Systém základnových stanic: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
+Packet Control Unit
m odebrána Kategorie:Telekomunikace; přidána Kategorie:Telekomunikační infrastruktura za použití HotCat
Řádek 35: Řádek 35:
{{Pahýl}}
{{Pahýl}}


[[Kategorie:Telekomunikace]]
[[Kategorie:Telekomunikační infrastruktura]]
[[Kategorie:GSM]]
[[Kategorie:GSM]]

Verze z 16. 9. 2016, 00:15

Systém základnových stanic (anglicky Base Station S(ubs)ystem, BSS) je část sítě GSM, která je zodpovědná za přenos a příjem radiových signálů z mobilního telefonu. Systém základnových stanic provádí překódování hovorových kanálů, přidělování radiových kanálů mobilním telefonům, paging a mnoho dalších úkolů patřících k radiové síti.

Základnová převodní stanice

Základnová převodní stanice – BTS (Vodafone, Šlovice, Plzeň-jih)

Základnová převodní stanice (Base Transceiver Station - BTS, v odborném slangu bétéeska) je vysílač a přijímač radiových signálů. BTS pro systém UMTS se nazývá Node B.

Sektorizace

Při použití směrových antén na základnových stanicích, kdy každá vysílá do jiného směru, je možné sektorizovat základnovou stanici, takže je několik buněk obsluhováno z jednoho místa. To zvyšuje provozní kapacitu základnové stanice (každá frekvence může obsahovat osm hlasových kanálů) zatímco moc nezvýší rušení způsobené na sousední buňky (v každém směru se šíří jen malý počet frekvencí.)

Buňky se rozdělují na několik poddruhů:

  • Makrocell – tzv. makrobuňka je klasickým příkladem standardní základnové stanice. Má kapacitu 8 timeslotů a dosah až 35 km. Dříve se na stožár základnové stanice dával pouze jeden vysílač, nyní kvůli zvýšení kapacity obsahuje stožár vysílače makrocell až tři vysílače, které mají vysílací úhel 120°. Pokud je použito na stožáru tří směrových vysílačů, obsahuje jeden stožár tři makrocelly (a podobně u dvou či jedné)
  • Mikrocell – tzv. mikrobuňka je vysílač mnohem menší jak rozměrově, tak svým dosahem. Obecně se používá jedné antény s vyzařovacím úhlem 360°, která má ovšem dosah pouze 27 km. Mikrobuňky se používají na vykrytí „problematických“ částí. (Vnitřek budov, nebo například Metro)
  • Umbrella cell – deštníková buňka je kombinací předchozích dvou typů. Jelikož mikrobuňky nemohou zajistit úplné pokrytí určitého prostoru, používá se na překrytí „hluchých míst“ obvykle jeden vysílač typu makro cell (s dosahem max. 35 km) a vyzařovacím úhlem 360°

Ovladač základnové stanice

Ovladač základnové stanice (v GSM se jedná o Base Station Controller - BSC, v UMTS je to Radio Network Controller - RNC) se stará o inteligenci BTS. Obvykle BSC ovládá 10 až 100 BTS. BSC se stará o alokaci radiových kanálů, přijímá měření z mobilních telefonů a ovládá předávání mezi BTS. Klíčová funkce BSC je fungovat jako koncentrátor, když se více nízkokapacitních spojení na BTSky (s relativně malým využitím) zredukuje na menší počet spojení na MSC (Mobile Switching Center, radiotelefonní neboli mobilní ústředna) s velkým vytížením. To celkově znamená že síť je strukturovaná tak, aby měla hodně BSC rozmístěných do oblastí poblíž jejich BTSek které jsou potom napojeny do větších centralizovaných MSC míst.

Packet control unit

Jednotka řízení paketů (anglicky Packet control unit, PCU) je rozšíření standardu GSM pro GPRS. Má podobnou úlohu jako BSC, ale pro paketová data. Přidělování kanálů pro telefonní hovory a datovou komunikaci řídí základnová stanice, ale jakmile je kanál přidělen PCU, PCU jeho řízení zcela přebírá.

PCU může být součástí základnové stanice nebo BSC. Existují i návrhy, ve kterých je PCU umístěno u SGSN. Ve většině případů je však PCU zvláštní uzel, který komunikuje na rádiové straně s BSC a na rozhraní Gb se SGSN.

Související články