Svobodná Francie: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 17. 9. 2016, 18:08

Svobodná Francie (France Libre) byl státní útvar existující během druhé světové války, zahrnující francouzská území, která po kapitulaci Francie v červnu 1940 zůstala na straně Spojenců. Svobodná Francie vystupovala také jako exilová francouzská vláda. Hnutí Svobodné Francie založil v Londýně v červnu 1940 Charlesem de Gaulle který ji následně také vedl. Jejími ozbrojenými složkami byly Síly Svobodné Francie nebo také Svobodní Francouzi (Forces Françaises Libres, zkratka FFL), které po francouzské kapitulaci pokračovaly v boji na straně Spojenců. Hnutí také organizovalo a podporovalo odboj na území okupované Francie.

Vznik

V roce 1940 byl Charles de Gaulle povýšen na brigádního generála. Protože francouzská armáda začala slábnout, našel de Gaulle malou skupinu politiků, kteří argumentovali proti Ose. Když byla Francie 17. června poražena, uprchl de Gaulle do Anglie, kde začal budovat hnutí FFL. Své hnutí propagoval přes rozhlas a časem se setkal s úspěchem. Za dva měsíce měla FFL již 7000 členů. 28. června byl uznán britskou vládou za vedoucího představitele svobodných Francouzů. Dne 24. září 1941 vznikl tzv. Národní výbor bojující Francie, jenž byl postupně uznán vládami Velké Británie, SSSR, Polska, Belgie i českými představiteli za francouzskou vládu v emigraci. ^[1] Funkci předsedy výboru vykonávali zároveň de Gaulle a Henri Honoré Giraud.

Složení

Mnoho členů FFL nebylo francouzského původu. Celkově 65 % byli branci ze Západní Afriky, převážně ze Senegalu. Mnoho členů bylo také z Maroka, Alžírska a Tahiti. Například 2. pancéřová divize měla 25 % černošských vojáků.

Boj o kontrolu nad koloniemi

Po pádu Francie v roce 1940 drtivá většina francouzských zámořských území zůstala věrná nové vzniklé vládě Vichistické Francie. K FFL se připojily pouze francouzské državy v Indii, Francouzská rovníková Afrika a Francouzská Polynésie, a teprve postupně během války se FFL dařilo získávat kontrolu nad dalšími koloniemi. S přidáváním francouzských afrických kolonií do FFL přišlo velké množství afrických koloniálních vojenských jednotek. K prvnímu ozbrojenému střetu mezi Vichisty a FFL došlo v září roku 1940 během neúspěšného pokusu o dobytí Dakaru. V listopadu téhož roku se FFL podařilo dobýt Gabon, jedinou součást Francouzské rovníkové afriky, která se připojila na stranu vlády ve Vichy. V polovině roku 1941 byla Vichistická armáda poražena v Levantě. Tohoto tažení (Operace Exporter) se účastnil i 11. československý pěší prapor - Východní. V severní africe se vojáci FFL účastnili bojů v Libyi a Egyptě proti Erwinu Rommelovi a jeho Afrika Korps. Po britské invazi byla vláda Svobodné Francie ustavena i nad Madagaskarem. Spojenecké vylodění v severní africe navíc přineslo osvobození Francouzské západní afriky a Alžírska. Po těchto úspěších začali roku 1943 vstupovat do FFL také obyvatelé Guadeloupe, Martiniku a Francouzské Guyany. Roku 1944 boje o kolonie utichly v důsledku vylodění spojenců v Normandii a konce Vichystického režimu po osvobození Francie.

Konec války

Do roku 1944 čítalo FFL 560 000 členů. Toto číslo vystouplo do konce roku na milion. FFL bojovalo v Alsasku, Alpách a Bretani. Od roku 1945 až do konce války v Evropě se FFL skládalo z 1 300 000 členů, a zahrnovalo sedm pěších divizí a tři bojové pancéřové divize, což z FFL dělalo pátou největší spojeneckou armádu hned za Rudou armádou, americkou armádou, britskou armádou a rumunskou armádou^[2]. FFL nabídlo poslat polovinu členů do Pacifiku, aby podpořilo boje proti Japonsku, ale než mohli být vojáci posláni, druhá světová válka skončila.

Jednotky

Armády

Francouzská první armáda
Atlantické armádní oddělení
Alpinské armádní oddělení

Sbory

1. armáda sbor
2. armádní sbor
3. armádní sbor

Dělení a divize

1. volné francouzské dělení
2. Marocká pěší divize
3. Alžírská pěší divize
4. Marocké horské dělení
9. koloniální pěší divize
27. Alpinská pěší divize
1. pancéřová divize
2. pancéřová divize
3. pancéřová divize
5. pancéřová divize
1. pěší divize
10. pěší divize
14. pěší divize
19. pěší divize
23. pěší divize
25. pěší divize
36. pěší divize
1. vzdálené Orientální koloniální dělení
2. vzdálené Orientální koloniální dělení
3. a 4. volné francouzské S.A.S.(speciální letecké služby) prapory

Známí členové FFL

Reference

↑ www.cojeco.cz [online]. www.cojeco.cz [cit. 2016-01-17]. Dostupné online.
↑ Axelrod, A. (ed.), Encyclopedia of World War II. Facts On File, Inc., New York, 2007, s. 695

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Free French Forces na anglické Wikipedii.

Související články

Forces aériennes françaises libres

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Forces françaises libres na Wikimedia Commons

[1] www.cojeco.cz [online]. www.cojeco.cz [cit. 2016-01-17]. Dostupné online.

[2] Axelrod, A. (ed.), Encyclopedia of World War II. Facts On File, Inc., New York, 2007, s. 695

[1]

[2]

@@ Řádek 52: / Řádek 52: @@
 |Představitel=[[Charles de Gaulle]]}}
-'''Svobodná Francie''' (''France Libre'') byla francouzská exilová vláda během druhé světové války, založená v Londýně v červnu 1940 [[Charles de Gaulle|Charlesem de Gaulle]] který ji následně také vedl. Jejími ozbrojenými složkami byly ''Síly Svobodné Francie'' nebo také ''Svobodní Francouzi'' (''Forces Françaises Libres'', zkratka FFL), které po francouzské kapitulaci pokračovaly v boji na straně Spojenců. Hnutí také organizovalo a podporovalo odboj na území okupované Francie.
+'''Svobodná Francie''' (''France Libre'') byl státní útvar existující během druhé světové války, zahrnující francouzská území, která po kapitulaci Francie v červnu 1940 zůstala na straně Spojenců. Svobodná Francie vystupovala také jako exilová francouzská vláda. Hnutí Svobodné Francie založil v Londýně v červnu 1940 [[Charles de Gaulle|Charlesem de Gaulle]] který ji následně také vedl. Jejími ozbrojenými složkami byly ''Síly Svobodné Francie'' nebo také ''Svobodní Francouzi'' (''Forces Françaises Libres'', zkratka FFL), které po francouzské kapitulaci pokračovaly v boji na straně Spojenců. Hnutí také organizovalo a podporovalo odboj na území okupované Francie.
 == Vznik ==