Jan Křtitel: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
Jako mladý odešel Jan Křtitel do [[poušť|pouště]], aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece [[Jordán]]u; takto pokřtil i [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. |
Jako mladý odešel Jan Křtitel do [[poušť|pouště]], aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece [[Jordán]]u; takto pokřtil i [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. |
||
V jednom ze svých [[kázání]] odsoudil i [[Héródés Antipas|Héróda Antipu]] za zavržení manželky a [[sňatek]] se ženou vlastního bratra. Héródés ho za tuto kritiku nechal uvěznit. Jeho žena řekla své dceři [[Salome (dcera Herodiina)|Salomé]], ať si přeje jeho hlavu, což se brzy poté stalo - Heródés Salomé vyhověl a Jana Křtitele nechal stít.<ref>{{Citace bible|Mt|14|6||11}}.</ref> |
V jednom ze svých [[kázání]] odsoudil i [[Héródés Antipas|Héróda Antipu]] za zavržení manželky a [[Svatba|sňatek]] se ženou vlastního bratra. Héródés ho za tuto kritiku nechal uvěznit. Jeho žena řekla své dceři [[Salome (dcera Herodiina)|Salomé]], ať si přeje jeho hlavu, což se brzy poté stalo - Heródés Salomé vyhověl a Jana Křtitele nechal stít.<ref>{{Citace bible|Mt|14|6||11}}.</ref> |
||
Janův životopis, který prezentuje Flavius Josephus, je mírně odlišný: Jan je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, jehož vnějším znamením je křest. Herodes ho nechá zabít v pevnosti Machairús, protože se obává, že by mohl podnítit povstání. |
Janův životopis, který prezentuje Flavius Josephus, je mírně odlišný: Jan je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, jehož vnějším znamením je křest. Herodes ho nechá zabít v pevnosti Machairús, protože se obává, že by mohl podnítit povstání. |
||
Řádek 37: | Řádek 37: | ||
== Česká úcta == |
== Česká úcta == |
||
Jan Křtitel byl uctíván od konce 10. století. Stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů benediktinů v Ostrově u Davle a u sv. Jana pod Skalou, benediktinek v Teplicích (a města Teplice), také [[ |
Jan Křtitel byl uctíván od konce 10. století. Stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů benediktinů v Ostrově u Davle a u sv. Jana pod Skalou, benediktinek v Teplicích (a města Teplice), také [[Osecký klášter|kláštera cisterciáků v Oseku u Duchcova]], kde byl chován relikviář s paží sv. Jana (dnes považován za nezvěstný). Další paže byla uctívána ve [[Svatovítský poklad|Svatovítském pokladu]] v Praze. Dřevěné relikviáře ve tvaru uťaté hlavy na talíři byly uctívány na různých místech, jeden příklad se dochoval ve sbírce [[Národní muzeum|Národního muzea]] v Praze. Stříbrné poprsí sv. Jana Křtitele z pražské zlatnické dílny doby gotické je vystaveno v klášteře cisterciaček v lužickém [[St.Marienstern|St. Mariensternu]]. Některé ostatky svatého Jana Křtitele jsou uloženy v [[relikviář svatého Maura|relikviáři svatého Maura]] na zámku v [[Bečov nad Teplou (zámek)|Bečově nad Teplou]]. |
||
== Reference == |
== Reference == |
Verze z 5. 11. 2016, 17:21
Jan Křtitel | |
---|---|
Bartolomeo Veneto: Jan Křtitel | |
Narození | 24. června Ejn Kerem |
Úmrtí | 29. srpna Machaerus |
Příčina úmrtí | poprava stětím |
Svátek | 24. června |
Období | Římská říše |
Rodiče | Zachariáš[1] a Alžběta[1] |
Místo pohřbení | Nabi Yahya Mosque |
Místo působení | Judská poušť |
Etnikum | Židé |
Vyznání | křesťanství |
Uctíván církvemi | římskokatolická a východní katolické církve ,též církve - starokatolické, pravoslavné, starobylé východní církve-tj.východní pravoslavné,anglikánské |
Významné zasvěcené kostely | Kostely zasvěcené svatému Janu Křtiteli |
Atributy | beránek, kříž, sekera, kožešina, řeka, křest, nápis Ecce agnus Dei |
Patronem | tkalců, krejčích, kožešníků, koželuhů, barvířů, sedlářů, vinařů, hospodských, bednářů, kominíků, kovářů, tesařů, architektů, zedníků, kameníků, pastýřů, sedláků, hudebníků, tanečníků, zpěváků; Malty, Burgundska, Provence, Florencie, Amiens; |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Jan Křtitel, v pravoslavné tradici zvaný též Předchůdce, je prorok z 1. století, jenž figuruje ve vyprávěných evangeliích. Zmiňuje se o něm také židovský historik Flavius Iosephus ve spise Židovské starožitnosti.
Životopis
Narodil se postarším rodičům, Zacharjáši a Alžbětě. Toto narození zvěstoval archanděl Gabriel Zachariášovi, který mu nevěřil, a proto oněměl až do provedení obřízky Jana Křtitele.
Jako mladý odešel Jan Křtitel do pouště, aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece Jordánu; takto pokřtil i Ježíše Krista.
V jednom ze svých kázání odsoudil i Héróda Antipu za zavržení manželky a sňatek se ženou vlastního bratra. Héródés ho za tuto kritiku nechal uvěznit. Jeho žena řekla své dceři Salomé, ať si přeje jeho hlavu, což se brzy poté stalo - Heródés Salomé vyhověl a Jana Křtitele nechal stít.[2]
Janův životopis, který prezentuje Flavius Josephus, je mírně odlišný: Jan je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, jehož vnějším znamením je křest. Herodes ho nechá zabít v pevnosti Machairús, protože se obává, že by mohl podnítit povstání.
Uctívání ve světě
Narození Jana Křtitele církev slaví 24. června a stětí 29. srpna. Stal se patronem křižáckého řádu johanitů - později nazvaných maltézští rytíři, a proto i patronem Malty a tamní katedrály v městě La Valetta, dále Burgundska, Provence a slezského města Wroclaw. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, bednáře, kominíky, kováře, tesaře, architekty, zedníky, kameníky, majitele biografů, hudebníky, tanečníky, zpěváky atd. Atributem Jana Křtitele v ikonografii je velbloudí rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl a dlouhé neupravené vlasy a plnovous. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je pálení tzv. svatojánských ohňů.
Hlava Jana Křtitele, sťatá na příkaz krále Heroda Antipy, byla uložena a uctívána v kapli byzantských císařů v Konstantinopoli, odkud ji údajně v roce 1203 uloupili účastníci 4. křížové výpravy. Dostala se pak darem francouzskému králi Ludvíkovi IX. Svatému, který ji vystavil ve své soukromé kapli Sainte-Chapelle v Paříži. Z této relikvie byly oddělovány částečky jako dary evropským panovníkům. Podle jiné legendární tradice se dostala do Sýrie a byla později přenesena do Umajjádovské mešity v syrském Damašku.
Česká úcta
Jan Křtitel byl uctíván od konce 10. století. Stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů benediktinů v Ostrově u Davle a u sv. Jana pod Skalou, benediktinek v Teplicích (a města Teplice), také kláštera cisterciáků v Oseku u Duchcova, kde byl chován relikviář s paží sv. Jana (dnes považován za nezvěstný). Další paže byla uctívána ve Svatovítském pokladu v Praze. Dřevěné relikviáře ve tvaru uťaté hlavy na talíři byly uctívány na různých místech, jeden příklad se dochoval ve sbírce Národního muzea v Praze. Stříbrné poprsí sv. Jana Křtitele z pražské zlatnické dílny doby gotické je vystaveno v klášteře cisterciaček v lužickém St. Mariensternu. Některé ostatky svatého Jana Křtitele jsou uloženy v relikviáři svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou.
Reference
- ↑ a b Svatý Lukáš: Evangelium podle Lukáše.
- ↑ Mt 14, 6–11 (Kral, ČEP).
Literatura
- Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Brauenfels, Band A-J, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992.
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Křtitel na Wikimedia Commons