Plechý: Porovnání verzí
rev., následující věta to vysvětluje |
opravil jsem, že plechý je pátý nejvyšší vrchol šumavy a zároveň nejvyšší vrchol šumavy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 21: | Řádek 21: | ||
| povodí = [[Vltava]] ([[Jezerní potok (přítok Vltavy)|Jezerní potok]]/[[Studená Vltava]]), [[Dunaj]] ([[Gegenbach]] a [[Klafferbach]]) |
| povodí = [[Vltava]] ([[Jezerní potok (přítok Vltavy)|Jezerní potok]]/[[Studená Vltava]]), [[Dunaj]] ([[Gegenbach]] a [[Klafferbach]]) |
||
}} |
}} |
||
'''Plechý''' ({{Vjazyce|de}} {{Cizojazyčně|de|''Plöckenstein''}}) je 1378 m vysoká [[hora]] ležící v [[pohoří]] [[Šumava]] na [[česko]]−[[Rakousko|rakouské]] hranici. Je |
'''Plechý''' ({{Vjazyce|de}} {{Cizojazyčně|de|''Plöckenstein''}}) je 1378 m vysoká [[hora]] ležící v [[pohoří]] [[Šumava]] na [[česko]]−[[Rakousko|rakouské]] hranici. Je nejvyšším vrcholem české části Šumavy a zároveň i nejvyšším vrcholem [[Jihočeský kraj|Jihočeského kraje]] a [[Horní Rakousy|hornorakouského]] [[Mühlviertel]]u. Zároveň je devátou [[Izolace (topografie)|nejizolovanější]] českou horou.<ref name="ultra" /> Severní svahy Plechého náleží do katastrálního území [[Nová Pec]], zatímco jižní svahy patří ke katastrálnímu území [[Schwarzenberg am Böhmerwald]]. |
||
== Jméno == |
== Jméno == |
||
Verze z 14. 6. 2016, 15:45
| Plechý Plöckenstein | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 1378 m n. m. |
| Prominence | 508 m ↓ sedlo u Frauenbergu |
| Izolace | 42,2 km → Velký Roklan[1] |
| Poznámka | nejvyšší hora české části Šumavy |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko,  Rakousko |
| Pohoří | Šumava / Trojmezenská hornatina / Plešská hornatina / Plešský hřbet / Třístoličnická část |
| Souřadnice | 48°46′16″ s. š., 13°51′29″ v. d. |
  Plechý | |
| Hornina | žula |
| Povodí | Vltava (Jezerní potok/Studená Vltava), Dunaj (Gegenbach a Klafferbach) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plechý (německy Plöckenstein) je 1378 m vysoká hora ležící v pohoří Šumava na česko−rakouské hranici. Je nejvyšším vrcholem české části Šumavy a zároveň i nejvyšším vrcholem Jihočeského kraje a hornorakouského Mühlviertelu. Zároveň je devátou nejizolovanější českou horou.[1] Severní svahy Plechého náleží do katastrálního území Nová Pec, zatímco jižní svahy patří ke katastrálnímu území Schwarzenberg am Böhmerwald.
Jméno
Dnešní pojmenování této hory vzniklo z německého názvu, který je z minulosti znám v různých podobách (1346 Plechensteyn, 1604 Plecknsstayn, 1710 Pleckhenstein) a znamená „lesklý kámen nebo skála“ (odvozeno od slovesa blecken = lesknout se, třpytit se). Motivem k tomuto názvu byla pravděpodobně třpytící se hladina jezera na severovýchodním svahu hory.[2]
Geologické poměry
Plechý má oblý vrchol na strukturním hřbetu z dvojslídné žuly moldanubického plutonu. Jeho svahy jsou vyvinuty asymetricky a je na nich množství tvarů glaciální a periglaciální modelace. Do severovýchodního svahu je zahlouben kar s ledovcovým jezerem, jehož příkré stěny se skalními výchozy a suťovými proudy dosahují téměř k samému vrcholu.[3]
Severovýchodní svah Plechého tvoří skalní stěna ledovcového karu Plešného jezera. Jedná se o významný geomorfologický útvar, který je jednou z nejcennějších součástí zdejší přírodní rezervace. Stěna je velmi strmá a dosahuje výšky 211 m. V blízkosti „hráze“ (karového prahu) Plešného jezera se rozprostírá rozsáhlá moréna tvořená mohutnými, mrazovým zvětráváním rozpukanými balvany hrubozrnné plöckensteinské žuly.
Klimatické podmínky
Na vrcholu jsou extrémní klimatické podmínky: teplota nedosahuje ani 3 °C v ročním průměru, roční srážkové úhrny se pohybují mezi 1400 až 1700 mm včetně sněhové pokrývky až 250 cm,[4] která zde leží půl roku.[5] Časté tu jsou větry, mlhy a námrazy.
Vegetace
Vrchol Plechého leží těsně pod horní hranicí lesa a býval převážně zalesněný přirozenými horskými smrčinami s příměsí jeřábu ptačího nízkého vzrůstu a s chudým bylinným podrostem - plochy porostlé kapradinou papratkou samičí se střídají s hustým drnem třtiny chloupkaté a místy jsou oživené bikou lesní, dřípatkou horskou či plochami borůvčí.[4] V roce 1996 došlo i zde podobně jako na jiných místech NP Šumava ke gradaci kůrovce. V roce 1999 byl se souhlasem Ministerstva životního prostředí zrušen bezzásahový režim v této první zóně a mohlo začít kácení stromů napadených kůrovcem. Na protest proti této asanaci zahájily v létě téhož roku ekologické organizace blokádu, která zásah proti kůrovci zastavila. Od roku 2000 se průběžně zasahuje proti kůrovci pouze v 200 až 250 m širokém pásu podél česko-rakouské hranice.[6]
V sedle západně od vrcholu se nachází Rakouská louka - jedná se o typickou „holi“ – bezlesou plochu s porostem horské trávy smilky tuhé přecházející pásem rašeliníkových smrčin v mimořádně cenné horské vrchovištní rašeliniště (tzv. vrchoviště), jedno z nejvýše ležících v oblasti Šumavy. Rašeliniště zabírá asi 8,5 ha. Roste zde běžná rašeliništní vegetace včetně chráněných druhů, chybí však kleč a dřevitý kryt tak tvoří jen zakrslý smrk.[4]
Na strmé skalní stěně ledovcového karu roste rovněž horská smrčina s jeřábem a javorem, místy travnatá společenstva (s vrbou velkolistou a hořcem panonským).
U stezky vedoucí od Plešného jezera k vrcholu Plechého stál do roku 2009 druhý nejstarší smrk na Šumavě, jehož stáří bylo odhadnuto na více než 559 let (starší byl pouze Želnavský smrk, který pokáceli Schwarzenbergové v roce 1866 ve věku 585 roků). V roce 2004 po napadení kůrovcem uschl a v roce 2009 dřevorubci již suchý kmen z bezpečnostních důvodů pokáceli. Tehdy si Luděk Švejda, pracovník Informační a strážní služby Národního parku Šumava, povšiml mimořádné hustoty letokruhů na jeho kmeni. Pařez druhého nejstaršího smrku označuje informační tabule, která připomene tohoto významného pamětníka původního pralesa. Upravené výřezy z kmene tohoto historického smrku si mohou prohlédnout návštěvníci informačních středisek Správy NP Šumava v Nové Peci, Kašperských Horách, Stožci, Kvildě, Alžbětíně, na vimperském zámku a v administrativní budově Správy Národního parku Šumava ve Vimperku.[7] Jeden výřez visí také v penzionu Hvozd pana Švejdy v Nové Peci.
Přístup
Plechý je v současnosti přístupný z několika směrů. Červenou hřebenovou stezkou č. 0148 – tzv. Šumavskou pěší magistrálou je spojený s dalšími vrcholy přes 1300 m n. m. - směrem k západu s Trojmeznou a Třístoličníkem a na východě s Hochfichtem. Další možností je výstup z Nové Pece po zelené značce k Plešnému jezeru a odtud tzv. „zážitkovou trasou“ (vede mezi stojícími odumřelými stromy se vstupem na vlastní nebezpečí) kolem Stifterova pomníku až na vrchol. Výstup na Plechý lze uskutečnit také z rakouské strany.
Na začátku 80. let 19. století, kdy docházelo k prvnímu rozvoji turistiky na Šumavě, vedly na vrchol Plechého neschůdná pěšina z Trojmezí a rovněž neschůdná a sotva znatelná pěšina od Stifterova památníku, který byl vybudován v letech 1876 − 1877.[8] Přístupnost vrcholu se však postupně zlepšovala. V roce 1883 byla z Trojmezí na Plechý zřízena nová stezka. V roce 1911 vybudovala schwarzenberská knížecí lesní správa k ubytování lesního personálu a účastníků lovů na břehu Plešného jezera Lucemburskou chatu. Po několika letech ji převzal KČT a přestavěl pro své účely.[9] V období první republiky vedla přes vrchol Plechého červeně značená turistická stezka z Nového Údolí do Nové Pece (přes Stifterův pomník a Plešné jezero).[10]
Po roce 1948 byl přístup na Plechý z české strany zakázán. Pouze Plešné jezero bylo dočasně zpřístupněno v letech 1966 − 1970.[9] Až v roce 1990 byly turistické stezky v nepřístupném hraničním pásmu obnoveny. Na Plechém tehdy byly vyznačeny červená hřebenová stezka z Nového Údolí do Zadní Zvonkové a žlutá stezka od Plešného jezera přes Stifterův památník na Plechý.[11] V roce 2005 hrozilo uzavření žlutě značené výstupové trasy od Plešného jezera ke Stifterovu pomníku. Nakonec zůstala zachována v režimu „na vlastní nebezpečí“ a byla přeznačena třemi bílými pruhy. Žlutá turistická značená trasa byla od Plešného jezera vyznačena nově po trase, která stoupá od východní strany jezera na hraniční průsek a pokračuje přes Plechý k pomníku.[12]
Vyhlídky
- Vrchol tvoří skála s rozpadajícími se žulovými bloky, ze které již v současnosti není výhled. Dvě výhledová místa se nacházejí severně od vrcholu - jedná se o Kučerovu vyhlídku a Stifterovu vyhlídku.
- 1,5 km od vrcholu po žluté stezce stojí 14,5 m vysoký Stifterův památník, který na počest spisovatele a básníka Adalberta Stiftera v obtížně přístupném srázu nad jezerem postavili v letech 1876-77 šumavští kameníci na místě, odkud rád vyhlížel do kraje.
Pověsti
Na svazích Plechého, ve skalní stěně tyčící se nad Plešným jezerem, se prý nachází obrovský poklad obsahující zlato, stříbro, granáty velké jako lidská hlava a krásné postroje. Podle pověsti patřil pohanskému králi ze Saska, který sem uprchl před králem Karlem a nechal se ve skále pohřbít. Brána k pokladu je začarována a otevírá se jen v době pašijí. Kdo ale včas ze skály neodejde, může zde být uvězněn zaživa, což se prý stalo hospodáři ze Šestova domu v Želnavě.[13]
Jiná pověst vypráví o zlovolném duchu bývalého rychtáře a kostelníka z Ktiše, který byl zaříkáváním zaklet na sto let do skal a lesů na svazích Plechého. Tento rychtář byl lakomý a kradl peníze určené na výstavbu ktišského kostela, proto nedošel po smrti klidu.[14]
Galerie
-
Plechý v červnu 2011 -
Odlesněná krajina poblíž vrcholu -
_-_pohled_na_vrchol.jpg)
Reference
- ↑ a b Seznam nejizolovanějších českých hor [online]. Ultratisicovky.cz. Dostupné online.
- ↑ LUTTERER, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: nakladatelství Tobiáš, 1997. ISBN 80-85808-50-1. Kapitola Plechý, s. 205−206.
- ↑ DEMEK, Jaromír. Hory a nížiny - zeměpisný lexikon ČSR. Praha: Academia, 1987. Kapitola Plechý, s. 406.
- ↑ a b c PATERA, Miroslav. Šumavské výlety - Prachaticko. Prachatice: referát regionálního rozvoje OkÚ Prachaticko, 2001. S. 55, 58-59.
- ↑ FORMÁNEK, Tomáš; HOLUB, Michal. Tisícovky Čech, Moravy a Slezska. Praha: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. Kapitola Plechý, s. 335−336.
- ↑ Zážitková stezka "Duch pralesa" [online]. Dostupné online.
- ↑ VÁCHA, Vladimír. Druhý nejstarší smrk Šumavy zahubil kůrovec. novinky.cz [online]. 30. září 2011. Dostupné online.
- ↑ BOROVSKÝ, F. A. Řivnáčův průvodce po Šumavě (1883). Praha: nakladatelství Baset, 2002. ISBN 80-86223-33-7. Kapitola Výlety z Kunžvartu, s. 121−122.
- ↑ a b MOSER, František. Šumava − příroda, historie , život. Praha: nakladatelství Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Turistika na Šumavě, s. 727−732.
- ↑ PACOVSKÝ, Jaroslav. Šumava − generální mapa značených cest turistických českých a bavorských. Praha: Klub československých turistů, 1926.
- ↑ Nové turistické trasy v příhraničí Prachaticka. Prachatice: Okresní národní výbor Prachatice, 1990.
- ↑ Informace o změnách v síti TZT na území Jihočeského kraje [online]. KČT Jihočeského kraje. Dostupné online.
- ↑ RAUVOLF, Josef. Legendy a pověsti staré Šumavy. Praha: nakladatelství Dauphin, 1996. ISBN 80-86019-20-9. Kapitola Pohanský poklad na Plechém, s. 90−91.
- ↑ RAUSCH, Antonín. Příběhy ze staré Šumavy. Praha: nakladatelství Erika, 1995. ISBN 80-7190-072-9. Kapitola Kostelní zloděj, s. 167−168.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Plechý na Wikimedia Commons - Plechý na Tisicovky.cz
