Osmanské interregnum: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 6. 10. 2016, 17:35

Osmanské interregnum (1402–1413) bylo období kritického bezvládí v Osmanské říši, kdy se synové a potenciální nástupci sultána Bajezida I. nebyli schopni a ochotni podřídit se jednomu sultánovi.

Toto bezvládí začalo v roce 1402 porážkou Osmanů od krutého uzbeckého bojovníka s mongolskými kořeny Tamerlána v bitvě u Ankary. Samotný sultán Bajezid byl v této bitvě zajat a zemřel v zajetí za záhadných okolností v roce 1403, za jeho nástupce byl Tamerlánem potvrzen jeho nejmladší syn Mehmed. Nicméně Tamerlán po zpustošení Malé Asie zaměřil své dobyvačné plány zpět na Dálný východ a v roce 1405 zemřel. Evropský zvyk, že nástupcem se stává nejstarší syn, v Osmanské říši spíše neplatil. Čtyři Mehmedovi bratři Sulejman, Isa, Musa a posléze i Mustafa odmítli uznat Mehmeda společným sultánem a obsadili některá území Osmanské říše. Nejstarší bratr Sulejman obsadil evropské državy v Thrákii (nezničené Tamerlánem), Isa s podporou Sulejmana zabral město Bursa a okolí, nejmladší Mehmed se usadil ve městě Amasya.

Nastala série vzájemných občanských válek, kdy se uzavírali mezi bratry rozdílné koalice. Isa byl zavražděn nejspíš Mehmedovými agenty v roce 1406. Vojensky vítězil spíše ale Sulejman, který začal z Thrákie okupovat i západní část Malé Asie. Posléze však Musa s pomocí Mehmedových vojsk napadnul brutálním úderem Sulejmana v Evropě a nakonec byl Sulejman v roce 1411 poražen a zabit.

Křesťané v Evropě však nebyli schopni této situace využít pro svůj prospěch zejména kvůli slabosti upadající Byzantské říše a také vzhledem k tehdejším vzájemným rozbrojům a neshodám, které se projevovaly například papežským schizmatem.

Musa vojensky ovládl Thrákii, i on se však poté odmítl podřídit Mehmedovi. Teprve v roce 1413 porazil Mehmed v Bulharsku Musu s pomocí srbského despoty Stefana Lazareviče a mohl se stát sjednocujícím sultánem Mehmedem I.

Nicméně Mehmedův poslední bratr Mustafou Çelebim (známým jako Düzmece Mustafa) nalezl exil v Byzantské říši a pokoušel se pořád získat sultánský trůn. Po Mehmedově smrti odmítl uznat nového sultána Murada II. a ve spojení s Byzantskými vojsky se pokusil ovládnout Osmanskou říši. Díky zradě svých spojenců byl nakonec Mustafa zajat Osmanskými spojenci a v roce 1422 popraven.

Zdroj

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottoman Interregnum na anglické Wikipedii.

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Musa vojensky ovládl [[Thrákie|Thrákii]], i on se však poté odmítl podřídit Mehmedovi. Teprve v roce [[1413]] porazil Mehmed v Bulharsku Musu s pomocí srbského despoty [[Stefan Lazarević|Stefana Lazareviče]] a mohl se stát sjednocujícím sultánem [[Mehmed I.|Mehmedem I.]]
-Nicméně Mehmedův poslední bratr [[Mustafa Çelebi|Mustafou Çelebim]] (známým jako Düzmece Mustafa)  nalezl exil v [[Byzantská říše|Byzantské říši]] a pokoušel se pořád získat sultánský trůn. Po Mehmedově smrti odmítl uznat nového sultána [[Murad II.|Murada II.]] a ve spojení s Byzantskými vojsky se pokusil ovládnout Osmanskou říši. V roce 1421 však byl Mustafa poražen v [[Ulubat]]ě, nedaleko [[Bursa|Bursy]], a popraven.
+Nicméně Mehmedův poslední bratr [[Mustafa Çelebi|Mustafou Çelebim]] (známým jako Düzmece Mustafa)  nalezl exil v [[Byzantská říše|Byzantské říši]] a pokoušel se pořád získat sultánský trůn. Po Mehmedově smrti odmítl uznat nového sultána [[Murad II.|Murada II.]] a ve spojení s Byzantskými vojsky se pokusil ovládnout Osmanskou říši. Díky zradě svých spojenců byl nakonec Mustafa zajat Osmanskými spojenci a v roce 1422 popraven.
 == Zdroj ==