Maastrichtská smlouva: Porovnání verzí
m Editace uživatele 213.192.1.18 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je 93.99.192.220 |
Ldsmylxlclgocxlxkynx.ym značky: odstraněna reference editace z mobilu editace z mobilního webu Možný vandalismus |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
MddfkfidudidkxnxckkoqwefuilnldXCVBLLMycbnkutfeeqa |
|||
{{Aktualizovat}} |
|||
'''Smlouva o [[Evropská unie|Evropské unii]]''', která byla podepsána v [[Maastricht]]u [[7. únor]]a [[1992]] a vstoupila v platnost [[1. listopad]]u [[1993]]. Byla významným krokem k evropské integraci a federalizaci<ref name="veber">{{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | titul = Dějiny sjednocené Evropy | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2004 | počet_stran = 645 | kapitola = 12. Evropská unie | strany = 353–365 | isbn = 80-7106-663-X}}</ref>, zavedla nové oblasti spolupráce členských zemí a vytvořila strukturu sestávající z tzv. „[[Tři pilíře Evropské unie|tří pilířů]]“ – Evropskou unii (EU). |
|||
== Schvalování == |
== Schvalování == |
||
Verze z 15. 6. 2016, 15:25
MddfkfidudidkxnxckkoqwefuilnldXCVBLLMycbnkutfeeqa
Schvalování
Smlouva byla schválena na summitu Evropské rady v Maastrichtu konaném 9.–10. prosince 1991. Dne 7. února 1992 byla podepsána ministry zahraničí, hospodářství a financí 12 členských zemí. Evropský parlament ji schválil 7. dubna 1992, následovala ratifikace v jednotlivých členských zemích. V Irsku a Francii byla smlouva schválena v referendu. V dánském referendu byla odmítnuta, a proto byly dojednány a ke smlouvě doplněny dodatky zohledňující dánské požadavky. Takto doplněná smlouva již byla v opakovaném dánském referendu schválena.[1]
Obsah
Přidáním nových oblastí mezivládní spolupráce ke stávajícímu „systému Společenství“ vytvořila Maastrichtská smlouva novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu sestávající z tzv. „tří pilířů“ – Evropskou unii (EU).
- Stávající Evropská společenství tvoří tzv. první pilíř.
- Jako druhý pilíř byla nově zavedena Společná zahraniční a bezpečnostní politika
- Jako třetí pilíř spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věci (od Amsterodamské smlouvy už jen Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech).
Významnou novinkou byl plán zavedení jednotné měny v rámci hospodářské a měnové unie, obsahující kovergenční kritéria pro její přijetí. Dále smlouva navrhovala evropské občanství, rozšířila hlasování kvalifikovanou většinou v Radě, posílila pravomoci Evropského parlamentu a vytvořila Výbor regionů. Smlouva také zavedla princip subsidiarity.[1]