Hospodářská politika: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 26. 11. 2016, 18:41

Hospodářskou politiku můžeme obecně chápat jako přístup státu (vlády) k ekonomice své země. Jedná se o činnost, při které se nositelé hospodářské politiky (zákonodárné instituce – parlament, vládní instituce – vláda, emisní banka, instituce vytvářející tržní prostředí, soudní instituce, apod.), za využití celé řady nástrojů a svěřených pravomocí, snaží dosáhnout předem určených ekonomických (ale i společenských) cílů (1, 3).

Historie

Hospodářská politika je poměrnou mladou disciplínou. Její formování začalo až ve 30. letech minulého století. Od 70. let se její vývoj výrazně zrychlil (2,3). Po dobu jejího formování se utvořily dva hlavní proudy: Anglo-americký proud a Kontinentální proud.

Cíle hospodářské politiky

Mezi cíle hospodářské politiky se řadí: maximalizace společenského blahobytu, základní společenské cíle a hlavní tradiční cíl hospodářské politiky (2).

Ekonomické cíle hospodářské politiky

Jedním hlavních cílů hospodářské politiky je stimulace celkové produkce v ekonomice. Důležitými veličinami jsou především velikost produktu a jeho tempo růstu. Dalším z důležitých cílů hospodářské politiky je udržování nízké nezaměstnanosti. Nezaměstnanost z ekonomického pohledu představuje stav, kdy část pracovního potenciálu společnosti práci nenalézá anebo dobrovolně o práci neusiluje. Následujícím ekonomickým cílem hospodářské politiky je inflace značí celkovou nerovnováhu ekonomiky, jejímž projevem je trvalý vzestup cenové hladiny.

Mezi nejdůležitější vnější cíle hospodářské politiky patří : dosažení vyrovnané platební bilance, zajištění stabilního a optimálního devizového kurzu, optimální úrovně zadlužení, přímých investic a tak dále (1,2).

Nositelé hospodářské politiky

Subjektem hospodářské politiky může být jednotlivec či skupina, která hraje aktivní roli ve tvorbě, provádění a kontrole hospodářské politiky. Z hlediska souboru institucí se jedná především o (1):

zákonodárné instituce - v České republice zákonodárná moc náleží parlamentu;
vládní instituce - vláda, ministerstva, státní instituce jako jsou celní a daňové orgány, živnostenské úřady;
nositele měnové politiky - emisní banka;
instituce vytvářející a dohlížející na tržní prostředí - protimonopolní úřady;
instituce zaručující vymahatelnost zákonem - soudní instituce;
další instituce, které ji přímo či nepřímo ovlivňují - odbory, politické strany, atd. (1,2);

Objektem hospodářské politiky je ekonomika daného státu. Patří zde subjekty, které se podílejí na hospodářských procesech a nebo je svou činností ovlivňují. Charakterizovány jsou všechny vazby, které mezi subjekty v rámci probíhajícího hospodářského procesu vznikají (3).

Nástroje hospodářské politiky

Nástrojem (či prostředkem) hospodářské politiky rozumíme ekonomickou veličinu, pomocí níž mohou hospodářští politici dosahovat požadovaných cílů na zvolené proměnné. Takovou veličinou může být například cena, sazba daně, či konkrétní bankovní nebo kartelový zákon. (1)

Hlavním kritériem třídění prostředků hospodářské politiky avšak je, jak daný nástroj působí na vývoje vztahů mezi účastníky trhu. V tom případě se nástroje dělí na:

· nástroje systémové (kvalitativní) a

· nástroje běžné hospodářské politiky (kvantitativní) (1)

Systémové nástroje hospodářské politiky (kvalitativní)

Těmito druhy nástrojů rozumíme určitá pravidla chování pro ekonomické subjekty (nositele rozhodování). Do této skupiny nástrojů se řadí například: regulace cen a zahraničního obchodu či jejich liberalizace. Systémové nástroje mohou mít formu doporučení anebo donucovacích právních norem. Zpravidla mají tyto nástroje časově neomezenou platnost.

Nástroje běžné hospodářské politiky (kvantitativní)

V případe použití nástrojů běžné hospodářské politiky nedochází ke změně organizace ekonomického systému, nýbrž pouze ke změně kvantitativních dat, která jsou základem pro rozhodování ekonomických subjektů. Mohou jimi být úrokové sazby či změna daňového zatížení. (2)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Přesnost}}
+'''Hospodářskou politiku''' můžeme obecně chápat jako přístup státu (vlády) k ekonomice své země. Jedná se o činnost, při které se nositelé hospodářské politiky (zákonodárné instituce – parlament, vládní instituce – vláda, emisní banka, instituce vytvářející tržní prostředí, soudní instituce, apod.), za využití celé řady nástrojů a svěřených pravomocí, snaží dosáhnout předem určených ekonomických (ale i společenských) cílů (1, 3).
-'''Hospodářská politika''' je souhrn  [[ekomonie|ekonomických]] opatření, ekonomických nástrojů a procesů, prostřednictvím kterých je možno působit na [[makroekonomie|makroekonomickou]] a [[mikroekonomie|mikroekonomickou]] oblast národního hospodářství.
-Hospodářská politika je hraniční mezi politologií - snaží se o vytvoření komplexního hospodářsko-politického systému{{Doplňte zdroj}} a ekonomií - zkoumá možnosti realizace ekonomických zájmů.
+=== Historie ===
-Usměrňování ekonomického života je zprostředkováno hospodářskou politikou [[vláda|vlády]].
+Hospodářská politika je poměrnou mladou disciplínou. Její formování začalo až ve 30. letech minulého století. Od 70. let se její vývoj výrazně zrychlil (2,3). Po dobu jejího formování se utvořily dva hlavní proudy: '''Anglo-americký proud a Kontinentální proud.'''
-Dva základní směry hospodářské politiky:
+=== Cíle hospodářské politiky ===
+Mezi cíle hospodářské politiky se řadí: maximalizace společenského blahobytu, základní společenské cíle a hlavní tradiční cíl hospodářské politiky (2).
-* Keynesiánství - J. M. Keynes
-* Monetarismus - Milton Friedman
-'''Cíle hospodářské politiky'''{{Doplňte zdroj}}<br />
+==== Ekonomické cíle hospodářské politiky ====
+Jedním hlavních cílů hospodářské politiky je '''stimulace celkové produkce''' v ekonomice. Důležitými veličinami jsou především velikost produktu a jeho tempo růstu.  Dalším z důležitých cílů hospodářské politiky je udržování '''nízké nezaměstnanosti'''. Nezaměstnanost z ekonomického pohledu představuje stav, kdy část pracovního potenciálu společnosti práci nenalézá anebo dobrovolně o práci neusiluje. Následujícím ekonomickým cílem hospodářské politiky je i'''nflace''' značí celkovou nerovnováhu ekonomiky, jejímž projevem je trvalý vzestup cenové hladiny.
-. stabilita ekonomického rozvoje<br />
-. stabilita cenové úrovně - regulování cen vybraných výrobků<br />
-. podpora ekonomického rozvoje - plné využití výrobních faktorů<br />
-. přerozdělování národního důchodu s cílem: získat prostředky na realizaci sociální politiky a současně na výrobu veřejných statků a služeb
+Mezi nejdůležitější vnější cíle hospodářské politiky patří : dosažení vyrovnané platební bilance, zajištění stabilního a optimálního devizového kurzu, optimální úrovně zadlužení, přímých investic a tak dále (1,2).
-'''Nástroje hospodářské politiky'''{{Doplňte zdroj}}<br />
-. právní normy - právní úprava fungování trhu<br />
+=== Nositelé hospodářské politiky ===
-. fiskální nástroje - dosažení cílů pomocí státního rozpočtu; sladění příjmů a výdajů do rozpočtu<br />
+''Subjektem hospodářské politiky'' může být jednotlivec či skupina, která hraje aktivní roli ve tvorbě, provádění a kontrole hospodářské politiky. Z hlediska souboru institucí se jedná především o (1):
-. monetární nástroje - regulování nabídky oběživ a peněz prostřednictvím Centrální banky; např. operace na trhu cenných papírů, úvěrové programy...
+* '''zákonodárné instituce''' - v České republice zákonodárná moc náleží parlamentu;
+* '''vládní instituce'''     - vláda, ministerstva, státní instituce jako jsou celní a daňové orgány,     živnostenské úřady;
+* '''nositele měnové politiky''' - emisní banka;
+* '''instituce vytvářející a dohlížející na tržní prostředí''' - protimonopolní úřady;
+* '''instituce zaručující vymahatelnost zákonem''' - soudní instituce;
+* '''další instituce, které ji přímo či nepřímo ovlivňují''' - odbory, politické strany, atd. (1,2);
+''Objektem hospodářské politiky'' je ekonomika daného státu. Patří zde subjekty, které se podílejí na hospodářských procesech a nebo je svou činností ovlivňují. Charakterizovány jsou všechny vazby, které mezi subjekty v rámci probíhajícího hospodářského procesu vznikají (3).
+=== Nástroje hospodářské politiky ===
+Nástrojem (či prostředkem) hospodářské politiky rozumíme ekonomickou veličinu, pomocí níž mohou hospodářští politici dosahovat požadovaných cílů na zvolené proměnné. Takovou veličinou může být například cena, sazba daně, či konkrétní bankovní nebo kartelový zákon. (1)
+Hlavním kritériem třídění prostředků hospodářské politiky avšak je, jak daný nástroj působí na vývoje vztahů mezi účastníky trhu. V tom případě se nástroje dělí na:
+·        nástroje systémové (kvalitativní) a
+·        nástroje běžné hospodářské politiky (kvantitativní) (1)
+==== Systémové nástroje hospodářské politiky (kvalitativní) ====
+Těmito druhy nástrojů rozumíme určitá pravidla chování pro ekonomické subjekty (nositele rozhodování). Do této skupiny nástrojů se řadí například: regulace cen a zahraničního obchodu či jejich liberalizace. Systémové nástroje mohou mít formu doporučení anebo donucovacích právních norem. Zpravidla mají tyto nástroje časově neomezenou platnost.
+==== Nástroje běžné hospodářské politiky (kvantitativní) ====
+V případe použití nástrojů běžné hospodářské politiky nedochází ke změně organizace ekonomického systému, nýbrž pouze ke změně kvantitativních dat, která jsou základem pro rozhodování ekonomických subjektů. Mohou jimi být úrokové sazby či změna daňového zatížení. (2)