Friedrich Paulus: Porovnání verzí
m oprava odkazu; kosmetické úpravy |
Doplnění článku, úprava článku značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 24: | Řádek 24: | ||
== Dětství a mládí == |
== Dětství a mládí == |
||
Narodil se v [[Hesensko|hesenském]] [[Breitenau]] |
Narodil se v [[Hesensko|hesenském]] [[Breitenau]] v rodině místního učitele. Po ukončení gymnázia v roce [[1909]] se neúspěšně pokoušel o kariéru kadeta [[Kaiserliche Marine|císařského námořnictva]], později studoval práva na univerzitě v [[Marburg]]u. Studia však nedokončil a v únoru [[1910]] vstoupil jako důstojnický [[kadet]] do 111. pěšího pluku císařské armády. Oženil se [[4. červenec|4. července]] [[1912]] s Elenou Rosetti-Solescu, Rumunkou z bohaté aristokratické rodiny, s níž měl dceru Olgu (* 1914) a dvojčata Friedricha a Ernesta Alexandera (* 1918). |
||
== Vojenská kariéra == |
== Vojenská kariéra == |
||
| Řádek 38: | Řádek 38: | ||
Paulus nebyl příliš horlivý [[nacismus|nacista]] a neměl nic společného s nástupem [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] k moci. Podporoval však [[Führer|vůdcovu]] politiku, která Německu zpočátku zajistila [[Prosperita|prosperitu]], [[zaměstnanost]] a živila armádu. |
Paulus nebyl příliš horlivý [[nacismus|nacista]] a neměl nic společného s nástupem [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] k moci. Podporoval však [[Führer|vůdcovu]] politiku, která Německu zpočátku zajistila [[Prosperita|prosperitu]], [[zaměstnanost]] a živila armádu. |
||
Po zahájení válečných operací působila 10. armáda nejprve v [[Polsko|Polsku]], později v [[Nizozemsko|Nizozemí]] a [[Belgie|Belgii]] |
Po zahájení válečných operací působila 10. armáda nejprve v [[Polsko|Polsku]], později v [[Nizozemsko|Nizozemí]] a [[Belgie|Belgii]]. V srpnu [[1940]] získal Paulus hodnost [[generálporučík]]a a v následujících měsících byl jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu [[Wehrmacht|německé armády]]. V této době spolupracoval na vytvoření plánu [[operace Barbarossa]]. |
||
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-021-2081-31A, General Friedrich Paulus.jpg|thumb|Paulus na polním letišti během Ruského tažení (leden 1942).]] |
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-021-2081-31A, General Friedrich Paulus.jpg|thumb|Paulus na polním letišti během Ruského tažení (leden 1942).]] |
||
V lednu [[1942]] |
V lednu [[1942]] se po smrti [[Polní maršálové nacistického Německa|polního maršála]] [[Walter von Reichenau|Waltera von Reichenaua]] stal velitelem [[6. armáda (Wehrmacht)|6. armády]], která v té době již působila na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontě]] v rámci skupiny armád Jih. V létě a na podzim téhož roku byla 6. armáda nasazena při [[Operace Blau|operaci Blau]]. Od října [[1942]] tvořila útočný hrot Němců během [[Bitva u Stalingradu|bitvy o Stalingrad]], jehož dobytí by znamenalo nejen získání strategicky důležitého průmyslového centra, ale i dosažení psychologického vítězství, neboť toto město neslo jméno sovětského diktátora. Tento plán však nevyšel, neboť sovětská obrana byla velice silná a Paulusova armáda byla o měsíc později, [[23. listopad]]u [[1942]], obklíčena během sovětské [[operace Uran]]. Paulus začal v obklíčeném městě ihned plánovat průlom kotle, ale Hitler mu vydal rozkaz zústat na místě a čekat na proražení obklíčení útokem z věnčí. [[Erich von Manstein|Manstein]] zahájil operaci Zimní bouře (''Wintergewitter'') s cílem osvobodit 6. armádu. Nikdo se k ní ale neprobojoval. |
||
Hitler, posedlý snahou za každou cenu udržet město ve svých rukou, se obrátil na velitele [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]] s dotazem, zda dokáže zajistit zásobování stalingradského kotle ze vzduchu. Nedostatečné dopravní kapacity německého letectva nedovolily dostatečně zásobovat 6. armádu [[Střelivo|municí]], [[Palivo|palivem]] a potravinami. Sovětská protiofenzíva ve směru na [[Rostov na Donu]] pak naději na osvobození jednotek bojujících ve Stalingradu pohřbila. [[22. leden|22. ledna]] [[1943]] Paulus žádal o povolení zastavit boj. Hitler (jako obvykle) kapitulaci zakázal a 30. ledna [[1943]] Pauluse dokonce povýšil na [[Polní maršál|polního maršála]] s cynickou kalkulací, že v minulosti nebyl žádný německý polní maršál zajat živý a s poslední ztracenou pozicí spáchá [[Sebevražda|sebevraždu]]. Paulus, znechucený Hitlerovými absurdními rozkazy a oslabený úplavicí se však nezastřelil, ale [[31. leden|31. ledna]] [[1943]] se vzdal Rusům i se zbytky své 6. armády a stal prvním polním maršálem v německé válečné historii, který upadl do zajetí. |
|||
Dne 30. ledna [[1943]] byl povýšen [[Adolf Hitler|Adolfem Hitlerem]] do nejvyšší vojenské hodnosti. Den poté, tedy [[31. leden|31. ledna]] [[1943]], se stal prvním polním maršálem v německé válečné historii, který upadl do zajetí. |
|||
V sovětském zajetí se po dlouhém váhání stal [[kritik]]em nacistického režimu. Byl vystaven tlaku, aby vstupem do protihitlerovského [[Svaz německých důstojníků|Svazu německých důstojníků]] dal signál k rychlému ukončení války. V červenci [[1944]] podepsal apel "Zajatým německým důstojníkům a německému národu" a promluvil v rádiu "Svobodné Německo", kde prohlásil: "Německo se musí zříci Hitlera a ustavit vládu, jež našemu národu dovolí žít dál a vstoupit s našimi nynějšími protivníky do mírových, ba přátelských vztahů". |
V sovětském zajetí se po dlouhém váhání stal [[kritik]]em nacistického režimu. Byl vystaven tlaku, aby vstupem do protihitlerovského [[Svaz německých důstojníků|Svazu německých důstojníků]] dal signál k rychlému ukončení války. V červenci [[1944]] podepsal apel "Zajatým německým důstojníkům a německému národu" a promluvil v rádiu "Svobodné Německo", kde prohlásil: "Německo se musí zříci Hitlera a ustavit vládu, jež našemu národu dovolí žít dál a vstoupit s našimi nynějšími protivníky do mírových, ba přátelských vztahů". |
||
== Poválečné období == |
== Poválečné období == |
||
Poté, co vyjádřil přání usadit se v [[Německá demokratická republika|NDR]] a vystoupit s politickým prohlášením, v němž shrnul poučení z [[Druhá světová válka|druhé světové války]], byl Paulus propuštěn ze sovětského zajetí. V roce [[1953]] se po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinově]] smrti setkal s šéfem východoněmeckých komunistů [[Walter Ulbricht|Walterem Ulbrichtem]]. Poslední léta svého života působil ve východní části Německa. |
Poté, co vyjádřil přání usadit se v [[Německá demokratická republika|NDR]] a vystoupit s politickým prohlášením, v němž shrnul poučení z [[Druhá světová válka|druhé světové války]], byl Paulus propuštěn ze sovětského zajetí. V roce [[1953]] se po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinově]] smrti setkal s šéfem východoněmeckých komunistů [[Walter Ulbricht|Walterem Ulbrichtem]]. Poslední léta svého života působil ve východní části Německa. Komunistou se sice nikdy nestal, ale propagandě [[Jednotná socialistická strana Německa|Jednotné socialistické strany Německa]] (SED) se podařilo Pauluse využít pro své politické cíle. Od roku [[1954]] působil jako ředitel vědecké instituce pro výzkum válečných dějin a vyučoval vojenské umění na Vysoké policejní škole v [[Drážďany|Drážďanech]]. Byl však těžce postižen neléčitelnou nemocí (organickým mozkovým onemocněním, které při úplné duševní svěžesti vede k ochrnutí všech svalů), jež ho koncem roku [[1955]] donutila stáhnout se z veřejného života. |
||
Byl si vědom své historické úlohy. Považoval se za tragickou postavu německých vojenských dějin. Tížila ho odpovědnost za katastrofu u Stalingradu i politické tlaky mezi |
Byl si vědom své historické úlohy. Považoval se za tragickou postavu německých vojenských dějin. Tížila ho odpovědnost za katastrofu u Stalingradu i politické tlaky mezi Západem a Východem. Nemocný, osamělý, v hluboké depresi, [[1. únor]]a [[1957]] den před 14. výročím porážky u Stalingradu zemřel. Bylo mu 66 let. |
||
== Shrnutí vojenské kariéry == |
== Shrnutí vojenské kariéry == |
||
Verze z 28. 8. 2016, 00:21
| Friedrich Paulus | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. září 1890  Breitenau, Německé císařství |
| Úmrtí | 1. února 1957 (66 let)  Drážďany, NDR |
| Choť | Elena Rosetti-Solescu |
| Rodiče | Ernst Paulus a Bertha Nettelbeck |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Generalfeldmarschall (Polní maršál) |
| Doba služby | 1910–1943 |
| Sloužil | .svg){kind=small} Německé císařství (do roku 1918).svg){kind=small} Výmarská republika (do roku 1933).svg){kind=small} Třetí říše |
| Složka | .svg){kind=small} Reichsheer (do roku 1918).svg){kind=small} Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht (do roku 1945) |
| Velel | 6. armáda |
| Války | První světová válka Druhá světová válka |
| Bitvy | Invaze do Polska Bitva o Francii Bitva u Stalingradu |
| Vyznamenání | Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
Friedrich Wilhelm Ernst Paulus (23. září 1890, Breitenau – 1. února 1957, Drážďany) byl německý generál a později polní maršál v druhé světové válce. Proslul jako velitel německé 6. armády, která byla koncem roku 1942 obklíčena sovětskými vojsky v průběhu bitvy o Stalingrad.
Dětství a mládí
Narodil se v hesenském Breitenau v rodině místního učitele. Po ukončení gymnázia v roce 1909 se neúspěšně pokoušel o kariéru kadeta císařského námořnictva, později studoval práva na univerzitě v Marburgu. Studia však nedokončil a v únoru 1910 vstoupil jako důstojnický kadet do 111. pěšího pluku císařské armády. Oženil se 4. července 1912 s Elenou Rosetti-Solescu, Rumunkou z bohaté aristokratické rodiny, s níž měl dceru Olgu (* 1914) a dvojčata Friedricha a Ernesta Alexandera (* 1918).
Vojenská kariéra
První světová válka
Na začátku první světové války byl jeho pluk nasazen ve Francii v oblasti pohoří Vogézy a u Arrasu. Později působil jako štábní důstojník jednotek horských myslivců v Makedonii, Francii a Srbsku. Válku zakončil jako kapitán a patřil k těm, jimž se podařilo zůstat v malé poválečné armádě, kterou vítězní spojenci Němcům povolili.
Meziválečné období
Do roku 1933 působil Paulus v různých vojenských funkcích. Převzetí moci Adolfem Hitlerem prožíval v posádkovém městě Zossenu jako velitel 3. dopravního oddílu, který později tvořil jádro německých tankových jednotek. V říjnu 1935 byl jmenován náčelníkem štábu velitelství tankových jednotek. V únoru 1937[zdroj?] byl jmenován náčelníkem štábu Guderianova XVI. motorizovaného sboru, na novém vrchním velitelství tankových vojsk v Berlíně.
V květnu 1939 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se náčelníkem štábu 10. armády.
Druhá světová válka
Paulus nebyl příliš horlivý nacista a neměl nic společného s nástupem NSDAP k moci. Podporoval však vůdcovu politiku, která Německu zpočátku zajistila prosperitu, zaměstnanost a živila armádu.
Po zahájení válečných operací působila 10. armáda nejprve v Polsku, později v Nizozemí a Belgii. V srpnu 1940 získal Paulus hodnost generálporučíka a v následujících měsících byl jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu německé armády. V této době spolupracoval na vytvoření plánu operace Barbarossa.
V lednu 1942 se po smrti polního maršála Waltera von Reichenaua stal velitelem 6. armády, která v té době již působila na východní frontě v rámci skupiny armád Jih. V létě a na podzim téhož roku byla 6. armáda nasazena při operaci Blau. Od října 1942 tvořila útočný hrot Němců během bitvy o Stalingrad, jehož dobytí by znamenalo nejen získání strategicky důležitého průmyslového centra, ale i dosažení psychologického vítězství, neboť toto město neslo jméno sovětského diktátora. Tento plán však nevyšel, neboť sovětská obrana byla velice silná a Paulusova armáda byla o měsíc později, 23. listopadu 1942, obklíčena během sovětské operace Uran. Paulus začal v obklíčeném městě ihned plánovat průlom kotle, ale Hitler mu vydal rozkaz zústat na místě a čekat na proražení obklíčení útokem z věnčí. Manstein zahájil operaci Zimní bouře (Wintergewitter) s cílem osvobodit 6. armádu. Nikdo se k ní ale neprobojoval.
Hitler, posedlý snahou za každou cenu udržet město ve svých rukou, se obrátil na velitele Luftwaffe Hermanna Göringa s dotazem, zda dokáže zajistit zásobování stalingradského kotle ze vzduchu. Nedostatečné dopravní kapacity německého letectva nedovolily dostatečně zásobovat 6. armádu municí, palivem a potravinami. Sovětská protiofenzíva ve směru na Rostov na Donu pak naději na osvobození jednotek bojujících ve Stalingradu pohřbila. 22. ledna 1943 Paulus žádal o povolení zastavit boj. Hitler (jako obvykle) kapitulaci zakázal a 30. ledna 1943 Pauluse dokonce povýšil na polního maršála s cynickou kalkulací, že v minulosti nebyl žádný německý polní maršál zajat živý a s poslední ztracenou pozicí spáchá sebevraždu. Paulus, znechucený Hitlerovými absurdními rozkazy a oslabený úplavicí se však nezastřelil, ale 31. ledna 1943 se vzdal Rusům i se zbytky své 6. armády a stal prvním polním maršálem v německé válečné historii, který upadl do zajetí.
V sovětském zajetí se po dlouhém váhání stal kritikem nacistického režimu. Byl vystaven tlaku, aby vstupem do protihitlerovského Svazu německých důstojníků dal signál k rychlému ukončení války. V červenci 1944 podepsal apel "Zajatým německým důstojníkům a německému národu" a promluvil v rádiu "Svobodné Německo", kde prohlásil: "Německo se musí zříci Hitlera a ustavit vládu, jež našemu národu dovolí žít dál a vstoupit s našimi nynějšími protivníky do mírových, ba přátelských vztahů".
Poválečné období
Poté, co vyjádřil přání usadit se v NDR a vystoupit s politickým prohlášením, v němž shrnul poučení z druhé světové války, byl Paulus propuštěn ze sovětského zajetí. V roce 1953 se po Stalinově smrti setkal s šéfem východoněmeckých komunistů Walterem Ulbrichtem. Poslední léta svého života působil ve východní části Německa. Komunistou se sice nikdy nestal, ale propagandě Jednotné socialistické strany Německa (SED) se podařilo Pauluse využít pro své politické cíle. Od roku 1954 působil jako ředitel vědecké instituce pro výzkum válečných dějin a vyučoval vojenské umění na Vysoké policejní škole v Drážďanech. Byl však těžce postižen neléčitelnou nemocí (organickým mozkovým onemocněním, které při úplné duševní svěžesti vede k ochrnutí všech svalů), jež ho koncem roku 1955 donutila stáhnout se z veřejného života.
Byl si vědom své historické úlohy. Považoval se za tragickou postavu německých vojenských dějin. Tížila ho odpovědnost za katastrofu u Stalingradu i politické tlaky mezi Západem a Východem. Nemocný, osamělý, v hluboké depresi, 1. února 1957 den před 14. výročím porážky u Stalingradu zemřel. Bylo mu 66 let.
Shrnutí vojenské kariéry
Data povýšení
- Fahnenjunker - 18. února 1910
- Leutnant - 18. srpna 1911
- Oberleutnant - srpen 1911
- Hauptmann - 1918
- Major - 1. února 1929
- Oberstleutnant - 1. června 1933
- Oberst - 1. června 1935
- Generalmajor - 1. ledna 1939
- Generalleutnant - 1. srpna 1940
- General der Panzertruppe - 1. ledna 1942
- Generaloberst - 20. listopadu 1942
- Generalfeldmarschall - 31. ledna 1943
Vyznamenání
- Rytířský kříž železného kříže - 26. srpna 1942
- Dubové ratolesti k Rytířskému kříži železného kříže - 15. ledna 1943
- Finský řád kříže svobody I. třídy
- Spona k pruskému železnému kříži I. třídy - 27. září 1939
- Spona k pruskému železnému kříži II. třídy - 21. září 1939
- Pruský železný kříž I. třídy (1. sv. válka)
- Pruský železný kříž II. třídy (1. sv. válka)
- Sudetská pamětní medaile se sponou Pražský hrad
- Medaile za Anschluss
- Medaile za východní frontu
- Kříž cti
- Baltský kříž
- Rakouský vojenský kříž za zásluhy III. třídy s válečnou dekorací (1. sv. válka)
- Rytířský kříž II. třídy velkovévodského Bádenského řádu Zähringerského lva s meči (1. sv. válka)
- Královský bavorský vojenský řád za zásluhy IV. třídy s meči (1. sv. válka)
- Velkovévodský Meklenbursko-Schwerinský vojenský záslužný kříž I. třídy (1. sv. válka)
- Velkovévodský Meklenbursko-Schwerinský vojenský záslužný kříž II. třídy (1. sv. válka)
- Vévodský Sasko-Meiningenský čestný kříž za zásluhy ve válce (1. sv. válka)
- Královský rumunský řád Michala Vítěze I. třídy
- Královský rumunský řád Michala Vítěze II. třídy
- Královský rumunský řád Michala Vítěze III. třídy
- Služební vyznamenání Wehrmachtu od IV. do I. třídy
- Zmíněn ve Wehrmachtbericht: 30. května 1942; 1. srpna 1942; 31. ledna 1943; 1. února 1943; 3. února 1943
Literatura
- BOROVIČKA, Michael. Kolaboranti : 1939-1945. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7185-846-1.
