Olympiakos Pireus (fotbal): Porovnání verzí
m Sjednocení dat založení / zániku |
Ateny: Attica |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
| celé jméno = Olympiacos Syndesmos <br />Filathlon Pireos |
| celé jméno = Olympiacos Syndesmos <br />Filathlon Pireos |
||
| datum založení = [[1925]] |
| datum založení = [[1925]] |
||
| město = [[Pireus]], [[ |
| město = [[Pireus]], [[Attika (kraj)|Attika]] |
||
| stát = {{flagicon|Řecko}} [[Řecko]] |
| stát = {{flagicon|Řecko}} [[Řecko]] |
||
| federace = {{flagicon|Řecko}} HFF |
| federace = {{flagicon|Řecko}} HFF |
||
Verze z 11. 8. 2016, 11:16
| Olympiakos Pireus | |
|---|---|
| Název | Olympiacos Syndesmos Filathlon Pireos |
| Motto | Thrylos (Legenda) Erythrolefki (Červenobílí), Kokkini (Červení) |
| Země |  Řecko |
| Město | Pireus, Attika |
| Založen | 1925 |
| Asociace | HFF |
| Soutěž | Řecká Superliga |
| 2012–13 | 1. místo (40. titul) |
| Stadion | Karaiskakis Stadium, Pireus |
| Kapacita | 33.334 |
| Vedení | |
| Vlastník | Evangelos Marinakis |
| Předseda | Evangelos Marinakis |
| Trenér |  Míchel |
| Oficiální webová stránka | |
| Největší úspěchy | |
| Ligové tituly | 40 |
| Domácí trofeje | 26× Řecký fotbalový pohár 4× Řecký Superpohár |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
PAE Olympiakos (řecky: ΠΑΕ Ολυμπιακός), obecně známý také jako Olympiakos Pireus nebo celým jménem Olympiakos Syndesmos Filathlon Peiraios (řecky: Oλυμπιακός Σύνδεσμος Φιλάθλων Πειραιώς, česky: Olympiakos klub fanoušků z Pirea) je profesionální řecký fotbalový klub sídlící ve městě Pireus, které je součásti aglomerace hlavního města Atény [1]. Klub tradičně působí v nejvyšší řecké soutěži zvané Řecká Superliga.
Olympiakos je vůbec nejúspěšnějším řeckým klubem historie [2]. Na kontě má již 40 mistrovských titulů, 26x triumfoval v Řeckém fotbalovém poháru a 4x v Řeckém Superpoháru [3][4]. To je více než kterýkoliv jiný řecký klub. V celoevropských soutěžích pořádaných pod hlavičkou UEFA doposud žádnou trofej nezískala. Nejlepším umístěním jsou dvě čtvrtfinále – Liga mistrů UEFA 1998/99 a Pohár vítězů pohárů 1992/93.
Domácím stadionem klubu je Karaiskakis Stadium v Pireu s kapacitou více než 33 tisíc míst. Olympiakos je dle průzkumů z roku 2006 vůbec nejpopulárnějším řeckým klubem se 2,5 miliony fanoušků a v s počtem 86 000 registrovaných členů zaujímá deváté místo na světě [5]. Největším rivalem je jiný klub z Atén, Panathinaikos FC. Jejich derby má název Derby věčných nepřátel (řecky: Ντέρμπι των αιωνίων αντιπάλων) a je mu přezdíváno Matka všech bitev.
Historie
Založení a rychlý úspěch
Nejslavnější řecký klub byl založen až v roce 1925, tedy v době, kdy například SK Slavia Praha už slavila 32. výročí své existence. Přesněji 10. března, kdy se "Piraikos Podosfairikos Omilos FC" a "Piraeus Fans Club FC", dva amatérské kluby z Pirea, dohodli na historickém sloučení. Paradoxně první problém byl už samotný název, na kterém se členové obou táborů nemohli shodnout. Řešení nabídl Notis Kamberos, který se upínal k myšlenkám Olympismu, jeho sportovní síle, étosu, ušlechtilé rivalitě a nakonec i samotné Olympijské myšlence, proto Olympiakos.[4] Ústředním symbolem nově vzniklého loga byl profil olympionika.
Vedení klubu se ujala prosperující rodina Andrianopoulos, která v přístavu provozovala obchodní činnost. Bratři Yannis, Dinos, Giorgos, Vassilis a Leonidas za klub nastupovali a dovedli klub na cestu znamenající slávu. Úspěch se dostavil velmi rychle, krátce po založení, kdy se klub stal mistrem oblasti Pirea. Toto dokázal v letech 1925, 1926 a 1927. Legendární bratrská pětice poutala velkou pozornost a fanouškovská základna, složená převážně z dělnické třídy, se brzy rozrostla.[4]
V roce 1926 byla založena řecká fotbalová federace a pro sezonu 1927/28 se konalo první celořecké fotbalové mistrovství. Účastnili se ho mistři místních lig EPSA (Athény), EPSP (Piraeus) a EPSM (Soluň). Olympiakos mezi nimi nebyl a titul získal Aris Soluň. V následující sezoně ne mistrovství kvůli sporům s klubů s fotbalovou federací nekonalo, ale v sezoně 1929/30 se ho uř účastnil i Olympiakos, který skončil na posledním, třetím místě. V sezoně 1930/31, při oficiálním čtvrtém (ve skutečnosti třetím) mistrovství už slavil Olympiakos titul a odstartoval tím velmi úspěšnou éru.[4]
Do roku 1959, kdy byla řecká soutěž reorganizována, vyhrál Olympiakos, v systému regionálních kvalifikací, celkem 15 z 23 dokončených ročníků "Panhellenického mistrovství" a měl tak na kontě suverénně nejvíce titulů. V roce 1947 vyhrál také poprvé národní pohár a do zmíněného roku 1959 úspěch ještě 8x zopakoval. Šňůra šesti titulů mezi lety 1954–59 mu v kombinaci se čtyřmi triumfy v poháru vynesla přezdívku Thrylos, znamenající legendy.[6] V této době zde hráli klíčoví hráči jako Andreas Mouratis, Ilias Rossidis, Thanassis Bebis, Elias Yfantis, Kostas Polychroniou, Giorgos Darivas či Savas Theodoridis.
Reorganizace soutěže a ztráta dominance
V roce 1959, stejně jako u turecké Süper Lig, proběhla v řeckém fotbalu reorganizace systému soutěží, a to kvůli účasti v Evropských pohárech. "Panhellenické mistrovství" bylo zrušeno a pro sezonu 1959/60 ho nahradila Alpha Ethniki, dnes známá jako Ellada Superleague. Olympiakos dlouhých šest let nemohl zamířit na nejvyšší metu a stále obsazoval jen druhé a třetí příčky. Prvního titulu v novém formátu se dočkal až v sezoně 1965/66. V následující sezoně ho obhájil, ale nově vzniklé lize už kraloval úhlavní rival Panathinaikos FC.
Nová kapitola přichází v roce 1972, poté co se prezidentem klubu stává Nikos Goulandris. Trenérem je jmenován Lakis Petropoulos o do týmu přichází například Giorgos Delikaris, Yves Triantafyllos, Julio Losada, Milton Viera či Dimitris Persidis. Klub po pěti letech půstu získává opět titul a v sezoně 1974/75 dokončuje zlatý hattrick, čímž zaokrouhluje počet titulů na 20 a nad logem se objevuje druhá hvězda. Vrcholem tohoto období byla sezona 1973/74, kdy tým ustanovil se ziskem 59 bodů nový rekord a vstřelil a rekordních 102 branek. V letech 1973 a 1975 navíc získává domácí pohár. Na mezinárodním poli se mu však stále nedaří přejít přes úvodní kola.
Zkraje 80. let se Alpha Ethniki stává profesionální soutěží a Olympiakos změna svědčí. Vyhrává čtyřikrát v řadě titul (1980, 1981, 1982, 1983) a zdá se, že se opět stává dominantním řeckým klubem. Ale poté přichází nejtemnější období historie klubu. V sezoně 1986/87 získává 25. titul a o rok později mění majitele. Tím se stává George Koskotas, bankovní spekulant a podnikatel ve finančním sektoru. Klub se propadá do průměru a majitel ho posléze opouští ve finanční tísni. Olympiakos je devět let (1988–96) bez zisku titulu, což je nejdelší období v historii. Tomuto období se v anglickém dialektu říká Olympiacos' stone years.[7]
Návrat na výslunní a moderní dominance
V roce 1996 už je klub finančně stabilizován a znovu touží po úspěchu. Prezidentem je už třetím rokem Sokratis Kokkalis a v sezoně 1996/97 se je týmu podaří získat kýžený titul. V sezoně 1997/98 se navíc poprvé probojoval do základní skupiny Ligy mistrů. Následně vyhrává dalších šest řeckých titulů a v řadě tedy sedm. Tyto úspěchy začínají do klubu přitahovat slavná jména jako Zlatko Zahović, Giovanni, Rivaldo či Christian Karembeu. V sezoně 1998/99 zaznamenává Olympiakos největší úspěch v rámci Evropských pohárů, když zvítězil v základní Skupině A Ligy mistrů a poprvé postoupil do čtvrtfinále. V něm narazil na Juventus FC a o jedinou branku dvojutkání prohrává.
I přes časté změny na trenérském postu se týmu daří vítězit. V sezoně 2003/04 poprvé po sedmi letech o dva body ztrácí titul a ze strachu z návratu hubených let přivádí posily. Jednou z nich je i Fotbalista roku 1999, brazilec Rivaldo. Velká persona na sklonku kariéry přináší "double" ze sezon 2004/05 a 2005/06, přičemž klub láme řadu rekordů. Díky titulům z domácí soutěže i díky dobrému postavení řecka na žebříčku UEFA, se pravidelně účastní základních skupin Ligy mistrů.
V sezoně 2006/07 získává už 35. ligový titul a do klubu přichází další posily jako Vasilis Torosidis, Darko Kovačević a Luciano Galletti. Zároveň uskutečňuje nejlukrativnější obchod v historii řecké ligy, kdy prodává záložníka Neryho Castilla do ukrajinského FK Šachtar Doněck za 20 milionů Euro. V souladu se smlouvou dostává Olympiakos ale jen 15 mil €, zbylých pět obdržel hráč. Klub překvapivě neprodloužil smlouvu Rivaldovi a ten tak odchází do konkurenčního AEK FC.
I ročník 2007/08 znamená zisk titulu. Navíc Olympiakos znovu vyhrává i řecký pohár a v Lize mistrů UEFA (2007/08) po deseti letech podruhé postupuje ze základní skupiny. V osmifinále naráží na Chelsea FC a s favoritem, po domácí remíze 0–0, ztrácí naděje až v odvetě, kterou prohrává 0–3.
Mezi lety 2004–09 získal Olympiakos pět titulů v řadě, k tomu přidal čtyři vítězství v domácím poháru. V sezoně 2009/10 sice získává titul Panathinaikos FC, ale nástup a hlavně dopady finanční krize zasazuje největším soupeřům Olympiakosu tvrdou ránu. Panathinaikos skončil v sezoně 2012/13 až na 6. místě, se ztrátou 37 bodů na mistrovský klub z Pirea. Další velikán, AEK Athény, získal pouhých 27 bodů a poprvé v historii sestoupil z nejvyšší soutěže. Olympiakos v poklidu získal jubilejní 40. mistrovský titul, nad logo připojil čtvrtou hvězdu a upevnil si post nejdominantnějšího klubu na domácí scéně ve fotbalově vyspělých evropských zemích. Za posledních 17 sezon získal 15 mistrovských titulů a dvakrát skončil jako vicemistr.
Získané trofeje
Vyhrané domácí soutěže
Řecká Superliga ( 40x )
- 1930/31, 1932/33, 1933/34, 1935/36, 1936/37, 1937/38, 1946/47, 1947/48, 1950/51, 1953/54
1954/55, 1955/56, 1956/57, 1957/58, 1958/59, 1965/66, 1966/67, 1972/73, 1973/74, 1974/75
1979/80, 1980/81, 1981/82, 1982/83, 1986/87, 1996/97, 1997/98, 1998/99, 1999/00, 2000/01
2001/02, 2002/03, 2004/05, 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008/09, 2010/11, 2011/12, 2012/13
- 1930/31, 1932/33, 1933/34, 1935/36, 1936/37, 1937/38, 1946/47, 1947/48, 1950/51, 1953/54
Řecký fotbalový pohár ( 26x )
- 1947, 1951, 1952, 1953, 1954, 1957, 1958, 1959, 1960, 1961, 1963, 1965, 1968, 1971, 1973, 1975, 1981, 1990, 1992, 1999, 2005, 2006, 2008, 2009, 2012, 2013
- Řecký Superpohár (nepravidelný) ( 4x )
- 1980*, 1987, 1992, 2007
* neoficiální
- 1980*, 1987, 1992, 2007
- Football Cup of Greater Greece ( 2x )
(zápas mezi vítězi řecké a kyperské ligy - hrálo se mezi lety 1969-72)- 1969, 1972
.png){kind=spacer}
Barvy a dresy
Když v roce 1925 vznikl sloučením dvou klubů z Pirea, Athlitikos Podosfairikos syllogos Pireos a Omilos Filathlon Pireos, nový fotbalový klub, byl později jednomyslně pokřtěn jako Olympiacos klub fanoušků z Pirea. Název byl inspirován Antickými olympijskými hrami, postavenými na úctě k morálce, soupeř a kráse lidského těla i duše, která reprezentuje Starověké Řecko. Proto klub přijal do znaku muže, který symbolizuje olympijského vítěze. Ten pak prodělal v průběhu času drobné změny. Jako barvy byly vybrány červená a bílá; červená symbolizuje vášeň a bílá ctnosti.
Typický dres týmu se skládá z trika s červenými a bílými svislými pruhy. Červené nebo bílé šortky jsou doplněny stejně barvenými stulpny. Dres se v průběhu času měnil, rozdílnosti můžeme vidět například v různé tloušťce pruhů, vždy byl ale domácí dres červeno-bílý. Alternativní kombinace, určená především pro venkovní utkání byla buď celobílá nebo celočervená s bílou či červenou dekórou. V minulosti se objevoval i třetí dres, obvykle s netradiční barvou, například černou nebo stříbrnou. Níže můžete vidět tradiční barevné kombinace (u každého dresu je uveden rok, kdy se používal):
        1971
|
 1978
|
    1979
|
1985
|
  2008–09
|
   2009–10
|
     2010–11
|
Soupiska
- Aktuální ke dni 1. února 2013
|
|
Zdroj
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olympiakos Pireus na Wikimedia Commons
- Překlad z Anglojazyčné Wikipedie
- Olympiacos.org – oficiální stránky
Reference
- ↑ NATIONAL STATISTICAL SERVICE OF GREECE (ΠΟΛΕΟΔΟΜΙΚΌ ΣΥΓΚΡΌΤΗΜΑ ΑΘΗΝΏΝ). Στατιστική Επετηρίδα της Ελλάδος 2002. [s.l.]: National Statistical Service of Greece, 2002. Dostupné online. S. 54. (řecky)
- ↑ Seznam řeckých fotbalových klubů dle počtu vítězství v hlavních domácích soutěžích z EnWiki (anglicky)
- ↑ Ocenění získaná klubem Olympiakos FC z EnWiki (anglicky)
- ↑ a b c d Olympiacos FC HISTORY [online]. Olympiakos.org [cit. 2011-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Průzkum popularity řeckých fotbalových klubů v různých dobách z EnWiki (anglicky)
- ↑ Olympiacos C.F.P. [online]. Soccer Anthems [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OLYMPIACOS, BEHOLD YOUR MAJESTY! [online]. olympiakos.org, 22. dubna 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. (anglicky)