Druhá čínsko-japonská válka: Porovnání verzí

druhá čínsko-japonská válka
	Zničené čínské město Tan-jang, Čen-ťiang
Trvání	7. červenec 1937 (de facto od roku 1931) – 2. září 1945
Místo	Čína
Výsledek	Vítězství Číny a spojenců: Kapitulace japonských sil v pevninské Číně (s výjimkou Mandžuska) Formose a Francouzské Indočíně po 16°rovnoběžku Čínské republice; Čína se stala permanentním členem Rady bezpečnosti OSN; Obnovení občanské války v Číně;
Změny území	Japonskou ztratilo kontrolu nad územími získáními Šimonoseckou smlouvou, tato území připadla zpět Číně.
Strany
Čínská republika: ; Kuomintang i KS Číny ; Zahraniční pomoc:; USA (1942-1945); SSSR (1937-1941, 1945)	Japonské císařství; Mandžukuo; Mengkukuo; Nankinská republika; někteří Čínští vojenští velitelé a váleční magnáti
Síla
5 600 000 3 600 Sovětských dobrovolníků (1937–40) 900 Amerických letadel (1942–45)	3 900 000 900 000 čínských kolaborantů
Ztráty
Nacionalisté:; 1 320 000 zabitých,; 1 797 000 zraněných,; 120 000 ztraceno v boji; Komunisté:; 500 000 zraněných a zabitých	1 055 000 zabito; 1 172 200 zraněno
	17 000 000 – 22 000 000 čínských civilistů zemřelo
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 28. 7. 2016, 19:38

Druhá čínsko-japonská válka (7. červenec 1937 – 9. září 1945) byla válečným konfliktem mezi Čínskou republikou a Japonským císařstvím.

Byla vybojována před a během 2. světové války (někteří autoři ovšem počátek této války považují za počátek druhé světové války, jde však o menšinový názor). Válka představovala vyvrcholení dlouholetého nepřátelství, které se od roku 1931 projevovalo celou řadou rozsáhlých ozbrojených incidentů. Válka, která měla realizovat plány japonského císařství na získání pozice první velmoci Asie, se rozrostla v roce 1941 ve světový konflikt, když Japonsko napadlo i Spojené státy americké a britské a holandské kolonie a skončila až kapitulací japonských vojsk v září 1945.

Invaze do Mandžuska (1931)

Ve dvacátých letech získali Japonci vliv na čínského důstojníka Čang Cuo-lina, který byl faktickým vládcem Mandžuska. Japonsko posílalo Čangovi zbraně, munici, podpůrný materiál a vojenské poradce, ve snaze upevnit svůj vliv v Číně. V roce 1928 byl však Čang poražen generálem Čankajškem a japonští agenti Čanga zavraždili. Vedení Mandžuska se ujal jeho syn, Čang Süe-liang, který se však vymanil z vlivu Japonska a přísahal věrnost Čankajškově vládě. Kuantungská armáda (10 400 mužů) dostala rozkazy na přípravu invaze do Mandžuska, jenž bylo bohaté na nerostné suroviny a úrodnou zemědělskou půdu. V noci 18. září 1931 provedli japonští agenti zinscenovaný bombový útok na svou jihomandžuskou železniční trať. Mukdenský incident započal okolo 22. hodiny, kdy explodovala na kolejích nálož poté, co po nich přejel pravidelný expres spojující Mukden s městem Sin-ting. Vlak dojel v pořádku na nádraží v Mukdenu, kde se ukázalo, že většina cestujících netuší co se stalo a jen hrska z nich uvedla, že na vlak zaútočili "čínští bandité", což vzhledem k tomu, že souprava neutrpěla ani škrábnutí znělo nepřesvědčivě stejně jako hlášení jistého japonského poddůstojníka, který krátce nato oznámil, že jeho hlídka zažila "bombový přepad" a vzápětí na ně "teroristé" zahájili kulometnou palbu.

Bezprostředně poté zahájily jednotky Kuantungské armády pod velením plukovníka Igatakiho, mající za úkol střežit bezpečnost železnice odvetnou operaci k posílení bezpečnosti japonských občanů a jejich majetku, což bylo oficiální zdůvodnění agrese. Jako první dopadly dělostřelecké granáty na Severní kasárny. Japonci zde dosáhli momentu překvapení a přestože na kasárny útočilo necelých 500 japonských vojáků, jádro zhruba desetitisícové 7. pěší brigády generála Wang-I-čua se v panice rozuteklo a sám generál unikl zajetí jen tím, že opustil město v přestrojení za kuliho (dělníka). Podobný scénář měl i japonský útok v městě samotném. Japonci pod záminkou, že postaví v centru města plavecký bazén umístili v betonových valech dva moždíře ráže 240 mm, které ukořistili Rusům během války v roce 1905 a které mířily na policejní kasárny a letiště. Díky tomu dobyly početně slabé oddíly Kanto Gun oba cíle bez většího úsilí. 19. září ve 03:30 byl obsazen Mukden (Šen-jang). Do obsazeného města přijel japonský generál Hondžo, který převzal zodpovědnost za pokračování operace a okamžitě se spojil s velitelem japonských jednotek v Koreji generálem Hajašim, kterého požádal o leteckou podporu a posily. Generálporučík Hajaši podporu slíbil a 21. září překročila japonská vojska hranice a vtrhla do Mandžuska. 18. listopadu byl dobyt Cicikar. V prosinci Kuantungská armáda, posílená počtem 65 000 mužů obsadila za minimálního odporu ustupujících čínských vojsk a za nečinného přihlížení Spojených států a Velké Británie a přes bezmocné protesty čínského delegáta ve Společnosti národů do 5. února 1932 celé mandžuské území. V následujících letech Japonsko vyslalo na zajištění tohoto území téměř 700 000 kolonistů. V odporu proti japonské okupaci pokračovalo asi 200 000 partyzánů avšak většinu jednotek se Japoncům podařilo rozprášit. 1. března byl vytvořen loutkový stát Mandžukuo do jehož čela byl jmenován Pchu-I, dříve poslední čínský císař.

Přípravy na invazi do Číny (1932-1936)

Japoncům obsazení Mandžuska nestačilo a dychtivě hleděli na jich k Číně, rozdrobené na jednotlivé frakce nacionalistů a komunistů neustále bojujících proti sobě, jenž představovali snadnou a tučnou kořist. V roce 1932 došlo k vylodění čtyř pěších divizí a jedné brigády námořního výsadku v Šanghaji a ostřelování Nankingu, hlavního města čínských nacionalistů. Zároveň došlo k rozšířené okupaci Mandžuska, včetně území dříve ovládaných Ruskem. V roce 1933 Japonsko odmítlo mezinárodní odsouzení své agrese vůči Číně, vystoupilo ze Společnosti národů a následovali akce v severní Číně, Vnitřním Mongolsku a Mandžusku za účelem destabilizace čínské vlády. V roce 1936 Japonsko prohlásilo Washingtonskou úmluvu za neplatnou a s Německem a Itálií podepsalo Pakt proti Kominterně.

Invaze do Číny

Japonsko vyčlenilo pro tažení na 300 000 vojáků, kteří byli dobře vyzbrojení i vycvičení. Vojáci Kuomintangu a čínských komunistů měli sice početní převahu, ale špatný výcvik, nekvalitní výzbroj a absence námořních i leteckých sil je stavěla do velké nevýhody. Kuomintang a komunisté navíc byli ve stavu občanské války. 7. července 1937 došlo k incidentu na mostě Marca Pola - Japonci uměle vyvolané potyčky na předměstí Pekingu - jenž se stal záminkou pro vypuknutí Druhé čínsko-japonské války.

Japonská armáda rychle obsadila Tchien-ťin (30. července) i Peking (31. července) a postoupila na západ a jih. Na podzim se však postup začal zpomalovat kvůli prodloužení zásobovacích tras. 13. srpna se v Šanghaji vylodilo 10 000 vojáků a začala bitva trvající 92 dní. 12. listopadu bylo město za letecké podpory konečně dobyto. 25. září čínští komunističtí partyzáni porazili japonské síly v provincii Šan-si, což velmi pozvedlo morálku Číňanů a zesílilo odpor proti okupantům. Japonští vojáci začali být nespokojení a rozhněvaní. To však nezabránilo tomu, aby v listopadu tři japonské armády zaútočili na Nanking (hlavní město nacionalistů) a 13. prosince jej dobyly. Po několik týdnů bylo obyvatelstvo vystaveno teroru, během kterého docházelo k popravám, mučení a hromadnému znásilňování, jak jej zaznamenala řada zahraničních pozorovatelů. Celkový počet obětí se odhaduje až na 300 000, zatímco v Japonsku je uváděno něco kolem 42 000. Tento akt známý jako „Znásilnění Nankingu“, představuje vážný problém v čínsko-japonských vztazích.

V roce 1938 zahájila císařská armáda ofenzívu na Žluté řece a pokračovala v dobývání čínských území. Na přelomu března a dubna porazili Číňané vedení generálem Li Čung-ženem Japonce v krvavé bitvě u Š’-ťia-čuangu, ale císařská armáda mezitím dobyla přístavy Sia-men a Fu-čou na jihu Číny. 10. června započala nová ofenzíva proti Chan-kchou (dnes část města Wu-chan), prozatímnímu hlavnímu městu nacionalistů. 27. března 1939 Japonci dobyli Nan-jang, 30. záři došlo k první bitvě o Čchang-ša v provincii Chu-nan, kde císařská armáda utrpěla strašlivé ztráty.

V květnu 1940 byla zahájena ofenzíva v provincii Chu-pej, namířená proti nové baště nacionalistů - Čchung-čchingu. Japonští vojáci však již byly vyčerpaní, unavení a potřebovali doplnit stavy. Bylo proto rozhodnuto vyhlásit mobilizaci a v červenci armáda povolala do zbraně jeden milion mužů (34 divizí). Následovalo masivní posílení bojových jednotek (hlavně Kuantungské armády). V září došlo ke kapitulaci Francie. Francouzská vláda odevzdala Japonsku po německém nátlaku území Indočíny, společně s leteckými a námořními základnami. 25. září vstoupila 5. divize do Hanoje a o dva dny později byl uzavřen pakt - Osa Berlín–Řím–Tokio. Ve snaze zastavit japonskou agresi v Číně, vyvíjely USA na Japonsko nátlak prostřednictvím ekonomických embarg, uvalených na export železné rudy, mědi, niklu, strojů a zařízení k těžbě ropy. Japonci tyto sankce ignorovali a dále pokračovali ve svém postupu.

2. dubna 1941 Číňané porazili Japonská vojska v bitvě u Šang-žao. 13. dubna uzavřeli Japonsko a Sovětský svaz dohodu o neútočení. Spojené státy zvýšily tlak a uvalili na Japonsko plíživé ropné embargo. Dodávky ropy začaly být postupně snižovány. 1. srpna byl okupován Saigon. V září došlo k druhé bitvě o Čchang-ša jenž skončila vítězstvím Číňanů a zároveň došlo k oficiálnímu schválení ropného embarga vládou USA.

Agresivní a bezohledný postup nevedl k porážce Kuomintangu, a tak se „čínský incident“ (jak tuto válku nazývali Japonci) protáhl až do konce 2.světové války. Spojené státy a Spojené království podporovaly generála Čankajška a dodávali mu zbraně a po vstupu Spojených států do války pak na území neokupované Číny postavili Američané několik svých základen. Tento „čínský incident“ pak nutil japonské velení shromažďovat zde stále větší síly, které nemohli použít ani v Barmě, ani v Tichomoří. Vleklá válka polykající obrovské prostředky měla za následek také značné hospodářské potíže na domácích ostrovech.

Odkazy

Literatura

NOVOTNÝ, Josef. Causa Dohihara. Plzeň: Laser, 1994. ISBN 80-85601-76-1.
ŠAJTAR, Jaroslav. Od „čínského incidentu“ ke druhé světové válce. ATM. Červenec 2012, roč. 44, čís. 7, s. 64-67. ISSN 1802-4823.
JOWETT, Philip. Japonská armáda 1931-1945. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1888-7. Překlad Ospreye.
VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.

Externí odkazy

Galerie druhá čínsko-japonská válka na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Druhá čínsko-japonská válka
GUSTAVSSON, Håkan. Sino-Japanese Air War 1937-45 [online]. surfcity.kund.dalnet.se, rev. 2003-03-16 [cit. 2011-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; TULLY, Anthony. RISING STORM - THE IMPERIAL JAPANESE NAVY AND CHINA 1931-1941 [online]. combinedfleet.com, 2012 [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. (anglicky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 37: / Řádek 37: @@
 Byla vybojována před a během [[Druhá světová válka|2. světové války]] (někteří autoři ovšem počátek této války považují za počátek druhé světové války, jde však o menšinový názor). Válka představovala vyvrcholení dlouholetého nepřátelství, které se od roku [[1931]] projevovalo celou řadou rozsáhlých ozbrojených incidentů. Válka, která měla realizovat plány japonského císařství na získání pozice první velmoci [[Asie]], se rozrostla v roce [[1941]] ve světový konflikt, když [[Japonsko]] napadlo i [[Spojené státy americké]] a [[Spojené království|britské]] a [[Nizozemsko|holandské]] kolonie a skončila až [[Kapitulace|kapitulací]] [[Japonsko|japonských]] [[Armáda|vojsk]] v září [[1945]].
+=== Invaze do Mandžuska (1931)===
-== Loutkový stát Mandžukuo ==
 [[Soubor:Japanese Occupation - Map.jpg|thumb|left|Mapa číny okupované Japonskými vojsky]]
-[[Japonci]] ustanovili v severní [[Čína|Číně]] v provincii [[Mandžusko]] loutkový stát. Do jeho čela dosadili posledního [[Čínský císař|čínského císaře]] [[Pchu-i]]. Záminkou se stal [[Mukdenský incident|incident na jihomandžuské železnici]], který zinscenovala japonská tajná služba 18. září 1931, když nechala okolo 22. hodiny explodovat na kolejích nálož poté, co po nich přejel pravidelný expres spojující [[Šen-jang|Mukden]] s městem [[Čchang-čchun|Sin-ting]]. Vlak dojel v pořádku na nádraží v Mukdenu, kde se ukázalo, že většina cestujících netuší co se stalo a jen hrska z nich uvedla, že na vlak zaútočili "čínští bandité", což vzhledem k tomu, že souprava neutrpěla ani škrábnutí znělo nepřesvědčivě stejně jako hlášení jistého [[Japonci|japonského]] poddůstojníka, který krátce nato oznámil, že jeho hlídka zažila "bombový přepad" a vzápětí na ně "teroristé" zahájili [[kulomet]]nou palbu.
+Ve dvacátých letech získali Japonci vliv na čínského důstojníka [[Čang Cuo-lina]], který byl faktickým vládcem Mandžuska. Japonsko posílalo Čangovi zbraně, munici, podpůrný materiál a vojenské poradce, ve snaze upevnit svůj vliv v Číně. V roce 1928 byl však Čang poražen generálem [[Čankajšek|Čankajškem]] a japonští agenti Čanga zavraždili. Vedení Mandžuska se ujal jeho syn, [[Čang Süe-liang]], který se však vymanil z vlivu Japonska a přísahal věrnost Čankajškově vládě. [[Kuantungská armáda]] (10 400 mužů) dostala rozkazy na přípravu invaze do Mandžuska, jenž bylo bohaté na nerostné suroviny a úrodnou zemědělskou půdu. V noci  [[18. září]] [[1931]] provedli japonští agenti zinscenovaný bombový útok na svou jihomandžuskou železniční trať. [[Mukdenský incident]] započal okolo 22. hodiny, kdy explodovala na kolejích nálož poté, co po nich přejel pravidelný expres spojující [[Šen-jang|Mukden]] s městem [[Čchang-čchun|Sin-ting]]. Vlak dojel v pořádku na nádraží v Mukdenu, kde se ukázalo, že většina cestujících netuší co se stalo a jen hrska z nich uvedla, že na vlak zaútočili "čínští bandité", což vzhledem k tomu, že souprava neutrpěla ani škrábnutí znělo nepřesvědčivě stejně jako hlášení jistého [[Japonci|japonského]] poddůstojníka, který krátce nato oznámil, že jeho hlídka zažila "bombový přepad" a vzápětí na ně "teroristé" zahájili [[kulomet]]nou palbu.
-Bezprostředně poté zahájily jednotky [[Kuantungská armáda|Kanto Gun]] pod velením [[plukovník]]a Igatakiho, mající za úkol střežit bezpečnost železnice ''odvetnou operaci k posílení bezpečnosti japonských občanů a jejich majetku'', což bylo oficiální zdůvodnění agrese. Jako první dopadly dělostřelecké granáty na Severní kasárny. Japonci zde dosáhli momentu překvapení a přestože na kasárny útočilo necelých 500 japonských vojáků, jádro zhruba desetitisícové 7. pěší brigády generála Wang-I-čua se v panice rozuteklo a sám generál unikl zajetí jen tím, že opustil město v přestrojení za kuliho. Podobný scénář měl i japonský útok v městě samotném. Japonci pod záminkou, že postaví v centru města plavecký bazén umístili v betonových valech dva moždíře ráže 240 mm, které ukořistili [[Rusové|Rusům]] během [[rusko-japonská válka|války v roce 1905]] a které mířily na policejní kasárny a letiště. Díky tomu dobyly početně slabé oddíly Kanto Gun oba cíle bez většího úsilí. Ve 3.30 19. září přijel do obsazeného města japonský [[generál]] Hondžo, který převzal zodpovědnost za pokračování operace a okamžitě se spojil s velitelem japonských jednotek v [[Korea|Koreji]] generálem Hajašim, kterého požádal o leteckou podporu a posily. [[Generálporučík]] Hajaši podporu slíbil a 21. září překročila japonská vojska hranice a vtrhla do [[Mandžusko|Mandžuska]].
-Za nečinného přihlížení [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Británie]] a přes bezmocné protesty čínského delegáta ve [[Společnost národů|Společnosti národů]] japonská armáda za minimálního odporu ustupujících čínských vojsk obsadila do 5. února 1932 celé mandžuské území, aby zde 1. března téhož roku zřídili loutkové císařství Mandžukuo.
+Bezprostředně poté zahájily jednotky [[Kuantungská armáda|Kuantungské armády]] pod velením [[plukovník]]a Igatakiho, mající za úkol střežit bezpečnost železnice ''odvetnou operaci k posílení bezpečnosti japonských občanů a jejich majetku'', což bylo oficiální zdůvodnění agrese. Jako první dopadly dělostřelecké granáty na Severní kasárny. Japonci zde dosáhli momentu překvapení a přestože na kasárny útočilo necelých 500 japonských vojáků, jádro zhruba desetitisícové 7. pěší brigády generála Wang-I-čua se v panice rozuteklo a sám generál unikl zajetí jen tím, že opustil město v přestrojení za kuliho (dělníka). Podobný scénář měl i japonský útok v městě samotném. Japonci pod záminkou, že postaví v centru města plavecký bazén umístili v betonových valech dva moždíře ráže 240 mm, které ukořistili [[Rusové|Rusům]] během [[rusko-japonská válka|války v roce 1905]] a které mířily na policejní kasárny a letiště. Díky tomu dobyly početně slabé oddíly Kanto Gun oba cíle bez většího úsilí. [[19. září]] ve 03:30 byl obsazen [[Šen-jang|Mukden]] (Šen-jang). Do obsazeného města přijel japonský [[generál]] Hondžo, který převzal zodpovědnost za pokračování operace a okamžitě se spojil s velitelem japonských jednotek v [[Korea|Koreji]] generálem Hajašim, kterého požádal o leteckou podporu a posily. [[Generálporučík]] Hajaši podporu slíbil a 21. září překročila japonská vojska hranice a vtrhla do [[Mandžusko|Mandžuska]]. [[18. listopad|18. listopadu]] byl dobyt [[Cicikar]]. V prosinci Kuantungská armáda, posílená počtem 65 000 mužů obsadila za minimálního odporu ustupujících čínských vojsk a za nečinného přihlížení [[Spojené státy americké|Spojených států]] a [[Spojené království|Velké Británie]] a přes bezmocné protesty čínského delegáta ve [[Společnost národů|Společnosti národů]] do 5. února 1932 celé mandžuské území. V následujících letech Japonsko vyslalo na zajištění tohoto území téměř 700 000 kolonistů. V odporu proti japonské okupaci pokračovalo asi 200 000 partyzánů avšak většinu jednotek se Japoncům podařilo rozprášit. 1. března byl vytvořen loutkový stát [[Mandžukuo]] do jehož čela byl jmenován [[Pchu I|Pchu-I]], dříve poslední čínský císař.
-== Invaze do Číny ==
+=== Přípravy na invazi do Číny (1932-1936) ===
+Japoncům obsazení Mandžuska nestačilo a dychtivě hleděli na jich k Číně, rozdrobené na jednotlivé frakce nacionalistů a komunistů neustále bojujících proti sobě, jenž představovali snadnou a tučnou kořist. V roce 1932 došlo k vylodění čtyř pěších divizí a jedné brigády námořního výsadku v [[Šanghaj|Šanghaji]] a ostřelování [[Nanking|Nankingu]], hlavního města čínských nacionalistů. Zároveň došlo k rozšířené okupaci Mandžuska, včetně území dříve ovládaných Ruskem. V roce 1933 Japonsko odmítlo mezinárodní odsouzení své agrese vůči Číně, vystoupilo ze [[Společnost národů|Společnosti národů]] a následovali akce v severní Číně, Vnitřním Mongolsku a Mandžusku za účelem destabilizace čínské vlády. V roce 1936 Japonsko prohlásilo Washingtonskou úmluvu za neplatnou a s Německem a Itálií podepsalo [[Pakt proti Kominterně]].
+=== Invaze do Číny ===
 [[Soubor:Mukden 1931 japan shenyang.jpg|thumb|left|[[Japonsko|Japonská]] armáda vstupuje do [[Mukden]]u([[1931]])]]
 [[Soubor:Casualties of a mass panic - Chungking, China.jpg|thumb|left|Čínské ztráty v červnu 1941 během japonského bombardování města [[Čchung-čching]]]]
-Záminkou k [[Japonsko|japonské]] invazi do [[Čína|Číny]] se stal [[incident na mostě Marca Pola]]. Proti [[Japonsko|japonské]] armádě stála sice početnější, ale špatně vyzbrojená [[armáda]] [[Kuomintang]]u a [[Komunistická strana Číny|čínští komunisté]]. [[Kuomintang]] a [[Komunistická strana Číny|komunisté]] navíc byli ve stavu [[Občanská válka|občanské války]].
+Japonsko vyčlenilo pro tažení na 300 000 vojáků, kteří byli dobře vyzbrojení i vycvičení. Vojáci [[Kuomintang]]u a [[Komunistická strana Číny|čínských komunistů]] měli sice početní převahu, ale špatný výcvik, nekvalitní výzbroj a absence námořních i leteckých sil je stavěla do velké nevýhody. [[Kuomintang]] a [[Komunistická strana Číny|komunisté]] navíc byli ve stavu [[Občanská válka|občanské války]]. 7. července 1937 došlo k [[Incident na mostě Marca Pola|incidentu na mostě Marca Pola]] - Japonci uměle vyvolané potyčky na předměstí Pekingu - jenž se stal záminkou pro vypuknutí [[Druhá čínsko-japonská válka|Druhé čínsko-japonské války]].
+Japonská armáda rychle obsadila [[Tchien-ťin]] (30. července) i [[Peking]] (31. července) a postoupila na západ a jih. Na podzim se však postup začal zpomalovat kvůli prodloužení zásobovacích tras. 13. srpna se v [[Šanghaj|Šanghaji]] vylodilo 10 000 vojáků a začala bitva trvající 92 dní. 12. listopadu bylo město za letecké podpory konečně dobyto. 25. září čínští komunističtí partyzáni porazili japonské síly v provincii [[Šan-si]], což velmi pozvedlo morálku Číňanů a zesílilo odpor proti okupantům. Japonští vojáci začali být nespokojení a rozhněvaní. To však nezabránilo tomu, aby v listopadu tři japonské armády zaútočili na [[Nanking]] (hlavní město nacionalistů) a 13. prosince jej dobyly. Po několik týdnů bylo obyvatelstvo vystaveno teroru, během kterého docházelo k popravám, mučení a hromadnému znásilňování, jak jej zaznamenala řada zahraničních pozorovatelů. Celkový počet obětí se odhaduje až na 300 000, zatímco v Japonsku je uváděno něco kolem 42 000. Tento akt známý jako „[[Nankingský masakr|Znásilnění Nankingu]]“, představuje vážný problém v čínsko-japonských vztazích.
-Roku [[1937]] [[Japonci]] dobyli [[Peking]]. Dalším cílem byla [[Šanghaj]]. [[Bitva o Šanghaj (1937)|Bitva]] i přes [[Japonsko|japonskou]] technologickou převahu trvala celé tři měsíce. Poté následoval [[Nanking]], tehdejší hlavní město [[Čína|Číny]]. Dobytí [[Nanking]]u bylo provázeno otřesnými krutostmi (viz [[Nankingský masakr]]). Následně bylo hlavní město přesunuto do [[Čchung-čching]]u.
+V roce 1938 zahájila císařská armáda ofenzívu na [[Žlutá řeka|Žluté řece]] a pokračovala v dobývání čínských území. Na přelomu března a dubna porazili Číňané vedení generálem [[Li Čung-ženem]] Japonce v krvavé bitvě u [[Š’-ťia-čuang|Š’-ťia-čuangu]], ale císařská armáda mezitím dobyla přístavy [[Sia-men]] a [[Fu-čou]] na jihu Číny. 10. června započala nová ofenzíva proti [[Chan-kchou]] (dnes část města [[Wu-chan]]), prozatímnímu hlavnímu městu nacionalistů. 27. března 1939 Japonci dobyli [[Nan-jang]], 30. záři došlo k [[Bitva o Čchang-ša (1939)|první bitvě o Čchang-ša]] v provincii [[Chu-nan]], kde císařská armáda utrpěla strašlivé ztráty.
-Ovšem agresivní a bezohledný postup nevedl k porážce [[Kuomintang]]u, a tak se „čínský incident“ (jak tuto válku nazývali [[Japonci]]) protáhl až do konce [[Druhá světová válka|2.světové války]]. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a [[Spojené království]] podporovaly [[generál]]a [[Čankajšek|Čankajška]] a dodávali mu zbraně a po vstupu [[Spojené státy americké|Spojených států]] do války pak na území neokupované [[Čína|Číny]] postavili [[Američané]] několik svých základen. Tento „čínský incident“ pak nutil [[Japonsko|japonské]] velení shromažďovat zde stále větší síly, které nemohli použít jinde. Vleklá válka polykající obrovské prostředky měla za následek také značné hospodářské potíže.
+V květnu 1940 byla zahájena ofenzíva v provincii [[Chu-pej]], namířená proti nové baště nacionalistů - [[Čchung-čching|Čchung-čchingu]]. Japonští vojáci však již byly vyčerpaní, unavení a potřebovali doplnit stavy. Bylo proto rozhodnuto vyhlásit mobilizaci a v červenci armáda povolala do zbraně jeden milion mužů (34 divizí). Následovalo masivní posílení bojových jednotek (hlavně Kuantungské armády). V září došlo ke kapitulaci Francie. Francouzská vláda odevzdala Japonsku po německém nátlaku [[Francouzská Indočína|území Indočíny]], společně s leteckými a námořními základnami. 25. září vstoupila 5. divize do [[Hanoj|Hanoje]] a o dva dny později byl uzavřen pakt - [[Osa Berlín–Řím–Tokio]]. Ve snaze zastavit japonskou agresi v Číně, vyvíjely [[Spojené státy americké|USA]] na Japonsko nátlak prostřednictvím ekonomických [[Embargo|embarg]], uvalených na export železné rudy, mědi, niklu, strojů a zařízení k těžbě ropy. Japonci tyto sankce ignorovali a dále pokračovali ve svém postupu.
+. dubna 1941 Číňané porazili Japonská vojska v bitvě u [[Šang-žao]]. 13. dubna uzavřeli Japonsko a Sovětský svaz dohodu o neútočení. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] zvýšily tlak a uvalili na Japonsko plíživé ropné embargo. Dodávky ropy začaly být postupně snižovány. 1. srpna byl okupován [[Ho Či Minovo Město|Saigon]]. V září došlo k [[Bitva o Čchang-ša (1941)|druhé bitvě o Čchang-ša]] jenž skončila vítězstvím Číňanů a zároveň došlo k oficiálnímu schválení ropného embarga vládou USA.
+Agresivní a bezohledný postup nevedl k porážce [[Kuomintang]]u, a tak se „čínský incident“ (jak tuto válku nazývali [[Japonci]]) protáhl až do konce [[Druhá světová válka|2.světové války]]. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a [[Spojené království]] podporovaly [[generál]]a [[Čankajšek|Čankajška]] a dodávali mu zbraně a po vstupu [[Spojené státy americké|Spojených států]] do války pak na území neokupované [[Čína|Číny]] postavili [[Američané]] několik svých základen. Tento „čínský incident“ pak nutil [[Japonsko|japonské]] velení shromažďovat zde stále větší síly, které nemohli použít ani v Barmě, ani v Tichomoří. Vleklá válka polykající obrovské prostředky měla za následek také značné hospodářské potíže na domácích ostrovech.
 == Odkazy ==
@@ Řádek 74: / Řádek 83: @@
  | strany = 64-67
  | issn = 1802-4823
+}}
+* {{Citace monografie
+ | příjmení = Jowett
+ | jméno = Philip
+ | titul = Japonská armáda 1931-1945
+ | vydavatel = Computer Press
+ | místo = Brno
+ | rok = 2007
+ | isbn = 978-80-251-1888-7
+ | poznámka = překlad Ospreye
 }}
 * {{Citace monografie | příjmení = Vejřík | jméno = Lubomír | titul = Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog) | rok = 1994 | isbn = 80-85280-26-4 | vydavatel = Svět křídel | místo = [[Cheb]]}}