Grumman OV-1 Mohawk: Porovnání verzí

Grumman OV-1 Mohawk
	Grumman OV-1C Mohawk (67-18928) U.S. Army, Reno, Nevada, 1969
Určení	hlídkový letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Grumman
První let	14. 3. 1959
Uživatel	US Army; Chel Ha Avir
Vyrobeno kusů	380
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 6. 12. 2016, 08:27

Grumman OV-1 Mohawk byl americký dvoumotorový samonosný středoplošník s trojitými SOP a příďovým zatahovacím podvozkem. Dvoučlenná posádka seděla vedle sebe na vystřelovacích sedadlech Martin-Baker, verze A a C měly dvojité řízení.

Vznik

V polovině 50. let 20. století požadovalo americké armádní letectvo lehký stroj pro dvoučlennou posádku pro úkoly nočního i denního hlídkování v nízkých výškách nad prostorem pozemních bojů. Pomocí fotopřístrojů, radiolokátorů a infračervených detektorů měl sledovat pohyby pěších i mechanizovaných oddílů nepřítele. Letoun kategorie STOL měl mít rovněž vysokou obratnost a dobrou ovladatelnost.

Pro specifikace frontového hlídkového letounu vypracovala společnost Grumman se sídlem v Bethpage na Long Islandu projekt G-134.

Vývoj

První z devíti ověřovacích letounů YAO-1 vzlétl 14. dubna 1959, poháněný dvojicí turbovrtulových motorů Lycoming T53-L-3 s třílistými reverzními vrtulemi Hamilton Standard.

První sériové letouny obdržely nové označení jednotného systému USAF a US Navy OV-1A a bojové jméno Mohawk. Do služby armádního letectva byly zařazeny v roce 1962. Pro plnění hlídkových úkolů byly vybaveny v trupu vestavěnou fotografickou kamerou Fairchild KA-30 pro svislé i šikmé snímky, některé letouny nesly navíc v přídi trupu kameru KA-60 pro panoramatické snímkování bojiště. K výbavě patřilo i 52 světlic užívaných při nočním fotografování, které se vystřelovaly směrem vzhůru z pouzder nesených nad kořeny křídla.

Robustní konstrukce a velmi dobré letové vlastnosti vedly představitele armádního letectva k myšlence využití Mohawků v roli bitevních letounů. Vznikla tak verze JOV-1A, testovaná 11. vzdušnou bitevní divizí.

Standardní OV-1A následně obdržely další podkřídelní závěsy a mohly tak nosit kromě obvyklých přídavných nádrží ještě pouzdra s raketami ráže 70 mm, nebo s pevnými, šikmo dolů skloněnými kulomety ráže 12,7 mm, nebo pumy do hmotnosti 226 kg. Bitevní JOV-1A byly testovány do roku 1965, kdy se US Army rozhodlo pro bitevní akce využívat vrtulníky.

Další verzí Mohawku byla OV-1B, určená pro elektronickou a radiolokační hlídkovou službu. Pod trupem na pravé straně nesla 5,5 m dlouhé laminátové pouzdro se zařízením APS-94 SLAR (Side-Looking Airborne Radar). Zařízení mapovalo pruhy terénu po obou stranách směru letu a přenášelo obraz na dělené pásy filmu, nebo nedělený film. Za letu automatické zařízení okamžitě vyvolávalo exponované části filmu a dodávalo je ihned pozorovateli. SLAR podstatně zvětšil hmotnost letounu, což si vyžádalo zvětšení rozpětí a instalaci výkonnějších pohonných jednotek Lycoming T53-L-7.

K průzkumu velmi hustě porostlého terénu ve dne i v noci pomocí infračerveného detektoru UAS-4, vestavěného do spodní části zadní poloviny trupu, sloužila modifikace OV-1C.

OV-1D nesly současně SLAR i UAS-4 a měly proto zvětšené rozměry a výkonnější motory T53-L-701 o výkonu 1044 kW každý. Modernizovaný prototyp nesl označení OV-1E.

Mohawky OV-1A, B i C byly bojově nasazeny během Vietnamské války např. 73. vzdušnou hlídkovací skupinou, která byla dislokována na letišti Vũng Tàu a během operace Pouštní bouře. OV-1B létaly i ve službách US Army v tehdejší NSR. Izraelské vojenské letectvo používalo dva letouny OV-1D do jejich nahrazení typem Grumman E-2 Hawkeye.

Hlavní technické údaje

Údaje platí pro OV-1B

Rozpětí: 14,57 m
Délka: 13,30 m
Výška: 3,86 m
Nosná plocha: 33,10 m
Prázdná hmotnost: 4979 kg
Maximální vzletová hmotnost: 7220 kg
Maximální rychlost v 1500 m: 478 km/h
Ekonomická cestovní rychlost: 414 km/h
Pádová rychlost: 121 km/h
Dostup: 9150 m
Dostup na jeden motor: 4152 m
Maximální dolet: 1980 km
Délka vzletu přes 15 m: 387 m
Délka přistání: 264 m

Odkazy

Literatura

NĚMEČEK, Václav. Grumman OV-1 Mohawk. Letectví a kosmonautika. 1968, roč. XLIV., čís. 7, s. 35 a 36.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Grumman OV-1 Mohawk na Wikimedia Commons
Kamufláže letounu Grumman OV-1 Mohawk
Fotogalerie letounu Grumman OV-1 Mohawk

@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 == Vznik ==
 V polovině 50. let [[20. století]] požadovalo americké armádní letectvo lehký stroj pro dvoučlennou posádku pro úkoly nočního i denního hlídkování v nízkých výškách nad prostorem pozemních bojů. Pomocí fotopřístrojů, radiolokátorů a infračervených detektorů měl sledovat pohyby pěších i mechanizovaných oddílů nepřítele. [[Letoun]] kategorie [[STOL]] měl mít rovněž vysokou obratnost a dobrou ovladatelnost.
-Pro specifikace frontového hlídkového letounu vypracovala společnost Grumman se sídlem v Bethpage na [[Long Island|Long Islandu]]  projekt G-134.
+Pro specifikace frontového hlídkového letounu vypracovala společnost Grumman se sídlem v Bethpage na [[Long Island]]u projekt G-134.
 == Vývoj ==
-[[File:OV-1A Mohawk US Army taking off.jpg|left|thumb|OV-1A Mohawk]]
+[[Soubor:OV-1A Mohawk US Army taking off.jpg|left|thumb|OV-1A Mohawk]]
-První z devíti ověřovacích letounů '''YAO-1''' vzlétl 14. dubna 1959, poháněný dvojicí [[turbovrtulový motor|turbovrtulových motorů]] [[Lycoming T53]]-L-3 s třílistými reverzními [[vrtule|vrtulemi]] Hamilton Standard.
+První z devíti ověřovacích letounů '''YAO-1''' vzlétl 14. dubna 1959, poháněný dvojicí [[turbovrtulový motor|turbovrtulových motorů]] [[Lycoming T53]]-L-3 s třílistými reverzními [[vrtule]]mi Hamilton Standard.
 První sériové letouny obdržely nové označení jednotného systému [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] a [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] '''OV-1A''' a bojové jméno Mohawk. Do služby armádního letectva byly zařazeny v roce 1962. Pro plnění hlídkových úkolů byly vybaveny v [[trup letadla|trupu]] vestavěnou fotografickou kamerou Fairchild KA-30 pro svislé i šikmé snímky, některé letouny nesly navíc v přídi trupu kameru KA-60 pro panoramatické snímkování bojiště. K výbavě patřilo i 52 světlic užívaných při nočním fotografování, které se vystřelovaly směrem vzhůru z pouzder nesených nad kořeny [[křídlo|křídla]].
 Robustní konstrukce a velmi dobré letové vlastnosti vedly představitele armádního letectva k myšlence využití Mohawků v roli bitevních letounů. Vznikla tak verze '''JOV-1A''', testovaná 11. vzdušnou bitevní divizí.
-[[File:OV-1B NASA icing test program 1973.jpg|thumb|Grumman OV-1B (64-14244, N637NA) organizace [[NASA]], 1973]]
+[[Soubor:OV-1B NASA icing test program 1973.jpg|thumb|Grumman OV-1B (64-14244, N637NA) organizace [[NASA]], 1973]]
 Standardní OV-1A následně obdržely další podkřídelní závěsy a mohly tak nosit kromě obvyklých přídavných nádrží ještě pouzdra s raketami ráže 70 mm, nebo s pevnými, šikmo dolů skloněnými kulomety [[ráže]] 12,7 mm, nebo [[letecká puma|pumy]] do hmotnosti 226 kg.
-Bitevní JOV-1A byly testovány do roku 1965, kdy se US Army rozhodlo pro bitevní akce využívat [[vrtulník|vrtulníky]].
+Bitevní JOV-1A byly testovány do roku 1965, kdy se US Army rozhodlo pro bitevní akce využívat [[vrtulník]]y.
-[[File:OV-1 mohawk variants diagrams.png|left|thumb|Verze OV-1 Mohawk]]
+[[Soubor:OV-1 mohawk variants diagrams.png|left|thumb|Verze OV-1 Mohawk]]
 Další verzí Mohawku byla '''OV-1B''', určená pro elektronickou a radiolokační hlídkovou službu. Pod trupem na pravé straně nesla 5,5 m dlouhé laminátové pouzdro se zařízením APS-94 SLAR (Side-Looking Airborne Radar). Zařízení mapovalo pruhy terénu po obou stranách směru letu a přenášelo obraz na dělené pásy filmu, nebo nedělený film. Za letu automatické zařízení okamžitě vyvolávalo exponované části filmu a dodávalo je ihned [[letecký pozorovatel|pozorovateli]]. SLAR podstatně zvětšil hmotnost letounu, což si vyžádalo zvětšení [[rozpětí křídel|rozpětí]] a instalaci výkonnějších pohonných jednotek Lycoming T53-L-7.
 K průzkumu velmi hustě porostlého terénu ve dne i v noci pomocí infračerveného detektoru UAS-4, vestavěného do spodní části zadní poloviny trupu, sloužila modifikace '''OV-1C'''.
 '''OV-1D''' nesly současně SLAR i UAS-4 a měly proto zvětšené rozměry a výkonnější motory T53-L-701 o výkonu 1044 kW každý. Modernizovaný [[prototyp]] nesl označení '''OV-1E'''.
@@ Řádek 44: / Řádek 44: @@
 == Hlavní technické údaje ==
-[[File:Profile OV-1 Mohawk.jpg|thumb|Grumman OV-1A Mohawk]]
+[[Soubor:Profile OV-1 Mohawk.jpg|thumb|Grumman OV-1A Mohawk]]
 Údaje platí pro OV-1B
 * Rozpětí: 14,57 m
@@ Řádek 57: / Řádek 57: @@
 * Dostup: 9150 m
 * Dostup na jeden motor: 4152 m
-[[Kategorie:Letadla Grumman]]
-[[Kategorie:Americká průzkumná letadla]]
 * Maximální dolet: 1980 km
 * Délka vzletu přes 15 m: 387 m
@@ Řádek 66: / Řádek 62: @@
 == Odkazy ==
-[[File:OV-1D on taxiway during Gulf War 1991.JPEG|thumb|OV-1D během [[Válka v Zálivu|Války v Zálivu]], 1991]]
+[[Soubor:OV-1D on taxiway during Gulf War 1991.JPEG|thumb|OV-1D během [[Válka v Zálivu|Války v Zálivu]], 1991]]
 === Literatura ===
-*{{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Václav | titul = Grumman OV-1 Mohawk| časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 1968 | měsíc =| ročník = XLIV. | číslo = 7| strany = 35 a 36| url = | issn = }}
+* {{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Václav | titul = Grumman OV-1 Mohawk| časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 1968 | měsíc =| ročník = XLIV. | číslo = 7| strany = 35 a 36| url = | issn = }}
 === Externí odkazy ===
+* {{commonscat}}
 * [http://wp.scn.ru/en/ww3/s/785/3/0 Kamufláže letounu Grumman OV-1 Mohawk]
 * [http://www.airliners.net/search/photo.search?cx=partner-pub-8297169501225184%3Aa05n2n-tzky&ie=ISO-8859-1&q=Grumman+OV-1+Mohawk&sa=Submit&search_active=1&search=&sheadline=&search_field=datedesc&submit=&siteurl=www.airliners.net%2F&ref=&ss=6708j3202820j22 Fotogalerie letounu Grumman OV-1 Mohawk]
+[[Kategorie:Letadla Grumman]]
+[[Kategorie:Americká průzkumná letadla]]