Emanuele Barbella: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
mBez shrnutí editace
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
113 777 editací
m Přidání šablony commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
Řádek 5: Řádek 5:
| velikost obrázku = 240px
| velikost obrázku = 240px
| barva pozadí = nevokální hudebník
| barva pozadí = nevokální hudebník
| povolání = houslista a hudební skladatel
| povolání = houslista a hudební skladatel
}}
}}
'''Emanuele Barbella''' ([[14. duben|14. dubna]] [[1718]] [[Neapol]] – [[1. leden|1. ledna]] [[1777]] tamtéž) byl italský houslista a hudební skladatel.
'''Emanuele Barbella''' ([[14. duben|14. dubna]] [[1718]] [[Neapol]] – [[1. leden|1. ledna]] [[1777]] tamtéž) byl italský houslista a hudební skladatel.
Řádek 14: Řádek 14:
Kromě toho se věnoval i pedagogické činnosti. Mezi jeho studenty byli [[Pasquale Bini]] a [[Giuseppe Tartini]]. Byl průvodcem [[Charles Burney|Charlese Burneyho]] a jedním z hlavních zdrojů informací pro jeho známý hudební cestopis ''The Present State of Music in France and Italy'', vydaný v roce 1771. Sám patrně navštívil [[Londýn]] v šedesátých letech, neboť v této době byla řada jeho skladeb v Londýně vydána.
Kromě toho se věnoval i pedagogické činnosti. Mezi jeho studenty byli [[Pasquale Bini]] a [[Giuseppe Tartini]]. Byl průvodcem [[Charles Burney|Charlese Burneyho]] a jedním z hlavních zdrojů informací pro jeho známý hudební cestopis ''The Present State of Music in France and Italy'', vydaný v roce 1771. Sám patrně navštívil [[Londýn]] v šedesátých letech, neboť v této době byla řada jeho skladeb v Londýně vydána.


== Dílo (výběr)==
== Dílo (výběr) ==
Barbellovo dílo zahrnuje široké spektrum hudby pro smyčcové nástroje, dueta, tria, kombinace smyčcových a dechových nástrojů i koncerty pro [[Mandolína|mandolínu]]. Mezi jeho skladbami je jediná opera, ''Elmira generosa'', uvedená v Neapoli v roce 1753, kterou napsal ve spolupráci s [[Nicola Bonifacio Logroscino|Nicolou Logroscinem]]. Kompozice jeho děl je jednoduchá, melodie snadno zapamatovatelné, takže dosáhly značné popularity. Jsou často používány v houslových školách.
Barbellovo dílo zahrnuje široké spektrum hudby pro smyčcové nástroje, dueta, tria, kombinace smyčcových a dechových nástrojů i koncerty pro [[Mandolína|mandolínu]]. Mezi jeho skladbami je jediná opera, ''Elmira generosa'', uvedená v Neapoli v roce 1753, kterou napsal ve spolupráci s [[Nicola Bonifacio Logroscino|Nicolou Logroscinem]]. Kompozice jeho děl je jednoduchá, melodie snadno zapamatovatelné, takže dosáhly značné popularity. Jsou často používány v houslových školách.


Řádek 32: Řádek 32:


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
* {{commonscat}}
* {{IMSLP|id=Barbella,_Emanuele|cname=Emanuela Barbelly}}
* {{IMSLP|id=Barbella,_Emanuele|cname=Emanuela Barbelly}}
* [http://www.naplesldm.com/Barbella.html Životopis] {{en}}
* [http://www.naplesldm.com/Barbella.html Životopis] {{en}}
* [http://data.bnf.fr/13891134/emanuele_barbella/ Dila Emanuela Brebelly ve sbírkách Bibliothèque Nationale de France]
* [http://data.bnf.fr/13891134/emanuele_barbella/ Dila Emanuela Brebelly ve sbírkách Bibliothèque Nationale de France]
* [https://musopen.org/sheetmusic/composer/emanuele-barbella/ Volně dostupný notový materiál]
* [https://musopen.org/sheetmusic/composer/emanuele-barbella/ Volně dostupný notový materiál]


Verze z 6. 12. 2016, 07:38

Emanuele Barbella
Emanuele Barbella (kresba Josepha Mullera)
Emanuele Barbella (kresba Josepha Mullera)
Narození14. dubna 1718
Neapol
Úmrtí1. ledna 1777 (ve věku 58 let)
Neapol
Povoláníhouslista a hudební skladatel
RodičeFrancesco Barbella
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuele Barbella (14. dubna 1718 Neapol – 1. ledna 1777 tamtéž) byl italský houslista a hudební skladatel.

Život

Základní hudební vzdělání a houslovou vituozitu získal u svého otce, Francesca Barbelly, který vyučoval na neapolské kontervatoři Santa Maria di Loreto. Kompozici studoval u proslulého neapolského skladatele Leonarda Lea a Michela Gabelloneho (1692-1740). V roce 1753 se stal prvním houslistou v divadle Teatro Nuovo. Od roku 1756 se stal členem Capella Reale a od roku 1761 působil v Teatro San Carlo.

Kromě toho se věnoval i pedagogické činnosti. Mezi jeho studenty byli Pasquale Bini a Giuseppe Tartini. Byl průvodcem Charlese Burneyho a jedním z hlavních zdrojů informací pro jeho známý hudební cestopis The Present State of Music in France and Italy, vydaný v roce 1771. Sám patrně navštívil Londýn v šedesátých letech, neboť v této době byla řada jeho skladeb v Londýně vydána.

Dílo (výběr)

Barbellovo dílo zahrnuje široké spektrum hudby pro smyčcové nástroje, dueta, tria, kombinace smyčcových a dechových nástrojů i koncerty pro mandolínu. Mezi jeho skladbami je jediná opera, Elmira generosa, uvedená v Neapoli v roce 1753, kterou napsal ve spolupráci s Nicolou Logroscinem. Kompozice jeho děl je jednoduchá, melodie snadno zapamatovatelné, takže dosáhly značné popularity. Jsou často používány v houslových školách.

  • Elmira generosa (opera buffa, libreto Pietro Trinchera, spolupráce Nicola Bonifacio Logroscino, Neapol, 1753)
  • 2 Concerti
  • 12 triových sonát pro dvoje housle a basso continuo
  • 6 trii per violino e violoncello
  • 33 Duetti per 2 Violini
  • 12 Soli pro housle a basso continuo
  • 17 sonát pro housle a basso continuo
  • 6 sonát pro dvoje housle, violoncello a cembalo
  • 6 sonát pro housle a violoncello
  • 4 sonát pro dvě mandolíny
  • 3 triové sonáty pro dvoje housle a basso continuo
  • 3 sonáty pro dvoje housle
  • Sonáta pro dvě mandolíny a basso continuo

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emanuele_Barbella&oldid=14397221“