Lankrabě: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
návrh přesunu
Bar je bývalé hrabství a vévodství západně od Lothrinska. Lantkrabství na jihu Bádenska patřící Fürstenbergům je Baar.
Řádek 20: Řádek 20:
* Ostatní landkrabství:
* Ostatní landkrabství:
** [[Aarburgund]] - nedaleko Bernu,
** [[Aarburgund]] - nedaleko Bernu,
** Bar
** Baar
** [[Breisgau]]
** [[Breisgau]]
** [[Burgund]] - nedaleko [[Bern]]u, od 1252 ''langravius Burgundiae'', později vévodství, patřilo Habsburkům do 17. století
** [[Burgund]] - nedaleko [[Bern]]u, od 1252 ''langravius Burgundiae'', později vévodství, patřilo Habsburkům do 17. století

Verze z 8. 6. 2016, 12:46

Heraldická koruna landkraběte

Landkrabě či lantkrabě, řidčeji lankrabě, lankrabí, lantkrabí[1] (německy Landgraf, nizozemsky landgraaf, francouzsky landgrave, latinsky comes magnus, comes patriae, comes provinciae, comes terrae, comes principalis, lantgravius) byl šlechtický titul, užívaný výhradně ve Svaté říši římské.

Jednalo se o hraběte, který podléhal přímo císaři, to jest nepodléhal žádnému vévodovi či knížeti, a byl tedy suverénní. Země, které vládl landkrabě, se nazývala landkrabství (lantkrabství, lankrabství). Landkrabě byl například vládce Hessenska, landkrabě Hesensko-Kasselský a Hesensko-Darmstadtský.

První zmínka o tomto titulu pochází z roku 1086 o vládci Dolního Lotrinska. Titul byl v pořadí mezi knížetem a hrabětem, nicméně zasedali v kurii říšských knížat.

  • Nejstarší landkrabství byla v Lotrinsku:
    • Brabantsko - při zakládání opatství Affligem roku 1086 je Jindřich III. Lovaňský titulován jako comes patriae Bracbatensis
    • Geldern - roku 1096 je uváděn Geralt III. jako Gerardus lantgrave
    • Hochstaden - ve 12. století
  • Landkrabství ve Švábsku:
    • Sundgau - v jižním Alsasku, jinak též zváno jako "Landkrabství Horní Alsasko", od roku 1135 patřilo Habsburkům až do roku 1659
    • Dolní Alsasko - přibližně dnešní department Bas-Rhin
    • Heiligenberg- v Bodensee u Kostnického jezera

Související články

Reference

  1. Slovník spisovného jazyka českého. II. svazek h-l. 2. vyd. Praha: Academia 1989. str. 608. bez ISBN