Václav Morávek: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Reference: jen proklik na noví heslo Jaroslav Vozka
Byla použita chybná fotka. Místo V. Morávka to byl W. Jacobi.
Řádek 37: Řádek 37:


<gallery caption="Václav Morávek" perrow="2" heights="200" widths="200">
<gallery caption="Václav Morávek" perrow="2" heights="200" widths="200">
File:Vaclav.Moravek.1904-1942.Za.Okupace.jpg|v době protektorátní
Soubor:Vaclav.Moravek.1904-1942.Za.Okupace.jpg|v době protektorátní
File:Vaclav.Moravek.1904-1942.Jako.Gestapak.jpg|v přestrojení za gestapáka
</gallery>
</gallery>


Verze z 4. 11. 2016, 09:49

O českém fotbalistovi narozeném roku 1901 pojednává článek Václav Morávek (fotbalista).
Václav Morávek
Pobožný pistolník
Václav Morávek[1]
Václav Morávek[1]
Narození8. srpna 1904
Kolín, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. března 1942 (ve věku 37 let)
Praha Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnostštábní kapitán i.m. brigádní generál
Doba služby1923–1942
Sloužilpěší pluk 42 v Terezíně
dělostřelecký pluk 107 v Olomouci
Tři králové
SložkaČeskoslovenská armáda
Velel7. polní dělostřelecká brigáda
VálkyDruhá světová válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Václav Morávek (krycí jména León, Mladý, Vojta, Ota a Procházka, známý také jako Pobožný pistolník) (8. srpna 1904, Kolín – 21. března 1942, Praha) byl nejmladší člen legendární odbojové trojice Mašín, Balabán, Morávek, přezdívané gestapem Tři králové, která působila na území Protektorátu v letech 1939–1942. Morávek vydržel na svobodě ze slavného trojlístku nejdéle. Padl 21. března 1942 při přestřelce s agenty gestapa. Roku 2005 povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála.

Mládí

Narodil se 8. srpna 1904 v Kolíně, otec Josef byl středoškolský profesor. Od roku 1915 studoval na kolínském gymnáziu, kde v roce 1923 odmaturoval.

Po dobrovolném odvodu v březnu 1923 nastoupil k pěšímu pluku v Terezíně. Důvodem byly pravděpodobně dluhy, které otec po své smrti zanechal rodině. Od 5. října nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva v srpnu 1925. Poté byl odvelen do Olomouce, kde absolvoval dělostřelecký kurz. Znovu nastoupil k dělostřeleckému pluku v Olomouci. Zde sloužil v různých funkcích až do roku 1931. 15. září 1931 byl, v hodnosti nadporučíka odeslán do Vyššího jezdeckého kurzu a následně jezdecké školy v Pardubicích. Z Pardubic se 30. července 1933 vrátil zpět do Olomouce, kde sloužil v různých funkcích až do okupace Čech a Moravy. Vojenskou službu ukončil v hodnosti štábního kapitána.

Po okupaci

Krátce po německé okupaci byl demobilizován. Nedaleko Moravské Ostravy se neúspěšně pokusil o přechod hranic do Polska. Poté se vrátil zpět do Kolína, kde byl přidělen jako úředník k pracovnímu úřadu.

Odbojová činnost

Pamětní deska v Praze 4 - Nuslích v Horní ulici 1466/10 [2] [3] [4]
Detail pamětní desky na budově někdejšího gymnázia v Kolíně, dnes obchodní akademie

Společně s dalšími bývalými důstojníky československé armády se podílel na budování krajské organizace Obrany národa. Byl zařazen do štábu divize při Zemském velitelství - Čechy jako zpravodajský důstojník. Na podzim 1938 se v Praze seznámil s pplk. Balabánem a pplk. Mašínem, s nimiž vytvořil zpravodajsko-diverzní skupinu, později známou jako Tři králové. Skupina shromažďovala řadu informací ze všech sfér života protektorátu, které vyhodnocovala a odesílala do zahraničí. Na jaře 1940 byl nucen přejít do ilegality, neboť se mu na stopu dostalo gestapo.

  • Václav Morávek
  • v době protektorátní
    v době protektorátní

Od konce jara 1940 se na žádost plk. gšt. Františka Moravce, přednosty II. odboru MNO v Londýně stal kontaktní spojkou exilu na Paula Thümmela, známého jako agent A-54. Koncem roku společně s Mašínem vytvořily další spojení s exilem prostřednictvím vysílačky Sparta II. Byl vynikající střelec (předválečný přeborník Československé armády ve střelbě z pistole) a všude s sebou nosil dvě pistole a spoustu zásobníků. Mimo to byl též hluboce věřícím křesťanem - neodmyslitelnou družkou jeho pistolí byla kapesní Bible kralická, v níž si každý večer (bylo-li to možné) četl. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“[5]

Morávek vynikal mezi Třemi králi místy až ztřeštěnou odvahou. Na pražské velitelství gestapa pravidelně doručoval ilegální časopis V boj, neváhal navštívit v převleku oblíbenou hospodu Oskara Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechal si od něj připálit cigaretu. Poté mu poslal přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání - přes jeho šéfa. (Rozzuřený Fleischer prý po seznámení se s touto neblahou zprávou vyrazil vzteky bez sebe na ulici a pozatýkal několik kolemjdoucích chodců. Posléze musel všechny propustit).[5]

Pamětní deska na obchodní akademii v Kolíně.

Na jaře 1941 se gestapu podařilo skupiny Tří králů skoro celou zlikvidovat; v dubnu byl zatčen Balabán, v květnu byl potom zatčen Mašín, když kryl ústup svých spolubojovníků z obklíčeného bytu v Nuslích (při riskantním útěku oknem přišel Morávek o levý ukazováček). Přes zatčení spolupracovníků se mu dařilo udržet v chodu ilegální vysílačku a udržoval i spojení s Thümmelem. Na podzim 1941 navázal kontakt s dalšími odbojovými skupinami (Kapitán Nemo a Jindra), neboť na zbývající sítě ON již bylo napojeno gestapo.

V říjnu 1941 gestapo poprvé zatklo Thümmela pro podezření ze spolupráce s odbojem. Od něj se dostalo Morávkovi na stopu; 19. prosince 1941 se ještě dokázal z obklíčení prostřílet, 21. března 1942 již tolik štěstí neměl. Po dalším zatčení na jeho stopu přivedl gestapo opět Thümmel, který agentům prozradil termín schůzky.

Dopadení

Skromný pomníček Václava Morávka na Prašném mostě.
Pomníček krátce po 21. březnu
Pomník na Prašném mostě - krátce po odhalení 6. října 2014

21. března 1942 se měl s Thümmelem setkat poblíž Ořechovky. Vydal se tam společně s rotmistrem Václavem Řehákem. Průběh zatčení a Morávkovy smrti nebyl dosud úplně objasněn. Podle jedné z verzí Řehák, který šel napřed, byl dopaden agenty gestapa. Část agentů gestapa zůstala v úkrytu a Morávek tedy nabyl dojmu, že na gestapáky stačí a s pistolemi v rukou se vydal svému spolupracovníkovi na pomoc. Vzápětí se však z úkrytů vyhrnul zbytek gestapáků. Morávek se dal na útěk. Během útěku od místa setkání k topolům u Prašného mostu, kde padl mrtev, vypálil asi 50 ran a poranil blíže neurčený počet pronásledovatelů. Dnešní historici se kloní k tomu, že Václavu Morávkovi zasadili smrtelnou kulku do hlavy příslušníci gestapa, ačkoliv měli při akcích vždy rozkaz dostat podezřelé živé. Morávek zemřel poblíž Prašného mostu.

Po válce

Povýšení

Po válce (v roce 1945) byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka dělostřelectva.[6]

Památník na Prašném mostě

Na místě jeho smrti, poblíž Prašného mostu (uprostřed rušné křižovatky) se nacházel (až do roku 2008) skromný pomníček, který připomínal místo, kde skončil boj Václava Morávka. V roce 2008 byl odstěhován kvůli stavbě tunelu Blanka (v rámci budování městského okruhu) a z důvodů rekonstrukce celého okolí. Pomníček byl dočasně umístěn v areálu pražské vojenské posádky v Dejvicích. Dne 6. října 2014 byl inovovaný památník Václava Morávka (za přítomnosti náčelníka generálního štábu Petra Pavla) slavnostně odhalen.[7] Ke stávajícímu pomníku byly umístěny tři velké kameny symbolizující odbojovou skupinu Tři krále.[8] Autorem architektonického návrhu obnoveného pomníku na Prašném mostě je Ing. arch. Klement Valouch.[9]

Morávkův park

Po dokončení tunelu Blanka byly nově vzniklé parkové plochy v blízkosti křižovatky ulice Svatovítské a Milady Horákové pojmenovány názvem Morávkův park. [10]

Pamětní deska v Kolíně

V Kolíně na budově obchodní akademie (původně gymnázia) se nachází pamětní deska. Vytvořil ji v roce 2004 akademický architekt Michal Vitanovský.

Další povýšení

Dne 8. května 2005 mu český prezident Václav Klaus udělil „in memoriam“ (stejně jako Balabánovi a Mašínovi) hodnost brigádního generála.[6]

Medaile

Jeho jméno nese Medaile udělovaná za spolupráci s Aktivními zálohami AČR.

Vyznamenání

Odkazy

Poznámky

Reference

  1. ↑ VOZKA, Jaroslav. Hrdinové domácího odboje. Praha: nakladateství Práce, 1946. 152 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. 
  2. ↑ Pamětní deska: manželé Mandíkovi [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ KAREŠ, Josef; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní deska manželé Mandíkovi [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2011-05-15 [cit. 2015-11-17]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0004-28719. Dostupné online. 
  4. ↑ František Peltán, čtvrtý ze "Tří králů" [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: 2013-03-14 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b KETTNER, JEDLIČKA, Petr, Ivan M. Tři kontra gestapo. 1.. vyd. Praha: Vydavatelství časopisu MNO, 1967. ISBN A-23*71599. S. 203. 
  6. ↑ a b štábní kapitán Václav Morávek [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, 2006-11-15 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ HLAVÁČOVÁ, Veronika; KOTTOVÁ, Anna. Pomník odbojáře Morávka se vrátil na Prašný most, musel ustoupit tunelu Blanka [online]. Praha: www.rozhlas.cz, 2014-10-06 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ BELICA, Tomáš. Tři králové v zádech. Metro. 10-06 2014, čís. 188, s. 5. 
  9. ↑ ZEM. Na Prašným most byla slavnostně vrácena pamětní deska št. kpt. Václava Morávka [online]. www.praha.cz, 2014-10-06. Dostupné online. 
  10. ↑ http://zastupitelstvo.praha.eu/ina2014/tedusndetail.aspx?id=265332

Literatura

  • LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Morávek&oldid=14268287“