Kostel svatého Mořice (Kroměříž): Porovnání verzí
m →Popis kostela: odkaz |
m →Historie kostela: češtin |
||
Řádek 42: | Řádek 42: | ||
== Historie kostela == |
== Historie kostela == |
||
[[Soubor:Kostel sv. Mořice X.jpg|thumb|left|upright|Pohled na severní stranu]] |
[[Soubor:Kostel sv. Mořice X.jpg|thumb|left|upright|Pohled na severní stranu]] |
||
Vybudoval jej olomoucký biskup [[Bruno ze Schauenburku]] (stavba dokončena kolem roku 1265/1290), který při něm založil kolegiátní kapitulu se 6 kanovníky, proboštem a děkanem. V Českých zemích neobvyklé zasvěcení svatému Mořici zvolil biskup podle svého předchozího působiště, kostela sv. Mořice v Magdeburku, kde byl proboštem.<ref>František Vácslav Peřinka. ''Dějiny města Kroměříže. Díl 1.'' Kroměříž : Obecní rada města Kroměříže 1913. S. 13.</ref> Kostel prodělal v historii několik významných úprav. Jednalo se zejména o opravy a přestavby po [[Husitství|husitských válkách]] a [[třicetiletá válka|třicetileté |
Vybudoval jej olomoucký biskup [[Bruno ze Schauenburku]] (stavba dokončena kolem roku 1265/1290), který při něm založil kolegiátní kapitulu se 6 kanovníky, proboštem a děkanem. V Českých zemích neobvyklé zasvěcení svatému Mořici zvolil biskup podle svého předchozího působiště, kostela sv. Mořice v Magdeburku, kde byl proboštem.<ref>František Vácslav Peřinka. ''Dějiny města Kroměříže. Díl 1.'' Kroměříž : Obecní rada města Kroměříže 1913. S. 13.</ref> Kostel prodělal v historii několik významných úprav. Jednalo se zejména o opravy a přestavby po [[Husitství|husitských válkách]] a po [[třicetiletá válka|třicetileté válce]]. Poslední velká přestavba proběhla za arcibiskupa [[Maxmilián Josef Sommerau-Beckh|Sommerau-Beckha]] v 19. století, během níž byl kostel opraven a byl obnoven jeho gotický vzhled. Kostel několikrát vyhořel a je proto sporné, jak velká část současné stavby je původní. |
||
== Popis kostela == |
== Popis kostela == |
Verze z 4. 10. 2016, 09:19
Kolegiátní kostel svatého Mořice | |
---|---|
Kostel v roce 2013 | |
Místo | |
Stát | [[Soubor:Flag of Česko.svg|22x15px|border|Česko]] [[Česko]] |
Souřadnice | 49°17′57″ s. š., 17°23′28″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | moravská |
Diecéze | Olomouc |
Děkanát | Kroměříž |
Farnost | svatého Mořice |
Status | farní kostel |
Zasvěcení | Svatý Mořic |
Architektonický popis | |
Výstavba | 1265 |
Specifikace | |
Stavební materiál | zděný |
Další informace | |
Adresa | Stojanovo nám. 5, 767 01 Kroměříž |
Ulice | Stojanovo náměstí |
Kód památky | 23355/7-6009 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kolegiátní kostel svatého Mořice (též chrám sv. Mořice) v Kroměříži je jedna z největších gotických staveb České republiky a jedna z jejích nejvýznamnějších gotických památek. V Ústředním seznamu kulturních památek České republiky je veden pod číslem 23355 / 7-6009. Chrám je sídlem kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži.
Poloha
Chrám sv. Mořice se nachází na Stojanově náměstí v Kroměříži, západně od Velkého náměstí. Ze severu k němu přiléhá komplex Arcibiskupského gymnázia (napojený Mlýnskou branou na Arcibiskupský zámek; biskup tedy mohl chodit ze zámku do kostela „suchou nohou“). Nedaleko se nachází filiální barokní kostel svatého Jana Křtitele. Příslušný farní úřad sídlil dříve v kanovnickém domě na Stojanově náměstí, v posledních letech byl ale přemístěn do budovy proboštství v přilehlé farní zahradě.
Historie kostela
Vybudoval jej olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku (stavba dokončena kolem roku 1265/1290), který při něm založil kolegiátní kapitulu se 6 kanovníky, proboštem a děkanem. V Českých zemích neobvyklé zasvěcení svatému Mořici zvolil biskup podle svého předchozího působiště, kostela sv. Mořice v Magdeburku, kde byl proboštem.[1] Kostel prodělal v historii několik významných úprav. Jednalo se zejména o opravy a přestavby po husitských válkách a po třicetileté válce. Poslední velká přestavba proběhla za arcibiskupa Sommerau-Beckha v 19. století, během níž byl kostel opraven a byl obnoven jeho gotický vzhled. Kostel několikrát vyhořel a je proto sporné, jak velká část současné stavby je původní.
Popis kostela
K trojlodní síni přiléhá křestní kaple a v baroku dostavěná kaple Bolestné Panny Marie s pompézními náhrobky biskupů Schrattenbacha (který si kapli postavil jako místo svého posledního odpočinku)[2] a Egkha.[3] Jde o orientovanou stavbu (s odchylkou cca 30°, srov. mapu); při bočním vchodu se nachází busta arcibiskupa Stojana, který v kostele působil v letech 1908–1917 jako probošt. V presbytáři kostela je pohřben zakladatel kostela a města Kroměříže Bruno ze Schauenburku. Na retábulu hlavního oltáře je obraz sv. Mořice, který je zde ztvárněn jako běloch. K vybavení kostela náleží sedm zpovědnic a pětidílná varhanní skříň z roku 1854 od vídeňského mistra Jakoba Deutchmanna. [4] [5]
Současný provoz
Kostel sv. Mořice je farním kostelem farnosti svatého Mořice. Mše sv. se v kostele koná ve všední dny (mimo pondělí a soboty) v 17:00, v neděli a ve svátky v 7:45 a 10:45. U příležitosti zahájení školního roku a podobně významných dnů se zde konají mše svaté pro studenty Arcibiskupského gymnázia nebo ve spolupráci s Klubem UNESCO pořádaný festival Hudba v zahradách a zámku. Při kostele působí Schola cantorum u sv. Mořice v Kroměříži.
Reference
- ↑ František Vácslav Peřinka. Dějiny města Kroměříže. Díl 1. Kroměříž : Obecní rada města Kroměříže 1913. S. 13.
- ↑ Martina Šviková: Náhrobek kardinála Schrattenbacha v kostele sv. Mořice v Kroměříži (bakalářská práce, FF MU 2006).
- ↑ http://www.houska.cz/page.php?id=87&pid=87
- ↑ KAVIČKA, Karel. Kroměříž: Kolegiátní a farní kostel sv. Mořice. 1. vyd. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2006. 31 s. ISBN 80-86157-15-6. S. 24,25.
- ↑ https://de.wikipedia.org/wiki/Jacob_Deutschmann
Galerie
-
Relikvie sv. Víta, Mořice a Štěpána z chrámového pokladu kostela sv. Mořice v Kroměříži
Související články
- Farnost svatého Mořice
- Svatý Mořic
- Proboštství (Kroměříž)
- Kolegiátní kapitula u svatého Mořice v Kroměříži
- Kroměříž
- Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů