 1911)
Náhrobek Couperinův (Le Tombeau de Couperin, 1917) – neoklasicistní suita starých francouzských tanců. Každý z nich je věnován konkrétnímu Ravelovu spolubojovníkovi z války.

Vokální tvorba

Ballade de la reine morte d'aimer (1893)
Sainte (1896)
Chanson du rouet (1898)
Myrrha (1901) – kantáta
Alcyone (1902) – kantáta
Alyssa (1903) – kantáta
Manteau de fleurs (1903)
Shéhérazade (1903) – tři písně pro soprán a orchestr, nejrozsáhlejší dílo raného období
Historky z přírodopisu (Histoires naturelles, 1906) - při prvním provedení způsobily skandál
Trois poèmes de Stéphane Mallarmé (1913) - často nejceněnější Ravelovo dílo ovlivněné Arnoldem Schönbergem
Tři sbory a capella (1915)
Chansons Madécasses (1926) - jedno z nejdisonantnějších Ravelových děl
Don Quichotte et Dulcinée (1933),
Morgiane – nedokončené oratorium/balet

Komorní tvorba

Sonáta č. 1 pro housle a klavír (1897)
Smyčcový kvartet v F dur
Introduction et Allegro pro harfu a komorní ansámbl (1905)
Trio pro klavír, housle a violoncello (1915)
Cikán (Tzigane, 1924) – pro housle a piano-luthéal
Sonáta č. 2 pro housle a klavír (1927)

Orchestrální tvorba

(mnoho orchestrálních skladeb i baletů vzniklo dodatečnou instrumentací původně klavírních skladeb)

Shéhérazade (1898) – předehra k nikdy nedopsané opeře
Španělská rapsodie (Rapsodie espagnole, 1907)
Dafnis a Chloé (1912) – balet pro taneční soubor Sergeje Ďagileva^[3], nejrozsáhlejší Ravelovo dílo
La Valse (1920)
Fanfára do „Janina vějíře“ (Fanfare pour "L'Éventail de Jeanne", 1927)
Bolero (1928)
Koncert pro levou ruku (Concerto pour la main gauche, 1929 – 1930) – pro pianistu Paula Wittgensteina, který ztratil pravou ruku ve válce
Klavírní koncert G dur (1930) – věnovaný francouzské pianistce a interpretce jeho děl Marguerite Longové^[4]

Opery

Španělská hodinka (L´Heure espagnole, 1907) – jednoaktová opera, hudební komedie s brilantní instrumentací hodinového krámku
Dítě a kouzla (L´Enfant et les sortilèges, 1925) – opera/balet o dvou částech na libreto Colette

Úpravy cizích děl

Aranžmá řeckých lidových písní (1906)
Debussyho Nokturna (1909) – přepis pro dva klavíry
Chovanština (1913) – orchestrace Musorgského opery
Obrázky z výstavy (1922) – orchestrace Musorgského suity

Odkazy

Reference

Literatura

HOLZKNECHT, Václav. Maurice Ravel. Praha: Supraphon (Hudební profily – Svazek 15), 1967. 211 s.
NICHOLS, Roger. Ravel. [s.l.]: Yale University Press, 2011. 430 s. ISBN 978-03001-0882-8. (angličtina)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Maurice Ravel na Wikimedia Commons
Galerie Maurice Ravel na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od M. Ravela v projektu IMSLP
Maurice Ravel na projektu Musopen
Maurice Ravel v internetové encyklopedii CoJeCo.cz

[2fd9402cd7d80edf33ffa433ec1d76e99033dbb0-1] rodný list. Dostupné online.

[2] Ida Rubinstein Ballet Company 1928-1934 (anglicky)

[3] Daphnis et Chloé, premiéra 8. 6. 1912, Paříž (rešerše, anglicky)

[4] Ravel Concerto in G major for piano and orchestra (rešerše a videa, anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

@@ Řádek 40: / Řádek 40: @@
 === Styl ===
 [[Soubor:Ravel Gershwin Leide-Tedesco002.jpg|thumb|Maurice Ravel u piana a [[George Gershwin]] (zcela vpravo), [[New York]], 1928]]
 Ravel byl ve svém díle zpočátku ovlivněn [[Claude Debussy|Claudem Debussym]], [[Erik Satie|Erikem Satiem]], ale také ruskou [[Mocná hrstka|Mocnou hrstkou]] a dalšími dobovými skladateli jako například [[Jules Massenet|Julesem Massenetem]] anebo [[Emmanuel Chabrier|Emmanuelem Chabrierem]]. Byl schopný syntetizovat velmi rozmanité proudy a zároveň si již od svých prvních děl vytvořit dobře rozpoznatelný styl, který pouze obohacoval o další prvky.
 Příznačné pro Ravela jsou zejména vybroušené složité harmonie na pokraji tonality, časté používání neharmonických prodlev, rafinovanost sazby a sevřenost a přehlednost formy. Samostatnou kapitolu představuje Ravelovo umění orchestrace. U Ravela se střídaly impresionistické skladby s neoklasicistními, u nichž kladl důraz na formální vytříbenost. Výraz Ravelovy hudby sahá od malátné křehkosti s odkazy na středověkou a jinou historickou hudbu přes extrovertní a bujná allegra odkazující k španělské kultuře, ale i k lehčí francouzské produkci své doby, až k velmi tvrdým, harmonicky výbojným kompozicím s názvuky expresionismu.
 V celé jeho tvorbě je patrný vliv lidových melodií a to nejen iberských, ke kterým měl přirozeně blízko, ale i, cikánských, arabských, židovských, řeckých, maďarských, ruských a dalších. Ravel byl okouzlen světem staré Vídně čehož ohlasem jsou jeho klavírní ''Valses nobles et sentimentales'' a především symfonická báseň ''La Valse''. Při úspěšném turné po [[Spojené státy americké|USA]] a [[Kanada|Kanadě]] v roce 1928 se seznámil v [[New York]]u se skladatelem [[George Gershwin|Georgem Gershwinem]], který ho zavedl do [[Harlem]]u na koncert [[Duke Ellington]]a. Ravelovo okouzlení jazzem 20. let a dalšími prvky americké hudby se pak projevilo i v jeho dalších skladbách, zejména v opeře [[Dítě a kouzla]] a Druhé sonátě pro housle a klavír.
-Ve dvacátých letech se jeho styl výrazně posouvá směrem k expresionismu - jde zejména o tvrdší disonantnost souzvuků a nové způsoby [[instrumentace|instrumentace]]. To se týká zejména Madagaskarských písní, případně Dua pro housle a violoncello. Orchestrace u Ravela bývá tak barvitá, že mu dobová kritika vytýkala, že je to to první, čeho si u jeho skladeb člověk všímá. Ve své tvorbě Ravel nepoužíval často [[Symfonie|symfonickou]] formu a vyhýbal se náboženským tématům. Ravelovo dílo není početně velké, ale stalo se synonymem dokonalé skladatelské práce a je stále znovu prováděno.
+Ve dvacátých letech se jeho styl výrazně posouvá směrem k expresionismu - jde zejména o tvrdší disonantnost souzvuků a nové způsoby [[instrumentace]]. To se týká zejména Madagaskarských písní, případně Dua pro housle a violoncello. Orchestrace u Ravela bývá tak barvitá, že mu dobová kritika vytýkala, že je to to první, čeho si u jeho skladeb člověk všímá. Ve své tvorbě Ravel nepoužíval často [[Symfonie|symfonickou]] formu a vyhýbal se náboženským tématům. Ravelovo dílo není početně velké, ale stalo se synonymem dokonalé skladatelské práce a je stále znovu prováděno.
 === Klavírní tvorba ===
@@ Řádek 155: / Řádek 155: @@
 === Externí odkazy ===
+* {{Commonscat}}
 * {{Commons|Maurice Ravel}}
 * {{IMSLP|id=Ravel%2C_Maurice|cname=M. Ravela}}