Izraelské osady: Porovnání verzí
korekce značka: editace z Vizuálního editoru |
Další drobné korekce značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Westbankjan06.jpg|thumb|upright=1.5|Mapa izraelských osad na Západním břehu Jordánu (stav z roku 2006)]] |
[[Soubor:Westbankjan06.jpg|thumb|upright=1.5|Mapa izraelských osad na Západním břehu Jordánu (stav z roku 2006)]] |
||
'''Izraelské osady''' jsou, dle legislativy státu Izrael, sídla založená [[Izrael]]em a [[Izraelci]] na územích, která židovský stát dobyl v [[Šestidenní válka|šestidenní válce]] v roce [[1967]]. Podle mezinárodního práva a oficiálního stanoviska OSN |
'''Izraelské osady''' jsou, dle legislativy státu Izrael, sídla založená [[Izrael]]em a [[Izraelci]] na územích, která židovský stát dobyl v [[Šestidenní válka|šestidenní válce]] v roce [[1967]]. Podle mezinárodního práva a oficiálního stanoviska OSN se však jedná o ilegální osady, v rámci vysídlovací politky, jenž je namířena proti Palestincům žijících mimo stát Izrael. Stát Izrael osadami, v rozporu s mezinárodním právem, rozšiřuje své hranice. Dochází tedy k uzurpaci a anexím dalších území, která Izraeli dle '''Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181''' nenáleží. Evropská komise Izraeli přikázala zboží vyrobené ze židovských osad jasně označovat. Podle ní musí být zřejmé že Izrael tato území okupuje a nejde o jeho svrchované území. |
||
== Terminologie == |
== Terminologie == |
Verze z 8. 9. 2016, 14:14
Izraelské osady jsou, dle legislativy státu Izrael, sídla založená Izraelem a Izraelci na územích, která židovský stát dobyl v šestidenní válce v roce 1967. Podle mezinárodního práva a oficiálního stanoviska OSN se však jedná o ilegální osady, v rámci vysídlovací politky, jenž je namířena proti Palestincům žijících mimo stát Izrael. Stát Izrael osadami, v rozporu s mezinárodním právem, rozšiřuje své hranice. Dochází tedy k uzurpaci a anexím dalších území, která Izraeli dle Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 nenáleží. Evropská komise Izraeli přikázala zboží vyrobené ze židovských osad jasně označovat. Podle ní musí být zřejmé že Izrael tato území okupuje a nejde o jeho svrchované území.
Terminologie
- V hebrejštině jsou izraelské osady nejčastěji nazývány התנחלויות ("hitnachalujot"), singulár התנחלות ("hitnachalut"). Tento výraz je používán teprve v poslední třetině 20. století, a to jak zastánci, tak odpůrci politiky výstavby osad. Zastánci osad jej oceňují pro jeho odvození od biblické terminologie - Numeri 33,54: וְהִתְנַחַלְתֶּם אֶת-הָאָרֶץ בְּגוֹרָל לְמִשְׁפְּחֹתֵיכֶם ("Rozdělíte si zemi losem jako dědictví mezi své čeledi"[1]). Odpůrcům osad zase termín vyhovuje, protože odlišuje izraelská sídla za Zelenou linií od sídel uvnitř vlastního Izraele v jeho mezinárodně uznávaných hranicích. Kromě slova "hitnachalujot" se pro všechna izraelská sídla (uvnitř i za Zelenou linií) používá také výraz התיישבות ("hitjašvut") a nebo od stejného kořene odvozené slovo יישוב ("jišuv").[2] Od těchto dvou základních termínů pro osady se také odvozuje v hebrejštině pojmenování jejich obyvatel, tedy osadníků: buď מתנחלים ("mitnachalim"), nebo מתיישבים ("mitjašvim").
- V angličtině je spojení "izraelské osady" nejčastěji překládáno jako "Israeli settlements" a takto se objevuje například v oficiálních prohlášeních americké vlády.[3] V kruzích nakloněných politice osadnictví se používá i neutrálnější termín "Israeli communities" (zhruba "izraelské obce"), který neodlišuje sídla zbudovaná vně a uvnitř Zelené linie.[4] Naopak v kruzích radikálněji naladěných proti izraelské politice na obsazených územích, zejména v arabských zemích, se užívá i termín "Israeli colonies" ("izraelské kolonie")[5] Někteří odpůrci sionismu ale výraz "Israeli colonies" aplikují i na židovská sídla uvnitř Zelené linie.[6]
- V arabštině se pro izraelské osady používá výraz المستوطنات ("mustavtanát") a od něho odvozené slovo pro osadníky مستوطنين ("mustavtinín"), nebo ostřejší مستعمرات ("mustamarát"), které se dá přeložit jako "kolonie".[7]
Právní status
Oficiální izraelská pozice ohledně osad na Západním břehu Jordánu je, že tato sídla nenarušují práva zde usazených palestinských obyvatel, protože byla zřizována na státní nikoliv soukromé půdě. To ale zpochybňuje organizace Peace Now, která zveřejnila v roce 2006 studii, podle které 39 % plochy zaujímané izraelskými osadami na Západním břehu Jordánu leží na pozemcích, které původně patřily soukromým palestinským vlastníkům.[8] Osady jsou umístěny na území, které je pod vojenskou správou a není formálně součástí Izraele. Právo židů usazovat se na těchto územích bylo podle izraelské vlády zakotveno při zřizování Britského mandátu Palestina a navíc některá z těchto sídel navazují na židovské komunity, které tu existovaly do roku 1948 (například Kfar Ecion nebo Hebron). Izrael považuje Západní břeh Jordánu za sporné nikoliv okupované území.[9] Východní Jeruzalém a Golanské výšiny jsou Izraelem považovány za integrální součást Izraele a zdejší osady se právně neliší od jakýchkoliv jiných sídel ve vlastním Izraeli.
Historie zakládání izraelských osad
Vznik prvních izraelských osad se datuje krátce po šestidenní válce. Úplně první osadou byl Kfar Ecion. Dne 27. září 1967 se skupina budoucích osadníků sešla na vojenském hřbitově v Jeruzalému a pak po ceremoniálu vyrazili v konvoji na místo, kde obnovili vesnici Kfar Ecion zničenou v roce 1948 během První arabsko-izraelské války.[10] V té době však oficiální pozicí izraelské vlády po jejím zasedání 19. června 1967 bylo vrátit dobytá území (Golanské výšiny a Sinaj) výměnou za mír se sousedními arabskými státy. Egypt ovšem neměl znovu získat kontrolu nad Pásmem Gazy. V případě Západního břehu Jordánu se předpokládalo buď jeho vrácení Jordánsku, nebo vytvoření autonomního palestinského státu. Pouze v případě Jeruzalému se od počátku počítalo s jeho sjednocením pod izraelskou suverenitou. S tímto záměrem však nesouhlasila část ministrů. Ministr práce Jigal Alon prosazoval trvalou anexi části Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy a zakládání izraelských osad na tomto území. Mělo jít o údolí řeky Jordán, oblast historického Guš Ecion, aglomeraci Jeruzalému, region jižního Judska (Hebronské hory) a jižní část Pásma Gazy. Přestože tento projekt – nazývaný Alonův plán – nebyl izraelskou vládou nikdy přijat jako oficiální politika, stal se v následujících letech faktickým vodítkem izraelské vlády při zakládání prvních osad.[11]
Jako první osada v rámci Alonova plánu vznikla v roce 1968 vesnice Kalija v údolí Jordánu. V roce 1968 přišli také první izraelští osadníci do Hebronu (od roku 1972 vedle historického Hebronu vznikla nová izraelská čtvrť Kirjat Arba). Ještě před koncem 60. let 20. století vznikly další osady v bloku Guš Ecion. Rozvíjejí se také první osady na Sinajském poloostrově, kde Moše Dajan prosazuje projekt výstavby velkého města s přístavem Jamit. V roce 1974 je založeno hnutí Guš Emunim, které požaduje jít nad rámec Alonova plánu a zahájit osidlování i ve vnitrozemí Západního břehu Jordánu. Pro tento účel zřídilo zvláštní osidlovací organizaci Amana. Aktivisté Guš Emunim se snaží o usazení v této oblasti i za cenu potyček s izraelskou armádou. Získávají podporu opoziční strany Likud a jejího předáka Menachema Begina, který slibuje, že pokud nastoupí k moci, nikdy se obsazených území nevzdá.[12]
V roce 1977 Likud vyhrál ve volbách a zahajuje masivní výstavbu osad. Během roku 1977 jich vzniká patnáct včetně první v Pásmu Gazy (Necer Chazani), kde ale byla již v roce 1970 obnovena vesnice Kfar Darom vyklizená v roce 1948. V roce 1978 ovšem vláda Menachema Begina uzavřela mírovou smlouvu s Egyptem a souhlasí s předáním Sinajského poloostrova pod egyptskou suverenitu. Roku 1982 jsou všechny izraelské osady na Sinaji vyklizeny i za cenu potyček s osadníky. Zároveň pokračuje výstavba osad na ostatních obsazených územích. V roce 1979 vláda zrušila omezení na nákup půdy na Západním břehu Jordánu. V roce 1981 vláda rozhoduje o anexi Golanských výšin. Během roku 1981 byl překonán další rekord, když vzniklo šestnáct nových osad. Výstavba osad pokračovala po celý zbytek 80. let 20. století, a to i během První intifády.[12]
Počátkem 90. let 20. století začíná mírový proces a části Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu přecházejí pod bezpečnostní a civilní kontrolu Palestinské autonomie, výstavba osad ale pokračuje. Nedochází již ovšem k zakládání nových osad, ale stávající osady zvyšují počet svých obyvatel. Zároveň v blízkosti osad vznikají satelitní čtvrti, takzvané outposty, které sice formálně tvoří součást své mateřské osady, ale ve skutečnosti se alespoň některé z nich vyvíjejí v samostatné obce, byť neuznávané izraelskou vládou.[12]
Během Druhé intifády docházelo na Západním břehu Jordánu k častým útokům na osadníky a populační růst zdejších osad se zpomalil. Zároveň ovšem začala výstavba Izraelské bezpečnostní bariéry, která některé osady poblíž Zelené linie fakticky oddělila od Západního břehu a připojila je k Izraeli.[12] V roce 2005 vláda Ariela Šarona provedla Izraelský plán jednostranného stažení, v jehož rámci byly vystěhovány všechny osady v Pásmu Gazy a také čtyři osady v severní části Západního břehu Jordánu.
V listopadu 2009 ohlásila izraelská vláda vedená Benjaminem Netanjahuem desetiměsíční moratorium na novou bytovou výstavbu v osadách na Západním břehu Jordánu. Gesto se netýkalo východního Jeruzaléma ani Golanských výšin. Také byla výjimečně povolena výstavba budov veřejného charakteru.[13] Toto gesto však nevedlo k obnovení jednání mezi oběma stranami.
Geografické rozdělení izraelských osad
Izraelské osady se rozkládají nebo rozkládaly na všech územích, které Izrael obsadil v roce 1967:
- Západní břeh Jordánu: osady zde byly zakládány hned od roku 1967 a existují zde do současnosti. S více než 380 000 osadníky (k roku 2015) jde o nejpočetnější a nejlidnatější skupinu izraelských osad. Do roku 1967 šlo o součást Jordánska.
- Pásmo Gazy: osady zde byly zakládány od roku 1970 (Kfar Darom). Do roku 1967 šlo o součást Egyptu. V roce 2005 byly všechny zdejší izraelské osady vystěhovány v rámci plánu jednostranného stažení.
- Východní Jeruzalém: osady (respektive městské čtvrti) zde byly zakládány po roce 1967 a existují dodnes. S více než 200 000 obyvateli (k roku 2015) jde o druhé demograficky nejvýznamnější izraelské osídlení za Zelenou linií, které je Izraelem navíc přímo anektováno. Do roku 1967 šlo o součást Jordánska.
- Golanské výšiny: osady zde byly zakládány hned od roku 1967 a existují zde dodnes. Území je přímo anektováno Izraelem. Do roku 1967 šlo o součást Sýrie.
- Sinajský poloostrov: osady zde byly zakládány po roce 1967. Do roku 1967 šlo o součást Egypta. V roce 1982 byly všechny zdejší izraelské osady vystěhovány po podpisu Egyptsko-izraelské mírové smlouvy.
Rozdělení izraelských osad podle velikosti a administrativního statusu
Izraelské osady na Západním břehu Jordánu a na Golanských výšinách zahrnují menší sídla vesnického typu, která se sdružují do Oblastních rad, středně velkých osad charakteru menších měst, která mají statut místních rad a z největších sídel městského typu se statutem města. Největším městem mezi izraelskými osadami je Modi'in Illit, kde k 31. prosinci 2015 žilo 64 200 obyvatel.[14]
Administrativní dělení ale vždy nekopíruje lidnatost osady. Například osada Ma'ale Efrajim s cca 1400 obyvateli má statut místní rady, zatímco Kochav Ja'akov s více než 7000 obyvateli tento status nemá. Osady ve Východním Jeruzalému mají status městských čtvrtí Jeruzalému. Některé z nich mají přes 40 000 obyvatel (Pisgat Ze'ev nebo Ramot).
Menší osady se také dělí podle ekonomického charakteru, a to na kibucy (vysoká míra kolektivní spolupráce), mošavy (nižší míra kolektivní spolupráce) a společné osady (bez hospodářské spolupráce mezi jednotlivými obyvateli).
Kromě oficiálních osad existují na Západním břehu Jordánu i neoficiální osady (tzv. outposty), které izraelská vláda neuznává jako samostatné obce a považuje je buď za pouhé čtvrti existujících "mateřských" osad (například osada Nofej Prat je považována za součást Kfar Adumim), nebo je považuje za nelegální osídlení vzniklé bez povolení (například Magen Dan poblíž osady Elkana).
Demografie
Izraelské osady zejména na Západním břehu Jordánu vykazují setrvalý populační nárůst, který je mnohem rychlejší než přírůstek obyvatelstva v celostátním měřítku (v roce 2008 5,1 % versus 1,8 %).[15] Díky tomu demografický význam této skupiny populace roste. Zatímco osady v pásmu Gazy zůstávaly po celou dobu své existence jen nepočetnými enklávami, osady na Západním břehu nebo izraelské čtvrti ve východním Jeruzalému jsou domovem desetitisíců lidí. Kombinovaná populace všech izraelských osad (Západní břeh Jordánu, Východní Jeruzalém i Golanské výšiny) přesáhla okolo roku 2009 hranici 500 000 obyvatel a roku 2014 se dotkla úrovně 600 000 obyvatel. V roce 2009 zároveň počet osadníků na Západním břehu Jordánu přesáhl 300 000[16] (v roce 2013 už 350 000) a v některých územně kompaktních blocích tvoří Izraelci na Západním břehu etnickou většinu. Populace osad na Golanských výšinách sice zaznamenává nižší roční nárůsty, ale vzhledem k absenci arabského osídlení na většině plochy Golan má tamní osadnická populace etnickou převahu na celém území výšin (kromě druzských měst na severu).
Obyvatelstvo osad se liší ve své náboženské orientaci. Existují osady sekulárních obyvatel (například Ariel[17]), osady obyvatel nábožensky zaměřených (například Efrat[18]) a nebo ultraortodoxních (charedim - například Bejtar Illit). Existují i smíšené osady, ve kterých vedle sebe žijí skupiny s různou mírou náboženského zaměření.
rok | Západní břeh Jordánu | Pásmo Gazy | Východní Jeruzalém | Golanské výšiny | celkem |
---|---|---|---|---|---|
1972 | 1 182 | 700 | 8 649 | 77 | 10 608 |
1983 | 22 800 | 900 | 76 095 | 6800 | 106 595 |
1985 | 44 100 | 1 900 | 103 900 | 8 700 | 158 700 |
1989 | 69 800 | 3 000 | 117 100 | 10 000 | 199 900 |
1990 | 78 600 | 3 300 | 135 000 | 10 600 | 227 500 |
1991 | 90 300 | 3 800 | 137 300 | 11 600 | 243 000 |
1992 | 101 100 | 4 300 | 141 000 | 12 000 | 258 400 |
1993 | 111 600 | 4 800 | 152 800 | 12 600 | 281 800 |
1995 | 133 200 | 5 300 | 157 300 | 13 400 | 309 200 |
1996 | 142 700 | 5 600 | 160 400 | 13 800 | 322 500 |
1997 | 154 400 | 5 700 | 161 416 | 14 300 | 335 816 |
1998 | 163 300 | 6 100 | 165 967 | 14 900 | 350 267 |
1999 | 177 411 | 6 337 | 170 123 | 15 313 | 369 184 |
2000 | 192 976 | 6 678 | 172 250 | 15 955 | 387 859 |
2002 | 214 722 | 7 277 | 175 617 | 16 503 | 414 119 |
2003 | 224 669 | 7 556 | 178 601 | 16 791 | 427 617 |
2004 | 234 487 | 7 826 | 181 587 | 17 265 | 441 828 |
2005 | 258 988 | 0 | 184 057 | 17 794 | 460 838 |
2006 | 268 400 | 0 | 186 857 | 18 105 | 473 362 |
2007 | 276 462 | 0 | 189 708 | 18 692 | 484 862 |
2008 | 295 380 | 0 | 193 091 | 19 083 | 507 554 |
2009 | 299 440 | 0 | 191 960 | 19 248 | 510 648 |
2010 | 314 132[20] | 0 | 198 629[21] | 19 797 | 534 224 |
2011 | 325 500[22] | 0 | 196 400[23] | 19 500[24] | 541 400 |
2012 | 341 400[25] | 0 | 199 650[26] | 20 000[27] | 561 050 |
2013 | 356 500[28] | 0 | 203 910[29] | 20 500[30] | 580 910[pozn 2] |
2014 | 370 700[31] | 0 | 208 410[32] | 21 300[33] | 600 410[pozn 3] |
2015 | 385 900[34] | 0 | n/a | 21 000[35] | n/a |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Údaje od roku 1972 do roku 2010 jsou založeny na databázi nadace Foundation for Middle East Peace (FMEP). Údaje publikované FMEP se mírně odlišují v metodologii od dat z doby po roce 2010 (FMEP například řadí obyvatele vesnice Snir mezi osadníky na Golanských výšinách). Data od roku 2010 jsou počítána podle samostatných paralelních statistických řad. V případě údajů o počtu osadníků na Západním břehu Jordánu a na Golanských výšinách jde o ročenky Izraelského statistického úřadu (populace v izraelských lokalitách v distriktu Judea a Samaří a populace náležející do skupiny „Židé a ostatní“ v statistickém subdistriktu Golan). Data o osadnické populaci ve Východním Jeruzalému Izraelský statistický úřad nezjišťuje, vycházejí proto z ročenky organizace Jerusalem Institute for Israel studies. Výsledné souhrnné počty všech izraelských osadníků tak nejsou založeny na jednom statistickém šetření a součet je tak pouze orientační.
- ↑ Při použití užší definice židovské populace ve Východním Jeruzalému, tedy s vyloučením osob s neuvedeným náboženstvím a nearabských křesťanů (kteří ovšem v izraelských statistikách bývají běžně řazeni do kategorie „Židé a ostatní“) by celková populace židovských osad činila 574 250 osob.
- ↑ Při použití užší definice židovské populace ve Východním Jeruzalému, tedy s vyloučením osob s neuvedeným náboženstvím a nearabských křesťanů (kteří ovšem v izraelských statistikách bývají běžně řazeni do kategorie „Židé a ostatní“) by celková populace židovských osad činila 593 170 osob.
Reference
- ↑ Nu 33, 54 (Kral, ČEP)
- ↑ Summing up: hityashvut as a symbol, hityashvut as a word [online]. [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Statement by the Press Secretary on Israeli Settlements [online]. The White House [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ What is Christian Friends of Israeli Communities? [online]. Christian Friends of Israeli Communities [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UAE rejects Israeli colonies in Palestinian territories [online]. Gulf News [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Welcome To Kafr Saba District of Tulkarm [online]. Palestine Remembered [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ S.Poole, Unspeak: how words become weapons, how weapons become a message, and how... [online]. Google Books [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Israeli Map Says West Bank Posts Sit on Arab Land [online]. New York Times [cit. 2009-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Israeli Settlements and International Law [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2009-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ History of the Etzion Bloc [online]. kfar-etzion.co.il [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OREN, Michael. Six Days of War. New York: Ballantine Books, 2003. ISBN 0-345-46192-4. Kapitola Aftershocks, s. 312-323. (anglicky)
- ↑ a b c d 36 years, and still counting [online]. Haaretz [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Israel begins crackdown on settlement construction [online]. Haaretz [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POPULATION AND DENSITY PER SQ. KM. IN LOCALITIES NUMBERING 5,000 RESIDENTS AND MORE ON 31.12.2015 [online]. Ročenka Centrálního statistického úřadu 2016 [cit. 2016-09-02]. Dostupné online. (anglicky, hebrejsky)
- ↑ Population of Localities with over 2,000 residents and by other geographical divisions-June 2009 [online]. Central Bureau of Statistics Israel [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IDF: More than 300,000 settlers live in West Bank [online]. Haaretz [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ariel and Ariel Bloc - May 2005 [online]. Peace Now [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Communities in Gush Etzion [online]. Yesha [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Comprehensive Settlement Population 1972-2008 [online]. Foundation for Middle East Peace [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ V ročence Centrálního statistického úřadu uvedena k 31. 12. 2010 populace distriktu Judea a Samařsko 311 100 obyvatel (http://www1.cbs.gov.il/shnaton62/shnaton62_all_e.pdf)
- ↑ V publikaci Maya Choshen, Michal Korach: JERUSALEM: FACTS AND TRENDS 2012, JERUSALEM INSTITUTE FOR ISRAEL STUDIES uvedena k 31. 12. 2010 populace 192 900, http://www.jiis.org/.upload/facts-2012-eng.pdf
- ↑ http://www.cbs.gov.il/reader/shnaton/templ_shnaton_e.html?num_tab=st02_06x&CYear=2012, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2012, data k 31. 12. 2011
- ↑ http://www.jiis.org/.upload/facts-2013-eng%20(1).pdf, Maya Choshen, Michal Korach: JERUSALEM: FACTS AND TRENDS 2013, JERUSALEM INSTITUTE FOR ISRAEL STUDIES, data k 31. 12. 2011.
- ↑ http://cbs.gov.il/reader/shnaton/templ_shnaton_e.html?num_tab=st02_10x&CYear=2012, POPULATION, BY POPULATION GROUP, RELIGION, AGE AND SEX, DISTRICT AND SUB-DISTRICT, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2012, data k 31. 12. 2011
- ↑ http://www.cbs.gov.il/shnaton65/download/st02_15x.xls, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2014, data k 31. 12. 2012.
- ↑ http://jiis.org/.upload/jerusalem/facts2014eng.pdf, Maya Choshen, Michal Korach: JERUSALEM: FACTS AND TRENDS 2014, JERUSALEM INSTITUTE FOR ISRAEL STUDIES, data k 31. 12. 2012.
- ↑ http://cbs.gov.il/reader/shnaton/templ_shnaton_e.html?num_tab=st02_19x&CYear=2013, POPULATION, BY POPULATION GROUP, RELIGION, AGE AND SEX, DISTRICT AND SUB-DISTRICT, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2013, data k 31. 12. 2012
- ↑ http://www.cbs.gov.il/shnaton65/download/st02_15x.xls, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2014, data k 31. 12. 2013.
- ↑ http://www.jiis.org.il/.upload/yearbook/2015/shnaton_C0915.pdf, Table III/9 - Population of Jerusalem, by Age, Religion and Geographical Spreading, 2013, data k 31. 12. 2013 (Z toho 197 250 židů, 1530 nearabských křesťanů a 5130 osob neklasifikovaných podle náboženství. Tyto skupiny byly v předchozích letech v ročenkách JERUSALEM INSTITUTE FOR ISRAEL STUDIES řazeny do množiny Židů).
- ↑ http://cbs.gov.il/reader/shnaton/templ_shnaton_e.html?num_tab=st02_19x&CYear=2014, POPULATION, BY POPULATION GROUP, RELIGION, AGE AND SEX, DISTRICT AND SUB-DISTRICT, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2014, data k 31. 12. 2013
- ↑ http://www.cbs.gov.il/reader/shnaton/templ_shnaton_e.html?num_tab=st02_16x&CYear=2015, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2015, data k 31. 12. 2014.
- ↑ http://www.jiis.org.il/.upload/yearbook/2016/shnaton_C0916.pdf, Table III/9 - Population of Jerusalem, by Age, Religion and Geographical Spreading, 2014, data k 31. 12. 2014 (Z toho 201 170 židů, 2070 nearabských křesťanů a 5170 osob neklasifikovaných podle náboženství. Tyto skupiny byly v předchozích letech v ročenkách JERUSALEM INSTITUTE FOR ISRAEL STUDIES řazeny do množiny Židů).
- ↑ http://www.cbs.gov.il/reader/shnaton/templ_shnaton_e.html?num_tab=st02_19x&CYear=2015, POPULATION, BY POPULATION GROUP, RELIGION, AGE AND SEX, DISTRICT AND SUB-DISTRICT, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2015, data k 31. 12. 2014
- ↑ http://cbs.gov.il/reader/shnaton/templ_shnaton_e.html?num_tab=st02_15x&CYear=2016, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2016, data k 31. 12. 2015.
- ↑ http://cbs.gov.il/reader/shnaton/templ_shnaton_e.html?num_tab=st02_17&CYear=2016, LOCALITIES AND POPULATION, BY POPULATION GROUP, DISTRICT, SUB-DISTRICT AND NATURAL REGION, Ročenka Centrálního statistického úřadu 2016, data k 31. 12. 2015
Související články
Literatura
- ČEJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. 3. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2009. 278 s. ISBN 978-80-87029-39-8.
- ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9.
- OREN, Michael. Six Days of War. New York: Ballantine Books, 2003. 460 s. ISBN 0-345-46192-4. (anglicky)